Co se týče LS, na jedné straně souhlasím, že je v EU věci potřeba rozhýbat, na straně druhé integrace ignoruje princip subsidiarity přijatý již v Maastrichtu a směřuje přímou cestou ke značně centralizovanému Bruselu. Zakládá integraci na jedincích a jejich přímé vazbě k Bruselu a ignoruje přitom komunity nižší jako národ, region, rodina, obchodní sdružení, náboženství, zájmové a hodnotové skupiny i nové sociální identity. Hlavní myšlenkou současné EU je, že pokud některá z výše uvedených skupin bude stát proti zájmům jedince (např. více ortodoxní muslimové praktikující ženskou obřízku – jedinci uvnitř skupiny s tím souhlasí, ale evropská společnost jako celek by to považovala jako narušení práv jedince), je nutné aby jej z nich EU zachránila. To samo ale podrývá princip subsidiarity a diversity, které by měly být klíčové.

Co se týče bodu 4, národ je samozřejmě “výmysl” osvícenské tradice 18. století (to však nesnižuje jeho emoční hodnotu a lidskou reálnost pro všechny zúčastněné). Tradiční rodina je složitější, je v historii Evropy odjakživa a již jen díky této dlouhé historii se dá považovat za “tradiční” (axiom) – a tato představa se vyvrátit přijetím jiných svazků nedá. Rodina má pouze jeden význam, spojitost s naším viděním světa a našimi hodnotami a zavrhnout jej, by bylo ztratit část naší kultury, tedy i sebe. To neznamená, že musíme odmítat např. občanské svazky, pouze je nelze stavět na stejnou úroveň jako rodinu (viz. to byl mimochodem postoj v Římě, který citujete).

1. Reforma politiky (v užším slova smyslu) je nutná. Svůj návrh jsem nastínil.

2. Lisabonská smlouva a JV. Ani já jako eurofederalista nejsem z LS nadšen. Je to příliš málo. Na druhou stranu je to krok správným směrem, liberum veto EU řídit nemůže. Svůj návrh jsem nastínil rovněž.

3. Ano, daně by se neměly přerozdělovat, to je odporný centralism. Místo toho by měly být ceslostátní, krajské a obecní daně.

4. Nadčasové hodnoty: heterosexuální rodina v tradiční pojetí je křesťanský výmysl, který jinde nemá obdobu (stačí se jen podívat na islámskou polygynii). Není divu, že se tento model rozpadl na nukleární rodinu, která je však v krisi rovněž a politika tomu bezmocně přihlíží.

Zabezpečovat staré v rámci rodiny má svá četná úskalí: Stačí si přečíst kterýkoliv román z 19. století o tom, co se dělo na vejmincích.

“Práce tvořící hodnoty” je cliché. “Národní pospolitost” nikdy nebyla nadčasovou hodnotou; je to obludný výmysl Francouzské revoluce.

5. V postoji k homosexualitě a sexualitě obecně bychom se měli inspirovat starým Římem, nikoliv judaismem + islámem. Chceme evropské hodnoty, nebo blízkovýchodní?

Jestli tohle pro “novou pravici” nejsou hodnoty (a jsem přesvědčen, že pro část NP skutečně ne), pak doufám, že ze všech kruhů NP zůstanou jen diskusní kluby. Protože v důsledku nevidím rozdíl mezi nimi a neokony :-)

to je ale naprosté nepochopení problému, sám nemám název “nová pravice” příliš v lásce, ale pokud máme na mysli různá “metapolitická hnutí”, nikdo nikdy nezpochybnil nic z toho co bylo vyjmenováno.

Jinak np “diskusní kluby” jen za jedno desetiletí své práce udělaly daleko více, než veškerá štěpící se a vzájemně hašteřící nacionalistcká a konzervativní hnutí od WW2 ;)

Nemám žádný problém nazvat heterosexuální manželství a postarání se o staré rodiče “nadčasovými hodnotami”, ale zároveň jsem si nevšiml, že by někdo z “nové třídy” chtěl toto zakázat, zrušit, zničit. Ono jde často spíše o nemístnou relativizaci a vydávání těch nejobskurnějších forem například hmsx svazků za moderní normu (queer parade).

Autor článku měl na mysli věc, že rostoucí pluralitu společnosti prostě nelze vzít zpět a je potřeba se s ní vyrovnat a vést politickou činnost v jejich podmínkách. V tomto případě tedy otázka není, jak se vrátit k pojetí sexuálních vztahů například z 13. století, ale jak zajistit nevymření populace a uchování rozdílností ve světě queer parade, gender a transexuality :-)

: Vy byste tedy ve zcela hypotetickém referendu hlasoval pro přijetí Lisabonské reformní smlouvy?

JV: Určitě. Víte mne velice znepokojuje téměř sémantické vnímání státní suverenity, která dle mého soudu je tak trochu reliktem v kontextu celé historie, kterou odstartoval filozof Herder – přišla éra myšlenek národního romantismu a nakonec 19 tezí presidenta USA Wilsona.

Co považuji za zkvalitnění demokracie počátkem 21. století je přímá volba starostů a hejtmanů. Možnost mluvit těmito k otázkám působení státní pořádkové policie, zjemnění podmínek pro lokální referenda, přímá volba presidenta země – s přihlédnutím ke zvýšení jeho pravomocí ve smyslu rovnováhy jednotlivých segmentů státní moci . Také bych se přimlouval za diskusi ve smyslu přenesení některých pravomocí státu na VÚSC, alespoň co se daňové vytěžnosti týče.
Jediné málo co zatím někdo pochopil z výše uvedených je nový předseda NSj, ale teprve čas ukáže!

Moderna má mimo jiné hluboké kořeny v křesťanství, dualismus Descarta, teoreticích společenské smlouvy a přirozeného-subjektivního práva a Osvícenství. Tedy v díle intelektuálů a v jejich interakci se společností. Tím se obracím na dílo Gramsciho, který tvrdil, že socialistická revoluce v západních zemích politicky zklamat nezbytně musela, jelikož její hodnoty nebyly přijaty danou společností. Gramsci tvrdil, že jeho oponenti mají nejprve ve společnosti kulturní a až poté politickou hegemonii. Dá se říci, že obrátil Marxe, stejně jako Marx Hegela, na hlavu. Kulturní hegemonie se nedá zajistit skrze politiku, která nové hodnoty nevytváří, ale skrze intelektuální tvorbu a působení v populárních médiích – tedy díky vzájemnému dialogu se společností o jejích hodnotách. Takový dialog mocenských vztahů samozřejmě zbaven není. Viz. má reference na metapolitiku v článku.