CasaPound: Recept na úspěch

CasaPound

CasaPound

Autor: Rémi Tremblay

Nikdy jsem nebyl v CasaPound osobně. Vše, co vím o tomto římském hnutí, jsem se naučil prostřednictvím knih, článků, ale také svědectví přátel, kteří měli příležitost navštívit Řím a zažít toto hnutí osobně. Co je však důležitější, můj článek je založen na dvou rozhovorech s autory, spojenými s CasaPound (Gabriele Adinolfi a Adriano Scianca), přednášce a následném setkání s francouzským mluvčím CasaPound, Sébastienem.

Dne 28. února Sébastien, společně s dvěma vůdci studentského sdružení Blocco Studentesco uspořádali přednášku o cílech a metodách CasaPound. Po jejím skončení jsem měl příležitost si dlouze promluvit se Sébastienem, za účelem objasnění určitých témat, kterými se přednáška nezabývala.

Cílem tohoto článku není diskuse nad myšlenkami nebo cíli CasaPound. Tato neofašistická skupina obhajuje myšlenky, které jsou zakořeněny v italské historii a působily by nevhodně v Severní Americe. Těžiště tohoto článku spočívá v pojednání o metodách používaných CasaPound, díky kterým toto hnutí dosáhlo současného úspěchu a zdůraznění postupů, které mohou být přeneseny sem (Kanada) za účelem vybudování silného alternativního hnutí.


Bylo tomu 26. prosince 2003, kdy se patnáct nacionalistů z okruhu skupiny Zetazeroalfa rozhodlo obsadit budovu v centru Říma. Těchto patnáct nacionalistů bylo pravidelnými hosty v podniku Cutty Sark, místě, kde si uvědomili, že nadešel čas aktivizovat se a vyvolat požadované změny ve společnosti.

Z původních 15 členů v roce 2003 vyrostlo celoitalské hnutí s mnoha tisíci členy. V současnosti mají obsazené velké množství budov, více než deset hudebních skupin, galerii, studentské sdružení (Blocco Studentesco), vlastní kino a mnoho drobných podniků a živností, spojených s hnutím. Každý týden podnikají ve velkých i malých městech, kde jsou přítomni, různé aktivity a mimořádné silně jsou zapojeni i do aktivit sociálních. Například, kromě aktivní politické činnosti, pomáhají chudým italským rodinám najít přístřeší a mnoho dalších věcí.

Jak vyrostli z ne-organizace několika lidí do celonárodní skupiny, kterou zná každý?

Obětavost a odvaha

První věcí, která by měla být posouzena, je u členů CasaPound míra jejich odevzdání a ochota riskovat. Být členem znamená účastnit se každý týden setkání a minimálně jedné, nebo dvou povinných aktivit, naplánovaných na konkrétní týden. Tato úroveň oddanosti je v případě CasaPound ojediněla a umožňuje organizaci ponechat slabé, pomíjivé nadšence a parazity stranou. Pouze oddaní členové mohou být součástí této organizace.

Postup v rámci organizační struktury je rovněž umožněn na základě meritokratického principu. Jen ti nejlepší mohou být povýšeni, což neznamená méně odpovědnosti, ale naopak: více odpovědnosti a samozřejmě i více rizika.

Ochota riskovat je rovněž velice důležitým aspektem, na který je nutno brát zřetel při studiu úspěchu CasaPound. Členové nesmí skrývat svou tvář anebo se schovávat za pseudonym nebo masku. Své přesvědčení dávají otevřeně najevo, ať už to obnáší jakékoli riziko v zaměstnání, osobním nebo společenském životě. V současnosti je vedeno (nebo se chystá) něco okolo sta soudních procesů proti členům CasaPound za jejich aktivity v rámci hnutí. Společenské klima není v Itálii o moc lepší, než v Severní Americe a bezpočet aktivistů ztratilo svá zaměstnání kvůli spojení s CasaPound – ať už byli vyhozeni za politické názory, nebo protože byli uvězněni za aktivity v rámci hnutí. Členové CasaPound usilují o vítězství a žádný risk není dostatečně velký, aby jim v tom zabránil.

S členstvím v CasaPound je rovněž spojeno i s rizikem fyzického napadení. Antifašistické skupiny jsou aktivnější v Evropě, než v Severní Americe. Lidé oblečení v tričkách CasaPound byli často cíli skupin antifašistů a CasaPound byl rovněž v minulosti cílem pumového útoku. Na fyzické ohrožení odpovídají italští fašisté třetího tisíciletí s úsměvem: „Me ne frego!“ („Je mi to fuk!“)

Mediální squadrismus

Metody užívané italskými neofašisty jsou založeny na původních metodách Benita Mussoliniho. Čety černokošiláčů chodívaly městy a za pokřiku fašistických hesel se snažily o získání pozornosti veřejnosti. To byl squadrismus.

Časy se změnily, avšak fašisté jsou stále obvykle ignorováni médii, které se brání poskytnout jim prostor a tím podpořit růst nacionalistických skupin. A tak CasaPound, s cílem prolomit tuto mediální bariéru, vyvinul techniku, přizpůsobenou moderní době: mediální squadrismus.

Cílem je být natolik vyzývavý a originální, že média nemohou různé akce CasaPound ponechat bez pozornosti. Ačkoli hnutí používá plakáty a nálepky, hlavním propagandistickým nástrojem jsou akce, které jsou estetické, originální a odvážné. Média mohou ignorovat pár lidí, rozdávajících letáčky, avšak zcela jistě zareagují na několik figurín pověšených z mostu, s cílem zdůraznit souvislost mezi přistěhovalectvím a smrtí naší rasy.

Mare nostrum. Morte nostra

Mare nostrum. Morte nostra

Akce musí vyvolávat představivost a čím riskantnější, tím lepší.

Kultura a sport

Ačkoli je CasaPound v první řadě politickou organizací s kandidáty, kteří usilují o zvolení v různých volbách, tak nevidí politiku jako něco izolovaného od dalších oblastí lidského života.

To je důvodem, proč je CasaPound zapojena ve sportu a kultuře. Tradiční politické akce, jako například přednášky, jsou obvykle spojeny i s nějakou kulturní (divadelní představení nebo koncert) nebo sportovní událostí. Je to rovněž velice dobrý způsob, jak získat nové členy, protože je vždy jednodušší pozvat kolegu na koncert nebo do posilovny, než na politickou přednášku.

Musí však být zdůrazněno, že CasaPound není hnutí, které může být jednoduše importováno; dokonce i jeho vůdcové zastávají přesvědčení, že to není zboží na vývoz. Jeho revoluční metody však mohou být přizpůsobeny jakýmkoli myšlenkám a jakémukoli prostředí, což dokázala např. Génération Identitaire, pobočka francouzského Bloc Identitaire. Ačkoli se ideologicky výrazně liší od CasaPound, tak Génération Identitaire použilo stejných metod podstupování rizika a mediálního squadrismu při šíření svého poselství s úspěchem nesrovnatelně větším, než tomu bylo u dalších francouzských nacionalistických organizací. Dnes jde o největší nacionalistickou skupinu ve Francii, která je i velmi dobře známa po celé Evropě.

Ačkoli se prostředí do jisté míry liší, tak nějaká severoamerická skupina s dostatečným počtem odhodlaných členů, ochotných riskovat kariéry, bezpečnost a svobodu, může za využití mediálního squadrismu vybudovat organizaci, se kterou bude nutno počítat.

O autorovi:

Rémi Tremblay je mluvčím Fédération des Québécois de souche a šéfredaktor magazínu FQS Le Harfang.

Článek Rémi Tremblaye Casapound’s Recipe for Success vyšel na stránkách Alternative Right.

Comments are closed.

Carl Schmitt: Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958

Glossarium - Záznamy z let 1947 až 1958***
Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958
***
U nakladatelství Academia právě vyšlo bezmála tisíci stránkové Glossarium Carla Schmitta s jeho sešitovými záznamy z let 1947 až 1958.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Martin Heidegger – Úvahy II–VI Černé sešity 1931–1938

Úvahy II–VI (Černé sešity 1931–1938)***
Černé sešity 1931–1938
***
Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Ladislava Chateau – Bylo jich pět …: Kolaborace, trest a rozpory

Ladislava Chateau - Bylo jich pět ...: Kolaborace, trest a rozpory***
Bylo jich pět – Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle
***
Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Víte, že…

29. března 1895 se v Heidelbergu narodil německý spisovatel, filozof, publicista, entomolog a veterán obou světových válek Ernst Jünger. Jako mladý se proslavil svým válečným románem V ocelových bouřích, ve výmarské éře se řadil k předním postavám tzv. konzervativní revoluce. Odmítl přímou spolupráci s národně socialistickým režimem, po válce se pak z politické arény stáhl úplně, i tak však výrazně ovlivnil některé proudy pravicového myšlení, a po zbytek svého dlouhého života se věnoval literární tvorbě.
29. března 2012 zemřel na selhání srdce ve věku pouhých nedožitých 50 let pravicový anglický intelektuál, politik, spisovatel a brilantní řečník Jonathan Bowden, od 90. let aktivní nejprve v Konzervativní straně, následně v řadách BNP i různých menších uskupení.

À propos

„Potřebujeme třetí obraz člověka a života. Odmítnout dnes Washington a Moskvu neznamená jen politickou, ale také morální volbu: znamená odmítnutí amerických měst i komunistických koncentráků. Oba vzorce industriálního gigantismu budí vnější zdání moci, ale ve skutečnosti se ženou do propasti. Oba systémy jsou redukovány na to, že slepě následují požadavky monstrózního růstu. Nechaly kolem sebe šířit potopu a ženou se řekou, z níž už nějakou dobu není vidět břeh. Posláním Evropy je vybudovat hráze, které mohou tlumit konzumní společnost. Při absenci Boha musíme ustanovit moc, která stojí nad impériem moderního světa a nad říší kapitálu i účetních rozvah.“

Maurice Bardèche

Archív