Comments on: Strana svobodných občanů

By: Svobodný občan

Svobodný občan — Thu, 07 Jul 2011 22:08:17 +0000

http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Strana_svobodn%C3%BDch_ob%C4%8Dan%C5%AF

By: Karel

Karel — Mon, 23 Nov 2009 16:07:49 +0000

S tím omezením svobody slova panem Paynem to není až tak jisté (pokud máte na mysli . Postupně byly předloženy dva návrhy. První, který připravil pan Payne, totiž neobsahoval §261 a §261a. Tento (první) návrh neprošel v Poslanecké sněmovně. Druhý návrh byl doplněn jinými poslanci ODS a ten již prošel. §260 bych mu nezazlíval, i když si dokážu představit společnost bez §260.

By: Jakub

Jakub — Tue, 17 Feb 2009 21:56:11 +0000

Zajímavé je, že spoluzakladatel strany pan Payne prosadil omezení svobody slova v trestním zákoně. Jím navržené a prosazené omezení svobody slova v trestním zákoně a strana, která má svobodu v názvu, nejdou dohromady.

By: Radim Lhoták

Radim Lhoták — Mon, 16 Feb 2009 22:18:10 +0000

Jestliže postmodernu lze chápat jako mezidobí, kdy jedno skončilo a nové ještě nezačalo, lze jen těžko mluvit o nezměnitelném společenském statusu. Napříště je všechno možné a rozhodně bych nezakládal něco na tom, co někdo chce nebo nechce, mám obavu, že málokdo dnes ví, co vlastně chtít. A vymýšlet nějaké nové konstrukce, to je éra konstruktivismu, kterou máme za sebou. Daleko plodnější bude poučit se z minulosti a přijmout její zkušenost jako platnou, včetně jistých přirozených řádů, mezi něž rozhodně patří řád patriarchální.

By: Alkibiades

Alkibiades — Mon, 16 Feb 2009 21:35:27 +0000

S étosem kritiky stádního konformismu s liberálně-demokratickým (ne)řádem se nedá než souhlasit. Poslední paragraf je ale utopií. Základem jakékoliv společenské kritiky je přijmout společenský Zeitgeist (který bychom v současnosti mohli široce nazvat post-Modernou a který se sebou nezbytně nese jisté hodnoty a nové formy společenské organizace), ten se změnit nedá, dá se pouze ovlivnit jakým způsobem se bude vyvíjet (totální fragmentace společnosti, nebo utužování aktivního politického života a sociální soudružnosti na bázi “postmoderních ctností” a postmoderních etnických, “urbanisticko-kmenových” [Michel Maffesoli] a jiných identit?) Minulostí se vždy můžeme inspirovat pro budování dneška, ale nemůžeme ji navrátit, a co více, její navrácení pro společnost, která o podobné hodnoty nestojí, by současné společenské problémy (odcizení od společnosti, “osamocenost” jedinců v nitru současné technofetišistické mentality) nevyřešilo, pouze prohloubilo.