Další ze sci-fi románů? Podobnou otázku nedůvěřivého čtenáře autor v knize několikrát předpokládá a téměř okamžitě své teze obhajuje. Jako klasický odchovanec realismu a geopolitiky tvrdí, že zásadní geopolitické konflikty mají tendenci se vracet, pokud se v minulosti definitivně nevyřešily.

Nové zlomové linie

V 21. století by podle George Friedmana měla skončit více než pětisetletá nadvláda Evropy, protože „centrum světa“ se z Atlantiku přesune do Pacifiku. Na scéně se znovu objeví Japonsko se svými tradičními zájmy z první poloviny 20. století a skončí také to, čemu Friedman říká „americko-džihádistická“ válka. Problém s islámským fanatismem zmizí a v desátých až dvacátých letech budou Spojené státy čelit nové studené válce s Ruskem. Ta nebude tak dramatická jako ta předešlá, ovšem přispěje ke konečnému zhroucení Ruska, zmítaného demografickou krizí. Následkem nové studené války také dojde k rozpadu NATO (poté, co členské státy Německo a Francie nepodpoří pobaltské státy proti ruské intervenci) a k totální proměně evropské mocenské struktury. Nastane soumrak atlantické Evropy a do popředí se posune Polsko, které po téměř čtyřsetleté přestávce naváže na vlastní velmocenské ambice a začne kolem sebe soustřeďovat blok států střední a východní Evropy, který bude pronikat do západní a severní části někdejšího evropského Ruska. Střední a východní Evropa začne být ekonomicky výkonnější než Evropa západní.

George Friedman předpokládá rozpad Ruska na několik částí

Z jihu využijí rozpadu Ruska Turci, kteří ovládnou Kavkaz, stabilizují arabský svět, severní Afriku a k radosti Spojených států izolují Írán. Podobnou politiku povede Japonsko na východě, když intervenuje ve prospěch prosperujícího východního čínského pobřeží, které bude doplácet na příliš centralistickou politiku Pekingu a toužit po odštěpení. V tuto chvíli, tvrdí George Friedman, nastane americký geopolitický sen, Rusko se propadne do bezvýznamnosti, Eurasie bude roztříštěná a nezůstane nikdo, kdo by mohl Spojené státy ohrozit. Boj o hegemonii se ale vrátí za necelých dvacet let.

Dynamika 21. století

Kromě zmíněných zásadních politických změn během jednadvacátého století Friedman předpovídá dramatické změny a zvraty sociálního rázu, které budou nové rozdělení sil do jisté míry předurčovat.
Do roku 2050 dojde v rozvinutých průmyslových zemích k dramatickému poklesu populace, ale ta bude celkově klesat v celém světě. Do roku 2100 by tak dokonce i nejzaostalejší země měly mít takovou porodnost, která sotva stabilizuje jejich populaci. Pokles ale bude pro industriálně vyspělé země znamenat dvě neodvratné věci. Zaprvé, svět se stane ještě závislejším na technologiích. To, co se dnes zdá hudbou budoucnosti a s čím experimentují týmy vědců na špičkových univerzitách a armády ve svých střediscích (různé variantní zdroje energie, vojenské a průmyslové využití vesmíru, robotické systémy, genetické zásahy pro eliminaci civilizačních a jiných chorob), bude do poloviny století když ne součástí běžného života, tak významnou silou ovlivňující naše bytí.

Zadruhé se rozvine potřeba přijímat stále víc a víc nových přistěhovalců. To vytvoří paradoxní situaci. Zatímco dříve viděly rozvinuté země potíž v tom, udržet přistěhovalce za hranicemi, v polovině 21. století je nové problémy donutí, aby je přijímaly a samy mezi sebou o ně soupeřily.

Na významu bude získávat vojenské i civilní využití vesmíru a klíčovou roli budou hrát Spojené státy. Měly by se objevit nové způsoby získávání energie, například ukládání solárního záření přímo v kosmu, které by bylo pomocí mikrovlnného záření vysíláno na zem. To odstartuje revoluci srovnatelnou s vynálezem elektřiny nebo masovým rozšířením internetu. Autor předpokládá, že by tím měla skončit závislost na fosilních palivech, což by znamenalo geopolitický úpadek Předního východu. Jako téměř vždy urychlí zavedení revolučních změn do jednotlivých ekonomik válka.

Třetí světová válka

Jako nit se ve Friedmanově práci vine geopolitický axiom, že USA budou ze své podstaty vždy bránit vzniku hegemonie v euroasijském prostoru, protože to znamená zásadní ohrožení jejich výsadního postavení a vojenské síly. Autorův předpoklad je, že tento cíl budou Spojené státy sledovat i v 21. století, když budou na úkor Ruska a Číny podporovat Polsko, Turecko a Japonsko, které si v roztříštěné Eurasii budou rozdělovat sféry vlivu. Přibližně v polovině století by ale mělo dojít k tomu, že Turecko s Japonskem dosáhnou v Eurasii takové pozice, která začne Američany silně znepokojovat. Z nějakého důvodu se ale USA nerozhodnou uplatnit několikrát prověřenou strategii „rozděl a panuj“.

Nebude k tomu prostor, protože nebude existovat možnost, jak obě tehdy již mocnosti postavit proti sobě. Dojde prý tak k analogii koalice mezi Třetí Říší a Japonském během druhé světové války. Turci s Japonci budou mít společné zájmy, ale každý na jiné straně polokoule. Turecko na Balkáně a v Jaderském moři, zatímco Japonci budou tradičně usilovat o nadvládu v Tichomoří, kde tradičně narazí na Američany. Oba státy protiamerické koalice budou mít také své kosmické programy, ale žádný z nich nebude s to se Američanům vyrovnat. To, říká Friedmann, vyvolá v generálních štábech zmíněných států pokušení si vesmírnou převahu vydobýt silou.

Zde Friedman vstupuje na pole čistých teoretických úvah a následný popis světové války je nutno brát spíše jako prognostickou intelektuální hru.

Iniciátor všeho by měl být systém amerických družic a orbitálních zařízení, jehož části Friedman výstižně nazývá „bitevními hvězdami“. Počítá dokonce se sestavou geostacionárních stanic s lidskými posádkami, které v polovině 21. století budou schopny vést účinnou špionáž, ovládat bezpilotní a hypersonické bitevní letouny a ničit mezikontinentální střely i jiné cíle.

Nadvláda na oběžné dráze bude znamenat absolutní kontrolu světových oceánů a vzdušného prostoru. Nebude existovat operace nebo lokální přestřelka, která by ušla americké pozornosti a případné odpovědi v řádu minut. Japonci a Turci budou takovou převahou frustrováni, a tak jim nezbude než vsadit na riskantní kartu. V určitou chvíli by mohlo dojít k útoku, který by sledoval eliminaci bitevních hvězd. Ani jeden nebude chtít Spojené státy zničit, ale ochromit a vynutit si vyjednávání s cílem nastolit pro sebe výhodnější rozložení sil.

Tak jako mnohokrát v minulosti, ať šlo o obě předešlé světové války nebo starší celoevropské války o hegemonii, se na zlomových místech nakupí mocenský potenciál, který bude v určitou chvíli vržen proti sobě. Styl války však bude jiný. S největší pravděpodobností nebudou vůbec použity jaderné zbraně, i když je státy budou i nadále vlastnit, ale spíše ze setrvačnosti, či jako zbraně „poslední záchrany“. Nejvýznamnější roli budou hrát vzdušné a kosmické síly a využívání dálkově řízených bezpilotních strojů, mnohonásobně překračujících rychlost zvuku, robotické stroje, které nahradí pěchotu například v útocích na stabilní obrněné objekty, zatímco operace pěchoty samotné se budou čím dál více blížit práci speciálních policejních útvarů. Dojde ke zpustošení a zničení velkého území, ale ztráty na životech by nemusely být nijak děsivé. V konečném důsledku, vyslovuje Friedman odvážnou myšlenku, by třetí světová válka mohla co do ztrát lidských, materiálních a ekologických zůstat daleko za čísly z druhé světové války. Válka, která bude stále více odosobněná, by se díky supermoderní technice mohla paradoxně dostat do stavu předmoderního válčení, kdy docházelo ke střetu malých armád a malým ztrátám na civilních životech.

22. století klepe na dveře

Není těžké domyslet, že ve Friedmanově scénáři jsou vítězi války 21. století Spojené státy. Po jejím konci dojde k novému rozložení sil, které způsobí, že Japonsko a Turecko přijdou o části svých sfér vlivu a Spojené státy jako nikdy posílí své postavení, včetně vůdčí pozice ve vesmíru. Válka Ameriku opět posílí a stimuluje její ekonomický růst, dojde k další technologické revoluci, jejíž hlavní součástí bude robotizace a revoluční změny v získávání energie. Tak jako po druhé světové válce, měl by svět v poválečných 60. letech 21. století zažít zlatou dekádu.

Státy někdejší protiamerické koalice válka oslabí, ale ne fatálně. Oslabí také americký spojenec Polsko, posílí Velká Británie a velmi také Indie. Je škoda, že v závěru knihy se autor nevěnuje větší pozornost nastínění dějů v okolním světě. Již se pouze zaměřuje na Ameriku, které předpovídá nový problém – Mexiko.

Mexiko jako stát, který už na počátku 21. století vykazuje zajímavé údaje svědčící o jeho velkém potenciálu, začne mít v průběhu druhé poloviny století čím dál větší zájmy, jejichž akční rádius bude postupovat stále severněji spolu s tím, jak bude v jižních státech americké federace stoupat hispánská natalita a ekonomická aktivita. Severní Amerika bude ještě několik staletí centrem planety, ovšem zda to budou Spojené státy, je otázka. Pravděpodobně se povede bitva, zda centrem Ameriky bude Washington, nebo Mexico City. Jak to všechno dopadne, na to si slovy autora budeme muset počkat do dalšího století.

Zpětný pohled

Představte si, že jste cizinci, a myslete na klíčové body uplynulých sta let. Stojíte řekněme v letech 1920, 1940, 1990, 2001. Teď si k těmto letům vybavte události a ptejte se, jak byste reagovali v debatě s člověkem, který by v roce 1905 mluvil o tom, že během několika let zmizí polovina velkých evropských říší a že ve střední Evropě se záhy objeví státy, jejichž názvy vám nic neříkají, nebo kdyby v roce 1945 mluvil o Německu, které je sjednocené a nejsilnější ekonomikou Evropy. A co kdyby vás někdo v roce 1997 s těžkou krabicí u ucha přesvědčoval, že za deset let si budete zhruba desetkrát menší krabičkou prohlížet fotky, poštu, hrát nejrůznější hry a z pláže na Krétě nakupovat třeba z kamenného obchodu umístěného v Kanadě?

Jistě je možné odhadovat a do jisté míry předvídat, jak se který stát v budoucnu zachová. Můžeme rovněž předpokládat všechny technologické zázraky, které lidstvo bude v polovině 21. století využívat, protože, upřímně řečeno, roboti, hypersonické stroje, geostacionární stanice a výroba elektřiny ze sluneční energie získávané z vesmíru nejsou žádné hvězdné brány, ale něco, s čím se dnes reálně experimentuje.
Rozhodně to nevyjde tak, jak si George Friedman představuje. Po přečtení knihy získáte dojem, že jste dostali do rukou unikátní zbraň, díky které vás už nic nemůže překvapit, nebo varování, díky kterému se v budoucnu vyvarujete kroků, které by mohly vést ke katastrofě.

Některé indicie například skutečně mluví pro to, že ruský vývoj nebude v 21. století jednoduchý, dále také existují názory, brzdící nadšení z čínské ekonomiky a předpovídající, že pekingský model státního kapitalismu jednou musí logicky narazit. Ale určitě je iluzorní domnívat se, že se v průběhu rozpadu Ruska připadne Petrohrad jako sféra vlivu Estonsku, které samo o sobě má měně obyvatel (včetně početné ruské menšiny) než Petrohrad sám.

Nástup Turecka a Japonska je sice očekávatelný, ovšem autor zcela opomíjí Írán, který je v celé knize jen několikrát (víceméně dodatkově) zmíněn. Překvapivě autora nezajímal ani Pákistán, jehož specifické vztahy se Spojenými státy, nepřátelství s Indií a jaderný arzenál vytváří do budoucna kritický potenciál. Friedmanovo heslo „očekávat nemožné“ zní dobře, sám ale evidentně nečekal změnu poměrů na Blízkém východě, kdy během několika měsíců došlo k úplnému překreslení geopolitické mapy. V knize není o důsledcích procesu transformace Blízkého východu ani slovo.

Podstatným problémem celé knihy je, že vychází ze zcela nehybného geopolitického determinismu. Chování států sice má své zákonitosti, z lidské společnosti nelze vymýtit válku jako takovou a v řadě případů se státy opravdu chovají na základě předem odhadnutelných kroků. Ale dnes to nejsou jen státy, ale i nestátní subjekty a mezinárodní korporace, kdo hraje důležitou roli v mezinárodní politice. Rovněž není možné si představovat, že mezinárodní aréna je něco jako chemická laboratoř, kde atomy kyslíku a uhlíku mohou vytvořit pouze oxid uhelnatý nebo uhličitý a nikdy nic jiného. Například tvrzení, že „Rusko bude nuceno zahájit ozbrojené akce vůči pobaltským státům“ zkrátka není nic, než tvrzení George Friedmana. Princip geopolitiky je nakonec pouze jeden z několika možných pohledů, jak se na mezinárodní vztahy a problematiku bezpečnosti dívat. Užitečný, ale ne nezbytně jediný platný.

Americká společnost Strategic Forecasting , Inc. je předním světovým poskytovatelem zpravodajských produktů z otevřených zdrojů. Zaměřuje se na bezpečnostní a strategické analýzy, prognózy vývoje, multimediální servis a další produkty, zejména speciální autorské publikace vlastních členů a spolupracovníků, z nichž mnozí mají dlouholeté zkušenosti s prací ve zpravodajských službách a ozbrojených složkách USA. George Friedman je zakladatelem a v současné době působí jako ředitel.

Převzato ze stránek Diplomatic Affairs.

První kategorií je science fiction:

Makers. Cory Doctorow (1, 2). Druhá průmyslová revoluce – v mikroměřítku.

DP: Nezbytná koupě pro příznivce 3D tisku.

Daemon a FreedomTM. Daniel Suarez. Druhá americká revoluce, umožněná díky software. Resilientní komunity. Klasika.

DP: Daemon – literární obdoba “viru” Stuxnet? – “Na desetitisících internetových serverů běží daemoni – programy, které v relativním poklidu čekají, až je určitý konkrétní signál probudí z jejich zdánlivé nečinnosti.” – Neviditelný pes: Daniel Suarez, Daemon.

Schismatrix. Bruce Sterling (1, 2, 3). Technologie způsobila, že se všechno/všichni rozdělili. Kniha, ze které čerpal Blizzard inspiraci pro Zergy.

DP: Proč musí vše řídít Investoři/hokynáři? “Schismatrix není prvoplánovou zábavou, ale studií spolupráce mezi jednotlivci, skupinami a klady (ve smyslu biologickém) i boje ve smyslu evolučním a ekonomickém.” – Neviditelný pes: Bruce Sterling, Schismatrix Plus.

Islands in the Net. Bruce Sterling. Konflikt městských států (Singapur vs. Grenada).

DP: “Rodinný život hlavní hrdinky v poklidné budoucnosti roku 2023 narušen nebezpečnou skupinou zlodějů informací a technologií, které se po spojení národnostních států do jednoho gigantického megasystému staly přirozeně nejhodnotnějším obchodním artiklem.” – Laser-books.cz: Autorský medailonek Bruce Sterlinga.

One Second After. William R. Forstchen. EMP (elektromagnetická pulzní zbraň) zničí moderní technologie. Společnost upadá do chaosu téměř okamžitě.

DP: “Apokalyptický román One Second After pojednává o extrémně rychlém pádu [společnosti], který následoval po útoku EMP zbraní na Spojené státy.” Recenze románu ze survivalistického pohledu Culturechange.org: One Second After: A Book Review from a Prepper’s Perspective.

Snow Crash (česky Sníh). Neal Stephenson. Přemýšlení o možném způsobu vlády po překonání modelu národního státu. “Burbclave” (předměstklávy) vs. “Fedland” (byrokratická noční můra, která zůstala po vládě) vs. kriminální korporátní franšízy.

DP: “Kultovní kyberpunkový román Neala Stephensona, … představuje Ameriku takovou, jak ji (dnes ještě) neznáme: jako změť městských státečků založených na prodejních licencích a propojených pouze hypermoderní virtuální sítí, jakýmsi Internetem na třetí.” úryvek z CBDB.cz: Neal Stephenson: Sníh.

The Diamond Age (česky Diamantový věk). Neal Stephenson. Nanotechnologické zbraně. Nanotechnologická budoucnost odstranila globální společenské systémy. Lidé odpověděli znovuvytvořením historických kultur, aby dali svým životům smysl.

DP: “Národní státy dávno zanikly a pod dozorem Celosvětového ekonomického protokolu bojuji o vliv fýly, kmenově-firemní kultury, z nichž nejmocnější je Nová Atlantida, která funguje na principech viktoriánské Anglie.” Anotace k dotisku knihy na stránkách Talpress.cz: Neal Stephenson: Diamantový věk.

Eclipse Phase. Sci-fi RPG válečná hra. Transhumanismus a speciální vojenské operace. Textová část hry je volně využitelná k nekomerčnímu použití.

DP: “Hráči jsou součástí frakcí, vzájemně propojených v tajné síti přezdívané Firewall, která klade odpor “existenčním rizikům” – hrozbám pro transhumanitu, ať už to jsou epidemie v rámci biologické války, samoreplikující roje nanorobotů, šíření jaderných zbraní, teroristé disponující zbraněmi hromadného ničení, síťové počítačové útoky a cokoli dalšího, co může už tak decimované translidstvo přivést k záhubě.” Eclipsephase.com: A roleplaying game of post-apocalyptic transhuman conspiracy and horror.

Across Realtime. Vernon Vinge. Tohle je kniha, která nastartovala koncept Singularity.

DP: Singularita – idea že “do třiceti let budeme mít technické prostředky, abychom vytvořili nadlidskou inteligenci. Krátce poté skončí lidská éra. Je možno tomuto vývoji zabránit? Pokud ne, můžeme řídit běh událostí tak, abychom dokázali přežít?” Vernor Vinge: Singularita.

The Singularity is Near. Ray Kurzweil. Zásadní non-fiktivní analýza exponenciálních trendů, vedoucích k zásadním přelomům v lidské historii.

DP: “V současnosti ho fascinuje pojem “singularity”, což je myšlenka, kterou poprvé navrhl počítačový vědec a autor science fiction Vernor Vinge. Kurzweil ji rozbírá podrobněji ve své nové knize The Singularity is Near: When Humans Transcend Biology (Singularita je blízko: Až lidé překonají biologii). Kurzweil argumentuje, že se technologie vyvíjí tak rychle, že v blízké budoucnosti se lidé a počítače spojí a vytvoří hybrid, biomechanický život, který dramatickým způsobem rozšíří lidské možnosti.” Britské listy: Ray Kurzweil: Lidé budoucnosti budou částečně počítače.

Ender’s Game (česky Enderova hra). Orson Scott Card. Klasika žánru military sci-fi.

DP: “Andrew “Ender” Wiggin je mladý chlapec, který je považován za poslední naději lidstva. Za jednu z mnoha posledních nadějí. On, stejně jako dalších několik stovek nejnadanějších dětí z celé planety, je dopraven do Bitevní školy, obrovské Vesmírné stanice umístěné na zemském orbitu. Ve věku, kdy se ostatní děti sotva začínají učit číst a psát, Ender se učí být stratégem, vojákem a zabijákem. Pod dohledem největších vojensko psychologických kapacit hraje spolu s ostatními dětmi “hry”. Hry, kterého mají za cíl jediné – vycvičit z něho dokonalý válečný stroj, který by jednou, snad (za pár let) dokázal prorazit neproniknutelnou obranou linií domovské planety nepřátelských mimozemšťanů. Dobro samotných dětí a Endera obzvlášť je však to poslední, čím se armáda a její představitelé zabývají a v rámci vyššího dobra a záchrany planety Země jsou ochotni zaplatit jakoukoli cenu. Jedinečné a v pravém smyslu toho slova geniální sci-fi. Dechberoucí psychologické drama. Válečný dokument z prostředí originálního výcvikového tábora. Přelomová kniha Orsona Scott Carda a zároveň začátek knižní série o Enderovi.” Co si vybrat ke čtení?: Orson Scott Card: Enderova hra.

Tactics of Mistake (česky Taktika chyby) . Gordon R. Dickson. Další klasiky military sci-fi. Partyzánská válka na vzdálené planetě – využití lsti a zrady k tomu, aby si protivník sám přivodil vlastní porážku.

DP: “Výheň rozmanitých světů začíná člověka přetavovat na specializované kultury a Země přestává být středobodem člověkem obývaného vesmíru. Na jedné z periferních planet se střetávají dva muži – mocný a vlivný senátor pozemské Koalice podporuje kolonii Neulandii, která se svou agresivní expanzí dostává do sporu se starousedlíky z Bakhally, zatímco na druhé straně se mu postaví mladý bezvýznamný důstojník Cletus Grahame. Drobné partyzánské šarvátky přerůstají v otevřený konflikt. Šachová partie započatá na palubě kosmické lodi, pokračuje s novými figurkami…” Anotace ke knize Wales: Rupert Gordon Dickson: Taktika chyby.

The Moon is a Harsh Mistress (česky Měsíc je drsná milenka). Robert A. Heinlein. Kolonisté bojují válku za nezávislost. Klasika.

DP: “Ústředními motivy knihy jsou kolonizace Měsíce a umělá inteligence. V díle jsou jasné prvky liberalismu (až anarchismu), individualismu, antiautoritářství a antikomunismu – autor navštívil SSSR. V románu je zevrubně popsána struktura tajné revoluční organizace, která měla být návodem pro nespokojené obyvatele Sovětského svazu.” Wikipedia: Robert A. Heinlein: Měsíc je drsná milenka.

The Windup Girl. Paolo Bacigalupi. Dystopický román o biotechnologiích.

DP: Knihu chystá v příštím roce vydavatelství Argo.

Halting State. Charles Stross. Detektivní thriller o informační válce vedené prostřednictvím MMOG (massively multiplayer online games).

DP: “Tradičně zběsilou zápletkou disponuje román Halting State (2007), v němž Stross zavítal do prostředí vývoje masivních online RPG her v budoucím světě stiženém informační válkou o ekonomickou dominanci, ačkoli zápletku tvoří především snaha vyšetřovatelského týmu získat zpět peníze odcizené z banky bandou orků mířících zpět do světa virtuální reality.” Medailon Charlese Strosse na stránkách Legie.info.

Ve vaší knize Brave New War zkoumáte měnící se podstatu vedení války. Jaké příklady těchto nových způsobů ze současnosti – povstání, válek o zdroje, nebo terorismu – nejlépe ilustrují tyto nové tendence?

Lze to ilustrovat na následujícím zajímavém příběhu. V roce 2004 začala americká armáda prohrávat v guerillových konfliktech v Iráku. Co však bylo ještě horší, americký vojenský aparát nevěděl proč. Neměli ani ponětí. Abych to napravil, začal jsem psát na mém blogu Global Guerillas o tom, jak vlastně způsob vedení války v 21. století funguje. V podstatě jsem dospěl k závěru, že guerillové skupiny mohou využívat “open source” organizační modely (převzatými ze softwarového prostředí), špičkovou podporu v rámci sítě (volně dostupné high tech nástroje, přístup k systémovým informacím, napojení na globalizovanou ekonomiku) a systémové poruchy (zaměřením na kritické infrastrukturní body, které mohou způsobit kaskádovité selhání systému) k tomu, aby porazili mnohem silnějšího protivníka a dokonce i globální supermocnost.

Nové teorie způsobu vedení války, které jsem rozvíjel na svém blogu se ukázaly být jak předvídavými, tak i velice populárními. Výsledkem toho bylo, že jsem strávil hodně času rozhovory ve washingtonských kruzích (Ministerstvo obrany, CIA, NSA atd.) Samozřejmě, od té doby co byla moje práce volně dostupná na blogu ji mohl každý číst, i samotní členové guerillových skupin.

A tak nebylo pro mě velkým překvapením, ačkoliv jsem to nečekal, když jsem dostal e-mail od Henryho Okaha, vůdce MEND (Movement for the Emancipation of the Niger Delta – Hnutí za osvobození delty Nigeru). Pozval mě do Nigérie a uvedl, že je horlivým čtenářem mého blogu.

Byla to podobná historická událost, jako když britský důstojník a vojenský historik Lidell Hart (tvůrce válečného konceptu blitzkrieg) 1) obdržel dopis od německého generála Heinze Guderiana v roce 1939, ve kterém mu děkoval za jeho práci. A tady je důvod: kampaň MEND proti ropné společnosti Shell a nigerijské vládě v letech 2006 až 2008 byla skvělým příkladem toho, jak si myslím, že by měl být veden válečný konflikt v 21. století. Organizační struktura MEND byla nepravidelná a organizovaná podle pravidel open source komunity. Velké množství malých autonomních skupin spojilo síly, aby zničily ropnou infrastrukturu v zemi napadnutím zranitelných bodů systému (Nigérie je jeden z největších vývozců ropy na světě). Během roku 2007 byli schopni takto snížit denní produkci o milion barelů ropy denně. Tento deficit v dodávkách byl důvodem vzrůstu ceny ropy za barel na 147 amerických dolarů. Takto vysoká cena měla negativní ekonomický dopad v globálním měřítku: odstartovala globální recesi a míru nesplácení (default rates) subprime hypoték 2) (z důvodu vyšších nákladů na dopravu a životních nákladů) 3). Prasknutí této “subprime” hypotéční bubliny mělo za následek radikální zrychlení krachu globálního finančního sektoru, který následně vedl k finanční panice v roce 2008.

Stručně řečeno – diverzní kampaň MEND způsobila globální ekonomice škody v řádu desítek bilionů dolarů, přičemž náklady na tyto útoky nepřesáhly úroveň desítek tisíc dolarů. To znamená 1 000 000 000% návratnost investic (Return of Investment – ROI). Jak mohou národní státy přežít, když neznámá guerillová skupina ze vzdáleného koutu zeměkoule může generovat výnosy takové velikosti? Prostě nemohou.

Spojené státy trpí jak ekonomickým a průmyslovým úpadkem, tak i probíhající demontáží systému sociálních výhod, který podporoval jejich občany. Může tento vývoj vyústit, podle vašeho názoru, k nějaké formě ozbrojeného povstání v USA?

Ano. Systém vykořisťovatelské a vysoce nestabilní globální ekonomiky – který se nachází mimo kontrolu jakékoli skupiny národů – postupně ničí rozvinuté demokracie. Posuzujte to na základě krize z roku 2008, znovu a znovu. Většina toho, co považujeme za normální v rozvinutém světě, od středostavovského životního stylu až po vládní záchranné sociální sítě, pomalu zmizí v době kratší než deset let. Většina vlád v rozvinutých zemích bude úplně finančně insolventních. Demokracie, tak jak ji známe, postupně zanikne a byrokracie národních států se budou stále více stávat zastánci globálního akciového trhu a kleptokratických transnacionálních korporací. Pomyslete na Argentinu, Řecko, Španělsko, Island atd. Výsledkem tohoto procesu bude, že legitimita rozvinutých demokracií postupně zmizí a pocit zrady bude všeobecně rozšířen (tak jako např. v období kolapsu Sovětského svazu). Lidé začnou přesměrovávat svoji loajalitu k jakékoli lokální skupině, která bude schopna zajistit jejich denní životní potřeby. Mnoho těchto skupin budou místní povstalecké organizace nebo milice, napojené na organizovaný zločin. Stručně řečeno, z rozvinutých demokracií zůstane jen prázdná skořápka.

Jak velké je domácí bezpečnostní riziko ze strany narkopovstalců v Mexiku a vzrůstající moci latinskoamerických gangů ve Spojených státech?

Velice velké. Jde o hrozbu, která převyšuje cokoli, čemu čelíme v Afghánistánu (zbytečné válce, která je jen bezednou jámou ve které mizí peníze). Není to hrozba, která by mohla být vyřešena konvenčními vojenskými způsoby a to od té doby, kdy Mexiko je jen nefunkční, vyprázdněný stát (hollow state). Narozdíl od selhavšího státu jakým je např. Somálsko (které se nachází ve stavu úplného chaosu), vyprázdněný stát si stále udržuje fasádu fungujícího národa (hranice, byrokracie atd.). Nicméně vyprázdněný stát nevykonává jakoukoli smysluplnou kontrolu nad venkovem. Není to jen v důsledku toho, že stát nemůže tuto kontrolu vykonávat vojensky. Je to i tím, že stát nemá prostě co nabídnout lidem. A tak namísto něho je kontrola postoupena místním skupinám, které jsou schopny trvaleji zajistit základní úroveň bezpečnosti, minimální úroveň veřejných služeb a pracovních míst, díky napojení na globální ekonomiku – jak to například vykonává drogový kartel La Familia 4) v mexickém státě Michoacán.

Skutečným nebezpečím pro Spojené státy není jen to, že tyto skupiny mohou expandovat na území USA (to už se děje), ale i to, že tyto skupiny urychlí vznik podobně fungujících lokálních skupin během doby, kdy bude postupně mizet americká střední třída.

Vidíte slábnoucí roli státu v rozsáhlém, vše oblasti zahrnujícím způsobu vlády? Nutí to podle vás komunity vykonávat toto vládnutí pro sebe samy?

Ano, “širokospektrální” vláda je na ústupu. Nejen že téměř všechny vlády jsou finančně insolventní, nemohou ani efektivně ochránit své občany před globálním systémem, který je ve stadiu amoku. Jak služby a bezpečnost pomalu mizí, lokální zdroje pořádku pomalu přebírají kontrolu na těmito procesy, aby zaplnily tento prázdný prostor. Doufám že většina lidí se rozhodne převzít kontrolu nad těmito procesy prostřednictvím kolektivní spolupráce, která bude mít za cíl vybudování resilientních 5) komunit, které budou moci nabídnout nezávislost, bezpečí a prosperitu. Které budou moci nabídnout to, co už národní stát nemůže nikdy více nabídnout. Avšak, tyto komunity jsou něco, co si musíte vybudovat sami. Nikdo vám v tomto nepomůže.

Jakými způsoby jsou nové povstalecké a teroristické metody využitelné pro organizační strategie resilientních komunit?

Zde jsou některé paralely:

Efektivní, výkonné technologie: levné nástroje, které umožní lokální produkci výrobků, která dříve byly produkovány v rámci globální ekonomiky.

Organizační sítě: schopnost podněcovat intelektuální činnost stovek a tisíců lidí pracujících na konkrétním projektu, nebo na řešení konkrétního problému v rámci open source sítí; schopnost vytvářet nové ekonomické sítě, které urychlí prosperitu.

V současnosti píšete knihu o místních resilientních komunitách. Jaké jsou základní, hnací motivy vašeho zájmu o tuto problematiku?

Ano píšu. Je o tom, jak budovat resilientní komunity. Komunity, které nabídnou energetickou nezávislost, zajistí zdroje potravy, ekonomickou prosperitu, ochranu a bezpečí svých příslušníků. Jaké jsou základní motivy, které činí resilienci důležitou? Je to jednoduché: stabilita, prosperita a bezpečí pomalu mizí. Brzy to sami zjistíte, pokud už jste to už nezjistili. Pokud proti tomuto nebudete dělat nic, stanete se obětí dravých metod gangů, milicí a zkorumpovaných byrokracií, které zaplní prázdný prostor, který zůstane po ustupujících národních státech. Pokud se tomuto osudu chcete vyhnout, měli byste budovat resilientní komunity, které nejen umožní vám a vaší rodině přežít bez úhony, ale které budou i vzkvétat. Cílem mé nové knihy je poskytnout lidem plán, jak vybudovat resilientní komunitu od úplného začátku.

Co je hlavním poselstvím, které máte pro lokální komunity ohledně přípravy pro nadcházející období?

Produkujte vše co můžete lokálně. Virtualizujte vše ostatní. 6) Hodnota vašeho domova bude založena na schopnosti vaší komunity zajistit energetickou nezávislost, produkci potravin, ekonomickou vitalitu a bezpečnost. Hromadění zásob survivalisty, nebo zero footprint šetrnost jsou cestami k selhání. Uvažujte v rámci pulsujících místních ekonomických ekosystémů, které jsou mimořádně efektivní, produktivní a bohaté.

Převzato se stránek BoingBoing.net: John Robb interview: Open Source Warfare & Resilience

Poznámky:

1) Toto tvrzení je zpochybněno na anglické Wikipedii v příspěvku o B. H. Lidell Hartovi, v odstavci Myths and controversy surrounding Blitzkrieg. Pokud by měl být někomu přiznát kredit tvůrce konceptu bleskové války, tak by to měl být spíše generálmajor John Frederick Charles Fuller (u kterého sloužil Lidell Hart jako poddůstojník, a který s ním spolupracoval na myšlence mechanizace armád) viz Wikipedia:

His ideas on mechanised warfare continued to be influential in the lead-up to World War II, ironically more with the Germans, notably Heinz Guderian, than with his countrymen. In the 1930’s, the Wehrmacht implemented tactics similar in many ways to Fuller’s analysis, which became known as Blitzkrieg. Like Fuller, practitioners of Blitzkrieg partly based their approach on the theory that areas of large enemy activity should be bypassed to be eventually surrounded and destroyed. Blitzkrieg style tactics were used by several nations throughout World War II, predominantly by the Germans in the invasion of Poland, Western Europe and the Soviet Union.

Perličkou, která ilustruje Fullerovy zásluhy o koncept bleskové války je, že byl pozván jako čestný host na slavnostní vojenskou přehlídku při příležitosti padesátých narozenin Adolfa Hitlera, kde sledoval “tři hodiny kompletně mechanizované a motorizované vojenské jednotky, které defilovaly s rachotem okolo Vůdce.” Později když se Hitler zeptal, “Doufám, že jste spokojen se svými dětmi?” Fuller odpověděl, “Vaše excelence, vyrostly tak tak rychle, že už je vůbec nepoznávám.”
2) Jde o dražší hypotéku poskytovanou těm, kdo chtějí vlastnit dům, ale kvůli nedostatečné finanční bonitě nemohou dostat klasickou hypotéku. Majitelé těchto úvěrů doufali, že s růstem ceny jejich nemovitosti dosáhnou na standardní hypotéku s lepším úrokem a po skončení krátké doby fixace, která je u subprime hypotéky téměř pravidlem, drahou hypotéku splatí. Ceny nemovitostí ovšem klesly, splacený podíl nemovitosti tak na konci úrokové fixace byl téměř nulový a nově nabídnuté úrokové sazby nahrazující krátký fix vzrostly. Rodinám tak hypotéky neúnosně zdražily. Počet domácností, kterým propadl dům bance, loni vzrostl oproti roku 2006 o 75 procent. Postihl přes 2,2 milionu rodin, tedy více než jedno procento amerických domácností. Penize.cz: Co je subprime hypotéka
3) Jako ilustrační příklad provázanosti cen ropy a živtoních nákladů může posloužit článek z roku 2008, který vyšel na stránkách Podnikatel.cz: Rekordní ceny nafty. Čeští dopravci připravují zdražení (“Současný vývoj se dotýká takřka všech druhů firem, jelikož se zvyšující cena této suroviny postupně promítne dále v distribučním procesu. Ve výsledku tak nebudou ušetřeni ani koncoví spotřebitelé.”)
4) La Familia Michoacana (“Mexican analysts believe that La Familia formed in the 1980s with the stated purpose of bringing order to Michoacán, emphasizing help and protection for the poor. … La Familia cartel emphasize religion and family values during recruitment and has placed banners in areas of operations claiming that it does not tolerate substance abuse or exploitation of women and children. … On July 16, 2009, a man by the name of Servando Gómez Martínez (La Tuta) identified himself as the ‘chief of operations’ of the cartel. In his TV message, Gómez stated, “La Familia was created to look after the interests of our people and our family. We are a necessary evil,” and when asked what La Familia really wanted, Gómez replied, “The only thing we want is peace and tranquility.”)
5) resilientní – pružný, přizpůsobivý, houževnatý, odolný, vytrvalý, nezlomný
6) John Robb má na mysli – vše ostatní vyvíjejte a produkujte prostřednictvím sítí, v rámci open source komunit. Viz termín virtualization (Computer Desktop Encyclopedia, Wikipedia).

Související články:

1. Open-Source Warfare: Nový způsob vedení války

Která města shledáváte nejzajímavěšími? A proč?

Navštěvuji Austin, Bělehrad a Turín. Protože zde pobývám dostatečně dlouhou dobu tak mám určitou představu jak fungují. Mám také rád i mnohem větší města jako např. Berlín, Londýn nebo Bombaj, ale více nezaujatým způsobem. Před nedávnem jsem se začal velice zajímat o São Paulo.

Které aspekty urbanizace vidíte jako prospěšné a které jako nebezpečné?

“Prospěšný” aspekt, nebo alespoň jeden ze zajímavějších, je ten, že větší města se stávají poslední dobou mnohem více “urbánně-informačními”. V poslední době se objevuje mnoho novinek ve struktuře městské zástavby. V období, kdy národy stále slábnou se města jeví, že mají politickou energii. Například Velká Británie je skřípající finanční vrak, zatímco Londýn Borise Johnsona je mimořádné místo.

Některými ze zjevně negativních aspektů moderních měst jsou městský organizovaný zločin, narkoteror, konflikty nízké intenzity, městská válka, přestřelky ve favelách a jakékoli další módní termíny, které tyto problémy mají letos. Bagdád, Mogadišu, Groznyj.

Rád bych ale podotknul, že velká finanční centra v jistých městech po celé planetě jistě zabijí miliony nás prostřednictvím zničení záchranných sociálních sítí ve jménu jejich imaginární finanční prosperity. Je tisickrát pravděpodobnější, že že zemřete v důsledku toho, co spáchal nějaký městský bankéř v roce 2008, než nějaký afghánský povstalec v roce 2001. Finančníci žijí v malých, zpanikařených městských klášterech, přísně oddělěných od zbytku lidstva. V současnosti žijí v bohatých ghettoizovaných sektách. Jsou našemu blahobytu skutečně nebezpeční, stále horší a více extrémní, ne lepší a rozumnější. Tuto katastrofu si vědomíte až uvidíte svojí starou matku kašlat na jednotce intenzivní péče, ale ona se tam ocitla z nějakého důvodu.

Myslíte si, že současné způsoby vlády se mohou poměřovat se vzrůstající velikostí a vlivem megapolí jako např. Džakarta, Tokio, São Paulo nebo New York? Nebo jsou tato města odsouzena ke zkáze?

Nemyslím si že je problém velikosti měst. Tokio a Džakarta jsou zhruba stejně velké, ale nemají stejné problémy. Je zde mnoho měst, která jsou “menší” a mají strašné problémy, jako například Detroit.

Je zde mnoho měst, které přerostly jejich starou infrastrukturu a stalý se obrovskými squatterskými tábory, ale to není v podstatě problém jejich velikosti, ale managementu.

Jak si myslíte že psychogeografie města může ovlivňovat identitu a tribalismus? Cítíte že trend směřuje více ke spolupráci nebo fragmentaci?

Slovo “psychogeografie” pravděpodobně něco znamená, ale lidé co ho používají mají situacionistické tendence a hledají městské geometrické souvislosti (urban ley-lines) Dělám hodně podobnou činnost, ale nemám rád, když se tato činnost příliš přeceňuje.

Moderní velká města jsou hnacími motory globalizace tak, jako býval New York hnacím motorem amerikanizace. Když se podíváte na New York v devatenáctém století, tak zjistíte, že v něm spolupráce a fragmentace probíhaly současně. Malá Itálie, Malá Ukrajina a další, ale tyto ostrá ohraničení se postupem času rozpustily. Města, která segregují své obyvatele v ghettech mají tendenci zkrachovat.

Městská infrastruktura nakonec vždy utváří lidi víc než si uvědomují. Obyvatelé moderních velkoměst mají tendenci myslet a jednat jako obyvatelé jiných moderních velkoměst. “Velkoměstský” Newyorčan spící na autobusovém nádraží je stejně chudý jako jeho bratr, chudý venkovský nádeník z Deep South. Ale společenská propast mezi nimi je obrovská.

Mluvíte o favelách jako o módním vyjádření slumů. Chápete slumy ve světě vzrůstající chudoby jako inkubátory budoucnosti nebo spíše jako neštěstí minulosti?

Abych řekl pravdu, tak slumy jsou pravděpodobně stejně různorodé jako města. Slumy vznikly z různých negativních důvodů. Ale díky jejich míře porodnosti jsou zatraceně jistě “inkubátory budoucnosti.” Slumy jsou školkami naší planety. Proč tohle dopouštíme, nevím, ale je to pravda.

Co je pro vás nejzajímavější možností rozšířené reality, dobrou či špatnou, pro život ve městě?

Á, to je otázka ohledně těch chytrých malých navigačních aplikací. Mají smysl, motiv a i příležitost přávě teď. Ale k tomu, abyste digitálně mapovali město nepotřebujete rozšířenou realitu (augmented reality). Rozšířená realita má svoji vlastní diletantskou, konfrontační, realitu měnící podstatu. Jako např aplikace Layar, která vám “ukazuje” Berlínskou zeď v její hrůzu nahánějící kráse když bezmyšlenkovitě procházíte moderním Berlínem. Nebo Streetmuseum, aplikace Londýnského muzea, která vám vkládá historické fotografie Londýna přes jeho současný obraz, který můžete vidět na displeji vašeho IPhone.

Ale pak je zde šance změnit klasické městské billboardy v billboardy interaktivní, a dále je rozšířit (augmentovat). Nic moc se zatím v tomto směru neděje, ale je to vysoce zajímavý nápad. Jak je možné, že jsou billboardy stále jen klasicky tištěné a statické? Při současných cenách displejů by měly klasické billboardy vymírat jako tištěné papírové noviny.

Na závěr, jaká skladba nebo umělec vás napadá pro váš vlastní městský soundtrack?

Dvě za cenu jedné: skladby od Ladytron, “High Rise” a “Fighting in Built-Up Areas.”

Převzato se stránek BoingBoing.net: Bruce Sterling Interview: Cities

Autor: John Robb

Na summitu G20 v Pittsburghu byly použity zvukové zbraně proti malé skupině protestantů

Všeobecně vzato, vlády po celém světě ztrácí kontrolu na veškerými klasickými formami státní moci od hranic, financí, komunikací, médií, ekonomických aktivit, bezpečnosti až po obchodní toky (všech druhů). Výsledkem tohoto zrychlujícího se oslabování je tendence nahlížet na všechny formy veřejného protestu jako na bezpečnostní hrozbu. Aby odvrátily tuto viditelnou hrozbu, stále větší počet zemí podniká tyto kroky:

– militarizuje policejní složky (od pětinásobného nárůstu amerických policejních zásahových jednotek SWAT ya posledních deset let až po nové čínské polovojenské síly, čítající milion příslušníků),

- ustavuje zákony, které mají za cíl neutralizovat projevy opozice – disentu (např. zřízení “zón svobody slova” – free speech zones apod.),

- začalo s okamžitým používáním nesmrtících – non-lethal – zbraní (zvukové zbraně, tasery, slzný plyn atd.) k rozhánění davů.

Toto úsilí způsobí téměř nepochybně neočekávané důsledky (už teď můžeme pozorovat protestní skupiny, které se vůči těmto postupům brání taktikou svolávání bleskových nepokojů – flash mob – za pomoci mobilních telefonů).

Pitt Police Use Sonic Weapons on Protestors

CNN report shows new weapon being used on civilians (Militarized police using Sonic Weapons)

Článek Johna Robba: Protest as National Security Threat vyšel na blogu Global Guerrillas dne 25. září 2009.

Secese visí ve vzduchu. Texaský republikánský guvernér se již na toto téma odvážil otevřeně promluvit, Vermont disponuje aktivním a stále rostoucím secesionistickým hnutím a Oregon, Washington a Britská Kolumbie se již nyní ohánějí společným názvem “Cascadia.” Minulý týden přišel s článkem na téma odtržení i Wall Street Journal, v němž jeho autor, Paul Starobin, poznamenal:

“Současný americký Goliáš se brzy může proměnit v monstrum odcházejícího věku politiky a ekonomiky, stavějícího na přebujelé struktuře, příliš rozsáhlé na to, aby dávala nějaký rozumný smysl…”

Nebo se jedná o nějakou další zábavnou ideu, vytvořenou k zaplácnutí okurkové sezóny? Teorie teorie války čtvrté generace (Fourth Generation Warfare, 4GW) naznačuje, že jde o vážnější záležitost. Krize legitimity státního zřízení rozhodně Ameriku neobešla. Washington předstírá, že nabízí lidem demokracii, ve skutečnosti však obě strany tvoří víceméně jednu systémovou stranu. Jejím cílem je udržet systém při životě a využivat jeho výhod, nikoli spravovat věci veřejné. Jediná politika mající nějaký význam je soudní politika. Amerika mimo hlavní cesty existuje jen jako nepříjemné vyrušení. Ekonomika i kultura pozvolna upadají, vláda však je krčí rameny a říká: “Co s tím máme dělat?”

Kolaps amerického státu proto není nemožný, nicméně dělící linie, podle nichž podle většiny secesionistů dojde k rozpadu, jsou až příliš optimistické. Paul Starobin ve svém článku vyjadřuje myšlenku, že

“nejnadějnější vyhlídkou pro USA, pokud se decentralizační tendence ukáží coby nezaplašitelné, je stavět na přirozené vynalézavosti a demokratické tradici, na jejichž základě budou vytvořeny směrnice pro realizaci celého procesu postupným a kooperujícím způsobem.

Obávám se, že není šance. Namísto obnovené Vermontské republiky, Cascadie a možná i nové Konfederace, se dá předpokládat rozpad Ameriky po jiných, než geografických liniích. Teorie války čtvrté generace dochází k závěru, že nové prvořadé identity, pro něž lidé hodlají volit, pracovat a bojovat, budou jiné, než ty geografické. Naopak, bude se jednat o identity kulturní, náboženské, rasové, etnické, ideologické, atd. Z jejich naplňování mohou vzejít různé masakry, etnické čistky, pogromy a genocidy, jaké obvykle bývají součástí válek podobného typu a na základě jejich dozvuků se mohou objevit nové státy definované geograficky. Jejich hranice však budou odvozeny mnohem více z kulturních rozdílů, než z těch geografických.

Fakt, že druhá americká občanská válka bude ještě ošklivější, než byla ta první – sama o sobě žádný piknik – ještě neznamená, že k ní nedojde. Vše záleží na tom, zdali washingtonská vláda dokáže rozpoznat, že je zde problém s její legitimitou, vše si srovná a začne vládnout kompetentně. Momentálně však v tomto testu neobstává a předpokládám, že tak tomu bude i nadále. Kterýkoli člen vlády, jenž si troufne podřídit soudní politiku blahu národa nebo navrhuje větší než jen velmi kosmetické změny, rychle zjistí, že už náhle není členem vlády.

Většinu minulého týdne jsem strávil na kongresu o Novém urbanismu, jehož se účastním již po dlouhá léta. Nový urbanismus se snaží o budování nových vesnic, městeček a příměstských lokalit, coby alternativ k velkoměstské expanzi, což se dá označit za vskutku konzervativní snahu. Tentokrát přišlo na přetřes i něco nového: zajistit, aby tyto komunity byly zemědělsky soběstačnými. Proč? Protože se mezi Novými urbanisty (i ostatními) rozmáhá přesvědčení, že jen místní produkce potravin může být bezpečným zdrojem obživy v době rozpadu. Pouze pár lidí v Kongresu se snaží o další logický krok – poskytnout takovým komunitám možnost bránit se. Pokud budoucnost přinese konec impéria, jak budeme připraveni na Temné období?

Opět, pokud to zní nereálně, teorie války čtvrté generace říká, že ne. Není to v žádném případě nevyhnutelné, ale je to jedním z možných následků špatné vlády establishmentu.

Moje poslední kniha, The Next Conservatism (Příští konzervatismus), pojednává dosti obšírně o těchto záležitostech. V polovině devadesátých let jsem napsal román Victoria, který je o americké občanské válce čtvrté generace a jejích následcích. Nikdy jsem nenašel vydavatele, možná proto, že tato myšlenka vypadala moc výstředně, možná ale spíše proto, že byla políčkem do tváře politické korektnosti. Politická korektnost, která je ve skutečnosti kulturním marxismem frankfurtské školy, totiž neztratila nic na své schopnosti zastrašovat vydavatelství. Avšak myšlenka rozpadu USA už není mimo mapu. Ještě může přijít čas pro prezidenta Davise a jeho pomýšlení na návrat do Richmondu a pro Nové urbanisty na zkonstruování nových pevností.

Článek Williama S. Linda – On War #307: Calling President Davis vyšel původně na blogu Defence and the National Interest dne 17. června 2009.

Autor: Richard Norton-Taylor

Informační čipy implantované do mozku. Elektromagnetické pulsní zbraně. Zrevolucionizované střední třídy, přebírající úlohu Marxova proletariátu. Populace zemí Blízkého a Středního východu vzrůstající o 132%, zatímco evropská porodnost upadá. “Bleskové nepokoje” – kriminálními gangy a teroristickými skupinami rychle mobilizované skupiny obyvatel.

To je svět za třicet let v představách týmu britského Ministerstva obrany, odpovědného za vykreslení budoucnosti v “budoucím strategickém kontextu”, které budou čelit britské ozbrojené síly. Včetně “analýzy klíčových rizik a otřesů”. Kontradmirál Chris Parry, vedoucí Centra pro výzkum, koncepce a doktríny (Development, Concepts & Doctrine Centre) spadajícího pod Ministerstvo obrany, které sestavilo tuto zprávu popsal tyto odhady jako “založené spíše na pravděpodobnosti, než na předpověditelnosti”.

Devadesátistránková zpráva pojednává o široce diskutovaných tématech jako jsou např. vzrůstající ekonomický význam Indie a Číny, militarizace vesmíru, dokonce i toho co nazývá “úpadkem kvality zpravodajství” v souvislosti s vzestupem “občanských novinářů s přístupem k internetu” (internet-enabled, citizen-journalists) a tlaku na uveřejňování příběhů “na úkor faktů”. Obsahuje i další potenciální možnosti vývoje, některé děsivé, jiné zase uklidňující, o kterých se ne až tak často diskutuje.

Nové zbraně

Elektromagnetické pulsní zbraně se stanou pravděpodobně součástí výzbroje kolem roku 2035. Budou schopné zničit veškeré komunikační systémy na vybraném území nebo mohou být použity proti “světovým metropolím” jako mezinárodním centrům obchodu a služeb. Vývoj neutronových zbraní, které zničí veškeré živé organismy, avšak ne zástavbu “umožní být [neutronové bombě] zbraní volby pro absolutní etnické čistky v přelidňujícím se světě”. Použití zbraní bez lidské obsluhy vyvolává závažné právní a etické spory” (1, 2, 3). “Neskrývané užití” chemických (4, 5), biologických, radioaktivních a nukleárních zbraní a zařízení nesených dopravními prostředky nebo raketami bez lidské obsluhy.

Technologie

Okolo roku 2035 by mohl být “implantovatelný čip” napojen přímo do mozku. Vzrůstající všudypřítomnost informačních a komunikačních technologií umožní státům, teroristům a zločincům mobilizovat “bleskové nepokoje”, jejíchž potenciální mobilita bude výzvou pro schopnosti bezpečnostních složek koncentrovat svoje síly rychle na malém území.

Marxismus

“Střední třídy by se mohly stát revoluční třídou, přebírajíc úlohu, kterou Marx předpokládal pro proletariát”, uvádí zpráva. Tato teze je založena na vzrůstajícím rozdílu mezi středními třídami a superbohatými na jedné straně, a městskou chudinu ohrožující společenský řád na straně druhé. “Světové střední třidy se mohou sjednotit, využívaje přístupu ke vzdělání, zdrojům a schopnostem k vytvoření transnacionálních procesů v jejich vlastním třídním zájmu”. Kvůli globální nerovnosti by mohlo dojít i k oživení marxismu. Vzrůstající trend směrem k morálnímu relativismu a pragmatickým hodnotám bude povzbuzovat lidi aby hledali “útočiště poskytované více rigidními věroukami, včetně naboženských ortodoxií a doktrinářských politických ideologií, jako populismus nebo marxismus”.

Tlaky vedoucí k sociálním nepokojům

V roce 2010 bude žít více než 50% světové populace spíše v městském, než venkovském prostředí, což povede k sociální deprivaci, “novým rizikům nestability” a nárůstu městských chudinských oblastí (slumů, favel). Okolo roku 2035 vzroste tento počet na 60%. Přistěhovalectví bude narůstat. Globalizace dosáhne takové úrovně mezinárodní integrace, která způsobí že mezi-národní konflikty skončí. Na druhou stranu může vést k “mezi-společenským konfliktům” – společenství se sdílenými zájmy překročí hranice a uchýlí se k použití násilí.

Populační otázka a zdroje

Světová populace pravděpodobně vzroste na 8,5 miliardy v roce 2035, z čehož budou méně rozvinuté země tvořit 98% z tohoto počtu. Asi 87% lidí ve věku do 25 let bude žít v rozvojovém světě. Demografické trendy, které budou zhoršovat ekonomické a sociální napětí, budou mít vážné dopady na životní prostředí – včetně dodávek pitné vody a dalších přírodních zdrojů – a pro mezinárodní vztahy. Populace v subsaharské Africe vzroste během tohoto období o 81% a na Blízkém východě o 132%.

Blízký Východ

Masivní populační růst bude znamenat že Blízký východ, a v menší míře severní Afrika, zůstanou vysoce nestabilními. Zpráva se podrobněji věnuje Saudské Arábii, nejlukrativnějšímu trhu pro britské obchodníky se zbraněmi, s 20% nezaměstnaností a “silnými ročníky” (youth bulge). Státu jehož populace vzrostla od roku 1980 ze 7 na 27 milionů. “Očekává se nárůst mladé populace (v celém regionu), z nichž bude mnoho konfrontováno s dlouhodobou místní nezaměstnaností” uvádí zpráva.

Militantní islám

Odpor mezi mladými lidmi vůči nereprezentativním režimům “najde východisko v politické militantnosti, včetně radikalního politického islámu, jehož konceptem je Umma, globální islámské společenství, a odpor vůči kapitalismu může vyvolat nepokoje v mezinárodním systému založeném na národních státech a globálních tržních silách”, varuje zpráva. Dopady tohoto odporu budou vyjádřeny migrací mladé populace a globální komunikací, povzbuzující kontakty mezi diasporami a jejich domovskými zeměmi.

Napětí mezi islámským a západním světem bude setrvalé a může mít vzrůstající tendenci v souvislosti s Čínou “jejíž nově objevený materialismus, ekonomická vitalita a institucionalizovaný ateismus bude ortodoxním islámem nenáviděn.”

Írán

Irán bude stabilně ekonomicky i demograficky posilovat a jeho energetické rezervy a zeměpisná poloha mu budou zajišťovat významný strategický vliv. Avšak jeho státní zřízení by mělo být transformováno. “V polovině období [cca 2020 pozn. DP]“, uvádí zpráva, “země, obzvláště jeho početná mladá populace, bude chtít profitovat ze vzrůstajícího přístupu k globalizaci a diverzitě, a to může Írán postupně, avšak nerovnoměrně, transformovat… do pulsující demokratického zřízení.”

Terorismus

Počet obětí a objem škod způsobených terorismem zůstane na nízké úrovni ve srovnání s dalšími formami násilných střetů a konfliktů. Ale akty extrémního násilí, podporované určitými elementy uvnitř islamistických států, využívající k maximalizaci účinku masmédia (“theatre of violence”) budou přetrvávat. Zpráva dále uvádí, že “teroristická koalice”, čítající široké spektrum reakčních a revolučních sil odporu, jako npř. ultranacionalistů, náboženských skupin a dokonce extrémních ochránců přírody, mohou rozpoutat globální teroristickou kampaň větší intenzity.

Klimatické změny

“Nepopíratelné důkazy” naznačují že dochází ke klimatickým změnám a že zemská atmosféra se bude nevídanou mírou během 21. století oteplovat. To by mohlo vést ke snížení salinity severního Atlantiku, způsobeným zvýšeným odtokem sladké vody z Arktidy a k ovlivnění přirozené cirkulace v severním Atlantiku snížením oteplovacího efektu oceánských proudů na západní Evropu. “Pokles teploty může překonat malou dobu ledovou v 17. a 18. století.”

Článek Richarda Norton-Taylora Revolution, flashmobs, and brain chips. A grim vision of the future vyšel dne 9. dubna 2007 v The Guardian.

Poznámky:

1) Vojenské letectvo se mění. Zavádí bezpilotní stíhačky, Ihned.cz, 15. června 2008.

2) USA chystají nový bombardér s radarovou stopou desetiny komára, Novinky.cz, 14. ledna 2009.

3) Rusko potvrzuje koupi izraelských bezpilotních letadel, Britské listy, 14. dubna 2009.

4) US weapons research is raising a stink, The Guardian, 10. července 2008.

5) Evidence of white phosphorus in Gaza, The Guardian, 19. ledna 2009.

Sergej Markov, ředitel Institutu politických studií, člen prezidentského Výboru pro rozvoj občanské společnosti a lidských práv, docent politologické fakulty při filosofické fakultě moskevské státní university M.V. Lomonosova:

“Nejdůležitější události roku 2007 – diskuse ohledně Kosova, jež je schopná podstatně změnit světovou situaci. V této souvislosti bych zmínil rozhodnutí Spojených států a Evropské unie uznat jeho nezávislost. Druhá – íránská krize, která obsahuje jak vzrůstající riziko plánovaného vojenského zásahu, tak i následně zprávu CIA o pozastavení jaderného programu. Není doposud jasné, jak na tuto zprávu lze pohlížet – jestli je to skutečné odstoupení od záměru bombardovat Írán, nebo jestli je řeč o oslabení ostražitosti Íránu před začátkem války. Třetí – prezidentské volby ve Francii, které daly podnět hovořit o formování nové konzervativní vlny v Evropě. Čtvrtá – podpis konstituční smlouvy Evropské unie v Lisabonu. Pátá – mnichovský projev Vladimíra Putina, vytyčující novou ruskou (zahraniční) politiku, jako alternativu politice Spojených států. Šestá – zesílení vojenského tlaku Spojených států a zlepšení situace v Iráku. Také bych chtěl upozornit na neúspěch rozhovorů o reformě Světové obchodní organizace (WTO).

V příštím roce, za prvé, očekávám krizi ve vztazích Ruska se Západem. Dozrálo velmi mnoho důvodů pro tuto krizi – Kosovo, CFE (Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě), otázky energetické strategie, tranzitní trasy plynu, otázky postsovětského prostoru (státy bývalého Sovětského svazu), OSCE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě). Za druhé, prezidentské volby ve Spojených státech a možná změna americké zahraniční politiky. Není vyloučeno, že nová administrace bude více konzultovat svůj postup s Evropou. Za třetí, kosovská krize, která může vyostřit destabilizaci situace na Balkánu a v řadě dalších oblastí na světě. Kromě tohoto, je možná začátkem roku i krize v Gruzii, jelikož ani jedna strana nevěří té druhé a chystá se k silovému řešení. Očekává se také zhoršení energetických problémů a ratifikace konstituční smlouvy Evropské unie.

Zdá se mi, že nedojde k velkým kataklyzmatům, nicméně budou převládat negativní zprávy. Vzrůstá chaos, mocnosti nemají sladěnu politiku. Každá z nich – Rusko, Spojené státy, Evropská unie a Čína – nemají jasnou linii. Tím spíše se nedá mluvit o tom, že je u nich nějaká společná linie. Před našima očima dochází ke krizi mezinárodního práva a v příštím roce může dojít k jejímu prohloubení”.

Michajl Leontěv, ekonom, šéfredaktor časopisu “Profil”, autor televizního seriálu “Velká hra”, vedoucí televizního pořadu “Odnako” na Prvním kanále:

“Především bych chtěl poukázat na všem viditelný návrat Ruska do světového dění během roku 2007, v úloze jednoho z vedoucích hráčů. Samozřejmě k tomu nedošlo během jednoho roku, nicméně v minulém roce to bylo viditelné jak v politice, tak i v ekonomice. Rusko – to je výjimečný stát. Jako jediný na světě zaujímá pozici protiváhy Spojeným státům. Ve skutečnosti totiž, ani Čína, Indie nebo Evropa toho nejsou schopny. Díky tomuto může Rusko vybírat politické dividendy od těch, které americká hegemonie utlačuje.

Kosovo – opomíjená stránka světové historie, přitom v příštím roce mu budu vyhrazeno viditelné místo. je těžké se k tomu vyjadřovat v souvislosti s minulým rokem. Hnisavá rána, která dozrála během roku 2007 se příštím roce otevře. Ještě jednu velkou zahraničně-politickou událost můžeme čekat v roce 2008 – zmrazení geoekonomické integrace Ruska s Evropou.V mnohém je toto způsobeno chováním Francie a Německa na světové politické scéně. Vzdali se polosuverénní politiky, která byla nesamostatná, což znamená podřízená Spojeným státům.

V roce 2008 může dojít k zajímavým událostem v západní a střední Asii. Tady obzvláště vyniká problém íránského jaderného programu. Zajímavý je i problém Libanonu – zde vzniklo spojenectví mezi Íránem, Sýrií a částí hnutí Hamás. Silně protizápadně je zaměřena energetika v řadě muslimských států. Současně však řada sunnitských států je připravena uzavřít spojenectví s Izraelem. Upozorňuji také na nestabilitu Pakistánu.

Celkově chci říct, že nová konfigurace blízkého a středního Východu – je jedno z hlavních očekávání roku 2008. Kurdský, palestinský, pákistánský a vůbec největší, íránský problém – všechny tyto problémy mohou explodovat. Tento nenáhodný nenáhodný proces závisí na vůli Spojených států. A vůle Američanů k tomuto výbuchu, v kontextu nastávajících prezidentských voleb a v kontextu nadcházející světové finanční krize, je obrovská. Za určitých podmínek může také začít Třetí světová válka – to jsem neřekl já, ale George Bush. Spojené státy provokují nekontrolovatelné procesy a myslí si, že si mohou v klidu sedět za oceánem. Tak tedy toto jsou hlavní očekávání od roku 2008″.

Boris Makarenko, zástupce ředitele Centra politických technik:

“Rok 2007 nebyl ani tak bohatý na události. Byl to spíše rok “pozičních bojů”, protože ani v otázce Kosova, ani v problému protiraketové obrany (PRO) ani ohledně Íránu nedosáhlo Rusko velkých úspěchů, nebo nezdarů. Náš stát jen prostě hájil svoje zájmy. Sem bych zařadil i Putinův mnichovský projev, což byl jeden z posunů ruské diplomacie. Kromě tohoto, pozitivní udalost – bezesporu, Olympiáda v Soči.

Domnívám se, že v roce 2008 dojde k řešení otázky Kosova, které bude místem konfliktu. V ostatních směrech neočekávám nic obzvláště zajímavého. Pro ruskou diplomacii budou veškeré události spojeny tím či oním způsobem s nezávislostí Kosova.

Co se týká postsovětského prostoru, hlavní událostí se může stát to, pokud se potvrdí doposud rozporné informace o podpisu Konstituční smlouvy Ruska a Běloruska. Kromě toho, jestli začnou praktické kroky ve výstavbě plynovodu kolem Kaspického moře, to bude také významná událost”.

Alexandr Dugin, vedoucí Mezinárodního euroasijského hnutí, ředitel Centra geopolitických expertíz:

“Myslím, že nejvýznamější událostí loňského roku byl projev prezidenta Putina v Mnichově, který fakticky změnil geopolitickou podobu světa. Do té doby se v tichosti předpokládalo, že unipolární svět, kterému dominují Spojené státy, je samozřejmostí o které by se nemělo pochybovat. O tom, že by to tak nemělo být, nebylo obvyklé otevřeně mluvit. O tomto mluvili jen “ztroskotanci” světové politiky – prezidenti Íránu a Venezuely, Mahmúd Ahmadenížád a Hugo Chávez. Když o tom promluvil prezident druhé nejvyzbrojenější země na světě, přičemž ale země demokratické a nikterak marginální stalo se to, že Putin strhl jakousi pečeť mlčení a těm samým Spojeným státům začal klást otázky.

Nadcházející rok bude pro Rusko velmi složitý, vzhledem k objektivním potížím spojeným s výměnou hlavy ruského státu. Naši protivníci, především Spojené státy, se tohoto snaží využít. Mají dobře vyzkoušené metody destabilizace politické situace. Kromě “barevných revolucí” existuje ještě velké množství způsobů jak destabilizovat situaci v Rusku. Například, uplácení zkorumpovaných elit, nebo odborníků. Tato vlivová síť bude aktivizována.

Putin obnovil naši suverenitu, ale hrozba její ztráty nadále zůstává. Katastrofě je možné se vyhnout, nebo v krajním případě, zmírnit a zdolat. Znovu třímáme v rukou osud našeho státu, o který jsme málem přišli v devadesátých letech. Člověk by chtěl, aby skvělé okamžiky Putinova mnichovského projevu neskončily”.

Článek Россию ждет кризис в отношениях с Западом (прогнозы на 2008 год) byl převzat ze stránek Pravda.ru.