Délský potápěč

Autor na základě osobních zkušeností tvrdí, že skoro každý muž se válce snadno přizpůsobí a jen mizivé promile zbabělců má stálý dojem, že je – podle humanitářského stereotypu – jatečním dobytkem. Bellicistika nejen pro samce.

Eduard Limonov: Heil! Smrti zdar

Druhé číslo Edice Fascikly je tentokrát věnováno Eduardu Limonovovi. Ruský enfant terrible patří k onomu vybranému druhu literátů, kteří neváhali za své (či jiné) ideály bojovat, dokonce se zbraní v ruce: od lorda Byrona, který se v čele dobrovolnického sboru vydal osvobodit Řecko z muslimské poroby, přes d’Annunzia, Psichariho, Jüngera, Montherlanta, Saint-Exupéryho, Malrauxe, Eggerse či našeho Rudolfa Medka až k Mišimovi. A právě k „poslednímu samurajovi“ má Limonov nejblíž. Oba totiž patří ke generacím mužů již výrazně formovaných filmovou či hudební pop-kulturou. Oba však také prosluli adorací hrdinství, odvahy a sebeobětování hodných archaické etiky („se štítem nebo na štítě“). Když italský režisér Luchino Visconti některé své postavy obrazově kontemploval „jako ztepilé řecké sochy“, jenže „už potřísněné pískem moderní pláže a zhýčkané neřestmi velkoměsta“, vyjádřil tím vlastně něco velmi obdobného. V 90. letech tento (zdánlivý) rozpor autenticky ztělesnil Limonov – a jako takový nás zajímá nejvíc. Současní mladí muži jsou určitě zjemnělí civilizací; znamená to však, že nemohou mít odvahu? Anebo na okolnostech nezáleží a stačí se rozhodnout pro vítězství, byť třeba „jen“ nad vlastní pohodlností? Odpověď na tyto otázky hledejme mezi řádky: Heil! Smrti zdar.

Ukázky z knihy Eduarda Limonova Анатомия героя k českému vydání připravil a poznámkami opatřil Karel Veliký.

Autor: Eduard Limonov

Když se Bakunin potkává s Evolou: Sen o novém národě, ozbrojené občině, Eurasii a polygamii…

Už jsem skoro zapomněl, že jsem napsal knihu „Disciplinární sanatorium“, [2] kde jsem uvažoval nad zřízením současné společnosti. Dneska jsem si vzpomněl, v souvislosti s tím, co my, NBS, [3] chceme, jakou společnost chceme vybudovat. Na Západě se dnes za šťastný považuje jednotvárný dlouhý život podle standardů evropské civilizace. To znamená netěžká práce, nějaké papírování, celý život jedna pevná kariéra, pak vysoký věk – ne ubohá existence penzisty a smrt v hluboké bezmocnosti stáří. Státy západních zemí člověka potlačují, když mu nechávají jen jednu dovolenou samostatnou aktivitu – lov na samičky.

Read the full story