Přijde Indián k náčelníkovi a říká:”
Mám dvě zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou.”
“Tak tu špatnou.”
“Přistěhovali se nám do rezervace cikáni.”
“Hm, a ta dobrá?”
“Chutnají jako bizoni.”

Je to smutné, rekapitulovat předešlé, ale svým způsobem mne do toho nutíte, nejen výzvou, ale zoufalostí, která z vašich příspěvků čiší. Pseudonymem se vzdáváte lidské tváře, ale svými zážitky svoji nezralost, s níž svoji situaci interpretujete, ještě potvrzujete. Debata je o jevech, které se týkají strašlivé katastrofy. A vy jste schopen v jednom okamžiku, v jednom odstavci – jakoby na jedné úrovni – přejít k pomoci paní s kočárkem. Jistě, je to od vás chvályhodné, ale obávám se, že to je asi tak vrchol vaší empatie. Ostatní jevy na světě vám asi trochu zastírá závoj nějakých teorií, možná se vám to plete s nějakou virtuální realitou (nechci vás urazit, ale mluvím o jevu, kdy si někdo opravdu neuvědomuje, že to, to “prožívá”, je třeba jen hra elektronů v počítači, kdežto že existuje i realita, a přenášet mechanicky zkušenosti, návyky – či dotazy – z teoretické roviny to reálného života může mít také praktické důsledky: třeba že se někdo urazí, když jiný teoretizuje o jeho utrpení). Toto jste nepochopil, nebo odmítáte pochopit, a to byl asi jeden z podstatných bodů sporu, který si vzhledem k povaze skutečnosti, jíž se týká, vyvolává právem větší důrazy i emoce. Jistě, chválím vás, že lidem pomáháte, ale je to jen náznak. Mnoho nacistů pomáhalo ženám s kočárky také, byli to jemní a citliví lidé, hudebníci, vzdělanci dokonce i ve věcech židovských – jejichž původce a příbuzné pak v rámci výkonu svého “zaměstnání” průmyslově vraždili.

Nevím, jestli jste byl v Osvětimi, nebo v Terezíně, či zda jste hovořil s někým, kdo přežil šoa. Jak říkáte jinde, asi vám chybí osobní zkušenost, jinak byste pochopil stanovisko těch, kteří se nezdrží třeba až výbuchu emocí při setkání s revizionismem a s jeho zastánci (nebo s těmi, kteří si s jeho zastáváním možná jenom teoreticky zahrávají, takřka bez apriori zlého úmyslu, což by mohl být váš případ).

Poměrně blbá je vaše poznámka o tom, zdali někomu nějaký podpis (třeba pod Chartou 77) dává patent na rozum. Takto argumentovali bolševici (tedy oponenti) a sralbotkové, kteří se snažili všelijak zdůvodnit svoji zbabělost, proč třeba Chartu nepodepsali, nebo selhali jinak. To se vám nepovedlo. Váš odhad mých motivů je potvrzením vaší nezralosti. Skutečně takovéto soudy jsou komické a vypovídají o autorovi. Možná byste si měl přečíst úvodní prohlášení Charty a uvědomit si, jaká byla situace (tedy v době, kdy žádná Charta nebyla, tedy před jejím vznikem). Byla to výzva, aby Československo dodržovalo své vlastní zákony (a závěrečné akty z Helsink do nich už patřily) – a bylo to po procesu s Plastiky, kdy kapela začala znovu cvičit, v dost nové situaci, kdy jsme měli jasně definovaného protivníka a nové, do té doby netušené zastánce. Idealismus asi není to vhodné slovo, opravdu ne. Zarputilost, to by bylo lepší. Horká hlava asi ne, spíše trochu lehkovážnosti (proti persekuci Plastiků a lidí kolem se vedlo více kampaní, a je trochu komické, že na to, že jsem podepsal v prosinci 76 nějakou Chartu, jsem si pořádně vzpomněl až někdy 12.ledna 77, kdy režim spustil dost brutální kampaň).

O tom, jak zoufale se na vás asi podepsal náš vzdělávací systém (nebo ještě kdo-co?), svědčí vaše vyjádření, kdy bez jakékoliv pochybnosti hladce přejdete od vozu ke koze, když píšete ===”V matematice, v matematické logice, ale ani v žádné jiné myslitelné a smysluplné logice (podle mého neskromného názoru) nehraje morálka žádnou roli. Veřejná diskuse, pokud se chce zabývat hledáním pravdy, nemůže být vymezována něčími zásluhami ani morálním kreditem. Profesor musí být vždycky připraven vyvrátit námitky žáka obecné školy a masový vrah může mít více pravdy nežli světec.”=== To je opravdu šílené! Co má probůh matematická logika společného s veřejnou diskusí o hledání pravdy? Poptejte se spoludiskutujícího (nevím jak, nemá jméno, skrývá se pod pseudonymem, ale holedbá se vzděláním v Heideggerovi) jak “pravdu” definuje Heidegger, jestli by vás po jejím přirovnání k matematické logice nevyhodil. V lidském životě jde opravdu o hledání pravdy, tedy o vztah k pravdě, a nikoliv o “vlastnění” pravdy: to vede k fundamentalismu! (Platí i zde geniální Frommovo “mít či být”). Pletete morálku s “něčími zásluhami”, čímž zjevujete, jaký guláš v tom máte. Vrcholem všeho je, že se vám pak v takto pokrouceném světě může zdát, že vrah má více pravdy než světec. Může být matematicky více logický, než světec, to ano! Ale tady byste se měl zarazit, k čemu vás vaše myšlení (s takto deformovanými parametry) dovedlo. Zkuste se vžít do role třeba nějakého příbuzného oběti masového vraha, o němž pak nějaký teoretik řekne, že by tento masový vrah mohl mít více pravdy, než třeba světěc!?!? Nepraštil byste ho? (Jste dost nekonzistentní: nejprve píšete o “veřejném hledání pravdy”, a pak přecházíte k “vlastnění” pravdy, že masový vrah “mohl mít více pravdy”. Možná by vám pomohlo se sám korigovat, kdybyste zkusil napsat “hledání pravdy masovým vrahem” – to je asi blbost, že? a vyhnul byste se těmto trapnostem až nehoráznostem.)

Občas ve vašem příspěvku zazněly náznaky rozhovoru, konec jste ovšem pokazil, a to dost výrazně. Ublížené opakování, že máte svoje měřítka, a co žádáte a co nežádáte, to odhaluje váš problém. Trochu jsem doufal, že nadzdvihnete roušku pseudonymu, chvílemi se zazdálo, jako byste sbíral odvahu, ale sešlo z toho. Volbou mezi jménem a pseudonymem volíte pozice a nemůžete chtít mít obé. Tak nenaříkejte, tak to je.

To, že vás moje argumenty nepřesvědčily, je moje smůla, či nedovednost – neznamená to ovšem, že tam nebyly. Jen vám nic neřekly. Byly tam, ale vy jste je buď neviděl, nebo nechtěl vidět. To se stává. Spíše to svědčí o tom, že nemáte protiargumenty, protože jste se k ničemu z toho, co jsem psal, nevrátil. Je jistě jednodušší tvrdit, že tam “nic nebylo”. Dobře. Kdo si to přečte, uvidí, posoudí sám. Je skutečně možné, že jsem vás svými argumenty nezasáhl. Obávám se však, že pak zbývá už jenom to, aby vám někdo zvalchoval hřbet, abyste to ale – na rozdíl většiny svých příbuzných a blízkých – přežil, a aby vám to všechno pak nějaký chucpe začal zpochybňovat. O tom je revizionismus, mimo jiné.

Nepleťte to prosím se svobodou bádání a kritickým viděním historie. Opravdu kritické posouzení například druhé světové války, hlavně jejího materiálního (ekonomického) pozadí stále čeká na další posily, těch několik málo statečných však lze nalézt. Avšak nelze k tomu přistupovat jakkoliv ideologicky předpojat, k překvapením dochází na všechny světové strany, avšak ani to není poznání definitivní, některá překvapení nejsou vposled tak překvapivá, protože skutečnost není placatá, má mnoho vrstev – ale hlavně a především, není řešitelná v souřadnicích matematické logiky, morální stránka věci (která má v dějinách roli značně vlivného hybatale) tomu dodává další (netvrdím, že poslední) rozměr, a tudíž je na místě velký respekt k tomu, co ještě neznáme, a velká zdrženlivost k rychlému a jednoduchému vyhodnocování toho, co známe, a velká statečnost přiznat si pravou povahu toho, co známe (to obstojí dejme tomu i v souřadnicích vědeckého diskursu, včetně matematické logiky).

Takže, teď si přečtěte vaše poslední řádky, ať je nemusím opakovat. Je od vás nadbytečné (a velmi komické) odhadovat, co si druhý o sobě myslí, jak si připadá ve vlastních očích. A řečičky o tom, kdo by se mohl považovat za vítěze, přesně odhalují, o co vám jde, ačkoliv tvrdíte opak. Já s tím nemám problém. Upřímně řečeno, za vítěze bych se považoval, kdyby se mi podařilo předestřít své argumenty tak, abyste na ně reagoval. A zde, jak vidno, jsem bohužel úspěšný nebyl.

V mé širší rodině se nacházejí lidé, kteří jsou postiženi trampskou vášní a já znám spoustu lidí z jejich okruhu, drtivou většinu z nich pouze přezdívkou. Vás znám tedy nyní jménem, viděl jsem i Váš obličej. Nikdy předtím jsem Vás neviděl a ani o Vás neslyšel a pokud snad ano, dávno jsem na Vás zapomněl. Vaše angažmá v Chartě 77 jistě bylo osobní, byl v tom kus odvahy, to Vám musím nechat. Chartu jste podepsal ve svých necelých 22 letech, nebyl jste tedy zavržený aparátčík, nýbrž zřejmě mladá horká hlava a idealista. Potud respekt. Žádný patent na rozum, natož na pravdu, Vám to ovšem nedává.

Vy jste publicista, nevím, jaké máte vzdělání a v zásadě mi na tom nesejde. Já se zabývám informatikou, vystudoval jsem technickou školu a moje základy jsou matematické. V matematice, v matematické logice, ale ani v žádné jiné myslitelné a smysluplné logice (podle mého neskromného názoru) nehraje morálka žádnou roli. Veřejná diskuse, pokud se chce zabývat hledáním pravdy, nemůže být vymezována něčími zásluhami ani morálním kreditem. Profesor musí být vždycky připraven vyvrátit námitky žáka obecné školy a masový vrah může mít více pravdy nežli světec.

Ochranu pro sebe ani pro jiné lidi, kteří vystupují pod pseudonymem, nežádám, nežádám ani to, abyste uznal lidskou těchto osob. S Vaším dovolením mám svoje vlastní měřítka a měřitele a ostatní jistě rovněž. Můj příspěvek chtěl říci, že se svým způsobem “diskuse” ztrapňujete. Celý Váš předchozí příspěvek, promiňte mi moje ostrá slova, jsou jenom hezké řeči, ale takřka nic k věci. Na poslední chvíli jsem obětoval rým, abych nebyl zbytečně tvrdý. Pokud máte problém s tím, že se někdo zeptá, čím může Židy urážet zpochybňování holokaustu, zřejmě jste narazil na s Vašimi postoji nekompatibilní fórum. Protože vedle Vodníka pro sebe žádám svobodu zpochybňovat historické události i já (a nejedná se mi přímo o holokaust, protože jeho existenci považuju vzhledem i ḱ jinak zjevně zvrhlé povaze hitlerovského režimu za důkaz mezi důkazy; beru ho na vědomí, ale moje přesvědčení by se nezměnilo ani v případě, kdyby holokaust nebyl) a jak se zdá, tak i ostatní diskutující. Jste možná ve vlastních očích hrdina, ale jste na to tady, dle mého názoru, sám. Osamělým hrdinům fandím, Vašemu způsobu vedení diskuse již méně. Volám hurá, ale možnost komunikace mezi námi je zřejmě velmi omezená. Chcete-li to interpretovat tak, že jste morálním vítězem, ze srdce Vám to přeju. Téma jsem ze své strany vyčerpal, chcete-li mít poslední slovo, mějte si ho.

A ještě k “hulvátství” – nepodléhejte prosím vyprázdněnému estétství. Na někoho zařvat (což jsem neučinil), může být hulvátství, ale také téměř ještě neadekvátní reakce na někoho, kdo “hladkými slovy” uráží a obhajuje hnus. To jsem se snažil popsat, a jestli Vám to nedochází, pak ze zoufalství řeknu, že už asi nezbývá nic jiného, než abyste se dostal do podobné situace, zažil něco srovnatelného (což je příšerná perspektiva, ale když někdo třeba nevěří, že ta kamna jsou žhavá, musí si na ně holt sám šáhnout). Je zajímavé, že se oháníte “vciťováním” do “kůže pseudonymistů” (mají vůbec kůži? nebo odívají hroší hůži pseudonymu, aby mohli být splachovací?), aniž byste byl schopen pochopit urážky, jichž se pseudonymista ze zbabělého zákrytu dopouští ptaním, jak může revizionismus urážet. Víte, kdyby měl lidskou tvář, přes kterou by mohl dostat, tudíž by ji riskoval, byl by jeho postoj nikoliv omluvitelnější, ale jaksi důstojnější: každý se může mýlit. A on by říkal své názory na svoji tvář, byl by to člověk. (Jestli máte zájem o ilustraci, jak se to dělá, klikněte si: http://www.ustrcr.cz/data/pdf/charta77/panel14.pdf)
Ale drze provokovat a urážet, a činit tak anonymně, to je nejvyšší druh zbabělosti. Možná Vás postřeh o tom, že v naší zemi pseudonymy budí negativní reakce, svědčí o tom, že máme zdravější kořínek, než ten “hrdinný západ”. Možná zde budou zakopáni leckteří psi, kteří trápí současný svět!

Neudržíte ani nářek nad tím, že i v případě konkrétního člověka by vám mohla chybět zkušenost s “živým člověkem”. To je neudržitelné, protože tu zkušenost kdykoliv můžete udělat, je to jen vaše volba. S nickem udělat tuto zkušenost z principu nejde. Už tomu trochu rozumíte, proč si “nickové” a “nicky” nemohou vystakovat? Protože to jsou nickové a nicky. Tam mají zásadní handicap. Přiznají-li si to, a nebudou-li se chtít stavět na úroveň lidí, píšících pod svým jménem, je to v pořádku – a já to snad (kromě obecného postesknutí nad nedostatkem občanské odvahy) nebudu komentovat. Umím si představit, že jsou situace, v nichž je toto anonymizované řešení objektivně optimální (třeba problematika tzv. whistleblowingu), ale to jsou skutečně krajní situace. Smutné je, když někdo za tuto “krajní situaci” považuje internetovou debatu. Z toho celého Vám snad je jasné, že skrývání se za pseudonym může navozovat různá podezření z “autismu” apod., což však nebudu rozebírat, protože by to v jednotlivých případech mohla být pravda a tyto lidi urážet nechci. Chci jen sdělit, co si myslím o zdravích jedincích, kteří zbaběle odmítají nést kůši a xicht na trh a skrývají se jak stateční bojovníci Hizballáhu mezi matky s kočárky.

Komické je, když mi psyudonym vyčítá otevřenost a (intelektuální, děkuji) poctivost. Koukněte se do zrcadla, jestli se v něm ovšem přízraky zobrazují!

Do hledání pravdy, že “pletu” morálku? (Ideologii do ní nepletu, na rozdíl od onoho revizionisty). Ona totiž není pravda bez morálky, ale to byste muselv životě něco na své kůži prožít. Ale takto nelze pokračovat, argumentovat mohu, jak chci, ale pro vás to v tom zákrytu nejsou argumenty. Je to debata bez pravidel, protože naše pozice prostě nejsou srovnatelné. Kdybyste vylezl, riskoval byste totiž, že by vám někdo někdy jindy, kdy by se vám to nehodilo, řekl, že jste tu a onde pochybil. A jestli jste před tímto “rizikem” světloplachý, nezlobte se, nemůže být debata s vámi nijak užitečná, protože pod kameny jsem nikdy nelezl.

Je naprosto směšné Vaše tvrzení, že osobní útoky na člověka píšícího pod pseudonymem, nejsou ad hominem, protože ta oběť je virtuální a není to skutečný člověk. To nemůže prohlásit nikdo, kdo má alespoň minimální znalost psychologie; nakonec stačí, pokud autor takového výroku není stižen nějakou mozkovou dysfunkcí např. z autistického spektra. Jelikož jste zjevně inteligentní člověk a nepůsobíte na mě jako autista, napadá mě ještě jiné vysvětlení; tomu, co jste napsal, v hloubi duše sám nevěříte a Vaše chování pramení z argumentační nejistoty a frustrace. I v jiných ohledech na mě působíte dojmem člověka, kterému chybí otevřenost a intelektuální poctivost. Absence otevřenosti pak nutně vede k tomu, že vytváříte naprosto překombinované konstrukce a do hledání pravdy pletete morálku a ideologii. A ještě se tváříte jako vítěz debaty, k čemuž nemáte žádné věcné oprávnění. Tolik můj názor na Vaši při s Alkibiadem.

O revisionismu jste dokázal, že víte jen to, co si vygooglujete z Wikipedie, proto je jakákoli diskuse s Vámi na toto thema ztrátou času. Otřepané cliché, že “popírání holokaustu uráží Židy” jste nepodepřel vůbec ničím. Zůstává tedy pouze manipulativním, emotivním a racionálně nezdůvodněným výkřikem do tmy.

Desatero v té podobě, jak se nám coby Desatero zachovalo, je povýtce semitským přínosem. Vašim námitkám Alkibiadovi ohledně tohoto nesporného faktu – plným pro Vás typické arogance a aggresivity – chybí pouze jediné: obvinit Alkibiada, že věří v židovské spiknutí, které prostřednictvím Desatera manipuluje svět gójů.

Před Patočkovou občanskou statečností smekám. To nic nemění na tom, že jeho filosofie nebyla o ničem, tak jako 99% soudobé sračkovité filosofie, která se učí na filosofických fakultách.