Comments on: Emancipované ženy http://deliandiver.org/2009/05/emancipovane-zeny.html Blog věnovaný metapolitice, kultuře, filosofii, historii a geopolitice Mon, 06 Feb 2012 17:30:37 +0000 hourly 1 http://wordpress.org/?v= By: Radim Lhoták http://deliandiver.org/2009/05/emancipovane-zeny.html/comment-page-1#comment-3865 Radim Lhoták Tue, 14 Jun 2011 12:47:16 +0000 http://deliandiver.org/?p=1985#comment-3865 To JanaK: Děkuji za přání hromádky štěstí, není však třeba nosit dříví do lesa, já osobně nemám problém ani s Vaším kritériem vůdčí osobnosti ani s hledáním partnerky. Jen mám obavu, že Vy budete těžko přesvědčovat muže o své vůdčí roli v rodině, a to bez ohledu na Vaše schopnosti. Rozhodně pro Vás bude prozíravé najít si muže takového, který nad Vámi bude mít převahu i podle Vašich subjektivních kritérií. :-) To JanaK: Děkuji za přání hromádky štěstí, není však třeba nosit dříví do lesa, já osobně nemám problém ani s Vaším kritériem vůdčí osobnosti ani s hledáním partnerky. Jen mám obavu, že Vy budete těžko přesvědčovat muže o své vůdčí roli v rodině, a to bez ohledu na Vaše schopnosti. Rozhodně pro Vás bude prozíravé najít si muže takového, který nad Vámi bude mít převahu i podle Vašich subjektivních kritérií. :-)

]]> By: JanaK http://deliandiver.org/2009/05/emancipovane-zeny.html/comment-page-1#comment-3864 JanaK Tue, 14 Jun 2011 12:23:15 +0000 http://deliandiver.org/?p=1985#comment-3864 Drahý pane Lhotáku, přirozeně vůdčí osobností v páru je ten, kdo je schopnější, chytřejší ....,lhostejno, zda je to muž nebo žena. Přeji Vám hodně štěstí v hledání partnerky, která Vám uvěří, že jste to automaticky Vy, bez ohledu na schopnosti. :-) Drahý pane Lhotáku,
přirozeně vůdčí osobností v páru je ten, kdo je schopnější, chytřejší ….,lhostejno, zda je to muž nebo žena.
Přeji Vám hodně štěstí v hledání partnerky, která Vám uvěří, že jste to automaticky Vy, bez ohledu na schopnosti. :-)

]]> By: Jooohnny http://deliandiver.org/2009/05/emancipovane-zeny.html/comment-page-1#comment-2053 Jooohnny Mon, 26 Jul 2010 19:11:10 +0000 http://deliandiver.org/?p=1985#comment-2053 Pardon, odkaz je: www.vrchlabsko.info/rytirstvo.html Pardon, odkaz je:

http://www.vrchlabsko.info/rytirstvo.html

]]> By: Jooohnny http://deliandiver.org/2009/05/emancipovane-zeny.html/comment-page-1#comment-2052 Jooohnny Mon, 26 Jul 2010 18:58:40 +0000 http://deliandiver.org/?p=1985#comment-2052 Gratuluji, pane Lhotáku, k brilantní analýze emancipované ženy. Mohu potvrdit Vaše závěry z vlastní zkušenosti, a to doslova slovo od slova, třeba již hned od začátku článku... přesně tak jsem to zažil na vlastní kůži. Vzal jsem si v kostele před Bohem rozvedenou matku tří dětí (mně bylo 22, jí 30 let), od první chvíle jsem dělal vše, co má dobrý manžel v popisu práce, svou ženu jsem doslova nosil na rukou a nevlastní děti jsem miloval jako vlastní a vedl je k mnoha dobrým věcem, za všechny jsem byl ochoten obětovat svůj život. Byl jsem chápavý, citlivý, něžný, ale také otcovský, vždy připravený pomoci a druhého vést a chránit - prostě jsem jel na 200% svých možností a musel jsem být ideálním manželem a otcem, vždyť i známí mé ženy mne opravdu obdivovali/y a jí záviděli/y. Jediný problém jsem měl - nedokázal jsem vydělat zdaleka tolik peněz jako manželčin bývalý. Vlivem tohoto stigmatu jsem, aniž bych měnil svůj přístup k ženě a dětem, rychle ztrácel kredit a netrvalo dlouho a žena mi začala říkat, že když jsem do jejich rodiny nic nepřinesl, nemám právo o čemkoliv rozhodovat, navíc, ona nebude řídit svůj a dětí život podle nějakého cucáka... Postupně začaly manýry své milované maminky napodobovat i nevlastní děti, takže netrvalo dlouho a do půl roku po svatbě mi nejstarší nevlastní dcera řekla, že pokud nechci poslouchat její maminku, ať si sbalím svejch pět švestek a táhnu. Během let mi potom manželka několikrát vyházela věci ze skříně a opakovala větu své dcery. Musím upozornit, že jsem měl od ženy zákaz trávit čas s rodiči, kamarády či v přírodě, nechodil jsem do hospody, nepil ani nekouřil a samozřejmě byl ženě věrný nejen činy, ale i myšlenkami. Když jsem všechno stupňující se utrpení ze strany ženy i nevlastních dětí vydržel deset let, skončilo mé soužití s rodinou tím, že na mne byl nevlastní, tehdy sedmnáctiletý syn drzý, stejně jako jeho sestra, já jsem mu, v afektu a de facto poprvé, vrazil facku, které on se aktivně bránil a po druhé výchovné mne fyzicky napadl a začal bít (mne, který jsem ho nosil na rukou a zasvětil ho do krás přírody i dobrého života). Když jsme se spolu tedy pustili do křížku, zavolala na mne manželka a nevlastní dcera policii, aby mne vykázala z domu jako domácího násilníka... Je to už tři čtvrti roku a přes mé bláhové snahy o záchranu posvěceného manželství ještě v době po ukončení společného bydlení k sobě už těžko cestu najdeme... Chudák můj vlastní syn... Samozřejmě, dnes vím, že za vše si mohu sám svou přehnanou dobrotou, která se v určité zóně už mísí s hloupostí a dnes bych, pokud by mi bylo dáno začít jiný smysluplný vztah, už i přes své nevyléčitelné dobráctví stejné chyby neopakoval. Je absurdní, že poté, co jsem, i přes jejich chování, osm roků doslova nosil ženu i nevlastní děti na rukou (poslední tři roky jsem už takový masochista nebyl), pro ně dnes nejsem hrdina, který si ve svých 22 letech, kdy si jiní užívají života, vzal na sebe obrovské břemeno a všechny své síly tvrdě napřel, aby je po všech směrech zajistil, vzdal se ze dne na den celého svého dosavadního života, z velké části i rodičů, přátel, koníčků... tak tito lidé mne dnes nazývají člověkem, který jim nic nedal a jen se přilepil na jejich rodinu, protože jsem cítil peníze... Nakonec mohu potvrdit, že se na mně zcela do písmene potvrdila i páně Lhotákova slova o tom, že "Popřením tradiční role otce po té, co byla znevážena a potlačena i role dobré ženy a matky v rodině, se z mužů stávají zcela zbytečné relikty lidského početí. Jde o situaci, jíž se nelze přizpůsobit. Ba co víc, nelze se s ní ani smířit bez toho, aby proti ní postižený muž začal bojovat, nebo se od takového postavení předem distancoval. Jakýkoliv kompromis totiž nutně vede k zlým rozepřím a násilí, které končí vzájemnou nenávistí mezi manžely s tragickými důsledky. Vnějšími faktory vynucený distanc ovšem muž těžko může projevit otevřeně, pokud nechce navždy zůstat závislý na autoerotice či placených erotických službách." Tak to kurva sedí - věděl jsem celou dobu manželství, jaký má být dobrý křesťanský otec i manžel a vždy jsem se tak snažil chovat - přesto mi to nebylo ženou umožněno (měl jsem jen tisíce povinností, ale když došlo na práva, neexistoval jsem). Snažil jsem se to vybojovat, ale vždy jsem včas couvl, protože ona by šla do krve, a to já jsem si jako gentleman nemohl dovolit. Dnes jsem sice uvnitř stále něžný gentleman, ale navenek jsem macho, a tak to zůstane. Bohem daný řád a hierarchii v rodině není možné postavit na hlavu a pokud se tak stane, skončí nejen příslušná rodina, ale celá "moderní a emancipovaná" společnost a nahradí ji jiná, která se funkčního patriarchálního modelu rodiny drží - třeba rodina a společnost muslimská. A můžeme si za to my, křesťané, kteří jsme nechali rozložit svou silnou rytířskou kulturu iluminátskými zbabělci pod zženštilými hesly plytkého bratrství, absolutní svobody a bezbřehé tolerance. Zde plně souhlasím s výše uvedeným příspěvkem KRISe. Kdo jeho příspěvek čte poprvé, řekne si možná něco o pomotané hlavě, ale kdo ví, kdo jsou ilumináti a jak funguje dnešní svět, nemůže než souhlasit. Vivat Deus, Rex, Patria, Familia! Jooohnny - www.vrchlabsko.info/rytirstvo Gratuluji, pane Lhotáku, k brilantní analýze emancipované ženy. Mohu potvrdit Vaše závěry z vlastní zkušenosti, a to doslova slovo od slova, třeba již hned od začátku článku… přesně tak jsem to zažil na vlastní kůži. Vzal jsem si v kostele před Bohem rozvedenou matku tří dětí (mně bylo 22, jí 30 let), od první chvíle jsem dělal vše, co má dobrý manžel v popisu práce, svou ženu jsem doslova nosil na rukou a nevlastní děti jsem miloval jako vlastní a vedl je k mnoha dobrým věcem, za všechny jsem byl ochoten obětovat svůj život. Byl jsem chápavý, citlivý, něžný, ale také otcovský, vždy připravený pomoci a druhého vést a chránit – prostě jsem jel na 200% svých možností a musel jsem být ideálním manželem a otcem, vždyť i známí mé ženy mne opravdu obdivovali/y a jí záviděli/y. Jediný problém jsem měl – nedokázal jsem vydělat zdaleka tolik peněz jako manželčin bývalý. Vlivem tohoto stigmatu jsem, aniž bych měnil svůj přístup k ženě a dětem, rychle ztrácel kredit a netrvalo dlouho a žena mi začala říkat, že když jsem do jejich rodiny nic nepřinesl, nemám právo o čemkoliv rozhodovat, navíc, ona nebude řídit svůj a dětí život podle nějakého cucáka… Postupně začaly manýry své milované maminky napodobovat i nevlastní děti, takže netrvalo dlouho a do půl roku po svatbě mi nejstarší nevlastní dcera řekla, že pokud nechci poslouchat její maminku, ať si sbalím svejch pět švestek a táhnu. Během let mi potom manželka několikrát vyházela věci ze skříně a opakovala větu své dcery. Musím upozornit, že jsem měl od ženy zákaz trávit čas s rodiči, kamarády či v přírodě, nechodil jsem do hospody, nepil ani nekouřil a samozřejmě byl ženě věrný nejen činy, ale i myšlenkami. Když jsem všechno stupňující se utrpení ze strany ženy i nevlastních dětí vydržel deset let, skončilo mé soužití s rodinou tím, že na mne byl nevlastní, tehdy sedmnáctiletý syn drzý, stejně jako jeho sestra, já jsem mu, v afektu a de facto poprvé, vrazil facku, které on se aktivně bránil a po druhé výchovné mne fyzicky napadl a začal bít (mne, který jsem ho nosil na rukou a zasvětil ho do krás přírody i dobrého života). Když jsme se spolu tedy pustili do křížku, zavolala na mne manželka a nevlastní dcera policii, aby mne vykázala z domu jako domácího násilníka… Je to už tři čtvrti roku a přes mé bláhové snahy o záchranu posvěceného manželství ještě v době po ukončení společného bydlení k sobě už těžko cestu najdeme… Chudák můj vlastní syn…

Samozřejmě, dnes vím, že za vše si mohu sám svou přehnanou dobrotou, která se v určité zóně už mísí s hloupostí a dnes bych, pokud by mi bylo dáno začít jiný smysluplný vztah, už i přes své nevyléčitelné dobráctví stejné chyby neopakoval. Je absurdní, že poté, co jsem, i přes jejich chování, osm roků doslova nosil ženu i nevlastní děti na rukou (poslední tři roky jsem už takový masochista nebyl), pro ně dnes nejsem hrdina, který si ve svých 22 letech, kdy si jiní užívají života, vzal na sebe obrovské břemeno a všechny své síly tvrdě napřel, aby je po všech směrech zajistil, vzdal se ze dne na den celého svého dosavadního života, z velké části i rodičů, přátel, koníčků… tak tito lidé mne dnes nazývají člověkem, který jim nic nedal a jen se přilepil na jejich rodinu, protože jsem cítil peníze…

Nakonec mohu potvrdit, že se na mně zcela do písmene potvrdila i páně Lhotákova slova o tom, že “Popřením tradiční role otce po té, co byla znevážena a potlačena i role dobré ženy a matky v rodině, se z mužů stávají zcela zbytečné relikty lidského početí. Jde o situaci, jíž se nelze přizpůsobit. Ba co víc, nelze se s ní ani smířit bez toho, aby proti ní postižený muž začal bojovat, nebo se od takového postavení předem distancoval. Jakýkoliv kompromis totiž nutně vede k zlým rozepřím a násilí, které končí vzájemnou nenávistí mezi manžely s tragickými důsledky. Vnějšími faktory vynucený distanc ovšem muž těžko může projevit otevřeně, pokud nechce navždy zůstat závislý na autoerotice či placených erotických službách.” Tak to kurva sedí – věděl jsem celou dobu manželství, jaký má být dobrý křesťanský otec i manžel a vždy jsem se tak snažil chovat – přesto mi to nebylo ženou umožněno (měl jsem jen tisíce povinností, ale když došlo na práva, neexistoval jsem). Snažil jsem se to vybojovat, ale vždy jsem včas couvl, protože ona by šla do krve, a to já jsem si jako gentleman nemohl dovolit.

Dnes jsem sice uvnitř stále něžný gentleman, ale navenek jsem macho, a tak to zůstane. Bohem daný řád a hierarchii v rodině není možné postavit na hlavu a pokud se tak stane, skončí nejen příslušná rodina, ale celá “moderní a emancipovaná” společnost a nahradí ji jiná, která se funkčního patriarchálního modelu rodiny drží – třeba rodina a společnost muslimská. A můžeme si za to my, křesťané, kteří jsme nechali rozložit svou silnou rytířskou kulturu iluminátskými zbabělci pod zženštilými hesly plytkého bratrství, absolutní svobody a bezbřehé tolerance. Zde plně souhlasím s výše uvedeným příspěvkem KRISe. Kdo jeho příspěvek čte poprvé, řekne si možná něco o pomotané hlavě, ale kdo ví, kdo jsou ilumináti a jak funguje dnešní svět, nemůže než souhlasit.

Vivat Deus, Rex, Patria, Familia!

Jooohnny – http://www.vrchlabsko.info/rytirstvo

]]> By: Kris http://deliandiver.org/2009/05/emancipovane-zeny.html/comment-page-1#comment-649 Kris Sun, 17 May 2009 11:01:49 +0000 http://deliandiver.org/?p=1985#comment-649 Pekne napísané pán Lhoták, ale obávam sa, že Váš hlas je hlasom volajúceho na púšti. Ale treba niečo robiť a Vy idete príkladom. Tzv.feminizácia bola zneužitá istými "nepomenovateľnými" spoločenstvami, hanbím sa napísať ľudí. Jednoducho oni ľudia nie sú. Sú viac. To na vysvetlenie stačí. A tak dôverčivá žena-puťka /mnohdy s vysokoškolským titulom/ skočí na "špek" a je "emancipovaná". Bez toho aby uvažovala, čo sa s ňou deje a ako je manipulovaná. Prečo to tak je? Treba znížiť ľudskú populáciu na nejakú pol miliardu jedincov. Čert ber humanitu! A feministiky tomuto cieľu slúžia viac než dobre. Myslím si, že je to nezvratný proces, ale je dobre o ňom vedieť a vedieť aj kto mu velí a prečo. No a tak tu máme "moderný typ ženy". Ľudského naprogramovaného robota, či robotku v oceľovo modrom kostýme s viazankou a tvr- dým pohľadom za okuliarmi: "Ja vám, mužskí trubci ukážem, "zač je toho loket"". Samozrejme, je to "obrovské" víťazstvo ľudského rodu a manipulátorov. "Ale ty konce, ty konce pánové!" Pekne napísané pán Lhoták, ale obávam sa, že Váš hlas je hlasom volajúceho
na púšti. Ale treba niečo robiť a Vy idete príkladom. Tzv.feminizácia bola
zneužitá istými “nepomenovateľnými” spoločenstvami, hanbím sa napísať ľudí. Jednoducho oni ľudia nie sú. Sú viac. To na vysvetlenie stačí. A tak dôverčivá
žena-puťka /mnohdy s vysokoškolským titulom/ skočí na “špek” a je “emancipovaná”. Bez toho aby uvažovala, čo sa s ňou deje a ako je manipulovaná. Prečo to tak je? Treba znížiť ľudskú populáciu na nejakú pol
miliardu jedincov. Čert ber humanitu! A feministiky tomuto cieľu slúžia viac
než dobre. Myslím si, že je to nezvratný proces, ale je dobre o ňom vedieť a vedieť aj kto mu velí a prečo. No a tak tu máme “moderný typ ženy”. Ľudského
naprogramovaného robota, či robotku v oceľovo modrom kostýme s viazankou a tvr-
dým pohľadom za okuliarmi: “Ja vám, mužskí trubci ukážem, “zač je toho loket”".
Samozrejme, je to “obrovské” víťazstvo ľudského rodu a manipulátorov.
“Ale ty konce, ty konce pánové!”

]]>