Proč název „Délský potápěč“?
“Délský potápěč” se stal symbolem schopnosti výkladu. Původně byl “délský” nejspíš proto, že kolem ostrůvku Délu prý potápěči sbírali v poměrně velkých hloubkách perly. Pak k tomu přistupuje apollónské zasvěcení tohoto ostrova. V alegorickém výkladu to pak znamená, že jen z výspy Apollónovy, z hájemství zářného boha se lze s nadějí vrhnout do hlubiny a vrátit se s něčím velmi vzácným. … Obraz potápěče, který se vrhá do hlubiny proudu, do hlubiny, kterou z povrchu neprohledá, aby díky své zdatnosti vynesl něco, co zazáří…
in: Hérakleitos z Efesu – Řeč o povaze bytí, Herrmann a synové, Praha 1993
Úkol, který si Délský potápěč vytýčil, nespočívá ve snaze přesvědčit okolí o správnosti světonázoru, odvozeného z vlastní sebeidentifikace s určitou ideologií, nebo myšlenkovým schématem, ale v zájmu podpořit a obrodit kritické myšlení Západu, návrat k ideové diskusi, svobodě ducha a nalezení cesty ze současné hluboké společensko-kulturní krize. Jsme kolektivní web, kam může přispívat každý, kdo projeví zájem a bude-li přínosem. Názory jednotlivých přispěvatelů se nemusí navzájem vždy shodovat.
Délský potápěč pokračuje v tradici stejnojmenného blogu a necítí se být vázán poplatností a loajalitou k žádné politické straně, ani politické ideologii. Na Délském potápěči publikují a jsou publikováni autoři blízcí klasickému konzervatismu a tradicionalismu, stejně jako směrů tzv. „nové pravice“, antiglobalisté, zastánci „třetí cesty“, religiózně orientovaní intelektuálové – pravoslavní křesťané, katolíci, ateisté, stejně jako příznivci předkřesťanských „pohanských“ náboženství. Publikační osa zůstává stejná; tvoří jí především politická a společensko-vědní tématika, nově také témata kulturní.
Stěžejním zájmem Délského potápěče zůstává politicko-kulturní, historiografický a religionistický výzkum evropské civilizace, boj za svobodnou ideovou diskusi a odmítání manichejského, černobílého vnímání světa, ústícího v univerzalistickou netoleranci, zakrývanou jak mnoha „pravicovými“, tak „levicovými“ názory, chápajícími svět výhradně jednorozměrně v intencích vlastních „ismů.“
