Islám s evropskou tváří?

A kdo z národně/etnicky cítících Evropanů se bezmyšlenkovitě nechává vtáhnout do promuslimské hry, kope ihned za Washington a zájmy jeho „žlutých eminencí“. (fotografie - David Myatt)

A kdo z národně/etnicky cítících Evropanů se bezmyšlenkovitě nechává vtáhnout do promuslimské hry, kope ihned za Washington a zájmy jeho „žlutých eminencí“.  (viz David Myatt)

Autor: Karel Veliký

Benthamská užitečnost*, tato ctnost vyplývá ze zisku a ztráty, snižuje Boží svět na mrtvý, nerozumný stroj, nebeskou nekonečnou duši člověka na jakousi váhu k odvažování sena a slámy, radostí a žalů. – A ptáte-li se mne, zdali Mahomed nebo tito podávají žebráčtější a falešnější názor na svět, na člověka a na jeho poslání, odpovím vám, že ne Mahomed! Thomas Carlyle

Ve své stejnojmenné stati Karl Richter, člen NPD, předkládá k úvaze několik bodů. Ten nejdůležitější se týká údajné cizosti muslimské soustavy hodnot, tak jak ji podává Korán (= dosl. „čtení“ nebo „to, co je třeba číst“), k Evropě. Richter připomíná, že z Orientu však bylo do Evropy přeneseno i křesťanství a lze argumentovat, že v našich zeměpisných šířkách proto nemá co pohledávat, což také mnoho novopohanů, vyznavačů původních, nesnadno rekonstruovatelných indoevropských kultů, po více než sto let činí. Jenže křesťanství se kdysi v Evropě prosadilo jako „vůdčí kultura“ (proč, to je jiná, nelehká otázka) 1] a během své „asimilace“ se toto někdejší polootrocké semitské náboženství pouště a ulice, náboženství nevzdělaných, „slabých a ponížených“, stalo projekčním plátnem, do nějž nejskvělejší z rodilých Evropanů promítli své duchovní, mocenské a umělecké stavby či projekty (translatio Svaté říše římské, křížové výpravy, katedrály, středověké chorály, barokní chrámy a duchovní kantáty aj.). 2] Díla v mnoha ohledech nesrovnatelná, v lidském měřítku nepomíjivá, historicky pak umocňující sílu i svéráz „výrazu“ velké části bílé rasy. 3] Oprávněně se tak nabízí otázka, zda a proč by se Korán mohl či nemohl pro nynější duchovně, mocensky i umělecky vyhořelé či zmatené Evropany v budoucnu stát obdobně silným zdrojem inspirace jako druhdy bible (= dosl. „kniha“)?


Dnešním Evropanům může být islám příkladem svou bojovností (tolerance je pro něj stále ještě největší slabostí, tzn. zlem), jejíž účinnost a přesvědčivost s pomocí kapitalistické logiky „volného trhu“ násobí západní technologie.  Tvrzení, že většina muslimů je pokojná, popř. že značná část z nich ráda svého proroka vymění za podíl na komerčním blahobytu, odpovídá pravdě jen v optice demokratické ideologie. Fakticky jsou to vždy malé, pevně organizované elity, které dávají kultuře pravý ráz čili povahu a pohyb („dynamiku“). Válečnický étos, založený na hluboké jistotě, kterou jeho nositelům dává „svět Koránu“, je nyní – ať se nám to líbí nebo ne – zřejmě jediným důsledným a opravdu ještě živoucím – vitálním – rivalem hmotařského american way of life. Mohamed je přitom ctěn nejen jako původce svatého textu, nýbrž i jako vojevůdce! „Líbí se mi na Mahomedu, že je úplně prost všeho pobožnůstkářského fňukání. On je strohý“, pochvaluje si Carlyle. A je to právě tento bojovný postoj, co na islámu z velké části přitahuje – fascinuje – i dnešní mladé muže nejen mezi muslimy. 4] A kdo z národně/etnicky cítících Evropanů se bezmyšlenkovitě nechává vtáhnout do protimuslimské hry, kope ihned za Washington a zájmy jeho „žlutých eminencí“.

Také v ostatních bodech vybízí Richter ke střízlivému, jasnému pohledu, třeba když se táže:

Jsou šátky muslimek v evropských ulicích opravdu nepatřičnější než vulgární „look“ prostitutek, kopírovaný náctiletými místními děvčaty, a nikoli už jen těmi nejprostšími, z afroamerické klipové „pop-kultury“? Vždyť evropské ženy nosívaly dlouhé sukně, čepce a šátky po staletí (zatímco teď i ty babské, které se držely do 60. let minulého století, vystřídaly zhusta bizarní, nevkusné, přeleželé kokrhely podivných barev)! Může snad muslimský vous urážet nebo děsit víc než „domácí homodějky, transky, S/M“ a jiné vykroucené „subkultury“, těšící se ve „svobodném světě“ z medializace a jiné podpory? Může muslimská modlitebna znechucovat víc než nájezdy létajícího europlebsu, jemuž systém umožňuje víkendové zvracení tisíce kilometrů od domova? A skutečný problém, totiž hrozba (naprosto vážná!) přenárodnění Evropy, má s islámem v jednom málo co do činění. Není přece jeho vinou, že autochtonní Evropané neplodí dost dětí, že muslimské komunity a enklávy jsou třikrát čtyřikrát plodnější?! Není ani jeho vinou, že původní Evropané nemají dost politické vůle, vojenské kuráže nebo že postrádají účinné religio čili duchovní pouto, které by je spojovalo silněji než barva pleti a civilizační stránka kultury, produkt spekulativního intelektu 5] jejich technovědných, obchodních a vůbec buržoazních elit posledních dvou tří staletí. Černý Petr je na naší straně

Scénářů evropského vývoje se dle Richtera nabízí několik. Vedle (nyní nejpravděpodobnějšího) postupného přenárodnění, tzn. rozplynutí původního vykořeněného evropského obyvatelstva v milionových masách barevných kolonistů, kolonizátorů a jejich potomků (Spenglerova feláhizace), je to restaurace – tedy obroda křesťanských (historických) i pohanských (etnických) kořenů: návrat k identitě, který by měl vést k hromadnému odsunu alogenních, popř. k dlouhodobým multikulturním a rasovým válkám, kdyby se repatriace z nějakého důvodu ukázaly neproveditelné (Fayeho reconquista). 6] Vyloučit však prý nelze ani evoluční řešení, totiž postupný vzrůst evropského, lépe, „evropeizovaného“ islámu, který by pro Evropu 21. století mohl znamenat totéž, co ve století pátém křesťanství – novou éru (bez všudypřítomné lichvy, pornokracie, relativismu, duchovní prázdnoty společnosti?), jinou dynamiku (zvýšení porodnosti bělošských matek, stažení US-Army z kontinentu?), jinou perspektivu (změna právní reality, revize židovské otázky?). V tomto směru již pracovali nebo pracují nadnárodní Islamic Council  for the Defense of Europe, který založil Tahir de la Nive, Cercle Sol Invictus kolem Arnauda Guyot-Jeannina ve Francii, Associazione Islamica Ahl-Al-Bait s listem Il vero Islam bývalých národních revolucionářů v Itálii (konvertovali v 80. letech po islámské revoluci imáma Chomejního), 7] převážně rovněž italská síť Claudia Muttiho, autora programatického spisku La funzione dell´Islam e l´occidente [Funkce islámu a západ] s jehož synem Sulejmanem nedávno hovořili vlastenci z Červenobílých, b] milánská Comunità Religiosa Islamica Italiana (CO.RE.IS) vedená šejkem Abd al-Wahidem Pallavicinim (viz také milánské Centro studi metafisici),  Gejdar Džemal z „islámského výboru“ v Rusku, časopis Al-Fadschr – Die Morgendämmerung, hlasatel islámské revoluce v Německu, Martin Schwarz a jeho Eiserne Krone v Rakousku aj.

Tak jako tak, islám je výzva! KV

Zdroj: Junges Forum č. 3/2004, „Der Islam und die Rechte“ [Islám a pravice].

Poznámky:

* Wikipedie zamlčuje, že Bentham, obhájce lichvy a libertář, na základě jehož nauk se někdejší „Occident“ stal nynějším „Westem“, byl Žid

  1. Jisté je, že přijetí křesťanství bylo rozhodnutím tehdejších evropských politických elit a lid se mu dlouho bránil. Zato škála odpovědí, v jakém stádiu rozkladu „indoevropské“ pohanství období „stěhování národů“ vlastně bylo, je neobyčejně široká – už vzhledem k zeměpisné rozloze od Islandu po Novgorod.
  2. Nakolik křesťanství přeformovalo či rozvinulo samo evropské myšlení a cítění prostřednictvím jemností scholastických spekulací, pojmů hříchu, viny, soucitu a svědomí, o tom svědčí právě jeho projevy ve viditelném světě. Proto jsme toho názoru, že ne evropský člověk křesťanství, ale naopak křesťanství vděčí evropskému člověku! Vždyť čím je křesťanství v Africe?
  3. Závěr z předchozí poznámky lze pochopitelně aplikovat i na Sonderweg („zaostalost“ či „deficit“ v západní perspektivě!) většiny Slovanů, nejen těch pravoslavných, což pro našince bývá zdrojem mučivých, nekonečných úvah a pří (viz po rozpadu SSSR rychle obnovené napětí mezi ruskými „slavjanofily“, „západníky“ a „eurasijci“).
  4. Peter Kreeft, Ökumenischer Djihad? Religionen im globalen Kulturkampf, Augspurk 2003.
  5. Titus Burckhardt však uvádí, že „původní smysl slova intelekt je schopnost daleko obsáhlejší než rozum a myšlení, schopnost, jež zahrnuje i n t u i c i nadčasových skutečností“ (srv. sborník Člověk tradice 2, Praha 2011, str. 94), takže je synonymem řeckého nous nebo al-´aql v islámské tradici.
  6. Příklad poválečného odsunu miliónů Němců – našich etnicky (tj. rasově-kulturně) velmi blízkých sousedů – z míst, kde žili a která kultivovali po stovky let, dovoluje nahlížet na odsun cikánů, Vietnamců a jim podobných cizích menšin s historickým optimismem!
  7. Zásadní text této skupiny je Sciismo e imperialismo: L´Islam Sciita come alternativa radicale all´imperialismo nihilista della modernità occidentale [Šíitsví a imperialismus: šíitský islám jako radikální alternativa k nihilistickému imperialismu západní modernity]; hlavní teze: současný západní systém hodnot nemá smysl, neboť svým nositelům neumožňuje přetrvat, je tedy třeba ho nahradit něčím životnějším.

b. Claudio Mutti zprostředkovává svými tituly „evropský rozměr islámu” asi nejuceleněji: Islam ed Europa, L´Islam e il Graal, L´Islam e l´eredità bizantina, Il Fascismo e l´Islam, Il Reich e l´Afghanistan aj.

6 Responses to “Islám s evropskou tváří?”

  1. Aquila napsal:

    Namtar, práve pred tebou citovanou vetou z Jozefovej argumentácie je veta svedčiaca že nám je známy i zvyšok mozaiky. Zbytočné nezhody, pretože nedbáš čo to vlastne druhá strana od islamu očakáva. Vytŕhanie viet z kontextu, pretože zaváňajú nepriatelom a dá sa tým na ne poukazovať, pramení tiež z bezradnosti.

    Nedávno som našiel silu na dávno stiahnutý dokument – Addio Zio Tom – od tvorcov nám už známeho Africa Addio. Jedná sa o dokument amerického otrokárstva, dlho som naň nemal žalúdok, odporný film. Kamera kĺza americkou bielou spoločnosťou 20. storočia a do toho znejú citáty militantných černochov ako Malcolm X, Leroy Jones, Cleaver a ďalší, velmi skrátený výber: biely muž je primitív, biele ženy kurvy, húf prasiec ktoré premenili svet na hromadu odpadkov, Amerika je Babylon a stať sa občanom Gomory je to jediné čo dnes biely muž nám negrom ponúka. Pre niekoho, zvládnutie filmu vyžaduje značnú mieru masochizmu, podla mňa však poctivosti v hodnotení. Svet nieje čierno-biely, podobne s islamom.

    Zatial, jediní ktorí majú aspon poňatie o riešení pre bieleho európana, sú pokladaní za šialencov, s predsudkami, sexistov, náboženských fanatikov, psychopatov, a čas beží…

  2. N. napsal:

    A k tomu druhému príspevku, ak by sa inšallah a pod. nahradilo svetovou revolúciou, bratstvom svetových proletárov alebo internacionálou, mohlo by to pokojne prejsť ako boľševická agitka. Ak by sa na druhej strane zamenilo za globálnu bezpečnosť, slobodu a celosvetový trh, hrdo by mohlo prezentovať západnú demokraciu. V minulosti sme už sledovali zblíženie kapitalizmu a neomarxizmu, prečo to spojenie ešte trochu nevylepšiť islamom? Mnoho islamských štátov a moslimov by s tým problém nemalo.
    Na druhej strane sú slová z tohto príspevku možno pekné, ale aj v samotnom moslimskom svete existuje a vždy existovalo etnické napätie a kmeňové vojny. Dojemná viera, že nás islam spojí v bratstve s imigrantmi je prelud alebo sebaklam.

  3. N. napsal:

    Zábavné (ak by to skôr celé nebolo na plač), že v nejakom bode došlo k zjednoteniu ideálov európskych tradicionalistov a tých, ktorých by nazvali židovskými liberálmi, aspoň v otázke imigrácie. K tej zmene došlo dokonca v takej hĺbke, že možno badať aj podobnosti v spôsobe argumentácie „Avšak islam je aj množstvo inteligentných, hlboko veriacich a slušných ľudí a kto tvrdí opak, veľa muslimov asi osobne nepozná.“ Takýto argument k obrane islamu by ma rozhodne neprekvapil ani v takzvanej mienkotvornej tlači.
    Gratulujem

  4. Jirjis napsal:

    Pretavenie európskeho kultúrneho svojrázu je kompatibilné s islamom do tej miery, dokiaľ nie je v rozpore s Božím zákonom. Rovnako je z pohľadu islamu v poriadku pociťovať istý druh súnaležitosti so spoločenstvom do ktorého sa človek narodil a s ktorým zdieľa spoločnú, povedzme, národnú pamäť. Toto tvrdenie možno podporiť aj hadithmi Proroka, sallallahu alaihi wasallam. Mal by však zvíťaziť princíp vyváženosti. Treba nájsť rozumnú mieru, čo v tomto prípade znamená nebyť otrokom svojej kože, avšak ani jej nepriateľom. Pretože preceňovať význam tohto druhu spoločenstva (rovnako ako mu žiadny neprisudzovať), stavať ho na vrchol svojich hodnôt, zbožščovať si ho, a až nezdravo sa fixovať na predstavu nutnosti jeho zachovania, ktorá je vo svojej podstate samoúčelná (zachovať ho, len aby bol), nie je pre človeka najšťastnejšou voľbou. Neblahou je aj druhá varianta, ale o tom inokedy (ak vôbec). Každopádne, tragédia tohto človeka tkvie v tom, že nikdy nepocíti vnútorný mier. A to dokonca ani keby sa mu vyplnili jeho ambície, túžby a sny, ktoré sú späté s jeho ideálom, a to práve preto, pretože tkvie v Dunyi, ku ktorej je pripútaný. Dunya, teda život najnižší, pozemský, je práve tým najväčším závojom, ktorý skryl Boha pred Európanom a pomaly z neho vysáva život. Keď Európan opäť nájde cestu k Bohu, porastie, a sním porastie aj jeho spoločenstvo. A nie len to, opäť nadobudne svoju hodnotu. Lebo ak dnes európskosť spočíva len vo forme, ktorej obsah sa stratil, tak si bezodkladne zaslúži zmiznúť z povrchu Zeme. Pre tých, ktorí, inshallah, pocítia volanie k Bohu a islamu, a príjmu usmernenie na cestu rovnú, je lepšie zamerať sa na život v súlade s Božou vôľou,snahou byť dobrým muslimom, s úmyslom sledovať spokojnosť Allaha dodržiavaním Božieho zákona (ktorý dokonale spája nebeské a svetské), ďaleko od všakovakých ľudských ideológii, opustiac svoj starý/falošný ideál, ktorý nemá svoj pôvod v absolútne, a teda nie je a nemôže byť pravým ideálom.

  5. Yusuf napsal:

    A kdo z národně/etnicky cítících Evropanů se bezmyšlenkovitě nechává vtáhnout do protimuslimské hry, kope ihned za Washington a zájmy jeho „žlutých eminencí“.

    Ameen.

    K Richterovmu komentáru niet čo dodať. Ešte pred 100 rokmi boli v Európe veľmi podobné hodnoty, aké dodnes vyznáva islam. Dnes sa človek prejde po ulici a chce sa mu grcať. Nie je dnes už zvláštnosťou ani splodiť dieťa na záchode v zapľuvanom disko klube, pod vplyvom alkoholu a drog. Islam to nie sú len ženy-znásilňujúci „začmudenci“ a drogoví díleri, to sú skôr tí, ktorých fascinuje náš zvierací spôsob života a islam využívajú len ako určitú formu „gang tag“. Avšak islam je aj množstvo inteligentných, hlboko veriacich a slušných ľudí a kto tvrdí opak, veľa muslimov asi osobne nepozná. Konvertiti nie sú zradcovia (tí len hľadajú vodu na duchovne vyprahnutej púšti moderného Západu), ale všetky tieto bezduché bábky a tí čo ich riadia. Ich hierarchia hodnôt a nepriateľov je úplne popletená. Hrajú sa poniektorí na kresťanov, ale prisluhujú IZR/USA lobby a skrz-naskrz moderným hodnotám. Martel mohol v minulosti zastaviť muslimov preto, že muslimovia narazili na silnú a veriacu rasu. Dnes narážajú na patetické bábovky, ktoré sa maximálne dokážu dohadovať na internete. A nie sú schopní vôbec ničoho, potvrdilo sa nám to tu všetkým 1000x. Situácia je dnes úplne iná. Bolo by treba bez výnimky a tvrdo sa vrátiť k našej viere (ponechajme stranou diskusie o „cudzosti“ kresťanstva, napokon mnohokrát sa podarilo potvrdiť, že kresťanstvo v Európe asimilovalo množstvo európskych hodnôt a silne sa poeurópštilo) a to je niečo, k čomu sa v súčasnosti ani v najmenšom neschyľuje. A tak sa niet čo čudovať, keď poniektorí, nútení konať, proste prijímajú islam ako jednu z možných alternatív. Rozčuľovať sa nad tým, to vám nepomôže. Vlažné pseudokonzervatívne liberálne „kresťanstvo“ nie je žiadna alternatíva, veci zachádzajú do tých najväčších absurdností, kdesi som videl k zakúpeniu tričko križiaka stojaceho pred americkou vlajkou. :-D Skôr mám pocit, že ten križiak by ako prvý strhol tú vlajku, ako symbol bezbožného satanského impéria.

Trackbacks/Pingbacks


Carl Schmitt: Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958

Glossarium - Záznamy z let 1947 až 1958***
Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958
***
U nakladatelství Academia právě vyšlo bezmála tisíci stránkové Glossarium Carla Schmitta s jeho sešitovými záznamy z let 1947 až 1958.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Martin Heidegger – Úvahy II–VI Černé sešity 1931–1938

Úvahy II–VI (Černé sešity 1931–1938)***
Černé sešity 1931–1938
***
Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Ladislava Chateau – Bylo jich pět …: Kolaborace, trest a rozpory

Ladislava Chateau - Bylo jich pět ...: Kolaborace, trest a rozpory***
Bylo jich pět – Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle
***
Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

À propos

„Potřebujeme třetí obraz člověka a života. Odmítnout dnes Washington a Moskvu neznamená jen politickou, ale také morální volbu: znamená odmítnutí amerických měst i komunistických koncentráků. Oba vzorce industriálního gigantismu budí vnější zdání moci, ale ve skutečnosti se ženou do propasti. Oba systémy jsou redukovány na to, že slepě následují požadavky monstrózního růstu. Nechaly kolem sebe šířit potopu a ženou se řekou, z níž už nějakou dobu není vidět břeh. Posláním Evropy je vybudovat hráze, které mohou tlumit konzumní společnost. Při absenci Boha musíme ustanovit moc, která stojí nad impériem moderního světa a nad říší kapitálu i účetních rozvah.“

Maurice Bardèche

Archív