Categorized | Kultura, Převzato, Politika, Ekonomie

Vlk z Wall Street a židovský problém

"This right here is the land of opportunity. This is America. This is my home! The show goes on!" Jordan Belfort

„This right here is the land of opportunity. This is America. This is my home! The show goes on!“ Jordan Belfort

Autor: Rob Eshman

„Vlk z Wall Street“ je nechutný, pornografický, duši ničící film – a proto ho musíte vidět. Musíte ho vidět – tím míním celou společnost, Židy, nás všechny osobně – a čelit otázkám, které vznáší. O penězích, bohatství i morálce. Režisér Martin Scorsese se vystavuje určitému riziku, když vypodobňuje Jordana Belforta jako sympatického padoucha. Jistě, Belfort lže, krade a šňupe závěje koksu z holých zadků, na druhou stranu však miluje svého otce, byl úspěšný a hlavně, je Leonardo DiCaprio. Generace mladých mužů teď zaplaví Wall Street, imitujíce Belforta, stejně jako předchozí generace drogových dealerů kopírovaly Al Pacina ve filmu Scarface.

Nedávám to za vinu Scorsesemu. Má geniální schopnost zkoumat nejtěžší hříchy společnosti prostřednictvím nejbarvitějších osudů jejich pachatelů. Je pravdou, že film neukazuje dopady Belfortových zločinů na jeho oběti – rodiny zničené finančními ztrátami a opletačkami se zákony – lidi, kteří byli podvedeni a přišli o veškeré úspory. Naopak, jelikož je film vyprávěn výhradně z Belfortova úhlu pohledu, Scorsese a scénárista Terence Winter se pravděpodobně domnívali, že Belfort nestrávil ani vteřinu přemýšlením nad utrpením, které způsobil – pokud se ovšem nejednalo o jeho vlastní utrpení.

Čeho však lituji je to, že se Scorsese rozhodl nezabývat skutečností, že Jordan Belfort je Žid. Ačkoli jsou některé další postavy ve filmu, například Donnie Azoff (ztvárněný Jonahem Hillem Feldsteinem), otevřeně židovské, Belfort s jeho anglosaským vzezřením a francouzsky znějícím jménem – je prostě jen Američanem… Chápu to však, pokud by tomu bylo naopak, mohlo by to dát filmu nádech antisemitské karikatury. Scorsese se prostě cítí mnohem bezpečněji, když vykresluje italskost brutálních mafiánů, než židovskost chamtivých podvodníků.


Ale promluvme si, jen mezi námi, o Belfortovi-Židovi. Jen do toho. Ve filmu prostě nikdy nepochopíte, jak někdo tak nadaný může být zároveň tak morálně zpustlý. V jeho pamětech, podle kterých je film natočen, kdykoliv Belfort odkazuje na své židovské kořeny, se však jeho diagnóza začne jevit jasněji.

Belfort pochází z Long Islandu. Jeho otec Max vyrostl „ve starém židovském Bronxu, v doutnajícím popelu ekonomiky Velké hospodářské krize.“ Belfort nebyl nikdy chudý v pravém slova smyslu, jen nebyl dostatečně bohatý. Díru v srdci neměl díky chudobě, nýbrž díky touze po akceptaci. „Bílí Anglosasové (WASP) s modrou krví,“ píše Belfort, „mě viděli jen jako mladého židáčka, cirkusovou atrakci.“

Belfort pociťoval obrovskou zášť a trpěl pocitem křivdy, stejně jako všichni, které později rekrutoval. Byli to, jak píše, „nejsurovější mladí Židé, které bylo možno na Long Islandu najít: pocházeli z částí Jericho a Syosset. Bylo to ze samého jádra těchto dvou židovských ghett, obývaných vyšší střední vrstvou, odkud přišla většina z prní stovky ,strattoniánců’…“ [1]

Je to prosté. Chudáček Jordan chtěl ukázat všem WASPs, do jejichž klubů nemohl vstoupit, že je chytřejší, bohatší, lepší. Co však nepochopil je to, že téměř každý Žid, každý příslušník minority, sdílí stejné pocity. Avšak jen několik vybraných jedinců se rozhodne, že jedinou cestou jak pomoci sobě je prostřednictvím ubližování druhým.

Belfort, stejně jako Bernie Madoff, jsou extrémními příklady. Jsou to lidé, kteří měli pocit že neměli nic, nebyli ničím, a tak byli ochotni udělat cokoli, aby získali vše. Překročili jasně stanovenou hranici a šli ještě dál.

Trápí mě palčivá otázka, jestli není něco špatně uvnitř šedé zóny, která vede až k této hranici. Jsou Belfort, Madoff a jim podobní jen anomáliemi, nebo jsou nevyhnutelnými následky hluboce zakořeněného způsobu myšlení v naší komunitě? Mluvíme totiž neradi o penězích a bohatství, jak je získat a jak s nimi nakládat. Poté vypukla Madoffova aféra – zločin, který měl devastující dopady na tisíce lidí, podniků a dobročinných organizací, z nichž mnoho se nacházelo v samém srdci židovské komunity – a my o tom od té doby pořádně nemluvíme.

Dnes jsme hluboce zapojeni do hádky ohledně bojkotu izraelských akademiků Americkou studentskou asociací [2] nebo jestli by měli židovští studenti ze studentské organizace Hillel na Swarthmore College dát prostor diskutujícím, kteří jsou proti sionismu. [3] Obětovali jsme tolik chytrých slov a ohnivých kázání těmto problémům, že by člověk mohl nabýt dojmu, že na tom závisí celá židovská budoucnost. Ničemu nevadí, že v zemi existují mnohem větší kluby, než je Americká studentská asociace (ASA) a že Stát Izrael, s jeho historií, mocí a géniem, jistě přežije ničivý útok panelové diskuse kdesi na předměstí v Pensylvánii. Židovský svět nikdy nepostrádal dostatek turbuletních diskusních témat. Mojí jedinou obavou je, jestli jsou to témata správná. Mluvit o Izraeli je jednoduché – mluvit o penězích je nepříjemné.

Potřebujeme ale mluvit o penězích. Jaký je správný způsob, jak vydělávat penize? Kdy znamená mít dost? Kolik musíme sdílet, a s kým? Jsme požehnáni tím, že žijeme v době bezpříkladné židovské moci a bohatství, a to nám dělá starosti. Radši ale mluvíme o čemkoli jiném, než o tomto. Profitujeme z ekonomického a politického systému, který je čím dál tím méně spravedlivý. Užíváme neslýchaného bohatství v době, kdy miliony lidí zápasí o holé živobytí na minimálních mzdách, čelíce hladu, nezaměstnanosti, škrtům sociálních dávek, bezdomovectví. Hledáme radu u našich rabínů a náboženských institucí, ale mnoho z nich se obává, že rozčílí bohaté dárce, na kterých jsou závislí. A tak radši mluvíme o Izraeli nebo Swarthmore, zatímco naše komunity se stávají chovnými stanicemi pro další Madoffy a Belforty.

To není film. To je hanba.

Poznámky:

[1] Jordan Belfort založil počátkem devadesátých let brokerskou firmu Stratton Oakmont, která záměstnávala přes 1000 lidí.
[2] Eurozprávy.cz, Izrael zuří: Akademický bojkot nabírá na síle, přidaly se USA, 17. prosince 2013.
[3] The Jewish Chronicle, Hillel CEO tells Swarthmore it must abide by Israel guidelines to use umbrella’s name, 12. prosince 2013

Článek Roba Eshmana ‚The Wolf‘ and the Jewish Problem vyšel na stránkách JewishJournal.com dne 31. prosince 2013.

5 Responses to “Vlk z Wall Street a židovský problém”

  1. RomanGrey napsal:

    ..pan Leo je mi intuitivne odporny odjakziva a na filmy s nim se jiz nejaky cas proste nedivam..nevim..je li vyznavacem Talmudu..kazdopadne jeho chovani je prinejmensim USraelske..
    ..jenze co je Bradu Pittovi platny jeho intelekt..je li hrdy na sve ucinkovani v Hanebnych parchantech..
    ..no jo..ale kdyz v te zhovadilosti hraje i Til Schweiger..
    ..ted uz se jen obavam pripravovaneho filmu G.Clooneyho o nacistickem kradeni umeleckych del za valky po Evrope..protoze Clooneyho mam doposud rad..
    ..do hajzlu s celym zasranym Hollywoodem..

  2. mk napsal:

    Do kina nechodím velmi dávno, tak jsem stáhl z internetu, přehlédl jen po kouskách za dvacet min. až do konce – abych se nepoblil – už jen z těch „vyvolenejch“ xichtů, pár takových znám osobně, je to na kufr, ta povaha „morálního majáku národů“…

  3. Fantastický film, který jsem po cestě z kina ještě dlouho vydýchával.

  4. Redakce napsal:

    […] Vlk z Wall Street sice působí jako otevřenější dílo než další dvě zmíněná, ale zároveň (a) může být (jakkoli třeba chybně) moralisticky vykládán jako metodicky návodný, pokrytecky nezúčastněný a vlastně oslavný, (b) je nakonec srozumitelnější a esteticky i významově příjemnější pro publikum, kterému vadil systematický odklon od atraktivních obrazů a iluzivního obrazu štěstí k nepříjemné vizi hnusu, únavy a rozkladu vztahů. Domnívám se však, že ani jeden z těchto závěrů není bezpodmínečně obsažen v povaze filmového textu, nýbrž jsou až produktem jeho výkladu. Oba navíc počítají se značně jednoduchým divákem a s trochou interpretačního úsilí lze takto napadnout vlastně jakýkoli film.

    Radomír D. Kokeš: Vlk z Wall Street: návaznost, nenávaznost a ozvláštňování

Trackbacks/Pingbacks


Carl Schmitt: Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958

Glossarium - Záznamy z let 1947 až 1958***
Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958
***
U nakladatelství Academia právě vyšlo bezmála tisíci stránkové Glossarium Carla Schmitta s jeho sešitovými záznamy z let 1947 až 1958.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Martin Heidegger – Úvahy II–VI Černé sešity 1931–1938

Úvahy II–VI (Černé sešity 1931–1938)***
Černé sešity 1931–1938
***
Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Ladislava Chateau – Bylo jich pět …: Kolaborace, trest a rozpory

Ladislava Chateau - Bylo jich pět ...: Kolaborace, trest a rozpory***
Bylo jich pět – Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle
***
Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

À propos

„Potřebujeme třetí obraz člověka a života. Odmítnout dnes Washington a Moskvu neznamená jen politickou, ale také morální volbu: znamená odmítnutí amerických měst i komunistických koncentráků. Oba vzorce industriálního gigantismu budí vnější zdání moci, ale ve skutečnosti se ženou do propasti. Oba systémy jsou redukovány na to, že slepě následují požadavky monstrózního růstu. Nechaly kolem sebe šířit potopu a ženou se řekou, z níž už nějakou dobu není vidět břeh. Posláním Evropy je vybudovat hráze, které mohou tlumit konzumní společnost. Při absenci Boha musíme ustanovit moc, která stojí nad impériem moderního světa a nad říší kapitálu i účetních rozvah.“

Maurice Bardèche

Archív