Délský potápěč

Třetí sešit Edice Fascikly přibližuje počátky dodnes kontroverzního spojení: evropského nacionalismu. Myšlenka, že hodnotu jednotlivých vlastí lze proti americkému kapitalismu a sovětskému bolševismu zachránit jen ustavením sjednocené Evropy, se zrodila již před druhou světovou válkou. Teprve v jejím průběhu se však za ideou zformovala reálná síla: Waffen SS. I když v nejposlednější fázi – účastí Indů, Kalmyků či Tatarů – připomínají spíše Xerxovo vojsko než evropskou armádu, v „jejich kádru umírají první Evropané“ (J. Peiper), „avantgarda Evropy“ (F. W. Seidler). Zde, v „bojovém řádu“ a „první socialistické armádě světa“ (Ch. de La Mazière), vzniká totiž nový, autentický pocit jednoty stvrzovaný společným nasazením a obětí..

Z obsahu:

Dobrovolníci za Evropu
Evropská myšlenka v Německu, v Itálii a ve Francii
Budování a vývoj evropských Waffen SS
Ani Ženeva, ani Moskva
Rozbitý sen
Bibliografie
(Ettore V.)
K rozšíření a uvědomění evropského nacionalismu: očitá svědectví.
Říše a Evropa: náčrt NS proudů a představ o Evropě (od pangermanismu k etnoregionalismu).
K rozvoji německé evropské politiky do r. 1945: s přihlédnutím k vývoji v Protektorátu.
Když zavoláš Čech, ať se ti ozve Evropan! Nástin Nové Evropy v dobové domácí publicistice.
Literatura k tématu
(Karel V.)

Kdysi se také nevěřilo, že města a knížectví spolu přestanou bojovat. A přece vznikly národní státy!

Redakce Délského potápěče pokračuje v projektu Čítárna Délského potápěče krátkou prózou Stefana George: Neděle v mém kraji. Povídka vyšla původně ve sbírce Básně v próze (VB, soukromý tisk, Pardubice, Anna a Vlastimil Vokolkovi 1936). Autorem překladu je Jan Zahradníček.

Autorem portrétu Stefana George je Reinhold Lepsius (1857-1922), portrét byl převzat z knihy Michaela Schönitzera “Die großen Deutschen im Bilde” (1936).

Můžete našim čtenářům poskytnout krátký náhled do historie francouzského revolučního nacionalismu, zvláště pak s ohledem na vaše působení v kruzích Třetí pozice (Troisieme voie – TV)?

Revoluční nacionalismus má své kořeny v radikálním levicovém proudu Francouzské revoluce, jenž byl ztělesňován muži jako Jacques Hébert, Jean-Paul Marat nebo François-Noël (Gracchus) Babeuf. Poté se tyto myšlenky projevovaly v rámci blanquistického hnutí vzniknuvšího po pádu francouzské Komuny z let 1870-1871. Tito militanti byli zároveň socialisty i nacionalisty. V období sklonku druhého císařství byly tomuto myšlenkovému proudu vlastní antikřesťanské postoje, antisemitismus a darwinistická eugenika.

Za časů boulangerismu a Dreyfussovy aféry došlo k rozkolu mezi levicí a nacionalistickými seskupeními. Po První světové válce vzniklo několik revolučně nacionalistických a fašistických hnutí, jmenujme například Le Faisceau vedené někdejším čelním anarchistou Georgesem Valois, Parti Fasciste Revolutionaire, Parti Populaire Francais, jejímž vůdcem byl bývalý komunista Jacques Doriot a Rassemblement National Populaire, jemuž předsedal bývalý socialistický předák Marcel Déat. Všechno však bylo utopeno v krvi prostřednictvím takzvaného osvobození Francie Spojenci. Tisíce lidí bylo zabito při řádění lůzy nebo odsouzeno k smrti lidovými (de facto komunistickými) tribunály, stačilo, že jste byl fašistou, monarchistou, pravičákem, atd. Odsouzení k smrti potkalo i mého dědečka (dodnes děkuji bohům, že nakonec nebyl zastřelen) a celá moje rodina byla uvržena do vězení.

Continue Reading

.

Druhým příspěvkem do rubriky Čítárna Délského potápěče je divadelní hra Jukio Mišimy: Můj kamarád Hitler. Hra vyšla původně v časopise Svět a divadlo č. 6/1999 v překladu Vlasty Vinkelhöferové.

Eduard Limonov: Heil! Smrti zdar

Druhé číslo Edice Fascikly je tentokrát věnováno Eduardu Limonovovi. Ruský enfant terrible patří k onomu vybranému druhu literátů, kteří neváhali za své (či jiné) ideály bojovat, dokonce se zbraní v ruce: od lorda Byrona, který se v čele dobrovolnického sboru vydal osvobodit Řecko z muslimské poroby, přes d’Annunzia, Psichariho, Jüngera, Montherlanta, Saint-Exupéryho, Malrauxe, Eggerse či našeho Rudolfa Medka až k Mišimovi. A právě k „poslednímu samurajovi“ má Limonov nejblíž. Oba totiž patří ke generacím mužů již výrazně formovaných filmovou či hudební pop-kulturou. Oba však také prosluli adorací hrdinství, odvahy a sebeobětování hodných archaické etiky („se štítem nebo na štítě“). Když italský režisér Luchino Visconti některé své postavy obrazově kontemploval „jako ztepilé řecké sochy“, jenže „už potřísněné pískem moderní pláže a zhýčkané neřestmi velkoměsta“, vyjádřil tím vlastně něco velmi obdobného. V 90. letech tento (zdánlivý) rozpor autenticky ztělesnil Limonov – a jako takový nás zajímá nejvíc. Současní mladí muži jsou určitě zjemnělí civilizací; znamená to však, že nemohou mít odvahu? Anebo na okolnostech nezáleží a stačí se rozhodnout pro vítězství, byť třeba „jen“ nad vlastní pohodlností? Odpověď na tyto otázky hledejme mezi řádky: Heil! Smrti zdar.

Ukázky z knihy Eduarda Limonova Анатомия героя k českému vydání připravil a poznámkami opatřil Karel Veliký.

Maurice Bardèche: Fašistický socialismus

Fašistický socialismus nepatří k zásadním Bardècheovým textům. Vznikl „pouze“ jako bezprostřední reakce na velký nástup sjednocené francouzské levice. V roce 1981 se François Mitterand, spoluzakladatel Socialistické strany a vysoký funkcionář Socialistické internacionály, stal prvním socialistickým prezidentem páté republiky…

Dobový charakter se odráží především v rozsáhlé části o společenské roli odborů (i tady se však nabízí inspirující srovnání s českým dneškem). Výrazně nadčasovou hodnotu má naopak definování šesti hospodářských principů, které jsou obecným jměním všech asystémových a protisystémových sil. „Ekologické“ pasáže v závěru, jakkoli z hlediska četnosti pozdějšího výskytu této tématiky již poněkud antikvované, nicméně ve své podstatě stále aktuální, mají v některých formulacích osobitý půvab. Určitou výjimečnost uděluje stati i fakt, že je poslední, kterou Bardèche pro svoji revue Défense de l´Occident napsal. Po třiceti letech existence ji stárnoucí fašista nechal zaniknout.

Publikováním tohoto eseje doplňujeme knížku Republika Salò: skutečný fašismus z podzimu loňského roku.

Z francouzského originálu Maurice Bardèche: Socialisme Fasciste, který vyšel v roce 1982 v revue Défense de l’Occident k českému vydání připravil a poznámkami opatřil Karel Veliký.