Centrum konzervativního výzkumu moskevské Státní univerzity (MSU), respektive Fakulta sociologie, získává čím dál větší reputaci mezi studenty a vědci. Spolupracuje s rozličnými univerzitami a think-tanky, a to jak ruskými, tak mezinárodními. Poslední dobou získávají iniciativy centra čím dál většího globálního rozsahu.

Dne 24. listopadu uspořádalo Centrum přednášku známého francouzského filosofa, geopolitika a zakladatele hnutí „nové pravice“ Alaina de Benoista. Mezi posluchači byli mimo studentů a akademiků univerzity také aktivisté a členové Hnutí euroasijské mládeže. Dle očekávání byl sál, určený pro přednášku, kompletně zaplněn, někteří lidé museli dokonce postávat na chodbách. Účastníci zahltili Alaina de Benoista řadou dotazů a živě s ním diskutovali.

Přednáška, která byla simultánně překládána do ruštiny, byla věnována mezi-civilizačním problémům a vztahům mezi státy a národy. Alain de Benoist se zaměřil zejména na problematiku globalizace a expanze liberalismu, chápaného jako jednotné „meta-ideologie“. Poukázal na paradox současného liberalismu, který považuje za radikálnější v dosahování cílů než ideologii komunismu, která v nich selhala a nedosáhla úspěchů.

Ve své rozsáhlé přednášce de Benoist věnoval také velkou pozornost otázce řádného pochopení termínů „globalizace“ a „moderní doba“ a definování jejich charakteristik. Podtrhnul některé hodnoty globalizace, jako je faktické zrušení hranic uvnitř času a prostoru. Jako příklad uvedl zničení Světového obchodního centra 11. září 2001. Podle Benoista se během těchto událostí staly všechny světové hranice překonanými. Celá lidská populace byla schopná sledovat teroristické útoky v přímém přenosu a tento fakt silně ovlivnil budoucí události. Letadla a rychlovlaky, stejně tak jako mnohé další prostředky současné dopravy, hrají revoluční roli a kompletně ruší vliv veškerých prostorových faktorů, vytvořených lidmi v minulosti.

Podle Alaina de Benoist může být „moderní doba“ definována jako sloučení pěti rozdílných procesů:

- individualizace, chápaná jako zničení tradičních společenských a veřejných struktur, která míří ke koncentraci subjektivnosti nezávislým individuem
– přijetí „globálních hodnot“
– de-sakralizace pojmů (převedení náboženských pojmů do světského života při zachování jejich „posvátnosti“ a „nedotknutelnosti“)
– dominance rozumu jako výhradního poznávacího instrumentu
– šíření vlastních hodnot a systémů jako „univerzálních“

Bez ohledu na všudypřítomnost současné globální situace, francouzský myslitel, jsoucí soustavným kritikem a oponentem současné tržně-liberální globalizace, navrhl určité prostředky pro boj s jejím destruktivním vlivem. Upozornil také na roli internetu, když poznamenal, že hraje zásadní roli při rozšiřování těchto procesů a připomněl úlohu některých souvisejících organizací a skupin. Na závěr zdůraznil: „nezapomeňme, že internet nemá žádné centrum, informace se šíří do celého světa během okamžiku jedním kliknutím na počítači.“

V oblasti geopolitiky rozebíral problematiku mezinárodní moci a síly. Podle něj dnes existují tři významná mocenská centra: Čína, Spojené státy a Rusko. Benoist poznamenal, že „Evropa se vzdala možnosti vlastního ovlivňování světa“ a stále ještě není schopna aktivně zhodnotit politické prostředí kolem sebe. Následkem toho ovšem bylo například to, “že Evropa akceptovala řadu malých států, tvořící jakýsi ‘sanitární kordon’ mezi tellurokratickým Ruskem a ‘starou Evropou’.“

Druhá část Benoistovy přednášky se nesla ve znamení diskusí se studenty a akademiky. Posluchači prokázali překvapivě vysokou úroveň znalostí a orientace v geopolitických problémech. Velice je zajímalo zejména uspořádání a povaha síly v Evropské unii, vyhlídky konzervativního politického myšlení a možné založení nových strategických aliancí na mapě světa.

Posluchači se s Alainem de Benoist rozloučili dlouhotrvajícím potleskem. Řada studentů a profesorů následně pokračovala v diskusích s francouzským myslitelem na chodbách a v útrobách univerzity ještě dlouho poté, co Alain de Benoist, doprovázený Alexandrem Duginem, oficiálně akci ukončil.

Zdroj: Andrew Kovalenko: Against “Modern times”

Mám také dobrý důvod nevěřit tomu, co hlásá Saakašvili. Tři dny před útokem mě řada gruzínských přátel varovala, abych odešla. Říkali, že Saakašvili plánuje útok. Většina Gruzínců žijících v Jižní Osetii odešla, protože věděli, co se má stát.

V noci 7. srpna Saakašvili vystoupil v televizi a ujistil vyděšené civilní obyvatelstvo Jižní Osetie, že na nás nezaútočí. Bylo to až dlouho potom, kdy podle Saakašviliho tvrzení Rusové začali „okupovat“ Gruzii.

Osetinci šli s úlevou spát vděční za klidnou noc.

O necelé dvě hodiny později, jak uvádějí důvěryhodné mezinárodní zprávy, gruzínské dělostřelectvo, bombardéry a tři brigády pozemního vojska rozpoutaly v našem městě to, co mohu označit jedině jako strašlivé peklo. V okamžiku jsme jen měli jedinou myšlenku, a to, jak se ukrýt. Později jsem mluvila se stovkami Osetinců, kteří na tom byli stejně.

Starý otec mého přítele se pokusil uhasit plameny, když gruzínská palba zapálila jeho dům, který vybudoval vlastníma rukama. Nohu mu těžce zranil šrapnel z gruzínské zbraně. Vykrvácel, zatímco se jeho invalidní žena plazila z hořícího domu.

Osetinci viděli, jak gruzínské tanky pálí do suterénních bytů, kde hledaly bezpečí ženy a děti. Viděli prchající rodiny zastřelené gruzínskými ostřelovači. Zjistili jsme, že gruzínská armáda použila proti Cchinvali rakety systému Grad a tříštivé bomby.

Ano, byla bych velice ráda, kdybych viděla, jak mezinárodní vyšetřovací komise vyšetřuje, co se skutečně stalo.

Když jsem vyšla z úkrytu – díky Bohu, že nám ruští vojáci zachránili život – byla jsem konsternována reakcí mezinárodních médií na to, co se stalo. Neoznamovala nic o mrtvých Osetincích a nevyprovokované hrůze, kterou způsobili Saakašviliho vojáci. Rozbolelo mne srdce.

Pravda byla potlačena mohutnou gruzínskou propagandou stejně nelítostnou jako jejich tanky, které převálcovaly bezbranné obyvatele Cchinvali.

Vím, že Američané jsou šlechetní a slušní lidé. Nikdo jim však neřekl pravdu o tom, co se nám stalo. Američané nechápou, že Osetinci jsou nezávislý, křesťanský národ se starobylou historií své země. Svět hovoří jen o gruzínské svobodě. Kde je svoboda pro náš lid? Naše utrpení, naše hlasy neznamenají nic?

Neobviňuji z toho, co se nám stalo, gruzínský národ. Spousta Gruzínců a Osetinců chce spolu žít v míru. Obviňuji gruzínské vůdce.

Saakašvili přesvědčil svět, že on je „majákem“ demokracie a upřímnosti. Nehodlá říci pravdu ani vlastnímu lidu. Mým gruzínským přátelům nebylo během konfliktu dovoleno otevřít žádnou z ruských nebo světových webových stránek, protože je Saakašviliho vláda zablokovala.

Vím, že jsme malý národ a nesnažím se pochopit teorie a tvrzení geopolitických expertů o velmocích. Dvanáct let jsem ale bojovala v Osetii za práva žen a věřím v pravdu.

V posledním článku Saakašvili cynicky mávnutím ruky odbyl utrpení a smrt Osetinců, protože podle něho Rusko „lhalo“ o tom, kolik lidí mého národa gruzínská armáda zabila.

Nikdo – včetně Saakašviliho – neví, kolik Osetinců jeho armáda zavraždila. Mám přátele, kteří své nebližší pohřbili na svých dvorech, protože jiná možnost nebyla. Mnoho lidí je pořád nezvěstných.

Domnívá se Saakašvili, že jeho brutální útok na civilní obyvatelstvo by ospravedlnilo, kdyby jich zabil jen několik stovek místo několika tisíc? Uvědomují si Američané, že armáda vycvičená a vyzbrojená jejich vládou zaútočila na civilní obyvatelstvo, spící ve svých postelích? Mohou vysvětlit, proč byla další miliarda dolarů poslána Gruzii, a těm, na něž Gruzie zaútočila, nic?

Prostřednictvím webové stránky helpossetianow.org jsem naléhavě požádala svět o humanitární pomoc našim lidem. Snažně žádám Spojené státy a svět, aby zjistily pravdu. Prosím, vyslyšte naše hlasy.

Lira Čovrebova je zakladatelkou Sdružení jihoosetských žen za demokracii a lidská práva, pracovala více než deset let na zlepšení vztahů mezi Gruzínci a Osetinci na Kavkaze.

Proč Západ mlčí?

Článek I Survived the Georgian War. Here’s What I Saw. vyšel na serveru informationclearinghouse.info 8. října. Překlad Eva Cironisová.

Zdroj: Zvědavec.org