Projekt Délský potápěč neformálně vznikl v červnu roku 2007 a volně sdružuje zástupce studentů, pracujících i soukromníků. Délský potápěč nikdy neusiloval o (a v budoucnu ani usilovat nebude) vytvoření další z mnoha platforem, která si uzurpuje právo na jedinou pravdu, nebo politického hnutí, uzavřeného v úzkém koridoru zjednodušujícího ideologického vidění.
Motivem, který vedl jedince mnohdy rozdílné politické orientace k práci na společném projektu, byla deziluze z „praktické politiky“ politických stran a hnutí, neustále se štěpících, sledujících vlastní prospěch a v tom důsledku ochotných jít až za hranici čistého konformismu, vůči kterému nezřídka zprvu volaly do boje.
Druhým, a ne menším důvodem, byla víra ve skutečnou demokracii, v demokracii aténského stylu, jako vlády ethnosu, založené na organické (tzn. etnicky zakořeněné), hierarchicky uspořádané a přímo spravované společnosti. Nikoli víra v demokracii založené na rovnostářském a multikulturním pojetí společnosti. Demokracie v tomto pojetí je pouhá nálepka pro naprosté odcizení lidu, zdroje moci od svých zastupitelů. Tito „zastupitelé“ jsou ve skutečnosti vláda nikomu nezodpovědných manažerských elit, zkorumpovaných politiků a “inženýrů lidských duší”. Tento způsob vlády nahrazuje skutečnou, organickou demokracii její parodií – ve skutečnosti sametovou diktaturou – která pod pláštíkem „demokracie“ toleruje jen ty názory a postoje, které odpovídají jejímu univerzalistickému chápání světa, ideologii pokroku, nadvládě konzumu a multikulturalismu.
Délský potápěč odmítá chápání světa ideologickými brýlemi. Odmítá pravo-levé pojetí politiky a považuje je za zastaralý, dnes již realitě neodpovídající model a relikt francouzské revoluce. Stejně tak odmítá úzkoprsý nacionalismus, rigidní konzervatismus, nostalgické truchlení nad restaurací mrtvých řádů a pseudovědecký rasismus. Ne z přesvědčení o existenci „jednoho světa“, „jednoho lidstva“ a „jednoho náboženství“, ale právě z tolerance, plurality a uznání jedinečností.
Obdobně se staví k pluralitě názorů. Délský potápěč odmítá materiální chápání podstaty světa a není tedy svázaný ideologickými pouty, která vedou k jedinému – abstraktní představě o směřování k jakémusi vrcholu lidského žití, konci historie (znamenající celosvětový diktát konzumu a materiálního blahobytu, globální etnickou a rasovou harmonii založenou na splynutí všech ras a etnik v jakémsi “tavícím kotli” a nadvládu zastupitelské liberální demokracie po celém světě, jako samozvaného nejlepšího možného společenského zřízení), zkrátka „svět bez krve a slz“ obývaný kávově zbarvenou vykořeněnou masou, ovládanou globální vládou korporací a manažerských elit, vojensko-policejním represivním aparátem a představiteli synergického univerzalistického náboženství, založeného na mýtu rozumu, rovnosti a bratrství.
Chápeme svět jako otevřený souboj idejí a myšlenek a upínáme veškeré snahy pro umožnění návratu idealistického pojetí světa a proti skryté totalitní podstatě rovnostářské a materialistické ideologie.
Odmítání ideologického vidění světa ovšem neznamená, že Délský potápěč není schopen a ochoten komunikovat, diskutovat a konfrontovat názory se zástupci různých politických směrů a ideologií, i těch které odsuzuje. Lidští jedinci jsou jedinečnými nositeli idejí a společnost předurčena k tomu, aby se jednotlivé ideje scházely a vzájemně soupeřily na agoře.
Jasně odsuzujeme politickou korektnost, jako jednu z hlavních ideologických zbraní rovnostářské ideologie, která pod záminkou očištění debaty od principů a slov, domněle mířících k represím a totalitě, usiluje o vládu nad slovní zásobou, snaží se získat vládu tam, kde má doménu příroda a její organické a hierarchické uspořádání. Samozvaná politická korektnost se ve své podstatě neliší od totalitního myšlení.
Tvrdě se stavíme proti názorové cenzuře, aktivitě Nové inkvizice, tak jak jí popsali Alain de Benoist, Dean Ellis nebo Tomislav Sunic. Odmítáme, aby ze svobodné debaty byly vylučované názory a postoje lidí na základě „ideozločinu“, zastáváme postoj, že nepřátelské ideje lze porazit jedině tak, že budeme znát jejich podstatu a umět s nimi polemizovat.
Délský potápěč nepovažuje za nutné a samozřejmě nebude v rámci boje za svobodu slova verbálně podporovat snahy o rehabilitaci gründerského kapitalismu, stalinského komunismu, nebo německého nacionálního socialismu (které jako bytostně rovnostářské ideologie odsuzuje), nevidí ovšem problém ve vedení diskuse s kýmkoli, popřípadě poskytnutí přímého prostoru a to i v těch případech, kdy půjde o jedince, nesoucí si jakékoli mediální stigma.
Délský potápěč se odmítá a bude odmítat řídit se moralizujícími soudy a univerzalistickými dogmaty, uzurpující si právo na výklad pravdy o světě. Nebude hlásat určité názory jen proto, že jsou „moderní“, ale na druhou stranu ani slepě ty, které jsou považovány za „nekorektní“, jen pro pocit z jakési „nekorektnosti“. Domníváme se, že odpor k politické korektnosti nespočívá v pouhém negativním se vymezení vůči postojům, které Nová třída multikulturalistů a radikálních rovnostářů chce prosadit jako jedinou pravdu, nýbrž ve svobodném hlásaní názorů a idejí, vycházejících z niterného přesvědčení jedince, bez ohledu na faktor módnosti, korektnosti, ideologie, či materiálních okolností, za současného kritického uznání plurality a komplementarity idejí.
Proti politické korektnosti, za právo na ideovou odlišnost. Pryč s politickou cenzurou, ať žije svoboda!
