Categorized | Týdeník

Rakušané nevěří demokracii. Chtějí vůdce. A my?

Autor: Karel Kaiser

Aktuálně.cz nás nakrmilo srdcervoucí informací o tom, jak rakouští sousedé přestávají věřit demokracii a touží po vůdci. Přes 50 procent Rakušanů údajně chce, aby „o tom, co je pro zemi nejlepší, rozhodovali spíš experti, nikoliv vlády“. Šest procent reprezentativně vybraných respondentů by dokonce uvítalo, kdyby Rakousko řídila armáda. S demokratickou deziluzí jde ruku v ruce xenofobie. Téměř polovina Rakušanů by cizincům zakázala jakékoli politické aktivity. Fakt, že v jedné z nejbohatších zemí Evropy jsou lidé nespokojeni s liberálně-demokratickými poměry, tak má dvojí efekt: potvrzuje, že vítězství liberální demokracie v 90. letech neznamená „konec dějin“ a dokazuje, že ekonomický růst není nutně spojen s bezvýhradnou akceptací otevřené „světové obce“.

Nemyslím, že by hrozilo opakování událostí z let 1936-1938, ani 70% lidí, domnívajících se, že by bylo lepší předat moc armádě a vyhnat cizince z úřednických postů, by nic na aktuálním stavu nezměnilo a nebylo schopno být revoluční masou a změnit aktuální socio-politickou realitu. Problém všech průzkumů, konstantně poukazujících na znechucení Evropanů z demokracie, je ten, že bijí na poplach, ale jejich autoři nejsou schopni domyslet (pravda, ono „domyšlení“ by paradoxně ostře kontrastovalo s politickým zadáním, které v pozadí takových průzkumů stojí) věci do důsledků – polovina obyvatel může vyjadřovat opovržení demokracií, ale chybí jim ukotvení v jasné myšlence, chybí jim nalezení orientace ve zmatečné současnosti a schopnost popsat pojmy době odpovídajícím způsobem. Typickým produktem antisystémové revolty „z vody“ je v Česku Dělnická strana.

Ohlasy, volající po omezování práv cizinců a vládách tvrdé ruky nám ukazují jedno: ve společnosti probíhají zásadní změny a systém vstupuje (celoevropsky) do fáze transformace, jejíž výsledná podoba je stále nejistá.

Zrušení práv „cizinců“, nacionalistická rétorika, stejně jako předání moci do rukou „osvíceného diktátora“ pochopitelně ničemu nepomohou. Mnozí „revolucionáři“ dneška, kteří možná správně upozorňují na limity a bezvýslednost demoliberálního systému, tak činí pomocí pojmů, které zcela neodpovídají politické realitě současnosti. Výsledkem je potom preference zcela antagonistických pólů ve vztahu k fenoménům, které jsou kritizovány a vylévání vaničky i s dítětem.

Reakcí na uzurpaci moci centralistickým Bruselem je volání po návratu „národních států“ a koncertu velmocí, absenci jakýchkoli duchovních hodnot západní společnosti je potom podle mnohých nutno překonat návratem a bezvýhradnou loajalitou k „Bohu“, včetně akceptace morální okázalostí motivovaných deforem typu plošného zákazu potratů, euthanasie a nejlépe zavedením povinného katechismu ve školách. Řešení problémů vzájemného etnického soužití (jejichž kořen je hlubší a nelze redukovat na frázi o „útoku islámu na západní hodnoty“) má spočívat na obligátním „xxx ven!“, ale nikdo už neví, co by se mělo dít dál. Ve výsledku tento postoj říká, že by demokracie jako úpadková forma vládnutí měla být nahrazena systémem lepším, autoritativnějším.

To je ovšem omyl. Diktatura nemůže být trvalým smysluplným řešením, pouze nutným vyústěním krize přerodu. Hlavní problém není v nedokonalosti demokracie, ale v jejím současném obsahu. Negativní jevy, které současné pojetí demokracie (která je ve skutečnosti globální moralizátorskou oligarchií) charakterizují, se stávají terčem napadání principu demokracie jako takové a posilují mylný předpoklad, že řešením je její omezení. Naopak, skutečná demokracie je právě dnes neustále omezována.

Demokracie není synonymem liberální demokracie, která je pouze účelovým mocenským konstruktem současných globálních elit. Necharakterizuje-ji společenská smlouva, ale především fakt, že suverénem zůstává národ. Demokracie nevznikla s Francouzskou revolucí v roce 1789, ale svou tradici zakládá od řeckých polis a starých germánských „svobod“.

Stále větší vzdalování politiky od občana, jako nositele konstitutivního hlasu, redukce politična na čistě morální (demokracie redukovaná na „dodržování lidských práv“ – která jsou v zájmu západní ideologie paradoxně porušována) a ekonomické (demokracie, jako svobodné vyjádření „přirozené“ tržní mentality), absence národního plebiscitu, korupce, technokratizace, devalvace pojmů „pravice“ a „levice“, stejnost programů politických stran (téměř všechny například podporují „rozumnou hospodářskou politiku“, „boj s kriminalitou“, „boj s extremismem“ – existují snad nějaké strany, které otevřeně podporují zločinnost, nerozumnou ekonomickou politiku a řešení motivovaná politickým extremismem, ke kterému se samy hlásí?) – to je vizitka současné demokracie, údajného bezstarostného věku, stavu, který měl uvést nadcházející konec dějin.

V situaci, kdy jsme každý den přesvědčováni o unikátnosti doby a systému, ve kterém žijeme a přitom realita skýtá  překvapivá zjištění – třeba že existují názory, za které je možné trestat, že existují „kacířské myšlenky“, intelektuální policie, ve chvíli, kdy je na Západě demokracie a svoboda ducha systematicky potlačována, zatímco je vyvážena autokratickým společnostem Třetího světa, které o ni bez použití násilií a podplácení nestojí, není překvapivé, že stále více obyvatel Evropy a Západu jako celku touží po vůdci a diktatuře. Cesta je to ovšem nebezpečná. Hrozba opakování dějin zde stále je. Vina ovšem není na straně „kacířského myšlení“ těch, kteří odmítají oslavovat současnost jako konec dějin, ale těch, kteří demokracii vykradli její pozitivní obsah. Pokud se nám nepodaří demokracii vrátit kvalitativní náplň, není vyloučeno, že příchod „vůdců“ je jen otázkou času.

8 Responses to “Rakušané nevěří demokracii. Chtějí vůdce. A my?”

  1. Astr napsal:

    pane Lhotak,
    sorry za pozdni reakci
    a
    dik za vysvetleni demokracie jednou vetou :-)
    Mam rad polopatisticka a jednoznacna vyjadreni :-)

    Chcete vyprázdnit obsah národní či jiné pospolitosti a dát moc do rukou samozvanců, chamtivých příživníků a nezodpovědných egoistů? Kažte lidem demokracii! :-)
    Nechci!
    Tak jak jste to napsal je demokracie jen jakousi nedokonalou nahrazkou za jine zpusoby vladnuti spolecnosti?

    Co byste navrhoval jineho ?

    Na mne to pusobi spis jako kazani demokracie to ano, ale o to mene demokracie v praxi:-(
    Soucasne osekavani ktere predvadi Vase nova Fischerova vlada je dukazem:-(
    Ale zase tak nove to neni, jiz od pocatku Sametu, se tam u Vas kaze voda a pije vino, a s demokracii to jde „dole vodou“ jiz delsi dobu.
    Vzdyt ti Vasi“experti“ pres sametovou demokracii nejsou schopni (ci ochotni?) ani okopirovat co jiz po desitky let funguje treba v USA,
    „kecat a kazat si muze kazdy co chce“, ale jakmile od reci prejde ke skutkum, skutkum skodicim spolecnosti az teprve v tomto okamziku nastupuje vladni represe.
    U Vas Vasi vladci zasahuji jiz i proti nazorum a myslenkam psanym ci jen recenym
    :-(
    Jak dlouho bude Vase demokracie jeste demontovana a rozesirana? Kam az?
    Na jedne strane „zed v Matecni“ na druhe kriminalizujete nazory?
    A dokonce pry znacne procento lidi v CR souhlasi?
    Kažte lidem demokracii! :-) jste pravil :-) Ano, ale…
    Vic nez o kazani jde o skutky a v tech se predvadi Vase vlady stale mene a mene demokraticky:-(
    Uz jen zbyva abyste si dali nad vrata napis CO NENI PRIKAZANO NENI DOVOLENO!
    Bude asi zajimave sledovat kolik toho „moureninova“ vlada dokaze nez odejde.
    Kolik svinstva po sobe zanecha, kolik dalsich nedemokratickych zakonu a predpisu, ktere budou pokracovat i po Fischerove odchodu, ktere jiz nikdo nezrusi, kolik novodobych politickych veznu vytvori:-(
    A jista skupina lidi bude tleskat poradku, jako nekteri za komunismu, jako za Protektoratu, i dale zpet v dejinach Ceske kotliny :-(

    Ano, muzete rici nic noveho, znacne procento kolaborovalo za Protektoratu Boehmen und Mahren, pak s komunisty :-( a ted znacne procento lidi chape kriminalisaci nazoru?
    Spolecnost ktera „chape“, pristoupi, pripusti, dovoli vladcum kriminalizovat nazory si zadnou svobodu a demokracii nezaslouzi!:-(
    howk

  2. Radim Lhoták napsal:

    Astr: Demokracie je absence smyslu pro řád, přirozenou hierarchii a rozdíly mezi lidmi podpořená nedostatkem všeobecně uznávaných autorit, které by byly ztělesněním kultury, etiky a smyslu lidské pospolitosti. Závěr: Chcete vyprázdnit obsah národní či jiné pospolitosti a dát moc do rukou samozvanců, chamtivých příživníků a nezodpovědných egoistů? Kažte lidem demokracii! :-)

  3. Astr napsal:

    mozna jste vysvetlili problem, na prapuvodni(Recke) demokracii se mozna s malymi odchylkami dohodnete, na Sametove demokracii nejen Vy 2 ne, Vas parlament ne, cely narod vlastne,?
    …ale kdyz jste zacali ve starem Recku a jak to s demokracii je doopravdy,
    dovolim si pripomenout nektere nazory pripisovane Albertu Einstenovi:

    PRAVDIVA UVAHA?

    • Existuje zlo?
    •Jednoho dne se profesor na fakultě rozhodl zahájit se studenty diskusi
    •Zeptal se: Stvořil Bůh vše, co existuje?
    •Studenti řekli, že ano
    •Úplně všechno? Ano, vše, odpověděli studenti
    •V tom případě Bůh stvořil i zlo. Ne? Protože zlo existuje, řekl profesor
    •Studenti na toto neměli odpověď a utichli. Profesor byl nadšen tím, že se mu povedlo dokázat, že víra je jen mýtus
    •Najednou jeden student zvedl ruku a otázal se: Mohu se vás na něco zeptat, profesore? Samozřejmě, odpověděl
    •Existuje chlad? Samozřejmě, odpověděl profesor. Cožpak jsi nikdy necítil chlad?
    •Ve skutečnosti, pane, chlad neexistuje. Podle toho, co jsme se učili ve fyzice, chlad je absence tepla
    •Je možné jen pozorovat, zda objekt má a zda předává energii a své teplo na jiné objekty
    •Předměty bez tepla jsou inertní, nereagují. Ale chlad neexistuje. My jsme vytvořili termín CHLADNO/ZIMA, abychom vysvětlili absenci tepla
    •A tma? Pokračoval student. Ta existuje, odpověděl profesor
    •Opět nemáte pravdu, pane. Tma je úplná absence světla
    •Můžeme studovat světlo a osvětlení, ale ne tmu. Nicholsovo prizma ukazuje množství různých barev, do kterých se světlo rozkládá v závislosti na vlnové délce
    •Tma je termín, který jsme stvořili, abychom vysvětlili úplnou absenci světla
    •A nakonec se student zeptal: A zlo, pane, existuje zlo?
    •Bůh nestvořil zlo. Zlo je absence Boha v lidském srdci. Je absencí lásky, lidskosti a víry. Láska a víra jsou jako teplo a světlo. Existují. Jejich absence vede ke zlu.
    •A profesor nemel odpoved
    •Student se jmenoval Albert Einstein
    ————————————————————-
    sorry ze jsem odbocil
    moc hezky rozbor demokracie prednasite,
    kdyby to slo tak prosim jeste vice do hloubky
    a take zaver
    nejaky zaver
    k svetlym zitrkum casu dost,:-)
    tak zhruba odhadem az 5 milliard let ma lidstvo pokud prezije, dozije,
    nez Slunce vyhori a zacne expandovat aby znicilo Zemi:-(

  4. Radim Lhoták napsal:

    Alkibiades: Není pravdou, že aristokracie inklinuje k plutokracii, ani v monarchiích nelze panovníky vnímat jako plutokraty. Jinak řecká demokracie je spojena s řeckou polis, tedy jde o obec a maximálně městský stát. V ideální řecké demokracii vládní zástupci rotovali ve svých funkcích po měsících a byli vybírání z fyl – 12ti okrsků, na které byla polis rozdělena. V demokracii se pravidelně konala lidová shromáždění, na nichž se rokovalo o aktuálních otázkách. Lidové shromáždění, které se konalo v časných ranních hodinách, rovněž mohlo s okamžitou platností odvolat stávajícího zástupce a nastolit jiného. Tyto doby jsou význačné velkým významem rétorů, jejichž umění slovy ovládnout dav bylo pěstováno a uznáváno. Právě řečtí filosofové však záhy poukazovali na to, nakolik rétorika schopného řečníka dokáže omámit a obalamutit dav v rozporu s dobrem obce ve prospěch konkrétních osobností bažících po moci. V demokracii řecké polis zákonitě docházelo k tomu, že silné osobnosti si postupně uzurpovali mínění lidí na svoji stranu s využitím sofistické rétoriky, korumpovali své zastánce a postupně si zdůvodňovali delší čas u vlády z důvodů vážných problémů obce, které měli zvládnout. Jakmile si potom přisvojili autokratickou pozici, byli tlačení k tomu si tuto pozici udržet za každou cenu, což bylo možné jen cestou zastrašování lidí, výhrůžkami kolapsu polis, pokud odstoupí ze své funkce, a nakonec tyranidou podobnou represivního režimu typu stalinských praktik. Mýlíte se, pokud jmenované filosofy podezíráte s prospěchářských tendencí své aristokratické kasty. Jejich argumenty byly zcela objektivní a doloženy skutečností. Nejúspěšnější období athénské demokracie bylo za vlády Perikla, což byla v podstatě již autokratická či aristokratická vláda.

  5. Radim Lhoták napsal:

    Alkibiades: Není pravdou, že aristokracie inklinuje k plutokracii, ani v monarchiích nelze panovníky vnímat jako plutokraty. Jinak řecká demokracie je spojena s řeckou polis, tedy jde o obec a maximálně městský stát. V ideální řecké demokracii vládní zástupci rotovali ve svých funkcích po měsících a byli vybírání z fyl – 12ti okrsků, na které byla polis rozdělena. V demokracii se pravidelně konala lidová shromáždění, na nichž se rokovalo o aktuálních otázkách. Lidové shromáždění, které se konalo v časných ranních hodinách, rovněž mohlo s okamžitou platností odvolat stávajícího zástupce a nastolit jiného. Tyto doby jsou význačné velkým významem rétorů, jejichž umění slovy ovládnout dav bylo pěstováno a uznáváno. Právě řečtí filosofové však záhy poukazovali na to, nakolik rétorika schopného řečníka dokáže omámit a obalamutit dav v rozporu s dobrem obce ve prospěch konkrétních osobností bažících po moci. V demokracii řeské polis zákonitě docházelo k tomu, že silné osobnosti si postupně uzurpovali mínění lidí na svoji stranu s využitím sofistické rétoriky, korumpovali své zastánce a postupně si zdůvodňovali delší čas u vlády z důvodů vážných problémů obce, které měli zvládnout. Jakmile si potom přisvojili autokratickou pozici, byli tlačení k tomu si tuto pozici udržet za každou cenu, což bylo možné jen cestou zastrašování lidí, výhrůžkami kolapsu polis, pokud ostoupí ze své funkce, a nakonec tyranidou podobnou represivního težimu typu stalinských praktik. Mýlíte se, pokud jmenované filosofy podezíráte s prospěchářských tendencí své aristokratické kasty. Jejich argumenty byly zcela objektívní a doloženy skutečností. Nejúspěšnější období athénské demokracie bylo za vlády Perikla, což byla v podstatě již autokratická či aristokratická vláda.

  6. Alkibiades napsal:

    ad R.L.:

    „…reálné zkušenosti samotných Řeků s demokracií, získala tu nejhorší pověst.“

    Je nutné objasnit si, co se pod onou „nejhorší pověstí“ skrývá – a to je pouze názor tradiční aténské-řecké aristokracie (Thúkydidés, Xenofón, Platón), jakožto toho jediného zdroje, který se k nám ve fragmentech dochoval. Samozřejmě, že by jim aristokracie byla více po chuti, než egalitářská demokracie.

    „Platón píše: Každá demokracie se nutně zvrhne v tyranidu.“

    Zde by se dalo i odvětit tím samým tónem: každá aristokracie se nutně zvrhne v plutokracii.

  7. Radim Lhoták napsal:

    Stálo by alespoň za zmínku, co si autor pod onou pozitivní demokracií vlastně představuje. Z článku se o ní nedozvídáme vůbec nic. V antickém a helénském světě má sice demokracie svůj původ, ale rovněž z něho, z reálné zkušenosti samotných Řeků s demokracií, získala tu nejhorší pověst. Zde jednoznačně zvítězila aristokracie. Ani období římské republiky nemělo demokracii odpovídající současným představám (podíl všech na vládě a p.), i tam jasně převažuje rozhodující a uznávaný vliv patricijských šlechtických rodů v senátu. Ani parlamentní demokratický systém není plnokrevnou demokracií, nýbrž má jít o demokraticky volenou aristokracii – vládu těch nejlepších, jejichž výběr by měl vycházet z kulturního a ideově mravního zázemí ve společnosti, což se samozřejmě neděje. Ideální demokracie jako svobodná a uvědomělá vláda lidu je utopie, která se nikdy v lidské historii neuskutečnila. Platón píše: Každá demokracie se nutně zvrhne v tyranidu. Je možné uvažovat o jistých demokratických prvcích v propracovaném aristokratickém systému, při nichž dochází k demokratickému rozhodování od určité stavovské úrovně výše, rozhodně musí jít o selektivně určené volební právo, na které nemá nárok každý.

  8. Astr napsal:

    ..mi mluvi z duse pan Kaiser a nejen me, kolika ? polovine? naroda Ceskeho, Rakouskeho a dalsich okolnich?
    Ceho je moc toho je prilis:-(
    Nejen banky, predevsim demokracie vykradena, vykradana oklestovana do minima, se neni co divit nasratosti Lidu obecneho a obecne nespokojenosti!
    Za presidentovani V.Havla se tomu zacalo rikat „spatna nalada“ dnes to prerusta v nespokojenost nazvatelnou nasratosti a vede to mimo jine uz i ke vzniku stran ktere to vidi jinak nez ti vladni i oposicni.
    Proc “rozumna hospodářska politika”, “boj s kriminalitou”, “boj s extremismem”
    nefunguji, ale naopak jsou a vedou k dalsimu osekavani demokracie?
    Proc Vam vznikla DS(Delnicka Strana) a dalsi ?
    Protoze se Vasi representanti ukazkove fujtajblovsky pohlavkuji o koryta a korytka, ale co by reseno byt melo, reseno neni. Jak v CR tak celoevropsky :-(
    Politicka korektnost alias predposranost jak posledni leta ukazuji, cestou k lepsim zitrum neni.
    Tak se dal kocabujte, az se Vam ta sametova kocabka nedemokraticky potopi:-)
    „Buh Vam zehnej“, aneb „God bless You“ jak rikali az dosud vsichni Emericti presidenti:-)

Trackbacks/Pingbacks


Carl Schmitt: Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958

Glossarium - Záznamy z let 1947 až 1958***
Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958
***
U nakladatelství Academia právě vyšlo bezmála tisíci stránkové Glossarium Carla Schmitta s jeho sešitovými záznamy z let 1947 až 1958.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Martin Heidegger – Úvahy II–VI Černé sešity 1931–1938

Úvahy II–VI (Černé sešity 1931–1938)***
Černé sešity 1931–1938
***
Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Ladislava Chateau – Bylo jich pět …: Kolaborace, trest a rozpory

Ladislava Chateau - Bylo jich pět ...: Kolaborace, trest a rozpory***
Bylo jich pět – Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle
***
Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Víte, že…

29. března 1895 se v Heidelbergu narodil německý spisovatel, filozof, publicista, entomolog a veterán obou světových válek Ernst Jünger. Jako mladý se proslavil svým válečným románem V ocelových bouřích, ve výmarské éře se řadil k předním postavám tzv. konzervativní revoluce. Odmítl přímou spolupráci s národně socialistickým režimem, po válce se pak z politické arény stáhl úplně, i tak však výrazně ovlivnil některé proudy pravicového myšlení, a po zbytek svého dlouhého života se věnoval literární tvorbě.
29. března 2012 zemřel na selhání srdce ve věku pouhých nedožitých 50 let pravicový anglický intelektuál, politik, spisovatel a brilantní řečník Jonathan Bowden, od 90. let aktivní nejprve v Konzervativní straně, následně v řadách BNP i různých menších uskupení.

À propos

„Potřebujeme třetí obraz člověka a života. Odmítnout dnes Washington a Moskvu neznamená jen politickou, ale také morální volbu: znamená odmítnutí amerických měst i komunistických koncentráků. Oba vzorce industriálního gigantismu budí vnější zdání moci, ale ve skutečnosti se ženou do propasti. Oba systémy jsou redukovány na to, že slepě následují požadavky monstrózního růstu. Nechaly kolem sebe šířit potopu a ženou se řekou, z níž už nějakou dobu není vidět břeh. Posláním Evropy je vybudovat hráze, které mohou tlumit konzumní společnost. Při absenci Boha musíme ustanovit moc, která stojí nad impériem moderního světa a nad říší kapitálu i účetních rozvah.“

Maurice Bardèche

Archív