Zatmění

Suburra - Samurai

Autor: Karel Veliký

Dokončení filmové trilogie

Předloni byl zfilmován jiný De Cataldův román – Suburra (Předměstí). Také v něm se vyskytuje figura „mystického válečníka“, i když v rysech obroušených a silně poznamenaných časem. Je jím prošedivělý, obrýlený muž s příznačnou přezdívkou Samuraj. Děj se odehrává v Římě na podzim roku 2011, těsně před Berlusconiho rezignací, a ukazuje těsné propojení politiků, ba i církevních hodnostářů s organizovaným zločinem. Věčné město je zobrazeno jako jedna velká stoka, proti jejímuž rozlévání (vody!) se i papežovy modlitby jeví bezmocné. V jedné z úvodních scén přichází Samuraje do jeho neóny ozářeného „hlavního stanu“, nočního podniku Dubai caffè, navštívit někdejší souputník a „bratr ve zbrani“ řečený Šváb (Bacarozzo), který si právě odpykal dvacet let vězení za společné loupeže. Poté, co se oba muži obejmou a zasednou ke stolku, dojde k dialogu, který divákovi nastiňuje Samurajovu výchozí pozici.

Šváb: Město se úplně změnilo. Ten provoz, nové stavby. I tenhle podnik, co je to? Co tu bylo předtím?

Samuraj: Nebylo tu nic.

Šváb: A co ty? Ty ses změnil? Nebo jsi pořád ten „samuraj“, válečník ve službě Ideje?

Samuraj (s patřičným gestem) konstatuje: Ideu nosím stále ve svém srdci. A to stačí…

Navrátilec se ovšem dopustí neomluvitelné chyby. V existenční tísni se bývalého spolubojovníka pokusí neobratně vydírat. Výsledkem je, že mu nezbývá než provést moderní, jednoduchý způsob „harakiri“.

Samuraj následně v celém filmu jedná jen jako boss podsvětí důsledně a tvrdě sledující naprosto světský cíl. Vyjma závěrečné kýčovité (poněvadž notně obehrané) scény, předvádějící, jak „i chladný a nebezpečný gangster může být „starostlivým synem“, se o něm dozvíme už jen to, že podobně jako Černej-Nero pochází ze zámožného prostředí (snad dozvuk letité marxistické teorie o „fašismu jakožto posledním stádiu kapitálu“? De Cataldovo „vyznání“ a působení to rozhodně nevylučuje) a že býval obávaným vůdcem maglianských. Možné předlohy této postavy už nejsou tak čitelné: opět je v ní kus Zorziho a z Nera-Carminatiho, a jistě i z Franca Giuseppucciho, skutečného šéfa „Banda della Magliana“ zvaného Il Negro, který, ač jinak veskrze apolitický, prý velice obdivoval Mussoliniho a jiné velké muže, od císaře Augusta po říšského kancléře Hitlera. Šváb zase jaksi upomene na nešťastného Elia Di Scalu alias Kapplerina. Třetí postava, kterou tu v dané souvislosti nelze opomenout, je korumpovaný, zhýralý a zbabělý poslanec Favno, jehož keltský křížek na řetízku okolo krku, jakož i známost ze Samurajem z mladických let – ze společné militanza – mají zřejmě naznačit, že patří ke konzervativně-pravicové Národní alianci, 1] jejíž leader Gianfranco Fini s náležitě „černou“ minulostí (ve Fronte della Gioventù a Movimento Sociale Italiano – Destra Nazionale) byl v letech 2008 až 2013 italským premiérem. Zdá se ale, že stín ubohého Favina má ukázat především na bývalého starostu Říma Gianni Alemanna, který je ze stejné strany jako Fini a do „vrcholné politiky“ přišel z prostředí a zázemí ještě radikálnějšího.

Na rozdíl od kolísavého a měkkého všedního poslance lze i pro Samuraje v Evolově Jezdit na tygru najít řádky jistého ospravedlnění na způsob „je lépe být zločincem než buržujem“. Na str. 201 se kupř. píše: „…vzhledem k tomu, že důležité je jednání samo o sobě a jeho neosobní dokonalost, nemůže mít politická činnost pro toho, kdo si ji přeje vykonávat, větší hodnotu a být zdrojem větší cti než se ve stejném duchu zabývat libovolnými zcela odlišnými činnostmi, např. nějakou absurdní kolonizační výpravou, spekulacemi na burze nebo dokonce, abychom dali této myšlence drasticky vyniknout, třeba pašováním zbraní či obchodem s bílým masem.“ Přidáme-li na váhu, že tradičním ideálem mravní krásy není svědomí – připomeňme si, že odvolávat se na „hlas svědomí“ ještě v pozdním středověku zavánělo herezí 2] – , nýbrž Věrnost (knížeti, stavu, Bohu, rodu stejně jako vůdci a… Ideji), zpodobení „mystického válečníka“ se rázem projasní.

Poznámky

1] Nelze si nevzpomenout na Fredovu odpověď z rozhovoru s Giovannou Fagionatovou pro deník Lettera43 z ledna 2015, který Délský potápěč později uveřejnil v českém překladu:

Mluvil jste o italském rétorickém a bigotním neofašismu. Kdo jsou jeho představitelé?

Ti, kteří udělali kariéru prostituováním ideje. Ti, kteří se o takovou kariéru pokoušeli. Ti, kteří se obohacovali, ti, kdo brblali zlostí, aniž pohnuli prstem anebo kdy otevřeli peněženku pro příspěvek, ti, co politiku užívali k lichocení svému egu nebo aby balili holky, ti „odvaha je, ale strach mi brání“, suma sumárum všichni ti „rozumní“.

2] Jev výčitek svědomí je obvykle vázán na situaci, v níž se nalézá bytost, jež je sama v sobě rozdělena a rozporná. Toho příkladem jsou Dostojevského postavy jako Raskolnikov nebo Stavrogin: v bodě, kde se svěřili pouze své holé vůli a snažili se ji sami sobě prokázat absolutním činem, se hroutí. Hroutí se právě proto, že jsou rozdvojenými bytostmi, protože podlehli iluzi o své skutečné přirozenosti a síle. Jejich svoboda se obrací proti nim a ničí je, zklamou právě v okamžiku, kdy by se měli prosadit a potvrdit. V hloubce svého nitra nenacházejí nic, co by jim poskytlo oporu… (Jezdit na tygru, str. 76). Nero či Samuraj jsou zjevně celistvější, více z jednoho kusu.

Carl Schmitt: Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958

Glossarium - Záznamy z let 1947 až 1958***
Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958
***
U nakladatelství Academia právě vyšlo bezmála tisíci stránkové Glossarium Carla Schmitta s jeho sešitovými záznamy z let 1947 až 1958.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Martin Heidegger – Úvahy II–VI Černé sešity 1931–1938

Úvahy II–VI (Černé sešity 1931–1938)***
Černé sešity 1931–1938
***
Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Ladislava Chateau – Bylo jich pět …: Kolaborace, trest a rozpory

Ladislava Chateau - Bylo jich pět ...: Kolaborace, trest a rozpory***
Bylo jich pět – Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle
***
Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Víte, že…

29. března 1895 se v Heidelbergu narodil německý spisovatel, filozof, publicista, entomolog a veterán obou světových válek Ernst Jünger. Jako mladý se proslavil svým válečným románem V ocelových bouřích, ve výmarské éře se řadil k předním postavám tzv. konzervativní revoluce. Odmítl přímou spolupráci s národně socialistickým režimem, po válce se pak z politické arény stáhl úplně, i tak však výrazně ovlivnil některé proudy pravicového myšlení, a po zbytek svého dlouhého života se věnoval literární tvorbě.
29. března 2012 zemřel na selhání srdce ve věku pouhých nedožitých 50 let pravicový anglický intelektuál, politik, spisovatel a brilantní řečník Jonathan Bowden, od 90. let aktivní nejprve v Konzervativní straně, následně v řadách BNP i různých menších uskupení.

À propos

„Potřebujeme třetí obraz člověka a života. Odmítnout dnes Washington a Moskvu neznamená jen politickou, ale také morální volbu: znamená odmítnutí amerických měst i komunistických koncentráků. Oba vzorce industriálního gigantismu budí vnější zdání moci, ale ve skutečnosti se ženou do propasti. Oba systémy jsou redukovány na to, že slepě následují požadavky monstrózního růstu. Nechaly kolem sebe šířit potopu a ženou se řekou, z níž už nějakou dobu není vidět břeh. Posláním Evropy je vybudovat hráze, které mohou tlumit konzumní společnost. Při absenci Boha musíme ustanovit moc, která stojí nad impériem moderního světa a nad říší kapitálu i účetních rozvah.“

Maurice Bardèche

Archív