Dnes ochutnáme z drsnějšího soudku. Není třeba se zdržovat. Ex Deo má co dočinění s Mauriziem Iaconem. Ano slyšíte dobře, Ex Deo je projekt členů death-metalové legendy Kataklysm.

Je zajímavé, že Iacono zvolil starověký Řím jako inspiraci pro tento svůj black/pagan metalový (i když řekněme spíše death metalový s prvky black a pagan) projekt. Není to moc časté téma, i když na druhou stranu, můžeme při této příležitosti vzpomenout na celkem nedávné počiny „Pantheo Legia Musica“ a „XII. Caesars“. Navíc je to úplně odtažené od repertoáru Kataklysm, takže nás logicky mohou napadat otázky, zda se jedná o jednorázovou záležitost nebo boční projekt, který bude fungovat s Kataklysm paralelně.

Read the full story

Korporace často manipulují těmi nejnižšími pudy a nejmladšími lidmi

Americký politolog Benjamin Barber (autor řady významných děl, v minulosti například “Jihad vs. McWorld“) v roce 2007 vydal další neméně zajímavou knihu (žel, doposud v Česku nepřeloženou), zabývající se vztahem demokracie ke konzumnímu životnímu stylu. “Consumed“, jak se publikace jmenuje, že sžíravou kritikou západní společnosti, směřující svou konzumní podstatou k infantilizaci a ohrožení svobody. Barber narozdíl od neoliberálních fundamentalistů tvrdí, že kvalitu společenských procesů a žití nelze poměřovat čistě růstovými faktory. Svoboda představuje hlubší fenomén a nelze ji redukovat na svobodu tržní. Na jednu z Barberových myšlenek, a sice jak globální trh a reklamni průmysl narušují vývoj dětí, výborně navazuje šokující a syrový dokument “Consuming Kids”.

Read the full story

Málokterý hudební projekt je natolik žánrově pestrý a svým repertoárem zajímavý, jako holandská kapela A Challenge of Honour. Pohybuje se na široké škále žánrů od čistého experimentování, přes neofolk, industrial až k moderní klasické tvorbě. A zároveň je to reprezentant “evropanské hudby”, tedy scény, jejíž autoři se pohybují v rozmanitých sférách; jsou kulturní pesimisté, jiní katolíci, pohané, gnostici, nihilisté a snad i terceristé a někteří i post-fašisté; všem je ovšem společná snaha a zájem skrze vlastní tvorbu pozvednout upadajícího evropského ducha a vyjádřit svůj hold dějinám a kultuře Evropy, potažmo západní civilizace.

“Leonidas” možno označit za typickou desku. Není to politický manifest. Není to morální apel. A už vůbec ne vulgární snůška bezduchého protestu a negace. Je to epos.

Read the full story

Autor: Alain Besançon

Christopher Caldwell ve své knize Reflections on the Revolution in Europe: Immigration, Islam and the West (Úvahy o revoluci v Evropě: Imigrace, islám a Západ, Penguin Books, 2009) popisuje postupující muslimskou imigraci. V novém čísle revue Commentaire se objevila recenze Alaina Besançona, který se otázkou vztahu křesťanské i „postkřesťanské” Evropy k islámu zabývá minimálně počínaje knihou Trojí pokušení Církve (1996), v níž vedle „demokratického” a „antidemokratického” pokušení definuje jako třetí pokušení právě islám.

Smysl i obsah knihy nejlépe vystihuje její podtitul: „Can Europe be the same with different people in it?” (Může Evropa zůstat stále táž i tehdy, budou-li v ní žít odlišné populace?) Pokud je mi známo, tak Caldwell je první, kdo si tuto otázku dokázal položit v celém rozsahu a v celé její složitosti. Odvážil se totiž otevřít složku, kterou se Evropané už po desetiletí snaží raději nechat zavřenou, ale koneckonců ji ani nemusejí otvírat, neboť je jim dokonale znám její obsah. Caldwellova kniha by měla vyvolat skandál. Ale protože rozbíjí zavedená klišé, jimž už nikdo nevěří, a protože vynáší na denní světlo myšlenky, které se nikdo neodvažuje vyslovit veřejně, je docela dobře možné, že bude pohřbena do hodně hluboké jámy jištěné dřevěným bedněním.

Read the full story

Před pětašedesáti lety, 6. února 1945, byl za „intelektuální zradu“ (trahison intellectuel) vlasti popraven Robert Brasillach, ačkoli „jednal jen z lásky k ní“ (Ernst Jünger). Bojoval proti zkorumpovanému parlamentarismu, svrchované moci kapitálu a bankovních spekulací, proti hrozbě marxismu a věřil, že tím slouží Francii (což v sedmapadesátém uznal i Sartre-Tartre!). Podporoval německo-francouzské usmíření a snil o Evropě bez bratrovražedných válek, o revoltě mladých elit proti „mamonu“ a „usuře“, proti chaosu, v němž bloudí „vykořenění“ lidé velkoměsta. Domníval se, že „cesta domů“ může vést skrze zpřítomnění ctností řeckého a římského občana, ctností středověkého rytířstva a jeho řádů „bojujících a věřících“, že na cti, odvaze, oběti a kázni, lze ustavit nový řád.

Read the full story

Uběhly dva roky a dočkali jsme se další desky od neklasicistního projektu Seelenlicht, který je dílem Troye Southgatea, který ale zároveň nepředstavuje pouze boční oddech pilotních H.E.R.R., nýbrž rovnocennou, paralelní aktivitu. Na projektu spolu se Southgateem spolupracovali, stejně jako v případě prvního alba, „Gods and Devils“, lidé z Kammer Sieben. Zatímco předešlá deska byla spíše melancholická, „Love and Murder“ přidává zejména časté využití psychedelických kytar sem tam téměř bitevní náladu. Tématicky Seelenlicht zůstal věrný původnímu zaměření: oslava evropské tradice a postesk vykořeněného umělce ve světě ztrácejícím smysl. Vděčným zdrojem inspirace zůstala jak indoevropská a antická mytologie, tak také tvorba německých romantických autorů.

Read the full story

Vážení čtenáři,

Vzhledem k tomu, že stránky hudebního magazínu Fanfares of Europe jsou se stránkami Délského potápěče částečně provázané, redakce obou projektů usoudily, že z hlediska odstranění zbytečné duplikace, ale také s ohledem na úsporu času a sil bude lepší oba projekty sjednotit.

Od dnešního dne se tedy kulturní e-zine Fanfares of Europe, zaměřený na nekonformní a alternativní hudební styly jako neofolk, ambient, hudbu identity nebo martial industrial, stává integrální součástí Délského potápěče, kde bude tvořit svébytnou kategorii.

Děkujeme za pochopení a vynasnažíme se i nadále odvádět kvalitní práci k vaší spokojenosti.

Redakce DP

Autor: Karel Veliký

„Znamení dali mi na cestu. Cejch vlastence.“

Max B. Stýblo (28. 9. 1892, Praha – 4. 3. 1972, tamtéž), básník, prozaik, kabaretiér, písničkář, divadelník (autor – interpret – impresário); mj. založil: Stýblova akademická revoluční scéna, Barikáda, Bohéma; člen činohry Národního divadla (1925 – 37); veterán 28. pluku (r. 1916 superarbitrován pro údajnou duševní poruchu, zkušenosti simulanta zobrazil ve vzpomínkách Rakouské blázince); zklamání z vývoje ČSR (sbírka Vláda věcí tvých nevrátila se v ru- ce Tvé, lide český, 1925); přispíval mj. do Říšské stráže, deníku NOF, v druhé pol. 30. let recituje na společenských večerech  Vlajky; 1940 tištěn v  „protirysovské“ Národní výzvě; za protektorátu sbírky Radostná cesta (1942) a Nad českou kovadlinou (1943). Poslední verše: Hrst rodné země (1947).Mezi jeho přátele patřili spisovatel Jan Cibuzar a malíř Karel Rélink.

Read the full story

Dechberoucí kuřivo  & boty Loake

1. Cigarety Pink Elephant

Pokud se cítíte natolik dekadentně, že vás neodradí ani cigarety v růžovém papírku s růžovým filtrem, pak vyzkoušejte Pink Elephant. Jedná se o ochucenécigarety s kořeněnou směsí orientálních tabáků a s příchutí vanilky. Jsou stejně silné jako „červené“ Lucky Strike.

Cena 85,– Kč

Tonáž:
Dehet: 10 mg/cig.
Nikotin: 0,8 mg/cig.
Oxid uhelnatý: 10 mg/cig.

Read the full story

Nedávno zemřelý kulturní a sociální antropolog Claude Lévi-Strauss (nar. 1908) je oprávněně považován za spolutvůrce duchovního klimatu druhé poloviny dvacátého století. Spolu se svým americkým „protějškem“ Franzem Boasem hlásal kulturní relativismus, který se stal účinným nástrojem „dekonstrukce“ už tak otřeseného sebevědomí Evropanů.

Je prostým faktem, že obyvatelé Evropy stavěli gotické katedrály, vytvořili vědu Galilea, Newtona a Darwina atd. a že australští Aboriginci a kanibalové z Nové Guineje nikoliv (Bertalanffy). Lévi-Strauss však patřil k té generaci intelektuálů, která po druhé třicetileté válce řekla „dost“ – a přišla s tvrzením, že tento fakt sám o sobě nemá vlastně žádný význam: např. mezi hrdelním popěvkem domorodce, provázeném zvukem umně vyrobených kostěných chřestítek, a Wagnerovou operou tak není kvalitativní rozdíl, neboť víra ve Wagnerovu převahu je ve skutečnosti jen „absolutně naivní“, etnocentrický předsudek – „evropská iluze“.

Tak se mj. rodila dnešní politická korektnost a univerzitní etnomasochismus.

Read the full story