Categorized | Historie, Analýzy, Politika, Texty

Určení nepřítele

Jak vyhlašují kolaboranti vlastního zániku, ani v ČR „imigrační klid nepotrvá věčně“

Jak vyhlašují kolaboranti vlastního zániku, ani v ČR „imigrační klid nepotrvá věčně“

Autor: Karel Veliký

Vymezení identityrozhodnutí o tom, zda jinakost cizince znamená v konkrétně existujícím konfliktu negaci vlastního způsobu existence, a zda se proto proti ní vystupuje nebo bojuje, aby byl zachován bytostně vlastní způsob života.“ — Carl Schmitt

Evropa dnes zažívá hroznou invazi. Není to poprvé. V minulosti utočili Hunové (zastavila je římsko-germánská vojska na Katalaunských polích), Arabové a Avaři (odrazili je Karel Martel a Karel Veliký), Tataři (Rusové je porazili na Kulikovském poli), Turci (byli „evropským vojskem“ zahnáni od Vídně). Je tu ale jeden zásadní rozdíl! Před nepřítelem se buď prchá, nebo se s ním bojuje. Je ale dnes kam utéct? Rasově a národně cítící bílí lidé se z velkoměst utíkají do vnitřní emigrace, popř. je opouštějí, doslova „vyklízejí pole“. Ti další zatím dělají, že „nevidí“ – anebo opravdu „nevidí“, ať už jen pod tlakem každodenního „provozu“ či podvratné propagandy (řečičky o toleranci, obohacování atd., však to známe), a tedy z apatie či naivity, které xenofilové rádi vydávají právě za „toleranci“.

Ano, s nepřítelem se buď bojuje, nebo se před ním utíká, to ale pod podmínkou, že se obecně ví, kdo je Nepřítel, že se na něj může ukázat, že je možné ho veřejně pojmenovat. Nuže, mediální obřízka dělá vše pro to, aby „eliminovala“ národní a rasový instinkt občanů napadených zemí. Zprvu plíživý vpád alogenních se přitom v posledních 10–20 letech změnil v otevřenou kolonizaci. Vratká koexistence s cizorodými davy je v jimi postižených státech možná jen díky trvající institucionální převaze (správa a řízení společnosti) domorodých obyvatel; Česko dík své geografické poloze a historii (bez zámořských výbojů, zato s železnou oponou) zatím stojí stranou tohoto vývoje, ale jak vyhlašují kolaboranti vlastního zániku, ani tady „imigrační klid nepotrvá věčně“. V Africe a Asii jsou miliony těch, kteří se už chystají na cestu…


Aby nedošlo k omylu, oním Nepřítelem s velkým „N“ nejsou ani tak příslušníci barevných národů, ale „náš“ Systém, který je vytrhuje z kořenů jejich zemí. Systém, který je zásobuje zbraněmi a ničí jakoukoli snahu o hospodářskou rovnováhu jejich států. Systém, který rozkládá jejich kultury a svým maskluzivním pozlátkem je svádí k dříve nepředstavitelnému (co si barevní muži asi pomyslí o bílých ženách, jak jsou prezentovány v černých dírách internetové pornografie?). Systém, který Západ v čele s USA halasně a pokrytecky vyváží do celého zbytku světa jako vyvrcholení lidských dějin a jehož hlavním programem i cílem je peněžní zisk. Systém, jehož funkcí se po letech 1945 a 1989 stala celá Evropa. Systém, který zajde na své duchovní vakuum a ohebnou etiku (odtud hodnotový relativismus => chaos). * To jsou totiž ony deficity umožňující systémový etnomasochismus a multi-Kult (jako odpykání „hříchů bílého muže“), nedostatečně střežené hranice, určování národnosti podle razítka v pase, absenci jakékoli rozumné demografické politiky (neřkuli biopolitiky) atd.

Co dělat? My, malý národ malých lidí (tj. lidí bez mocenského „stínu“, který nejenže nepadá nikam za hranice státu, ale i v něm se ztrácí), můžeme sotva víc než jen přihlížet. „Sotva“ se většinou vyčerpává v osobním postoji: vždy mi přijde vlastně nepřiměřené, říkat teď jakékoli „my“. Češi a Moravané jsou sice stále etnika, tzn. souhrny lidí mající společnou etnicitu (tj. kulturní odlišnost jejich „lidských souhrnů“ od jiných) a etnickou příslušnost (=původně kmenová národnost, dnes volitelná abstrakce, za „Čecha“ se tak může vydávat každý cikán), ale dávno nežijeme pospolu (v pospolitostech), spíš jen vedle sebe (ve společnosti) a hlavně pro sebe (bez rodiny a snad i v rodinách?!). Také nejrůznější „marginály“, „extremisty“ a „radikály“, kteří se vymezují protisystémově, pojí zhusta jen společná nechuť, jenže z různých důvodů. Každý se zdá sám, a víc už nic. A tak i identitu zřejmě nezbývá než vymezovat dobově, tedy individuálně: určit si a žít svá měřítka češství a evropanství bez ohledu na to, jak se ostatní obyvatelstvo kontinentu chová. Úpadek je to ovšem bolestný.

Poznámka:

* Nepsaným filozofickým základem a jakýmsi zbytkovým světonázorem konzumní společnosti je zvulgarizovaný pragmatismus zaměřený stále úžeji k hmotnému zajištění jednotlivce a vstřebávající do sebe úpadkové prvky pozitivismu a racionalismu.  Gender, lidská práva a multi-Kult jsou naproti tomu hlavně jen ideologickou kamufláží a nástrojem politické demagogie, které se postupně šíří interakcí mezi jistým druhem intelektuálního snobství a „rozumnou“, tj. přizpůsobivou většinou (ať už českou nebo jinou). To ale neznamená, že mezi představiteli a šiřiteli těchto úpadkových harmonizačních perspektiv není jisté procento „opravdových“ – snivých humanistů rodem!

Carl Schmitt: Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958

Glossarium - Záznamy z let 1947 až 1958***
Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958
***
U nakladatelství Academia právě vyšlo bezmála tisíci stránkové Glossarium Carla Schmitta s jeho sešitovými záznamy z let 1947 až 1958.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Martin Heidegger – Úvahy II–VI Černé sešity 1931–1938

Úvahy II–VI (Černé sešity 1931–1938)***
Černé sešity 1931–1938
***
Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Ladislava Chateau – Bylo jich pět …: Kolaborace, trest a rozpory

Ladislava Chateau - Bylo jich pět ...: Kolaborace, trest a rozpory***
Bylo jich pět – Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle
***
Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Víte, že…

29. března 1895 se v Heidelbergu narodil německý spisovatel, filozof, publicista, entomolog a veterán obou světových válek Ernst Jünger. Jako mladý se proslavil svým válečným románem V ocelových bouřích, ve výmarské éře se řadil k předním postavám tzv. konzervativní revoluce. Odmítl přímou spolupráci s národně socialistickým režimem, po válce se pak z politické arény stáhl úplně, i tak však výrazně ovlivnil některé proudy pravicového myšlení, a po zbytek svého dlouhého života se věnoval literární tvorbě.
29. března 2012 zemřel na selhání srdce ve věku pouhých nedožitých 50 let pravicový anglický intelektuál, politik, spisovatel a brilantní řečník Jonathan Bowden, od 90. let aktivní nejprve v Konzervativní straně, následně v řadách BNP i různých menších uskupení.

À propos

„Potřebujeme třetí obraz člověka a života. Odmítnout dnes Washington a Moskvu neznamená jen politickou, ale také morální volbu: znamená odmítnutí amerických měst i komunistických koncentráků. Oba vzorce industriálního gigantismu budí vnější zdání moci, ale ve skutečnosti se ženou do propasti. Oba systémy jsou redukovány na to, že slepě následují požadavky monstrózního růstu. Nechaly kolem sebe šířit potopu a ženou se řekou, z níž už nějakou dobu není vidět břeh. Posláním Evropy je vybudovat hráze, které mohou tlumit konzumní společnost. Při absenci Boha musíme ustanovit moc, která stojí nad impériem moderního světa a nad říší kapitálu i účetních rozvah.“

Maurice Bardèche

Archív