Categorized | Historie, Kultura

Právo nosit zbraň: Ochrana kmene

Bránit kmen znamená bránit jedince a jeho zájmy.

Bránit kmen znamená bránit jedince a jeho zájmy.

Autor: Francisco Albanese

„Plenění, masakry a uzurpaci nazývají říší; a tam, kde stvoří poušť, mluví o míru“. Tacitus, Agricola

V multikulturní společnosti ovládané politickou korektností a „sociálním státem“ musí muž volit mezi životem ve smečce a životem ve stádu. Připojení ke stádu je posledním rozhodnutím v životě, jelikož jím přechází veškerá kontrola nad dalším osudem do rukou pastýře. Ti, kdo se rozhodnou přidat ke smečce, by měli mít na paměti, že se stávají potenciálními zločinci a vyvrheli.

Jako členové smečky jsme těmi divokými a volnými – a takovými musíme i zůstat. Musíme smečku chránit před ostatními smečkami a především před „Krotitelem“ – tedy nátlakem multikulturního státu, jelikož nic není kmenu nebezpečnější než úsilí státu o odzbrojení svých oveček.

Příslušnost k národnímu státu dnes znamená jen o málo víc než podíl na „užitečnosti“ bezbarvé mase humanoidů v rámci vymezeného území. V naší multikulturní realitě byl odkaz našich předků vymazán, pokřiven a nakonec přepsán jako černá legenda. Jak můžeme zachovávat důvěru institucím, když kompletní sociopolitická makrostruktura nenávidí náš původ a dědictví?


Nelžeme si do kapsy: žádné sjednocení ani komunita neexistují – jen lidské bytosti podřízené státu a jím silou donucené sloužit zájmům cizích elit. Člověk sám o sobě má zájmy, ale postrádá sílu je prosadit. Jen malé a homogenní společenství, skupina jedinců spojená společným původem, zájmy a sdíleným osudem (tedy např. kmen), může přinejmenším doufat v náležité a spravedlivé zastupování zájmů svých jednotlivých členů. Bránit kmen znamená bránit jedince a jeho zájmy.

Na opačném pólu stojící stát si je hrozby představované suverénními (tedy ozbrojenými a ochotnými bránit kmen) občany dobře vědom a brání se vytvářením společenských fór a podporou únavného, bezcílného a v konečném důsledku bezmocného politického procesu. Můžeme volit, koho chceme – pokud to neohrozí základy politického systému. Jsme povzbuzováni k vyjadřování politických názorů – pokud nepodrývají vládnoucí hegemonii.

I prudká „lidová“ povstání – tedy lid vedený silným vůdcem, nikoli však revoluce – vedou jen k obměně garnitury vládnoucí plutokratické oligarchie, zatímco přesahující struktura – stát – se udržuje pozici rozbíjením kmenů a následným „sjednocením“ atomizovaných jedinců.

Stát shromažďuje své stádo (společnost) pod heslem „ Z jednoty síla“; než tuto iluzorní jednotu vytvoří, musí nejdříve zničit a rozložit kmeny na myriádu individualistických atomů („Rozděl a panuj!“). Co je ještě horší, stát nejen že diktátem hedonistické/konzumní společnosti ničí kmen/komunitu, odzbrojuje také jednotlivce a tak je ponechává bez obrany před všemocným predátorem – státem. Kdo by mohl vzdorovat?

Rozhodnutí vyzbrojit se proti hrozbě je součástí naší vlastní individuality a svobody. Stručně řečeno, jde o jediné právo, které by měli ctihodní muži uznávat: právo bojovat o vlastní přežití.

Jádrem problematiky „regulace střelných zbraní“ nejsou střelné zbraně, je to regulace a kontrola. Stát bere nám – občanům – legitimní právo na sebeobranu a pošlapává genetickou kontinuitu naší komunity.

Než zajásáte nad triumfem společenského „pokroku“ na cestě k mírumilovnému a lepšímu světu, zeptejte se sami sebe – ve jménu vlastní svobody – jestli není kmen sdílející vaše hodnoty a akcentující vaše zájmy lepší cestou k zajištění společenského smíru a obecné bezpečnosti.

Úvaha Francisca Albaneseho The Right to Bear Arms: Securing the Tribe vyšla na stránkách Counter-Currents Publishing.

Carl Schmitt: Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958

Glossarium - Záznamy z let 1947 až 1958***
Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958
***
U nakladatelství Academia právě vyšlo bezmála tisíci stránkové Glossarium Carla Schmitta s jeho sešitovými záznamy z let 1947 až 1958.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Martin Heidegger – Úvahy II–VI Černé sešity 1931–1938

Úvahy II–VI (Černé sešity 1931–1938)***
Černé sešity 1931–1938
***
Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Ladislava Chateau – Bylo jich pět …: Kolaborace, trest a rozpory

Ladislava Chateau - Bylo jich pět ...: Kolaborace, trest a rozpory***
Bylo jich pět – Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle
***
Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Víte, že…

29. března 1895 se v Heidelbergu narodil německý spisovatel, filozof, publicista, entomolog a veterán obou světových válek Ernst Jünger. Jako mladý se proslavil svým válečným románem V ocelových bouřích, ve výmarské éře se řadil k předním postavám tzv. konzervativní revoluce. Odmítl přímou spolupráci s národně socialistickým režimem, po válce se pak z politické arény stáhl úplně, i tak však výrazně ovlivnil některé proudy pravicového myšlení, a po zbytek svého dlouhého života se věnoval literární tvorbě.
29. března 2012 zemřel na selhání srdce ve věku pouhých nedožitých 50 let pravicový anglický intelektuál, politik, spisovatel a brilantní řečník Jonathan Bowden, od 90. let aktivní nejprve v Konzervativní straně, následně v řadách BNP i různých menších uskupení.

À propos

„Potřebujeme třetí obraz člověka a života. Odmítnout dnes Washington a Moskvu neznamená jen politickou, ale také morální volbu: znamená odmítnutí amerických měst i komunistických koncentráků. Oba vzorce industriálního gigantismu budí vnější zdání moci, ale ve skutečnosti se ženou do propasti. Oba systémy jsou redukovány na to, že slepě následují požadavky monstrózního růstu. Nechaly kolem sebe šířit potopu a ženou se řekou, z níž už nějakou dobu není vidět břeh. Posláním Evropy je vybudovat hráze, které mohou tlumit konzumní společnost. Při absenci Boha musíme ustanovit moc, která stojí nad impériem moderního světa a nad říší kapitálu i účetních rozvah.“

Maurice Bardèche

Archív