Categorized | Politika, Zprávy ze světa

Orbán: Maďarsko Maďarům, Evropa Evropanům

Nevídané kacířství vůči náboženství multikulti! Orbán není jen „nativista“, který chce zachovat Maďarsko Maďarům. On chce dokonce i Evropu pro Evropany!

Nevídané kacířství vůči náboženství multikulti! Orbán není jen „nativista“, který chce zachovat Maďarsko Maďarům. On chce dokonce i Evropu pro Evropany!

Autor: James Kirkpatrick

A to má být něco špatného? Pokud by se jednalo o jakýkoliv jiný kontinent či civilizaci, nikdo by ani nemrkl.

Přes Orbánovu ne zcela neposkvrněnou historii podpory západních patriotů se mu znovu podařilo vyvolat u nepřátel Evropy kopřivku působivým projevem, v němž prohlásil, že Maďarsko patří Maďarům a Evropa Evropanům.

„Skutečná hrozba nevychází z míst postižených válkou, ale z hlubin Afriky“, zdůraznil premiér. „Po rozkladu severoafrických zemí obranná linie, kdysi ochraňující Evropu a pohlcující zástupy proudící z afrického vnitrozemí, zmizela,“ vysvětlil. (Tento důležitý odstavec byl jaksi opomenut v pomlouvačném článku Viktor Orbán pronáší nepřijatelné ultrapravicové projevy… na Britských listech, pozn. DP)

„Dnes se ocitla v ohrožení Evropa, evropský způsob života; v sázce je samotné přežití nebo vymizení evropských hodnot nebo jejich proměna k nepoznání,“ zdůraznil ministerský předseda. „Chceme zachovat Evropu pro Evropany,“ prohlásil. „Je zde však něco dalšího, co bychom si nejen měli přát, ale i vlastně chtít, protože to závisí jen na nás: chceme zachovat Maďarsko pro Maďary,“ zdůraznil.

[Őry Mariann a Jancsó Orsolya: Orbán: Europe Is at StakeMagyarhirlap.hu,  25. 7. 2015]


Jak některým americkým konzervativcům bez servítků připomíná jejich základna, národ není laciným spojením půdy, nejasným abstraktních „hodnot“ a kusu papíru, kterým se vláda beztak neřídí. Národ jsou lidé – a jakmile je lid vyvlastněn a dekonstruován, národ zaniká.

Evropa čelí tváří tvář imigrační africké invazi existenční hrozbě. Rozhodnutí západních vůdců v následujících letech určí, zda bude Afrika končit na březích Středozemního moře či Baltu. Orbánovi je to zřejmé. Ostatním evropským vůdcům buď ne, nebo si – pravděpodobněji – proměnu přejí, jelikož by posílila moc politické třídy.

V jejich úsilí se jim dostává neúnavné mediální podpory. Jeden novinář z Guardianu, Cas Mudde, specializující se na patologizaci „radikální pravice“ (tzn. normálních lidí) vyzývá EU a USA k podniknutí kroků proti Orbánovi.

Píše:

Přestože Orbán postrádá výmluvnost a klasické vzdělání Enocha Powella, nenechme se nijak zmýlit: šlo o významnější řeč než Powellův nechvalně proslulý projev ‚Rivers of Blood‘ z roku 1968. Zatímco Powell kvůli projevu přišel o svůj post ve stínové konzervativní vládě, Orbán zůstává neotřesitelným vládcem Maďarska – které bývá jeho odpůrci ironicky označováno za Orbánistán. Nezůstává však jen u varování před „přežitím či vymizením evropských hodnot a národů,“ ale organizuje také kampaně ke xenofobnímu referendu a nechává na hranicích budovat zdi – zhruba 25 let po pádu Železné opony, a zrovna v Maďarsku.

[Cas Mudde: The Hungary PM made a “rivers of blood” speech, and no one cares,  The Guardian, 30. 7. 2015]

Několik poznámek:

  1. Všimněte si, jak se náhle varování ohledně „přežití či vymizení evropských hodnot a národů“ stává něčím špatným. Proč? Není snad předcházení něčemu podobnému zcela základní odpovědností každého západního politika?
  2. „Kampaně ke xenofobnímu referendu“, kde lidí hlasují o otázkách typu imigrace jsou očividně taky špatně. Mudde se hádám vzhlíží v americkém systému, kde proběhne referendum, a pokud lidé hlasují „špatně“, soud svým rozhodnutím rozhodnutí shodí ze stolu – tak totiž demokracie funguje. (americkým příkladem se zřejmě inspirovalo slovenské Ministerstvo vnitra v Gabčíkovu viz Referendum nič nemení, Pravda.sk, 3. 8. 2015, pozn. DP)
  3. Postavit zeď na ochranu před nechtěným přílivem není totéž jako vztyčit ji za účelem udržení lidí v zemi. Opravdu to musíme zdůrazňovat? Shodou okolností měla Železná opona sloužit k pošlapávání svobody východoevropských zemí a „outsourcingu“ skutečné zásadních rozhodnutí mimo jejich území. To zní trochu jako Evropská unie.
  4. Orbán je označován za „neotřesitelného vládce Maďarska“ a země za Orbánistán. Jinde ve svém článku však Mudde spekuluje o možné Orbánově „oportunistické strategii k neutralizaci možné výzvy představované stranou Jobbik.“ Tak co tedy? Je Orbán „neotřesitelným“ božským císařem Uherských zemí nebo znepokojeným demokratickým politikem, reagujícím na přání svých voličů, aby si uchoval moc?
  5. Enoch měl pravdu.

Ještě jeden úryvek.

Zatímco se vládnoucí představitelé zemí celého světa shromažďovali v Paříži k projevům na obranu svobody slova – ať už šlo o pokrytectví či ne – maďarský premiér využil #JeSuisCharlie demonstraci ke spuštění stále problematičtější protiimigrační kampaně.

Na rozdíl od ostatních politiků, kteří pózovali přes objektivy, jen aby pokračovali v nezměněné sebevražedné politice, podnikl Orbán krok proti zjevné bezpečnostní hrozbě. Shodou okolnosti je každý, kdo neironicky užije termínu „problematický,“ mizerný člověk.

Na dnešní západní debatě o masové imigraci je zajímavé mj. to, že zastánci invaze se už ani neobtěžují popírat účinky jejich politiky. Vyhlazení tradičních západních národů a jejich vyvlastnění z historických domovin má být do budoucna chápáno jako nezpochybnitelné a axiomatické dobro. Skutečně, oni smějí mluvit o motivaci a nevyhnutelných účincích svých kroků, ale pokud je zdůrazní „nativisté“, jedná se o něco zcela nepřijatelného.

Úvaha Jamese Kirkpatricka Orbán: Hungary for Hungarians, Europe for Europeans vyšla na stránkách Vdare.com.

Carl Schmitt: Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958

Glossarium - Záznamy z let 1947 až 1958***
Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958
***
U nakladatelství Academia právě vyšlo bezmála tisíci stránkové Glossarium Carla Schmitta s jeho sešitovými záznamy z let 1947 až 1958.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Martin Heidegger – Úvahy II–VI Černé sešity 1931–1938

Úvahy II–VI (Černé sešity 1931–1938)***
Černé sešity 1931–1938
***
Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Ladislava Chateau – Bylo jich pět …: Kolaborace, trest a rozpory

Ladislava Chateau - Bylo jich pět ...: Kolaborace, trest a rozpory***
Bylo jich pět – Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle
***
Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Víte, že…

Rudolf Jičín19. března 1933 se v Hradci Králové narodil filosof a archivář Rudolf Jičín. V letech 1952 – 57 studoval na FF UK filozofii a historii, logiku u prof. O. Zicha. Doktorát filozofie získal v roce 1969 na UP v Olomouci u prof. Josefa Ludvíka Fischera (mj. autora dvoudílné Krise demokracie).

Filozoficky se hlásil zejména k Schopenhauerovi, Nietzschovi, Spenglerovi a Ladislavu Klímovi. Ze současných českých filozofů mu byli blízcí pouze Milan Středa a Zdeněk Vašíček. V sociologii se zabýval úlohou davů v současné společnosti (jako Ortega de Gasset), v logice teorií deskripce (Carnap, Vašíček).

À propos

„Potřebujeme třetí obraz člověka a života. Odmítnout dnes Washington a Moskvu neznamená jen politickou, ale také morální volbu: znamená odmítnutí amerických měst i komunistických koncentráků. Oba vzorce industriálního gigantismu budí vnější zdání moci, ale ve skutečnosti se ženou do propasti. Oba systémy jsou redukovány na to, že slepě následují požadavky monstrózního růstu. Nechaly kolem sebe šířit potopu a ženou se řekou, z níž už nějakou dobu není vidět břeh. Posláním Evropy je vybudovat hráze, které mohou tlumit konzumní společnost. Při absenci Boha musíme ustanovit moc, která stojí nad impériem moderního světa a nad říší kapitálu i účetních rozvah.“

Maurice Bardèche

Archív