Categorized | Biologie a Ekologie, Texty

Ekologické minimum I. „Města a venkov“

Podzimni sklizenCíle a priority

Cílem a prioritou každého ekologického snažení je harmonická krajina, tedy krajina, v níž jsou v souladu všechny biologické, kulturní a hospodářské funkce a tím pádem je působivá i esteticky.

Je jasné, že krajina se bude a musí dále proměňovat, tak jako se příroda měnila už v dobách, kdy v ní člověk ještě vůbec nežil. Posláním ekologie je, aby se tyto změny za lidského přispění neděly překotně, nesmyslně a nadmíru chaoticky.

Města

Životním prostředím většiny z nás jsou především města. I ti, kteří žijí na venkově, jsou dnes z velké části nuceni do nich jezdit za prací, studiem, nákupy, tráví zde nikoli nepodstatnou část života zábavou.

Vztah společnosti k ochraně svého životního prostředí („svého světa“) se proto hodně odráží právě ve stavu měst – a ten není z hlediska dlouhodobého vývoje za (místy) pěkně opravenými fasádami nijak povzbudivý, obnáší totiž zejména:

redukci historických center na prostor ovládaný hlavně zákonem nabídky a poptávky, což sebou mj. nese jejich „disneylandizaci“ (náměstí jako „atrakce“ pro turisty) a vytlačování „starousedlíků“ (vylidňování ve prospěch kanceláří);
vznik „rezidenční segregace“ s oplocenými sídly zbohatlých a zanedbanými bydlišti zchudlých;
suburbanizaci, tedy rozlézání zástavby „ani pes ani ves“ do krajiny („sídlištní kaše“). „Venkov už to není, ale město také ne“.


To vše žel ukazuje spíše na necitlivost či nevnímavost k životnímu prostředí, o estetickém (průměrnost, ba ošklivost vznikajících staveb – např. podnikatelské baroko!) a sociálním odrazu nemluvě.

Úkolem č. 1 je tu proto více kontrolovaný a kontrolovatelný územní rozvoj. Až poté jsou na řadě konkrétní ekologická opatření jako čištění odpadních vod od dusičnanů a fosforu, šíření parkové zeleně, alternativní zdroje energie, poplatky za parkování odstupňovaně od center aj. podle vzoru Hammarby Sjöstad.

Venkov

Co se venkova týče, prvořadé je zastavit vznik a šíření tzv. vnitřních periférií, tzn. oblastí, kde z obcí, menších i větších, pozvolna mizí pošty, zdravotní střediska, obchody a dokonce i hostince, a kde je nutné za prací i do škol jezdit do stále větších vzdáleností, zatímco veřejná doprava se vytrácí, takže auto se stává nezbytností – ne všichni ovšem mohou, umějí nebo chtějí řídit!

Takové podmínky přirozeně vedou k pokračujícímu vylidňování venkova a k odříznutí těch, kdož zůstávají, což se zase promítá do postupného znekulturnění krajiny (ideálem kulturní krajiny dosud pevně vštípeným je, ať chceme či ne, předindustriální stav z let 1750 – 1850!) a dalšího rozkladu společenské soudržnosti.

V zemědělství je pak především třeba bránit nevratným záborům nejúrodnější půdy.

Půda je pro národ pořád tím největším bohatstvím (vzpomeňme, co pro Židy znamená Svatá země, anebo na úvahy Číny o nákupu polí a vodních zdrojů v zahraničí). Řada kultur také zanikla, poněvadž si s půdou něco provedla. V ČR je přitom 42% zemědělské půdy ohroženo erozí a obecně zastavěné plochy nejvíce narůstají právě v těch nejúrodnějších nížinách!

Nezastavěná půda se dá lépe léčit, jakkoli i to je dlouhodobý a nákladný proces…

Po zhroucení systému finančního banditismu lze přece očekávat, že se zemědělství v Evropě obrodí a nabude někdejšího významu!

(Už teď však nelze zavírat oči před tím, že vedle nadnárodních obchodních společností těží z odstraňování konkrétně českého a moravského zemědělství „doprava“, která zase zaměstnává podstatnou část dnešní dělnické vrstvy.)

Je jasné, že žádný z těchto tří úkolů není možné vyřešit v systému, jehož těžiště je v tzv. „ekonomickém myšlení“ a jehož hlavní devizou je prodejnost všeho a všech a příznakem dluhy (jednotlivců, rodin, obcí, měst i států) u bank.

Více k ekologické tematice je zde, a to především v kapitole Za jadernou energii, proti ropě (s. 19-23) a v heslech:

Autarkie (s. 38),
Dvourychlostní hospodářství (s. 50),
Ekologie versus ekologismus (s. 51),
Konzumismus (s. 89),
Organické hospodářství (s. 114),
Půda – teritorium (s. 131),
Vlast (s. 155),
Zakořeněnost (s. 161).

Carl Schmitt: Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958

Glossarium - Záznamy z let 1947 až 1958***
Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958
***
U nakladatelství Academia právě vyšlo bezmála tisíci stránkové Glossarium Carla Schmitta s jeho sešitovými záznamy z let 1947 až 1958.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Martin Heidegger – Úvahy II–VI Černé sešity 1931–1938

Úvahy II–VI (Černé sešity 1931–1938)***
Černé sešity 1931–1938
***
Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Ladislava Chateau – Bylo jich pět …: Kolaborace, trest a rozpory

Ladislava Chateau - Bylo jich pět ...: Kolaborace, trest a rozpory***
Bylo jich pět – Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle
***
Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Víte, že…

29. března 1895 se v Heidelbergu narodil německý spisovatel, filozof, publicista, entomolog a veterán obou světových válek Ernst Jünger. Jako mladý se proslavil svým válečným románem V ocelových bouřích, ve výmarské éře se řadil k předním postavám tzv. konzervativní revoluce. Odmítl přímou spolupráci s národně socialistickým režimem, po válce se pak z politické arény stáhl úplně, i tak však výrazně ovlivnil některé proudy pravicového myšlení, a po zbytek svého dlouhého života se věnoval literární tvorbě.
29. března 2012 zemřel na selhání srdce ve věku pouhých nedožitých 50 let pravicový anglický intelektuál, politik, spisovatel a brilantní řečník Jonathan Bowden, od 90. let aktivní nejprve v Konzervativní straně, následně v řadách BNP i různých menších uskupení.

À propos

„Potřebujeme třetí obraz člověka a života. Odmítnout dnes Washington a Moskvu neznamená jen politickou, ale také morální volbu: znamená odmítnutí amerických měst i komunistických koncentráků. Oba vzorce industriálního gigantismu budí vnější zdání moci, ale ve skutečnosti se ženou do propasti. Oba systémy jsou redukovány na to, že slepě následují požadavky monstrózního růstu. Nechaly kolem sebe šířit potopu a ženou se řekou, z níž už nějakou dobu není vidět břeh. Posláním Evropy je vybudovat hráze, které mohou tlumit konzumní společnost. Při absenci Boha musíme ustanovit moc, která stojí nad impériem moderního světa a nad říší kapitálu i účetních rozvah.“

Maurice Bardèche

Archív