Moje vize je spíš taková, že dřív nebo později budou lidi natolik zatlačeni do kouta a všechno to, co se nám několika lidem dnes tak nelíbí, se natolik znásobí, že to přinutí zbytek obyvatel se vzepřít a přistoupit k “extrémním” řešením, přijmout je za své a naslouchat těm, kteří jim je nabídnou. Něco jako současný policejní hon na tzv. “neonacisty”, kdy někteří lidi tvrdí, že to radikální scénu jenom sjednotí a posílí.

Samozřejmě k takovému stavu by mohlo dojít jedině, až něco lidi pocítí na vlastní kůži. Jak říkáte, sytí otroci se nevzbouří.

Jinak si nemyslím, že je možné obnovit ducha národa v podmínkách rozvinutého tržního kapitalismu. Je třeba nejprve vytvořit samostatně hospodařící lokální celky, které budou na tomto kapitalismu značně nezávislé. Něco v podobě kibuců či uzavřených družstev. Nic z toho ale nemůže fungovat bez vnitřního patriarchátu. Nejprve je proto třeba se rozloučit s feminismem a rovnoprávností v rodině, a to se vám nemůže podařit, pokud nezrušíte volební právo žen. No, a zkuste to začít veřejně propagovat, celá ženská polovina populace Vás sežere. Feminizace a emancipace žen je nejmocnější nástroj plutokratů k rozkladu společnosti do stavu, v němž není schopná se sjednotit k odporu. Nezapomínejte, ženy mají otrockou duši a slouží tomu, kdo jim dá hmotnou zajištěnost a možnost se předvádět.

Já vidím jedinou šanci na změnu v krvavé revoluci. Možná uchytit se v myslích lidí jako legální politické strany, ikdyž ne vladnoucí. A až začnou Evropou zmítat otevřené rasové nepokoje a bouře, tak se pokusit strhnout lidi s sebou a ustanovit nové režimy. Něco na způsob Turnerových deníků. Každopádně žádná cesta nebude jednoduchá.