Délský potápěč

Gigantismus je věrnou služkou moderny. Utopičtí literáti tento jev téměř vždy charakterizovali pojmem „světová vláda“ a společnost jako masu, zbavenou jakýchkoli pout a národnostních, či etno-kulturních odlišností. Všichni chodili oblékaní v bílých tunikách, nebo se pomocí různých strojů vznášeli nad rajskou zemí. Nebo naopak vykreslovali svět jako rozpolcený, extrémně fragmentizovaný a divoký až nelítostný.

Idea světové vlády získá, a já to předpokládám, v následujících letech novou krev do svých žil. Posílena bude zejména díky současné hospodářské krizi, ruinující světovou ekonomiku. Budou nám namlouvat, že problém je globální a že potřebujeme „světovládu“, která bude obchod globálně regulovat (v našem vlastním zájmu, přirozeně). A vskutku, již můžeme slyšet volání po „jednom světě“, to nám dokázal Gideon Rachman ve Financial Times, který prohlásil:

Continue Reading

Jak vnímáte současnou ekonomickou krizi a jaká politika by měla vést k řešení?

Pokud budu mluvit o aktuální situaci v Portugalsku, tato nová hospodářská krize jen překryla krizi, která v Portugalsku již dávno probíhala. Naše země si procházela krizí dávno před krachem světových burzovních trhů. Mezi léty 2008 a 2008 byla nezaměstnanost téměř trojnásobná a kupní síla konstantně slábla. Nyní máme šanci pokusit se vyřešit obě krize současně. Ony nezmizí pomocí opatření, která byla přijata a o kterých se mluví. Nejsou to pouze vrcholní lídři, kdo musí odpovědět. Potřebujeme nové priority, novou politiku a nové politické čintele.

Jaké priority pro Portugalsko spatřujete za zásadní pro budoucnost?

Jako navýsost důležité považuji uchránění kupní síly mezd. To není jen otázka legislativy. Pokud nebudou mzdy v Evropě a Americe chráněny, hrozí drastické snížení odbytu, utrpí tím celá světová ekonomika a jako první státy, co vyváží suroviny a také spotřební zboží.

Continue Reading

Vychází další číslo dvoutýdeníku The American Conservative, reprezentujícího široké spektrum názorů, od paleokonzervativních po tzv. libertariánské a který stojí především v tvrdé opozici vůči neokonzervativní agendě a intervencionistické zahraniční politice americké vlády.

Tentokrát se autoři věnují mezi rozličnými tématy především zajímavým paralelám mezi nástupy prezidentů Cartera a Obamy. Není tedy divu, že aktuální číslo nese název “The spirit of ’76″.

Síly zla, nebo budoucnost západní spirituality?

Málokterá kniha udivila nezájmem recenzentů o ni, než právě Vzkříšení pohanství britského kulturního antropologa Richarda Rudgleyho (v originále Pagan Resurrection: A Force for Evil or the Future of Western Spirituality?). V češtině jsme v podstatě až dosud neměli ucelené dílo, které by se problematikou „pohanství“ zabývalo z duchovního hlediska, z pohledu pohanské transcedence a spirituality. Mohli jsme se setkat s jednotlivými fragmenty informací z odborných a popularizačních článků, či si otevřít Georgese Dumézila, Mirceu Eliadeho, nebo se spolehnout na literaturu zahraniční. Nyní už se tedy může běžný čtenář seznámit s fenoménem předkřesťanské duchovnosti jako takové a odpovědět si na otázku: můžeme se dnes, v době rozpadu tradičních struktur a odcizení člověka přírodě, pokusit se znovuuchopit prvky vlastní spirituální minulosti?

Continue Reading

Dohoda SOFA s Irákem uvazuje Baracka Obamu do obchodu, v němž Nouri al-Maliki vymanévroval George Bushe. Skutečnost, že byl Bush donucen přijmout „dohodu o stažení”, je pouze jedním z několika nezdarů USA v tomto regionu.

Irácký parlament ratifikoval 27. listopadu poměrem hlasů 149 ku 35 Dohodu o statutu sil (SOFA) se Spojenými státy. Je citován následující výrok náměstka předsedy vlády Barhama Saliha učiněný při hlasování: „Připomínám vám, že v Iráku se věci se v Iráku nedějí v hodině dvanácté, ale až ve třinácté.” Jinými slovy, klíčový moment teprve přijde.

Continue Reading

V jednom nepřestává česká zahraniční politika v poslední době neustále překvapovat. Je to nebývalá přemíra aktivismu, paradoxně v těch oblastech, které by vláda mohla nechat být a soustředit se na podstatné problémy. Tak například nedovedeme nalézt konsenzus mezi komunikací vlády a Hradu vůči EU jako celek, ale patříme mezi první, kdo poslušně přispěchá a mezi prvními státy posvětí uznání nezávislosti Kosova. Nejsme schopni nalézt vrtulníkové kapacity pro humanitární misi v Dárfúru, nicméně se necháme plácat po zádech Američany, jako jeden z jejich „nehlavnějších spojenců“ v brutální a nesmyslné afghánské anabázi. Nyní, když se připravujeme na důležité předsednictví v EU, nemáme na práci nic lepšího, než přemýšlet, jak přiblížit Izrael Evropské unii a Severoatlantické Alianci.

Continue Reading