Proti bílým reformistům

K obrodě bílé rasy nedojde zvolením kongresmanů, najmutím si lobbyistů a účastí na systému, usilujícím o její zničení

K obrodě bílé rasy nedojde zvolením kongresmanů, najmutím si lobbistů a účastí na systému, usilujícím o její zničení

Autor: Michael O’Meara

Poznámka: Následující text pochází z knihy Michaela O’Meary Toward the White Republic.

„Je crois à la Révolution dans la mesure où je ne crois ni à la durée ni à la valeur de la Société qui m’entoure.“ Pierre Drieu La Rochelle

Skoro podobně depresivním jako představa vyhynutí našich lidí se jeví pohled na bílou opozici vůči této vizi.

Nejde jen o mizivá čísla, omezenost na kyberprostor, negativní namísto pozitivního chápání toho, co je třeba udělat, neshody ohledně společného cíle a její atraktivitu pro mnoho asociálních a dysfunkčních jedinců, zcela neschopných podporovat jakýkoliv nacionalistický odpor.

Co hůř – někdy se zdá, že nedokáží ani rozeznat nepřítele. Ať už jde o rasově smýšlející konzervativce, usilující o zastavení přílivu barvy a návrat do utopie Ameriky před rokem 1965 nebo bílé nacionalisty, „kteří nejsou revolucionáři, ale paleokonzervativci, co nechtějí systém změnit, ale dostat ho do svých služeb“, bílý odpor se soustředí na média (tj. internet), „probouzení“ dalších a politické iniciativy směřující k reformě od základů protibělošského systému.


K dovršení bídy vycházejí tyto sisyfovské činy z přesvědčení, že někdejší bílou Ameriku – zasvěcenou vydělávání dolarů a usilování o štěstí („…pursuit of Happiness“ – pozn. DP) – lze a stojí za to získat zpět, že toho lze dosáhnout prostřednictvím idejí, pomocí médii zprostředkovaných informací, odhalení a argumentů, skrze stávající institucionální kanály typu soudů či volební systém.

Kéž by to jen bylo tak snadné.

Naši lidé nestojí na pokraji vyhynutí kvůli židovské a/nebo liberální monopolizaci médií, protibělošské indoktrinaci, kontrole všech klíčových institucí a z toho vycházejících vlivu a moci. To vše nepochybně hraje velkou roli, ale redukovat problém výhradně – nebo i jen zásadně – do této meze znamená zcela přehlížet dvě či tři století západních dějin.

Hrozba naší existenci je hluboce zakořeněná v civilizačním, ontologickém a duchovním nepořádku, podporujícím současné požidovšťování našich každodenních životů.

Když Yuri Slezkine chvástavě označuje moderní éru za éru židovskou (ve své knize The Jewish Century, pozn. DP), dospívá k pravdě blíž než většina bílých nacionalistů. Založen na levantinském chování „narušovatelů hranic, porušitelů pravidel a nomádských prostředníků“, směřuje celý mechanismus židovské moderní doby ve výsledku k našemu kolektivnímu odárijštění.

Od svých počátků v liberálně demokratických revolucích pozdního 18. století se moderní Západ v příkrém rozporu se svými středověkými a starověkými předchůdci zbavil veškerého smyslu pro tradici, transcendenci a věrnost; narušuje přirozený řád věcí; následuje striktně praktický ekonomický kurz, směřující k nejnižšímu řádu existence; nevidí vyšší referenční body; nahrazuje „práva“ krve a odkazu falešnými doktrínami a nabýváním hmotných zisků.

Zda byla modernizace vyvolaná liberálně demokratickými revolucemi nevyhnutelně požidovšťující nebo ne (antisemitská tradice nedochází k jednoznačnému závěru) není relevantní pro skutečnost, že se modernizace a požidovštění – Kevinem MacDonaldem nazvané „narůst židovské moci a konec specificky evropské povahy USA“ – odehrály v tandemu, dvě strany téhož historického fenoménu.

S příchodem požidovšťování modernitou byl árijský duch – který dal naší rase na úsvitu věků formu a provázel ji každým následujícím stádiem řecko-římského, keltského, germánského, slovanského a evropského růstu – vyhnán z tohoto světa.

Proto musíme říct, že naši lidé čelí vyhynutí, jelikož celá struktura západního života – kultura, civilizace, ekonomika, jakkoliv to chcete nazvat – zrazuje nejvnitřnější podstatu svého bytí.

Co je třeba udělat?

V prvé řadě nesmí rozvíjející se alternativní média, šíření povědomí mezi lidmi a rozličné místní aktivity na obranu bílé existence podlehnout lákání reformistických sirén, zpívajících píseň o možnosti nastavení systému ke službě bílým zájmům – udržování této iluze by bylo tou nejhorší zradou. Je to totiž právě samotný systém – naplněný židovským lunárním duchem – který nás odárijšťuje, znečišťuje naši krev a usiluje o naše zničení. 1] On je nepřítelem. Nelze jej zreformovat, jedině opustit – pokud chceme přežít. Veškeré řeči o činnosti uvnitř systému jsou jen utopickým řečněním – raději jej nechejme barevným, icikům nebo učitelům.

Představa rasově uvědomělé obdoby Gramsciho „dlouhého pochodu institucemi“ působí podobně absurdně – Covingtonova Severozápadní dobrovolnická armáda se jeví stokrát realističtěji než idea znovudosažení integrity bílého života prostřednictvím voleb nebo alternativních médií.

Nás směr musí nezbytně být árijský, nikoliv americký. Stará Amerika sice byla rasově uvědomělá, ale typicky liberálním způsobem, dávajícím přednost nižším produkčním a reprodukčním funkcím – což ji od počátku odsuzovalo k tomu stát se „kapitalistickou, kosmopolitní a protinárodní.“ Její rasismus tedy nebyl pokrevním povědomím, vlastním válečnickým otcům naší rasy – stejně jako její „lepší svět“ kšeftujících plutokratů, podplacených politiků a předních rodin představuje pouhou uznávanější tvář jejího kriminálního podsvětí, cizí tradičním árijským standardům hierarchie, formy, mužnosti, transcendence, autority a suverenity.

Co se bílých mas – jejichž vegetativní existence probíhá bez vědomí vládnoucích vyšších sil, plně orientovaná na materialistické a rodinné starosti nižšího řádu – týče, nikdy je neosloví ideje a zásady otevřeně popírající stávající řád. Jedině následkem společenské krize, vyvolané nějakou kataklyzmatickou katastrofou, která učiní jejich zavedený způsob života nemožným, se začnou poohlížet po alternativách. V té chvíli však bude více než na ideách a zásadách záležet na lidech a organizacích, jejichž příkladná povaha jim vlije odvahu k rozhodné akci.

K čemu tedy potřebujeme více osvěty, další programy, obchodní strategie, média, více času ke „konverzi“ republikánské partaje – abychom dostali existující protievropský systém do našich služeb? Každý běloch se špetkou sebeúcty, který chce chápat, co se děje nebo co dělat, nemusí pátrat dlouho. Všechny odpovědi jsou tady –  jen je zvednout.

Každopádně neustále totalitárnější charakter současného liberalismu – nemluvě pak o kontaminaci naší země stamilionem barevných – činí pouhé zvažování takovéto reformy očividnou pošetilostí.

K obrodě bílé rasy nedojde zvolením kongresmanů, najmutím si lobbyistů a účastí na systému, usilujícím o její zničení, ale návratem k naší původní podstatě a vytvořením nové elity, revolučního předvoje, morálně a organizačně vybaveného postavit se židovskému věku – aby tu po zhroucení prohnilého systému stál někdo připraven k boji za náš spravedlivý podíl na kořisti.

Takto se rodí a ujímají vlády aristokraté krve a ducha.

Všechny starověké árijské civilizace ve skutečnosti vzešly z „rasy dobyvatelů, kteří zdolávali národy a získávali půdu díky vyššímu volání a schopnostem“ – vyššímu volání a schopnostem, vycházejících z árijské doktríny bitvy a vítězství. Hierarchie, řád, statečnost a solární univerzalita takto tedy utvářely bílý život.

Pokud naši lidé obnoví evropskou Ameriku (na severozápadním pacifickém pobřeží či jinde) bude to árijským způsobem, návratem k odvěkým úkonům, které nás od počátku formovaly a učinily z nás to, čím jsme. Nedostaneme se tam skrze proces, od základů závislý na všem, co leží v kořeni našeho současného ponížení.

Poznámka:

1] Viz Julius Evola: „Pomocí pojmů vypůjčených od J. J. Bachofena nazval Evola árijského ducha solárním a mužným, zatímco židovského lunárním a femininním.“

Úvaha Michaela O’Meary Against White Reformist vyšla na stránkách Counter-Currents Publishing.

Carl Schmitt: Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958

Glossarium - Záznamy z let 1947 až 1958***
Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958
***
U nakladatelství Academia právě vyšlo bezmála tisíci stránkové Glossarium Carla Schmitta s jeho sešitovými záznamy z let 1947 až 1958.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Martin Heidegger – Úvahy II–VI Černé sešity 1931–1938

Úvahy II–VI (Černé sešity 1931–1938)***
Černé sešity 1931–1938
***
Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Ladislava Chateau – Bylo jich pět …: Kolaborace, trest a rozpory

Ladislava Chateau - Bylo jich pět ...: Kolaborace, trest a rozpory***
Bylo jich pět – Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle
***
Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Víte, že…

29. března 1895 se v Heidelbergu narodil německý spisovatel, filozof, publicista, entomolog a veterán obou světových válek Ernst Jünger. Jako mladý se proslavil svým válečným románem V ocelových bouřích, ve výmarské éře se řadil k předním postavám tzv. konzervativní revoluce. Odmítl přímou spolupráci s národně socialistickým režimem, po válce se pak z politické arény stáhl úplně, i tak však výrazně ovlivnil některé proudy pravicového myšlení, a po zbytek svého dlouhého života se věnoval literární tvorbě.
29. března 2012 zemřel na selhání srdce ve věku pouhých nedožitých 50 let pravicový anglický intelektuál, politik, spisovatel a brilantní řečník Jonathan Bowden, od 90. let aktivní nejprve v Konzervativní straně, následně v řadách BNP i různých menších uskupení.

À propos

„Potřebujeme třetí obraz člověka a života. Odmítnout dnes Washington a Moskvu neznamená jen politickou, ale také morální volbu: znamená odmítnutí amerických měst i komunistických koncentráků. Oba vzorce industriálního gigantismu budí vnější zdání moci, ale ve skutečnosti se ženou do propasti. Oba systémy jsou redukovány na to, že slepě následují požadavky monstrózního růstu. Nechaly kolem sebe šířit potopu a ženou se řekou, z níž už nějakou dobu není vidět břeh. Posláním Evropy je vybudovat hráze, které mohou tlumit konzumní společnost. Při absenci Boha musíme ustanovit moc, která stojí nad impériem moderního světa a nad říší kapitálu i účetních rozvah.“

Maurice Bardèche

Archív