Posted on 28 February 2008.
Autor: Radim Lhoták
Nikdo z nás v jádru nepopírá tvrzení, že svět je povrchní a nespravedlivý, když dopustí, aby vzdělaný učitel, lékař či vědec měl ze svého snažení tak nesrovnatelně hubenější příjmy a požitky, těšil se tak trestuhodně podřadnému ocenění proti fotbalistům, zpěvákům a všem producentům povrchní zábavy. Co to je za svět, který si víc cení zábavy než duševního výkonu a úsilí o zdravější a šťastnější život lidí? Dokážeme tomu ještě rozumět?
Posted in Filosofie2 Comments
Posted on 25 February 2008.
Autor: Radim Lhoták
Stalo se již zvykem jistého životního stylu mít vlastní názor na věci okolo nás, nazírat svět a vidět život z vlastního pohledu, z vlastního zorného úhlu. Dokonce věc názoru a nezávislost jeho stanoviska, právo na to mít vlastní názor se stalo synonymem svobody a demokratického smýšlení moderní společnosti. Kde končí společné vědění, nastupuje subjektivní názor. Kde končí kultura, začíná odcizení a svévole. Kde začíná svévole ničím neurčeného lidského jednání, tam končí svoboda být někým a z člověka se stává bezejmenné nic.
Posted in Filosofie2 Comments
Posted on 25 February 2008.
V úterý 19. února 2008 v byla na plenárním zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku projednávána zpráva poslance Cema Ozdemira o strategii Evropské unie pro Střední Asii. Je to vůbec první významný evropský dokument směřující do této oblasti. Bohužel v parlamentní debatě o této zprávě nejčastěji zaznívala myšlenka, že je nutno zaměřit se na tento region hlavně s ohledem na energetickou bezpečnost Evropy a její nezávislost na energetických dodávkách z Ruska.V evropské strategii i v parlamentní debatě jako takové však chybělo téma ekologie. Je paradoxem, že toto téma nebylo vůbec zmíněno, když evropské těžařské firmy jsou největšími producenty zplodin, které znečišťují životní prostředí v regionu. Většina vystupujících v rozpravě se vyslovila na podporu strategii EU pro Střední Asii a své stanovisko vyjádřila i v závěrečném hlasování.
Politická skupina GUE/NGL, i vzhledem ke svému zaměření, neměla na strategii jednotný názor. Někteří členové GUE/NGL podporují strategii s tím, že do této doby Evropská unie neměla jasně formulované priority směřování své politiky do této oblasti a tudíž že je lepší nějaká strategie než žádná.
Mám ovšem odlišné a kritické stanovisko. Návrh usnesení je nesmírně upovídaný a nepřehledný. Je v něm mnoho opakovaných motivů. Komu má být takovýto text určen? Obávám se, že obyvatelé dotčených centrálně-asijských zemí budou mít z tohoto textu pouze rozpaky. Diplomaté těchto zemí budou mít z tohoto textu jen migrénu, protože budou ve svých státech jen těžko hledat cesty, jak vágní kritice obsažené ve zprávě vyhovět.
Za nevhodný považuji tradiční paternalistický tón, s nímž se Evropa blahosklonně obrací na “nevzdělané chudé příbuzné”. V textu jsou zcela nedostatečně rozlišeny jednotlivé země regionu, a to ať již se jedná o lidská práva, tak i o ekonomický a sociální rozvoj.
Uvedu příklad Kazachstánu. Na konci roku 2006 navštívil Brusel prezident Kazachstánu Nursultan Nazarbajev. Zněla slova chvály a ocenění. Když jsem si přečetl návrh součastné zprávy, mám pocit, že ne všichni, kteří se přijetí u prezidenta Nazarbajeva účastnili, svá slova ocenění a potlesk po jeho vystoupení mysleli upřímně. Je mírou naší objektivity jen průtok plynu a ropy v Kazachstánu? Nevíme snad, že Kazachstán začal realizovat progresivní program “Cesta do Evropy”, který je dobrou reflexí upřímného přání Kazachstánu přibližovat se v potřebných oblastech k EU.
Nevíme snad o tom, jak zodpovědně se tato země připravuje na předsednictví OBSE? Troufám si říci i to, že občané Kazachstánu najdou ve zprávě upřímnou odpověď EU na otázku, zda Kazachstán je považován – nejen geograficky – za součást Evropy.
Požadavek zařadit mezi země Střední Asie i Mongolsko se jeví jako pochopitelný jen jako snaha zahrnout pod jednu střechu státy, jimž autoři návrhu přisuzují obdobný geopolitický význam. Pravděpodobně jako potenciálním nástupištím proti Rusku a Číně. Zeměpisně vzato je ale tento návrh nesmysl. A co takhle zařadit mezi země Střední Asie i Afghánistán, o který Brusel “pečuje” – a z něhož, jak návrh textu diskrétně naznačuje proudí obrovské množství drog. Obecně ale platí, že lze mít stejnou politiku i k odlišným regionům a státům.
Některé formulace navrženého usnesení vyvolávají otazníky: co znamená, že „řada různých zemí měla ve více či méně vzdálené minulosti v tomto regionu své oprávněné zájmy”? To dnes podporujeme bývalé koloniální ambice některých evropských mocností, nebo projevujeme starost o zájmy vybraných ropných společností?
Není mi jasné, proč text návrhu naznačuje, že Rusko a Čína se nezdravě snaží „posílit sféru vlivu” prostřednictvím Šanghajské organizace spolupráce a naopak víceméně chválí iniciativy Ukrajiny, Polska, Ázerbájdžánu a Gruzie, které jsou však, podle mého názoru, velmi problematické z pohledu společných zájmů EU, zejména bezpečnosti.
Zároveň zřejmě litujeme stažení americké vojenské základny. Obávám se, že se nám tu zase pod hlavičkou péče o lidská práva a ekonomický rozvoj podsouvá specifické geopolitické hledisko, které je nepřijatelně konfrontační. Tato skutečnost je zvláště patrná v bodě, který hovoří o zvláštní roli Turecka v daném regionu. Připomínám, že v uvedené oblasti nežijí pouze turecky mluvící národy a zejména že oživování ducha národnostních sporů je projevem snahy „balkanizovat” Střední Asii. To snad autorům nestačí pouze spor o uzemní celistvost Srbska, který nabývá na nebezpečnosti?
Dobrý úmysl zlepšit vztahy Evropské unie se státy Střední Asie a snaha napomoci tamnímu demokratickému a sociálně-ekonomickému rozvoji byla při přípravě návrhu usnesení nepřijatelně utopena ve velice problematických zájmech ambiciózních skupin.
Převzato, původně uveřejněno na stránkách Res Publica, 23. února 2008.
Posted in Geopolitika0 Comments
Posted on 24 February 2008.
Ve své poslední knize La Nouvelle question juive (z července 2007) odsuzuje G. Faye jak “revizionismus”, tak “odmítání”. Vysloužil si za to kritiku nejen Roberta Faurissona, slavného veterána mezi revizionisty, “nostalgiků” Třetí říše, ale i vůdců některých francouzských, tradičně (monarchisticky či katolicky) orientovaných nacionalistických skupin. Faye, který má u “staré pravice” vroubky už pro svůj evropský nacionalismus a vstřícný postoj k Rusku, svůj další “prohřešek” proti “pravicovému kánonu” vysvětluje: “Antisemitské a revizionistické postoje jsou dnes naprosto kontraproduktivní a nekonsekventní. Svoboda projevu v otázce holocaustu Evropu nezachrání.” Faye také připomíná, že mnoho mladých rebelů vehnaly přímo do náruče islámu, momentálně největšího nepřítele Evropy. Ze stejného důvodu odmítá i ortodoxní francouzský antiamerikanismus.
Někteří odpůrci hélotizace národů a symbolického násilí, jehož se dennodenně (a beztrestně) dopouštějí masmédia, se rovněž pokoušejí “holocaust-tabu” využívat jako nástroje k prosazování svobody slova. Bohužel, okamžitá asociace s rasovou politikou Třetí říše, která s ní má sotva co společného, jejich snahy automaticky diskvalifikuje. Námitka, proč není trestné bagatelizování nebo “odmítání” komunistických zločinů (i ve fr. univerzitním prostředí běžné), je samozřejmě namístě.
Antisemitismus není nemoc, jeho příčiny jsou – tam, kde není uplatňována filtrace poznání – až příliš čitelné, ale může se jí stát. Spojitost nenávisti, obdivu a lásky byla právě ve francouzské literatuře popsána mnohokrát. “Připisovat nyní židovské otázce význam gordického uzlu, jehož rozetnutím budou vyřešeny všechny problémy, před nimiž bílé národy stojí, je opravdu “nekorektní” a vzhledem ke stavu věcí i anachronické”, tvrdí Faye.
Posted in Politika3 Comments
Posted on 21 February 2008.
Autor: Radim Lhoták
Většina z nás žije všedními starostmi. Strach o existenční zajištění, o postavení ve společnosti, o uspokojení potřeb nás poutá k věcem a dostupným možnostem, jimiž uskutečňujeme vlastní cestu životem. Tytéž věci a možnosti předurčují naše bytí závislé na situaci, do které jsme zasazeni. Otázka bytí a snahy mu porozumět je ústředním tématem existenciální filozofie, z níž pochází myšlenka individualismu. Individualistické koncepce měly u svého zrodu ve štítu osvobozený postoj ke světu, jejich principem bylo odpoutání individua od zavlečenosti ve světě věcí a podmínek mimo jeho bytostné přesvědčení a vůli. Jak je však individualismus chápán z pohledu současného člověka?
Posted in Filosofie0 Comments
Posted on 20 February 2008.
Autor: Radim Lhoták
Žijeme v době, kdy libovolný koncept rozumění světu a člověku z pera nějakého myslitele má svoji “váhu” podle toho, jaký čtenářský úspěch sklidí od názorově nevyhraněných čtenářů. Málokdy jde bohužel o reálné poznání v pravém smyslu toho slova odrážející objektivní nebo alespoň seriózní přístup k pravdě. Tak i filozofické notování židovského teologa Martina Bubera o významu zájmen já – ty, já – oni, osvětlující základ morálního vědomí člověka, má daleko do nahlédnutí pravdy o nás.
Posted in Filosofie, Religionistika7 Comments
Posted on 20 February 2008.
Autor: Ivo Vašíček
Dějiny Evropy jsou zcela záměrně zkreslovány. Vznikají tak zcela mylné interpretace současného vývoje. Všude je například prezentováno, že první světová válka začala sarajevským atentátem na Františka Ferdinanda d´Este. Ve skutečnosti byl atentát reakcí na násilné připojení Bosny a Hercegoviny k Habsburské monarchii (1908).
Připomenutí historie je pro pochopení situace velice důležité proto ho uvádím: Srbové osídlili velkou část Balkánského poloostrova na konci šestého století. Největšího rozmachu dosáhli za vlády cara Dušana Velikého ( 1331 – 1355 ), který vládl z města Prizren, ležícího v Kosovu. Srbsko se tehdy po staletí rozkládalo na území dnešních zemí Srbsko, Černá hora, Bosna, Hercegovina, Makedonie a části Slovinska, Chorvatska, Bulharska a Rakouska. Na všech těchto územích žili převážně Srbové.
Posted in Geopolitika, Historie0 Comments
Posted on 18 February 2008.
Autor: Petr Korbel
Osobní auta zmizí, města se ukryjí pod zem a zvířata se vrátí do kraje. Takovou vizi budoucnosti předkládá podnikatel, studovaný matematik a amatérský filozof.
Kdo tvrdí, že každý šéf firmy je z definice nudný patron? A myslí si snad někdo, že projektant informačních systémů musí být omezenec, který se dokáže vyjadřovat jen příšernou odbornickou hantýrkou, od počítače pokud možno nevstane a kromě programování nerozumí ničemu?
Radim Lhoták (nar. 1953), jednatel jedné softwarové společnosti, vyvrací svým literárním dílem oba předsudky. Jeho kniha Země zvířat je z mnoha důvodů pozoruhodná, neotřelá, naléhavá a inspirativní. Zároveň však obtížně zařaditelná – a místy až šokující.
Posted in Filosofie, Recenze0 Comments
Posted on 17 February 2008.
Autor: Radim Lhoták
Západní svět podlehl materialistickému myšlení, jeho orientace na hmotu a vnímání reality v rozkladu na věcné složky plynoucí v neustálé proměně a mnohosti přinášejí zmatek. Zbytky latentní duchovnosti zapomenuté v dávném středověku klesají pod brutální tíhou přízemnosti, s níž hmota ničí vše, co se jí připlete do cesty. Moderní preference průmyslové síly za podpory profánní funkce rozumu sledují čistě individuální a pragmatické účely, v nichž se ztrácí jakákoliv schopnost nahlédnutí vyššího principu světa. Jsme na pokraji katastrofy, v nejtemnější fázi zániku civilizace. Jediné, co nás může spasit před zničujícími důsledky rozkladu a nevědomosti, je nová intelektuální elita oživená v nitru katolické církve po vzoru východních esoterických nauk věčné filozofie a intelektuální intuice. Tak by se dal shrnout obsah knížky René Guénona s názvem Krize moderního světa. Je tomu opravdu tak?
Posted in Filosofie0 Comments
Posted on 14 February 2008.
Autor: Radim Lhoták
Bude znít asi tvrdě sluchu současného člověka, když řeknu, že je to právě on, kdo ztratil smysl pro rodinu a její společenskou funkci. Každý z nás přece alespoň ve buskrytu duše touží po láskyplném vztahu s ženou, jehož plodem budou společné děti a harmonická rodina. Láskou a početím dětí ovšem není úloha rodiny naplněna, nýbrž je to její pouhý začátek. Potřeba rodiny provází člověka celé věky a její tradiční model si nikdo v minulosti nedovolil zpochybňovat. Když říkám tradiční, mám na mysli funkční řád rodinné pospolitosti, který vyplynul z objektivní zkušenosti generací a odráží poznání, jaké rodinné uspořádání posiluje obec i národ. Zdravý model rodiny musí vytvářet podmínky pro výchovu nové generace, aby byla schopna převzít a dále upevňovat hodnoty člověka i života vytvořené generacemi jejích předků. Nutno poznamenat, že v naprosté většině známých kultur a civilizací se jednalo o model patriarchální. Evropskou civilizaci nevyjímaje. Principy patriarchální rodiny rovněž převzala do svého kánonu všechna civilizovaná náboženství jako Boží zákon.
Posted in Analýzy0 Comments
Náš směr© 2012 Délský potápěč. Powered by WordPress.
Recent Comments