Categorized | Kultura, Rozhovory, Politika

CasaPound: Pokud chcete změnit svoji zemi, změňte nejprve sebe

Casa PoundPřinášíme slíbený rozhovor se Sébastienem, vedoucím PR a osobou, zodpovědnou za zahraniční kontakty pro CasaPound. Rozhovor vedl Funke, spolupracovník stránek Sonnenritter.

Potkat Sébastiena někde na ulici, jen sotva člověk nabude přesvědčení, že se jedná o někoho, kdo zaujímá důležitou pozici v nějakém pravicovém projektu. Ležerní ošacení, moderní účes a zdvořilé vystupování jsou v rozporu s veškerými stereotypy. Podobně jako CasaPound v sobě spojuje s tímto ležerním stylem ostrou situační analýzu a pragmatické cíle.

Sébastien sloužil několik let v kanadské armádě, než přešel ke CasaPound. Je oddaným katolíkem, metalistou i národovcem. To dokazuje, že lze kombinovat různé směry, ale neodbočujme a přejděme rovnou k rozhovoru.

Funke: CasaPound je v tuto chvíli nejznámější mimoparlamentní organizací politické pravice v Evropě. Pro naše čtenáře, kteří CasaPound neznají: Co je to CasaPound a čím se liší od podobných hnutí?

Sébastien: CasaPound je politickým hnutím, jehož aktivitu bychom mohli rozdělit na tři druhy činnosti: kulturní činnost, sociální solidaritu a aktivismus. Přesto CasaPound není politickou stranou, kulturním spolkem ani společenským klubem. Dalo by se říci, že v sobě zahrnuje všechny tyto aspekty, ale nejspíše je něčím ještě mnohem větším. Nevěříme, že sociologové, historici, nebo politologové kdy definovali odvětví, do kterého by bylo možné nás začlenit. Podobné hnutí? Nevěříme, že někde funguje něco podobného. S největší pravděpodobností by se jednalo pouze o místní skupiny, se kterými je CasaPound v kontaktu.


Funke: CasaPound působí od roku 2003. Můžeš nám prosím krátce popsat jeho historii a představit nám některé vyhlídky budoucích projektů?

Sébastien: CasaPound byl původně malým politickým uskupením, které se v 90. letech pravidelně scházelo v podniku jménem Cutty Sark. Ten byl v roce 1997 založen členy skupiny Zetazeroalfa. Jejich cílem bylo dát pronárodní hudbě nový jazyk. V roce 2002 obsadil spolek opuštěný dům mimo Řím pojmenovaný Casa Montag, po jedné z postav z románu Raye Bradbudyho 451° Fahrenheita. V roce 2003 začalo obsazování jedné prázdné, volně stojící kancelářské budovy v srdci multikulturního Říma. Byla pojmenována po americkém básníkovi Ezra Poundovi. Od té doby jsme začali obsazovat mnoho opuštěných budov s cílem zajistit přístřeší italským rodinám. Tu a tam se italské policii podařilo, že nás z budovy vyvedla. Mimo jiné CasaPound obsadila také bývalou stanici metra za účelem získání prostoru ke konání koncertů. Postupem času se prostory přeměnily mimo centrum mnoha uměleckých výstav a konferencí. V roce 2006 se CP připojila k politické straně Fiamma Tricolore, ale v roce 2008 ji její členové opět opustili zejména kvůli rozdílům mezi námi a lidmi, jejichž perspektivou byla pouze jejich politická kariéra. To byly začátky organizace CasaPound Italia. Budoucí projekty? Neplánujeme v příliš dlouhodobém horizontu a nemáme žádné iluze o revoluci, která přijde ze dne na den. Raději se pokoušíme získat zpět a zkultivovat svoji zemi.

Funke: Jak reaguje současné politický systém, popřípadě jak reagují média na úspěchy vašeho hnutí?

Sébastien: Média mají tendenci o CasaPound lhát. Vymýšlejí si absurdní příběhy, že data pořádání koncertů jsou například ve spojitosti s koncentračními tábory. Jsme ale přesvědčeni, že by bylo špatným způsobem prezentace, neustále se stavět do role oběti a navíc být s takovou prezentací spokojen. Když o nás média lžou, pokračujeme a setrváváme zkrátka ve své každodenní práci. A daří se nám! Není možné přehlížet naše akce, nebo společenské aktivity (například nedávná pomoc při zemětřesení v Abruzzenu). To je naše metoda boje proti nepravdivým informacím. Bylo by ale špatné se domnívat, to mají v Itálii všechny pronárodní skupiny snadné. Nic nepřijde samo od sebe. Vše čeho jsme dosáhli, pochází z našeho ducha, každodenní práce, otevřenosti a vnitřní vyrovnanosti.

Funke: Jak již bylo několikrát řečeno, váš úspěch je impozantní. Co mu dle tvého názoru asi tak nejvíce předchází?

Sébastien: Důvod našeho úspěchu? No v první řadě naši lidé pracují 24 hodin denně. Někdo, kdo nás navštíví poprvé vidí, že máme na koncertech účast přes 1500 lidí. Když se někdo zeptá: ,,Co tohleto je?“ Řekneme mu: ,,To je budova v centru Říma. Od roku 2003 ve dne v noci střežena lidmi, kteří se vzdají části svého života, v zájmu dobré věci a vyššího principu. Stoprocentní oddanost je základem našeho hnutí. V tom tkví tajemství našeho úspěchu. Pak samozřejmě můžeme mluvit o našich sportovních, kulturních a solidárních akcích. To je to, co namísto tradiční politiky (tedy koaličních strategií, nebo voleb) preferujeme. Jsme přesvědčeni, že politická taktika lidi oslabuje, zatímco přímá akce je posiluje. My sami chceme být pány svého osudu. Už to samo o sobě nás činí revolučními.

Funke: Co pokládáte za největší hrozbu pro současnou Evropu, v období konvergence katastrof? 1]

Sébastien: Největší hrozbou pro evropské národy, které se v blízké budoucnosti zcela brzy projeví je lichva, tvořící ničivou sílu bankovních institucí, což Ezra Pound moc dobře věděl. Globální trh a vysoké finančnictví jsou tvořeny spekulací. Taková tvrzení nejsou založena na konspiračních teoriích, ale na faktech, která můžeme každodenně pozorovat v denním zpravodajství. Proces globalizace ničí naši identitu a škrtí naše národy. To vede k dalšímu zlu – dovozu námezní otrocké síly, známému též pod termínem imigrace. Ta slouží zájmům výše zmiňované kliky, která velmi úzce spolupracuje s levicovími uskupeními a některými náboženskými spolky. Co dělat? Podívejte se na nás: Stojíme uprostřed svého lidu, začínáme v našich čtvrtích a naše působnost se stále rozšiřuje.

Funke: V identitárních kruzích se CasaPound používá především jako synonymum úspěchu. Mnoho hnutí ve vás vidí vzor. Co byste jim vzkázal?

Sebastian: Samozřejmě nás těší, že se na nás mnoho evropských hnutí zaměřuje. Je skutečně pěkné mít tolik kamarádů, kteří s námi cití, ale musíme je také varovat: Neexistuje žádný recept na úspěch. Ti, kteří chtějí ve své zemi něco měnit, musejí nejprve změnit sebe. Jedním z našich hesel je: ,,Ty sám sobě jsi největším nepřítelem.“ Pokud dokážete překonat sami sebe, zbytek už je snadný. Dveře CP jsou otevřeny všem kamarádům, kteří mají chuť pracovat, diskutovat a v neposlední řadě, i dobře se bavit.

Rozhovor Der Funke im Zwiegespräch mit der Casa Pound vyšel původně na stránkách Sonnenritter.

Poznámka:

1] Konvergence katastrof: Konvergence (střetnutí, resp. spolupůsobení) několika civilizačních zlomových linií, které by mohly na celém zemském povrchu v průběhu 21. století uvrhnout „moderní svět“ do chaosu. (in Guillaume Faye: Proč bojujeme)

Carl Schmitt: Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958

Glossarium - Záznamy z let 1947 až 1958***
Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958
***
U nakladatelství Academia právě vyšlo bezmála tisíci stránkové Glossarium Carla Schmitta s jeho sešitovými záznamy z let 1947 až 1958.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Martin Heidegger – Úvahy II–VI Černé sešity 1931–1938

Úvahy II–VI (Černé sešity 1931–1938)***
Černé sešity 1931–1938
***
Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Ladislava Chateau – Bylo jich pět …: Kolaborace, trest a rozpory

Ladislava Chateau - Bylo jich pět ...: Kolaborace, trest a rozpory***
Bylo jich pět – Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle
***
Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

À propos

„Potřebujeme třetí obraz člověka a života. Odmítnout dnes Washington a Moskvu neznamená jen politickou, ale také morální volbu: znamená odmítnutí amerických měst i komunistických koncentráků. Oba vzorce industriálního gigantismu budí vnější zdání moci, ale ve skutečnosti se ženou do propasti. Oba systémy jsou redukovány na to, že slepě následují požadavky monstrózního růstu. Nechaly kolem sebe šířit potopu a ženou se řekou, z níž už nějakou dobu není vidět břeh. Posláním Evropy je vybudovat hráze, které mohou tlumit konzumní společnost. Při absenci Boha musíme ustanovit moc, která stojí nad impériem moderního světa a nad říší kapitálu i účetních rozvah.“

Maurice Bardèche

Archív