Alternativou asimilace-integrace není komunitarismus, ale odchod (reemigrace)!
Autor: Guillaume Faye
Dovolte mi osvětlit důvody za chybnými pozicemi komunitaristických novopravicových intelektuálů. Moje hypotéza zní následovně: tento ideologický nesmysl není produktem nějaké promyšlené změny kurzu ani postojů, ale dovedením polyteistického a organistického světonázoru až do krajnosti. Jakkoliv s tímto světonázorem jinak plně souhlasím, jakmile jsou jeho zásady dotaženy příliš daleko, obracejí se proti svým původcům – jako tomu ostatně bývá u každého myšlenkového systému.
Jedná se o intelektuální omyl, nikoliv cynické převrácení zásad systému na hlavu, ani problém, k němuž by docházelo v postojích vládnoucí ideologie. Jde o typický prohřešek myslitele, který se příliš vzdálí realitě a dovádí své koncepty ad absurdum, bez ohledu na zásadu zpětné vazby, jenž nám připomíná, že pokud idea nepředvídá své praktické dopady ve skutečném světě, stává se časem anti-ideou a obrací se právě proti oněm hodnotám, jež původně prosazovala. A tak mými výše zmíněnými přáteli upřednostňovaný komunitarismus likviduje evropanství – tedy samotný zdroj jejich odhodlání.
Podívejme se nyní podrobněji na mechanismus tohoto intelektuálního kroku vedle, spojený s čímsi, co bez jakékoliv zlého úmyslu musíme nazvat „falešným duchem.“ V prvé řadě je správné bránit polyteistické pojetí společnosti před všemi formami asimilujícího univerzalismu, jakobínského centralismu i rovnostářského republikanismu, které nerozdílně odmítají organická společenství i etnicitu ve prospěch abstraktního jednotlivce, tedy de facto dokonale vykořeněného spotřebitele a „občana“ bez jakékoliv fyzické identity. Tato vize se vymezuje proti francouzskému a americkému modelu národního státu, jehož „tavicí kotlík“ si dává za cíl zhomogenizovat lidské skupiny a vytvořit z nich národní masu spojenou pouze abstraktním pojetím vlastenectví a kosmopolitními hodnotami. Toto jsou dnes běžné myšlenky, které jsem bránil ve starší eseji „Systém nastavený k likvidaci národů.“ 1]
Nezapomínejme však, že slovo „národ“ v tomto spojení není o nic méně důležité než výraz „systém.“
Proti centralizujícímu pojetí státu lze naprosto oprávněně postavit modely „ghibellinský,“ „říšský“ a „federální.“ Ty předpokládají živé a organické (nikoliv mechanicky administrativní) překrývání různých společenství. Ta mohou požívat různých svobod a řídit se svými vlastními zákony pod vedením silného, ale decentralizovaného státu. Toto pojetí v prvé řadě usiluje o obranu etnické identity evropských národů proti centralizujícímu národnímu státu, nepříteli veškerého partikularismu a hlasateli multirasové národnosti, která ničí evropskou identitu. Přestože jde o pluralistickou vizi, zůstává pevně etnicky ukotvená.
Zde se však mnozí začínají pouštět na šikmou plochu: zásady etnopluralismu dovádí do nezdravé krajnosti a jejich smysl se tak převrací kvůli opomenutí konceptu etnické příbuznosti. Jakmile tedy jednou intelektuál propadl tomuto „zmatení“ (které kdysi odsoudil i sám Alain de Benoist!), nezbývá mu než hájit vzdušné zámky „komunitarismu.“
Důraz kladený na evropskou etnicitu mizí a významu nabývá samotný komunitarismus, jenž byl podobně jako etnopluralismus povýšen na úroveň čisté ideje, kantovského dogmatu, zářivého a soběstačného postulátu. Jak řekl Voltaire: „Na mylných názorech vždy bývá cosi blyštivého a přitažlivého.“ Jako každá myšlenka musí i společenský polyteismus mít své hranice. Společenský polyteismus jsou nikoliv otevřené, ale uzavřené soubory (ensembles). Měli bychom si uvědomit, že tyto pomýlené komunitární pozice by tradiční okruh lidí nakloněný myšlenkám Nové pravice mohl vnímat coby zradu intelektuálů.
* * *
Doktrinářsky vyznávaný komunitarismus je odtržený od reality, vychází totiž z pokrouceného chápaní imperiálního modelu. Abstraktním způsobem zneužívá společenské a kulturní aspekty polyteismu, a tak jej zbavuje veškerého obsahu. Paradoxně se blíží oficiální ideologii amerikanismu, přestože se po celém světě označuje za jejího odpůrce. Vyzdvihává módní pojmy snášenlivosti, rozmanitosti a odlišnosti do pozice dogmat, jakkoli se jejich praktické uplatňování mimo prostředí salonních debat ukazuje poněkud problematické. Míchá dohromady etnopluralismus v jeho globálně geopolitické pozici s endogenním etnopluralismem, jenž považuje za vhodný k aplikaci na evropské půdě. To už se velmi blíží intelektuálnímu extremismu.
Alternativou asimilace-integrace není komunitarismus, ale odchod (reemigrace). Námitky o jeho „nemožnosti“ ukazují na historickou negramotnost, doprovázenou vysokou mírou demoralizujícího fatalismu.
Poznámka:
1] Le système à tuer les peoples (Paris: Copernik, 1981)
Konkrétně politicky není úplně na stole reemigrace (ale řekněmě s nadějí že je celoevropsky na vzestupu GI, která o tom aspoň mluví – Overtonovo okno atd.) ani komunitarismus (a když už, tak jen ten levicový, pro Evropany fakticky vyhlazovací), masové podpoře se těší jen ty více méně „jakobínské“ partaje horující za národní stát 19. – 20. století, což nejen Nová pravice vnímá jako beznadějně překonaný model.
Nikdo se zázračným a jediným řešením dosud nepředstoupil, proto myslím, že při absenci nějaké „black swan“ katastrofy/konvergence katastrof se bude pokračovat v podobném duchu jako dnes, jen snad s vyšší intenzitou, kvantitou i kvalitou: někdo bude parlamentně politikařit, někdo bude aktivista, další bude psát eseje a vydávat knížky, točit YT videa nebo písničkové parodie, někdo bude kupovat náboje a pumpovat činky, ještě další lidi se třeba budou sestěhovávat a co možná nejvíc upírat Bestii plody své práce a úsilí. Něco z toho může být objektivně účinnější než jiné, ale možná má své místo všechno nebo skoro všechno (akce ve stylu Dylanna Roofa ani The Order zřejmě produktivní nejsou a jen tak nebudou – i politické násilí se „musí umět“).
Ano, tato rozmanitost (haha) není úplně náhofná – a také jedině schizofrenik by mohl souhlasit zároveň úplně se vším, co na DP vyjde.
O difacane jsem nikdy neslysel, dekuji za informaci. Chápu vaše argumenty, nicméně si to nedokazi reálné politicky představit, jak si to konkrétně představujete? Osobně si myslím, ze je první potřeba metapoliticky postavit základy, ze kterých lze vycházet. Vámi zmiňovaná RaHoWa probíhala, jen ze nějaký velmi frustrovaný jedinec vystřílel nebo vyhodil do povětří pár nepodstatnych jedinců. Tudy cesta nevede. Otálení proto, ze je třeba čas a aktivita jedincu vedoucí k cíli. Bez armády, zásobování, zbraní a logistiky nelze bojovat. Vytvoření etnických komunit by mohl být dobrý základ. Zajímavé v tomto ohledu muze byt prikladne chovani, mluvit pravdu, a vědět, ze své zbozi si vždycky najde svého kupce, klást na lidi intelektuální nároky. Třeba ja osobně jsem se dostal k delfskemu potápěči přes hudbu, přes blood axis. Známého zase zaujal Jack Donovan. Od té doby vas sleduje.
Orania a její přežití se ovšem v posledku odvíjí od dobrého rozmaru dědiců Difacane, tomu se myslím chceme vyhnout.
Blíže k nedostatkům komunitárního přístupu přineseme mj. i kritiku myšlení AdB z pohledu amerického rasového nacionalisty, tl;dr verze je, že dělat z univerzálně pojaté ochrany odlišnosti namísto obyčejné preference vlastního (=etnocentrismus), není vůbec šťastné, mírně řečeno.
Ke konkrétním argumentům: sám naznačuješ, že by komunitní přístup by asi kdovíjak stabilní nebyl (Z tohoto prostoru by časem mohla začít i reconquista.) Pokud je tedy faktickým cílem etnické čištění, nač to otálení? Kvůli reakci veřejnosti?
Velmi rád bych se mýlil, ale nastíněný scénář balkanizace Francie mi nepřijde o nic pravděpodobnější a za stávajících podmínek proveditelnějších, než stará dobrá RaHoWa: FN je jakobínská strana unitárního a centralistického nacionalismu (která bohužel jako jediný dosud má jakous takou moc mobilizovat masy, viz i Trump), která by raději dovezla milion nových Francouzů z Kamerunu, než štěpila zemi na enklávy, pokud se úplně nemýlím. Vhodit lístek za plentou do urny pak je něco jiného, než se sebrat a odstěhovat se do jiné části byť stejné země. Kvalitativní rozdíl v angažovanosti.
Zdá se mi ale, že kdyby se trochu „prohodilo“ měřítko, bylo by to užitečnější: vytváření nutně malých komunit skutečně silně zapojených identitářů/vlastenců/… s cílem založit síť a postupně třeba i nahradit aspoň částečně některé funkce systému – a přitom neztrácet zřetel z konečného cíle, reemigrace (rekonquisty).
Nedostatky FN (a podobných sil) jsou zjevné, navíc budou stát před stále hrozivější demograficko-volební matematikou.
S „nenapravitelnou“ opozicí by se asi dělo cokoliv od politicé marginalizace až po… tady se zřejmě fantazii meze nekladou. Nad kořeny barevných 2. nebo 5. generace bych slzy příliš neronil: když jejich předkové tak snadno dokázali odejít ze zemí, kde měli kořeny sahající stovky generací zpět, jistě pro ně nebude problém vykořenit po jedné nebo třech generacích v Evropě apod.
Vím, ale postupně se rozrůstá, ono v JAR je postavení bělochů opravdu nezáviděníhodné a čím více budou narůstat jejich represe, tím více inteligentních a schopných lidí zde bude zakládat podobné projekty, jako Oranie. Zde je velice pěkný článek. Asi nejvíce jdoucí do hloubky, co jsem četl. https://www.counter-currents.com/2013/06/oranialessons-from-the-afrikaner-ethno-community/
K tématu, půdy jsme se vzdali už dávno, kolik procent ze západních evropanů vlastní o obhospodařuje nějakou půdu? Vykořenění, izolovaní, vnitřně zmatení lidé ve městech k půdě již nemají pražádný vztah.
Nechci se zastávat ani jednoho řešení, chci si poslechnout argumenty. Jako plusy komunitarismu vidím jeho reálném řešení, ve Francii volí Fronte National podstatné procento lídí, pokud by se tito lidé přestěhovali do určitých částí Francie, bylo by zde možné vyhlásit regionální etnostáty a alogenní přesunout do zbytku Francie. Rovněž v těchto částech Francie by bylo možné zlomit moc bank, nadnárodních společností a prosazovat pro rodinnou politiku. Zbytek Francie by směřoval na cestu do pekel. Tímto postupem by se vyřešil i problém s protibělošskými aktivisty. Mohli by žít v etnokulturním „ráji“ za hranicemi. Z tohoto prostoru by časem mohla začít i reconquista.
V reemigraci, nevidím ve Francii žádnou reálnou sílu, která by ji byla schopna provést či aspon prezentovat na veřejnosti. FN je čím dál tím více liberální a osobně mi přijde, že sbírá spíše protestní hlasy, než, že nabízí reálná řešení. A Marie působí spíše jako zhrzená žena, než lídr plný energie, nápadů a odhodlanosti.
Při reemigraci, co se bude dít s lidmi, co podkopávají její úsilí, vznikne policejní stát, razie do jejich bytů, budou pro ně tábory pro převýchovu? Co bude s etnickými míšenci a alogenními, co se již ve Francii narodili? Jak přijme taková řešení veřejnost?
Všechno mimo uchopení moci je „jen“ teorie. Pokud se teorie ukáže jako nedostatečná, uchopení moci samotné je předem odsouzené k nezdaru. Jižní Afriku bych za vzor moc nedával, jakkoliv je Orania symaptická, je to de facto teokratická enkláva uprostřed pustiny o velikosti menší moravské vesnice.
Zajímalo by mě, jaké jsou možné plusy komunitarismu řekněme v Evropě? I kdybysme se přenesli přes ten emocionální rozměr věci (vzdávat se půdy, která byla naše stovky generací), mělo by to potenciál ke stabilitě? Nebo by muslimsko-arabské komunity/emiráty připomínaly v lepším případě Kosovo, v horším syrsko-irácké pomezí? Obávám se, že nevidím možnost, jak „zneplatnit“ tu neblahou rovnici ‚blízkost+rozmanistost=konflikt.“
Současný stav je horší než komunitarismus i nez reemigrace. Přijde mi, ze útočit z jedněch pozic na druhé je naivni, protože se bavíme pouze v teoretické rovine. Rovněž mi vadí argumenty ad hoc. Smysl by se mělo bavit třeba, když by ve Francii realne existovalo něco jako Oranie. A Faye by tento konkrétní projekt kritizoval a navrhoval lepší reseni. Zatímco Oranie v JAR ma jasne a reálné výsledky. Faye zůstává na rovině teoretické. Jako autora zajímavých knih si ho ale nicmene vážím. Ze se mi nezamlouva jedno nebo druhe jsem nerekl. Jaký je váš názor na reemigraci a komunitarismus?
Co si myslíte o článku? Mně oboje i komunitarismus i reemigrace přijdou pouze jako myšlenkové konstrukty, proto vyzdvihávat jedno a ad hoc útočit na druhé mi přijde minimálně jako naivní.
Trackbacks/Pingbacks
Oswald Spengler – Myšlenky PRÁVĚ VYŠLO!
***
Kniha obsahuje: vedle 370 výroků o pojmech, majících ve Spenglerově myšlení zásadní význam, jako např. osobnost, dějiny, válka, právo, stát, tradice atd., v původním výboru správkyně autorovy – do té doby z valné části nezveřejněné – pozůstalosti, též rozsáhlý překladatelský a redakční výběr z knih Preussentum und Sozialismus a Jahre der Entscheidung s aktuálními poznámkami a vysvětlivkami, jakož i úplnou, komentovanou bibliografii nakladatelství Délský Potápěč.
*** Objednávejte v Knihkupectví Délského potápěče nebo na Kosmasu
.
Ezra Pound – „Přítomen!“
***
Ezra Pound míří přímo na jádro systému, v nemž žijeme – a zasahuje! Politika – ekonomie – poezie; články, básně, poznámky, manifesty, překlady a eseje z doby Italské sociální republiky.
*** Objednávejte ZDE
.
Radim Lhoták – Zpěvy nemilosti
***
„Zpěvy nemilosti“ jsou literární miniatury odrážející společenské fenomény doby. Jak už se ale dá očekávat, píše-li je Radim Lhoták, budou kontroverzní, provokativní, břitké, přitom však podnětné, otevřené a k zamyšlení vedoucí. Dvacet šest krátkých úvah z pera filosofujícího esejisty a literáta, který publikoval výhradně na alternativních webech…
*** Objednávejte ZDE
.
Knut Hamsun: Až do konce! – DOTISK!
***
Politická publicistika norského spisovatele Knuta Hamsuna z let 1940 až 1945. Knut Hamsun je příkladem Muže, který se nepoddal, nepodvolil a už vůbec v šířícím se křiklavém chaosu nezbloudil. Ač sražen, zůstal na svém.
*** Objednávejte ZDE
.
Paul Sérant: Fašistický romantismus – DOTISK!
***
O politickém díle několika francouzských spisovatelů – Robert Brasillach (popravený), Pierre Drieu La Rochelle (sebevrah), Lucien Rebatet (rebel), Abel Bonnard (estét), Alphonse de Châteaubriant (mystik) a „fantaskní jezdec“ Louis-Ferdinand Céline (sardonik).
*** Objednávejte ZDE
„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“
***
***
***
***
***
Děkuji, velice pěkně napsáno.
Konkrétně politicky není úplně na stole reemigrace (ale řekněmě s nadějí že je celoevropsky na vzestupu GI, která o tom aspoň mluví – Overtonovo okno atd.) ani komunitarismus (a když už, tak jen ten levicový, pro Evropany fakticky vyhlazovací), masové podpoře se těší jen ty více méně „jakobínské“ partaje horující za národní stát 19. – 20. století, což nejen Nová pravice vnímá jako beznadějně překonaný model.
Nikdo se zázračným a jediným řešením dosud nepředstoupil, proto myslím, že při absenci nějaké „black swan“ katastrofy/konvergence katastrof se bude pokračovat v podobném duchu jako dnes, jen snad s vyšší intenzitou, kvantitou i kvalitou: někdo bude parlamentně politikařit, někdo bude aktivista, další bude psát eseje a vydávat knížky, točit YT videa nebo písničkové parodie, někdo bude kupovat náboje a pumpovat činky, ještě další lidi se třeba budou sestěhovávat a co možná nejvíc upírat Bestii plody své práce a úsilí. Něco z toho může být objektivně účinnější než jiné, ale možná má své místo všechno nebo skoro všechno (akce ve stylu Dylanna Roofa ani The Order zřejmě produktivní nejsou a jen tak nebudou – i politické násilí se „musí umět“).
Ano, tato rozmanitost (haha) není úplně náhofná – a také jedině schizofrenik by mohl souhlasit zároveň úplně se vším, co na DP vyjde.
O difacane jsem nikdy neslysel, dekuji za informaci. Chápu vaše argumenty, nicméně si to nedokazi reálné politicky představit, jak si to konkrétně představujete? Osobně si myslím, ze je první potřeba metapoliticky postavit základy, ze kterých lze vycházet. Vámi zmiňovaná RaHoWa probíhala, jen ze nějaký velmi frustrovaný jedinec vystřílel nebo vyhodil do povětří pár nepodstatnych jedinců. Tudy cesta nevede. Otálení proto, ze je třeba čas a aktivita jedincu vedoucí k cíli. Bez armády, zásobování, zbraní a logistiky nelze bojovat. Vytvoření etnických komunit by mohl být dobrý základ. Zajímavé v tomto ohledu muze byt prikladne chovani, mluvit pravdu, a vědět, ze své zbozi si vždycky najde svého kupce, klást na lidi intelektuální nároky. Třeba ja osobně jsem se dostal k delfskemu potápěči přes hudbu, přes blood axis. Známého zase zaujal Jack Donovan. Od té doby vas sleduje.
Orania a její přežití se ovšem v posledku odvíjí od dobrého rozmaru dědiců Difacane, tomu se myslím chceme vyhnout.
Blíže k nedostatkům komunitárního přístupu přineseme mj. i kritiku myšlení AdB z pohledu amerického rasového nacionalisty, tl;dr verze je, že dělat z univerzálně pojaté ochrany odlišnosti namísto obyčejné preference vlastního (=etnocentrismus), není vůbec šťastné, mírně řečeno.
Ke konkrétním argumentům: sám naznačuješ, že by komunitní přístup by asi kdovíjak stabilní nebyl (Z tohoto prostoru by časem mohla začít i reconquista.) Pokud je tedy faktickým cílem etnické čištění, nač to otálení? Kvůli reakci veřejnosti?
Velmi rád bych se mýlil, ale nastíněný scénář balkanizace Francie mi nepřijde o nic pravděpodobnější a za stávajících podmínek proveditelnějších, než stará dobrá RaHoWa: FN je jakobínská strana unitárního a centralistického nacionalismu (která bohužel jako jediný dosud má jakous takou moc mobilizovat masy, viz i Trump), která by raději dovezla milion nových Francouzů z Kamerunu, než štěpila zemi na enklávy, pokud se úplně nemýlím. Vhodit lístek za plentou do urny pak je něco jiného, než se sebrat a odstěhovat se do jiné části byť stejné země. Kvalitativní rozdíl v angažovanosti.
Zdá se mi ale, že kdyby se trochu „prohodilo“ měřítko, bylo by to užitečnější: vytváření nutně malých komunit skutečně silně zapojených identitářů/vlastenců/… s cílem založit síť a postupně třeba i nahradit aspoň částečně některé funkce systému – a přitom neztrácet zřetel z konečného cíle, reemigrace (rekonquisty).
Nedostatky FN (a podobných sil) jsou zjevné, navíc budou stát před stále hrozivější demograficko-volební matematikou.
S „nenapravitelnou“ opozicí by se asi dělo cokoliv od politicé marginalizace až po… tady se zřejmě fantazii meze nekladou. Nad kořeny barevných 2. nebo 5. generace bych slzy příliš neronil: když jejich předkové tak snadno dokázali odejít ze zemí, kde měli kořeny sahající stovky generací zpět, jistě pro ně nebude problém vykořenit po jedné nebo třech generacích v Evropě apod.
Vím, ale postupně se rozrůstá, ono v JAR je postavení bělochů opravdu nezáviděníhodné a čím více budou narůstat jejich represe, tím více inteligentních a schopných lidí zde bude zakládat podobné projekty, jako Oranie. Zde je velice pěkný článek. Asi nejvíce jdoucí do hloubky, co jsem četl.
https://www.counter-currents.com/2013/06/oranialessons-from-the-afrikaner-ethno-community/
K tématu, půdy jsme se vzdali už dávno, kolik procent ze západních evropanů vlastní o obhospodařuje nějakou půdu? Vykořenění, izolovaní, vnitřně zmatení lidé ve městech k půdě již nemají pražádný vztah.
Nechci se zastávat ani jednoho řešení, chci si poslechnout argumenty. Jako plusy komunitarismu vidím jeho reálném řešení, ve Francii volí Fronte National podstatné procento lídí, pokud by se tito lidé přestěhovali do určitých částí Francie, bylo by zde možné vyhlásit regionální etnostáty a alogenní přesunout do zbytku Francie. Rovněž v těchto částech Francie by bylo možné zlomit moc bank, nadnárodních společností a prosazovat pro rodinnou politiku. Zbytek Francie by směřoval na cestu do pekel. Tímto postupem by se vyřešil i problém s protibělošskými aktivisty. Mohli by žít v etnokulturním „ráji“ za hranicemi. Z tohoto prostoru by časem mohla začít i reconquista.
V reemigraci, nevidím ve Francii žádnou reálnou sílu, která by ji byla schopna provést či aspon prezentovat na veřejnosti. FN je čím dál tím více liberální a osobně mi přijde, že sbírá spíše protestní hlasy, než, že nabízí reálná řešení. A Marie působí spíše jako zhrzená žena, než lídr plný energie, nápadů a odhodlanosti.
Při reemigraci, co se bude dít s lidmi, co podkopávají její úsilí, vznikne policejní stát, razie do jejich bytů, budou pro ně tábory pro převýchovu? Co bude s etnickými míšenci a alogenními, co se již ve Francii narodili? Jak přijme taková řešení veřejnost?
Všechno mimo uchopení moci je „jen“ teorie. Pokud se teorie ukáže jako nedostatečná, uchopení moci samotné je předem odsouzené k nezdaru. Jižní Afriku bych za vzor moc nedával, jakkoliv je Orania symaptická, je to de facto teokratická enkláva uprostřed pustiny o velikosti menší moravské vesnice.
Zajímalo by mě, jaké jsou možné plusy komunitarismu řekněme v Evropě? I kdybysme se přenesli přes ten emocionální rozměr věci (vzdávat se půdy, která byla naše stovky generací), mělo by to potenciál ke stabilitě? Nebo by muslimsko-arabské komunity/emiráty připomínaly v lepším případě Kosovo, v horším syrsko-irácké pomezí? Obávám se, že nevidím možnost, jak „zneplatnit“ tu neblahou rovnici ‚blízkost+rozmanistost=konflikt.“
Současný stav je horší než komunitarismus i nez reemigrace. Přijde mi, ze útočit z jedněch pozic na druhé je naivni, protože se bavíme pouze v teoretické rovine. Rovněž mi vadí argumenty ad hoc. Smysl by se mělo bavit třeba, když by ve Francii realne existovalo něco jako Oranie. A Faye by tento konkrétní projekt kritizoval a navrhoval lepší reseni. Zatímco Oranie v JAR ma jasne a reálné výsledky. Faye zůstává na rovině teoretické. Jako autora zajímavých knih si ho ale nicmene vážím. Ze se mi nezamlouva jedno nebo druhe jsem nerekl. Jaký je váš názor na reemigraci a komunitarismus?
Pokud se vám nezamlouvá komunitarismus ani reemigrace, co byste navrhoval vy?
Co si myslíte o článku? Mně oboje i komunitarismus i reemigrace přijdou pouze jako myšlenkové konstrukty, proto vyzdvihávat jedno a ad hoc útočit na druhé mi přijde minimálně jako naivní.