Categorized | Kultura, Recenze

Proč mám rád film… The Wicker Man

Summer is icumen in…

Summer is icumen in…

Autor: William Fowler

S celostátním uvedením „The Wicker Man“ do kin při příležitosti 40. výročí jeho vzniku (film byl uveden 27. září 2014 do kin v celé Británii The Wicker Man: The Final Cut) vypočítává kurátor William Fowler kouzla tohoto příběhu pohanství na skotských ostrovech, zvláštní folkovou ódu na čarodějnou minulost našeho národa.

Jeden kamarád mi kdysi řekl, že by se na film Johna Carpentera Big Trouble in Little China mohl dívat každý den celý rok. Vydržel to 28 dní. Chtěl – dokázal – bych totéž s The Wicker Man (1973)? Snad. Je to skvělý film, na němž toho lze tolik vychutnávat a milovat – i dlouho po onom šokujícím prvním setkání. Je plný jasných, překvapivých detailů – kytky ve tvarů penisů, nakládané orgány u lékárníka a kojící žena v opuštěném kostele budiž pár příkladů za všechny. Dialogy nepostrádají vtip: „Poskoč si trochu, člověče“;  „a nyní k naší děsivější oběti.“ To jsou mimo jiné repliky, které mi utkvěly v paměti skoro tak pevně jako vynikající, děsivé písně, kterými Paul Giovanni přispěl k tomuto folk-hororovému „muzikálu“.

Christopher Lee odříkává své repliky – ve filmu, který sám pokládá za jeden ze svých nejlepších – s velkou chutí. Hraje Lorda Summerislea – vládce podivného ostrova, kam přivádí vyšetřování policejního seržanta Howieho. Pohanství a všechny příslušné rituály, symboly a výstřednosti se znovu objevují a ujímají vlády na tomto odlehlém místě.


Lee, s vlasy zcuchanými skotskými větry, mluví tónem uvolněné, sebejisté autority – jako někdo, kdo by skutečně dokázal vládnout ostrovu plnému pohanů. Jeden z mých oblíbených detailů jsou jeho konverskám podobné tenisky, čouhající zpod jeho „unisex“ sukně. Folklórní rituál se potkává s hispterským stylem a současné a odvěké se vrší jedno na druhé.

Lord Summerisle, skutečný hipster

Lord Summerisle, skutečný hipster

Jemu i mnoha dalším ostrovanům se daří působit při závěrečném průvodu zároveň směšně i smrtelně vážně. Muž, který předtím mluví o chybějící pupeční šňůře Rowan Morrisonové – „Proč? Vždyť je to její pupeční šňůra“ – je zvlášť znepokojivý. S nuceným šklebem a mávajíc pevně zaťatými pěstmi se zdá být vzrušen nejen vidinou rituální smrti, ale také její „skutečností“. Silná káva.

A pak tu máme Edwarda Woodwarda jako strnule se tvářícího seržanta Howieho. V jeho výkonu shledáváme cosi silně vážného a emotivně působivého. Skrz zaťaté zuby dští oheň a síru na sexem posedlé pohany a zároveň je zbrocen potem, když jej sličná Britt Eklandová dráždí a posmívá se mu svým svůdně se svíjejícím se tělem. Možná je jen, jak říkají ostrované, „králem pro tento den“ – a kdo jiný než blázen by se stal králem na den, jak nám připomíná Lord Summerisle – přesto je brilantní. Pokud budete odříkávat jeho text – jak se mi občas stává – jednoduše si musíte vybavit jeho pobouřený výraz.

Minulost potkává...

Současné…

I kamera s ním spolupracuje výborně a ukazuje nám často bizarní zvyky ostrova a následně jeho reakce. Při prvním zhlédnutí jej přinejmenším chápete, i když přímo necítíte chuť postavit na jeho stranu. Při dalších projekcích začínáte rozplétat dynamiku jeho osobnosti a zákoutí spiknutí. Nic v tomto filmu není tím, čím se zdá a moc – dokonce i Lorda Summerislea – se ukazuje být jen směsicí moci a iluze.

...a odvěké

…a odvěké,

Film si pohrává s realitou. V úvodních titulcích děkuje lidem ze Summerisle „za výsadní vhled do jejich náboženských praktik a štědrou spolupráci při natáčení filmu“, prvek, jenž mi vždy připomínal text a iluzi autenticity, s níž začíná The Texas Chainsaw Massacre (1974). Jakmile začne samotný film, Howieho letadlo nás přes moře odnáší do daleké, ale povědomé země: na Summerisle samotný.

...se vrší jedno na druhé.

…se vrší jedno na druhé.

Opouštíme Británii 70. let, jen abychom se vrátili do její odlišně vybájené podoby. Obchůdek na rohu, hospoda, lidé a jejich kostýmy – všechno vypadá jak má, ale přesto nějak jinak. Je to Británie, jaká mohla nebo může být. Připomíná mi cornwallskou vesnici, kde jsem vyrostl a zapomenutou čarodějnou minulost, prosakující skrz naši kulturu navzdory četným pokusům ji zastavit.

The Wicker Man oplývá skvělými a zábavnými dialogy, ale ne v takové míře jako jiné často citované kultovní filmy. Obsahuje cosi cizího a přesto blízkého. Když jej fanoušci v 90. letech znovu objevili, proměnil hudbu, umění i film. Pokud jste jej neviděli, musíte se na něj podívat – a pokud ano, podívejte se znova. Nikdy se neomrzí.

Recenze Williama Fowlera Why I Love … The Wicker Man vyšla na stránkách British Film Institute.

 

One Response to “Proč mám rád film… The Wicker Man”

  1. hw napsal:

Trackbacks/Pingbacks


Carl Schmitt: Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958

Glossarium - Záznamy z let 1947 až 1958***
Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958
***
U nakladatelství Academia právě vyšlo bezmála tisíci stránkové Glossarium Carla Schmitta s jeho sešitovými záznamy z let 1947 až 1958.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Martin Heidegger – Úvahy II–VI Černé sešity 1931–1938

Úvahy II–VI (Černé sešity 1931–1938)***
Černé sešity 1931–1938
***
Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Ladislava Chateau – Bylo jich pět …: Kolaborace, trest a rozpory

Ladislava Chateau - Bylo jich pět ...: Kolaborace, trest a rozpory***
Bylo jich pět – Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle
***
Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Víte, že…

29. března 1895 se v Heidelbergu narodil německý spisovatel, filozof, publicista, entomolog a veterán obou světových válek Ernst Jünger. Jako mladý se proslavil svým válečným románem V ocelových bouřích, ve výmarské éře se řadil k předním postavám tzv. konzervativní revoluce. Odmítl přímou spolupráci s národně socialistickým režimem, po válce se pak z politické arény stáhl úplně, i tak však výrazně ovlivnil některé proudy pravicového myšlení, a po zbytek svého dlouhého života se věnoval literární tvorbě.
29. března 2012 zemřel na selhání srdce ve věku pouhých nedožitých 50 let pravicový anglický intelektuál, politik, spisovatel a brilantní řečník Jonathan Bowden, od 90. let aktivní nejprve v Konzervativní straně, následně v řadách BNP i různých menších uskupení.

À propos

„Potřebujeme třetí obraz člověka a života. Odmítnout dnes Washington a Moskvu neznamená jen politickou, ale také morální volbu: znamená odmítnutí amerických měst i komunistických koncentráků. Oba vzorce industriálního gigantismu budí vnější zdání moci, ale ve skutečnosti se ženou do propasti. Oba systémy jsou redukovány na to, že slepě následují požadavky monstrózního růstu. Nechaly kolem sebe šířit potopu a ženou se řekou, z níž už nějakou dobu není vidět břeh. Posláním Evropy je vybudovat hráze, které mohou tlumit konzumní společnost. Při absenci Boha musíme ustanovit moc, která stojí nad impériem moderního světa a nad říší kapitálu i účetních rozvah.“

Maurice Bardèche

Archív