Autor: Edward Lozansky

Nedávné podepsání smlouvy o výstavbě plynovodu Nabucco je bezesporu více politickým, nežli ekonomickým rozhodnutím. Když stranou položíme otázku proveditelnosti, skutečných šancí na jeho vybudování i ziskovosti stranou, tato smlouva jednoznačně ukazuje, že alespoň pro tento okamžik nad těmi co by rádi viděli Rusko jako silnou a klíčovou součást Západu převažují ti, kteří by jej rádi viděli oslabené. Je také zřejmé, že bez silné lobby z Washingtonu by výstavba plynovodu Nabucco nikdy nezapočala. Jelikož z něho Spojené státy nemají prakticky žádný ekonomický zisk, dává  tato politika Washingtonu proklamovanému „restartu“ [ve vztazích mezi USA a Ruskem, pozn. překl.] poměrně nejasnou budoucnost.

V posledních 20-ti letech od pádu komunismu každý president Spojených států opakoval, že je v americkém zájmu mít v Rusku silný, demokratický a prosperující národ. Slova však zřídkakdy odpovídají činům. Washington potřebuje, a také často dosáhne toho, aby s ním Moskva spolupracovala v klíčových bezpečnostních otázkách dneška, to vše jen proto, aby se v následujícím okamžiku otočila k Rusku zády a začala vyvíjet co největší úsilí k zamezení toho, aby „ne-demokratická“ a „autokratická“ Moskva uspěla ve svých ambicích udělat z Ruska energetickou supervelmoc. Namísto toho chce zaručit, že se do Moskvy dostane co nejméně peněz jak jen je to možné – a to tím, že přísun financí odklání do bývalých sovětských republik, kde lze demokratická zřízení těžko rozlišit od jejich nepřítomnosti a kde je běžný, někdy dokonce dědičný, orientální despotismus. Tolik tedy k oné tak propagované úloze Spojených států podporovat šíření demokracie v zahraničí.

Dobrá, zapomeňme na demokracii a podívejme se na skutečné jádro věci. Prohrálo Rusko tentokrát? A co další důležitá překážka pro Nabucco – jeho napojení na Írán? Je poměrně jasné, že nový plynovod bude možné naplnit jen s velkými obtížemi. Kdyby se vyloučil ruský a íránský plyn, bylo by to prakticky nemožné. Právě z tohoto důvodu Turecko trvalo na tom, aby Rusko i Írán zůstali na seznamu dodavatelů plynu, ale v té době ještě nápad o celkovém vyloučení Ruska z dodávek nebyl na pořadu dne. Brzy se Nabucco lobbisté budou muset vypořádat s celou řadou nepříjemných otázek: Proč by se měli utrácet miliardy na obohacení Íránu nebo Ruska? Další otázka k zodpovězení je, co dělat v případě, že Rusko a Írán odpovědí, že již o projekt nemají zájem z důvodu nutnosti naplnit další kontrakty do odlišných destinací. Mohlo by dokonce Nabucco Rusko a Írán sblížit natolik, že by ovládali nejen dodávky plynu, ale i geopolitiku?

Rusko poskytlo Spojeným státům a NATO v Afghánistánu obrovskou pomoc. V Íránu by mohlo udělat ještě více, jelikož v podstatě celý íránský jaderný program závisí na Rusku. Rusko tak stojí v pozici nejlepšího ručitele toho, že bude využit pro mírové, spíše nežli vojenské účely.

Rusko nepochybně udělalo chybu v tom, že poněkud brzo přijalo Ahmadínežádovo prohlášení o vítězství v nedávných volbách. Íránská opozice ještě nebyla rozdrcena a konečný výsledek je pořád nejistý. Čím dál více politických vůdců a dokonce i mulláhů (náboženských představených, pozn. překl.) přechází na druhou stranu. Kremlin by udělal dobře, kdyby ukázal více zdrženlivosti nebo přinejmenším neutrality; tím by se do budoucna vyvaroval mnoha obtíží.

Dalším zajímavým poznatkem je, že Ukrajinci, Poláci a obyvatelé Pobaltí jsou dnes neobvykle potichu. Když však protestovali proti projektu Nord Stream, který má propojovat Rusko s Německem skrze Baltské moře, byli poměrně výřeční. Tím, kdo byl slyšet vůbec nejhlasitěji, byla Ukrajina, jelikož ji Nord Stream bude obcházet a zbaví tak Kyjev cenných příjmů i šance k vydírání Ruska pozdním splácením účtů za plyn. Plynovod Nabucco – samozřejmě, bude-li vůbec někdy postaven – bude taktéž míjet Ukrajinu, ale zatím to vypadá, že to jejím vůdcům vůbec nevadí. Co více, dokonce projektu nadšeně tleskají; existuje tedy snad nějaké tajné ujednání co se Nabucca a Ukrajiny týče?

Shrnuto a podtrženo, vše zatím nasvědčuje tomu, že Nabucco je jen příliš nafouknutou bublinou, jak z důvodu pochybné ekonomické kalkulace, tak díky silně podezřelým politickým manévrům.

Výhodou pro Rusko nicméně je, že jej Nabucco popožene k agresivnějšímu úsilí při výstavbě alternativních plynovodů Nord Stream a South Stream, přičemž zároveň nebude ztrácet čas s diversifikací své ekonomiky, to za účelem snížení závislosti na přírodních surovinách. Pro fanoušky Nabucca je tak zatím na oslavy příliš brzo. Namísto doporučení ke koupi akcií na plynovod bych tedy spíše některým úzkoprsým jedincům připomenul, že je výhodnější mít Rusko jako přítele, nežli jako oponenta.

Edward Lozansky je presidentem Americké university v Moskvě. Z anglického originálu přeložil Stanislav Máselník.

Související články:

1. Nabucco přenechme Verdimu

V tom jsou Rusko a EU dávnými partnery, kteří však nejsou schopni zabraňovat krizovým situacím a urovnávat je. Ukázal to leden 2009, kdy blokovala Ukrajina dodávky ruského plynu do Evropy a fakticky vyhlásila plynovou válku 15 evropským zemím. Přičemž ty, i když jsou účastníky Energetické charty, nemohly využít právních nástrojů, aby povolaly Kyjev k odpovědnosti.

Mj. právě v této souvislosti nastolil ruský prezident Dmitrij Medveděv otázku nutnosti radikálního zdokonalování právního základu světového obchodu s energetickými médii. Jde o to, aby byl spolu s G8, G20, EU, SNS, Šanghajskou organizací pro spolupráci a dalšími mezinárodními a regionálními organizacemi vypracován univerzální právně závazný dokument. Přitom vyzývá Moskva k tomu, aby se jeho účastníky staly všechny hlavní země vyrábějící, přepravující a konzumující energetická média. Upozornil na to v interview pro Hlas Ruska expert Ústavu pro problémy přirozených monopolů Alexej Belogorjev.
Bohužel, v současné době neexistuje všeobecně uznávaná mezinárodní dohoda, která by spojovala jak dodavatele, tak i přepravce a spotřebitele energetických médií.

Hlavní návrh Ruska spočívá v tom, aby za prvé, zachovávaly všechny země svrchovanost nad svými energetickými sítěmi a zdroji. Existující Energetická charta a smlouva s ní vymílají svrchovanost zemí-výrobců a zemí-přepravců nad svým energetickým hospodářstvím. Zvláštní význam má také návrh Ruska zapsat do nového dokumentu bezprostřední odpovědnost jak dodavatelů, tak i přepravců a spotřebitelů za přerušení dodávek a placení za ropu, plyn a za jejich přečerpávání. Celkem se zavádí detailně propracovaný a konkrétní mechanismus urovnání konfliktů při dodávkách energetických médií.

V současné době naráží rozvoj spolupráce Ruska s EU na politické překážky. Přičemž ty zvláště brzdí styky v energetice. Diskuse kolem návrhu Dmitrije Medveděva, která začala dnes v Moskvě, musí v konečném důsledku ukázat, do jaké míry je EU připravena odstranit tyto bariéry v zájmu mezinárodní energetické bezpečnosti.

Zdroj: Hlas Ruska.

Související články:

1. Nabucco přenechme Verdimu

Autor: Jana Bobošíková

Premier Topolánek prohlásil, že výstavba plynovodu Nabucco je pro Předsednictví ČR prioritní. Evidentně ale jde o nesprávnou prioritu z geopolitického, bezpečnostního i čistě energetického hlediska.

To není laický pohled můj, ale je to názor expertů z Evropaké komise, z pařížské Mezinárodní energetické agentury IEA, odborníků českých a německých např. z Transgasu, RWE a E.ON. Ale také specialistů z římské NATO Defence College a z Centre for European Policy Studies. Za rozumnou prioritu považuji naopak dobré vztahy a smlouvy s Ruskem a Gazpromem, při dohledu na procesy na Ukrajině a v Rusku.

A k prioritám samozřejmě patří i vybudování plynovodu Sever z Ruska do Německa v kooperaci ruských, německých a nizozemských firem a plynovodu Jih z Ruska do Bulharska, Řecka, Itálie, Srbska a Maďarska. Je také plánováno propojit Sever v Německu přes plynovod Gazela do ČR a Jih z Maďarska na Slovensko. V případě, že by se Nabucco vybudoval, nastoupí totiž namísto jednoho řada dalších vyděračů. Turecko tak už učinilo. Požaduje vysoké tranzitní poplatky. Státy Kaspické oblasti nejsou dostatečně stabilní – viz srpen 2008 v Gruzii, zmatky v Uzbekistánu, Turkmenistánu, v Azerbajdžánu. A možnosti Iránu jsou obrovské.

Co ale považuji za klíčové, jsou faktické zásoby plynu. Téměř dvě třetiny světových ložisek mají tři státy – Rusko, Irán a Katar. Rusko 45 bilionů kubických metrů, Irán 28, Katar 25. Ty státy, které by měly být přes Nabucco zdrojem plynu pro EU, mají zásob málo. Turkmenistán 2,7,  Kazachstán 1,9, Uzbekistán 1,7, Azerbajdžán 1,3 bilionu metrů kubických. Také nelze zapomínat, že Gazprom a Rusko má všude své lidi a různé dohody veřejné i neveřejné, které dávají přednost prodeji plynu Gazpromu na desítky let za zaručené ceny. Zatímco Nabucco je ve hvězdách. Navíc by vedl oblastmi, kde teroristé bohužel dobře vědí, jak se plynovody a ropovody ničí. A krom toho uvedené státy jednají s Čínou a Indií, které umějí plyn zaplatit.

Jsem přesvědčena, že české vládě a Evropské Unii zbývá jediná realistická a perspektivní cesta – zabývat se urychleně bezpečnými, zajištěnými plynovody Sever a Jih,  upevňovat smluvní základnu pro dodávky ropy, rozvíjet jádro. Je nutné věnovat se také rozvoji ropovodů a jaderných elektráren. Díky novým nalezištím ropy a plynu bude Rusko do roku 2020 těžit ročně 550 milionů tun ropy a z toho více než polovinu exportovat. Plynu se bude v Rusku těžit až 740 miliard kubických metrů ročně, z toho půjde téměř polovina na export.Čísla jsou z Ruské energetické koncepce do r. 2020.Ta zároveň umožňuje českou účast na projektu Mezinárodního střediska pro obohacování uranu v Angarsku pod kontrolou  MAAE. To by také vyřešilo problém vyhořelého jaderného paliva. A ČR by mohla uvažovat o rozšíření spolupráce firem jako Škoda JE, Škoda – Power a Vítkovice,a.s. s ruskými společnostmi na modernizaci reaktorů VVER – 1000 a také spolupracovat při výrobě reaktorů s rychlými neutrony. Jediná elektrárna na světě s rychlými neutrony zatím funguje jen v Rusku.

Zdroj: Zvědavec.org

Související články:

1. Plynovod, který nikam nevede
2. Rusko navrhuje EU zdokonalit právní základy energetické součinnosti