Autor: Karel Kaiser

Zastavení nad podnětnou a v mnohém dnes provokativní knihou Helmuta Schmidta „Sebezáchova Evropy“

Jednání a spory ohledně ratifikace Lisabonské smlouvy v České republice nejenom, že rozštěpily veřejné mínění na dvě téměř nesmiřitelné poloviny, ale také připomněly, že evropská integrace není uzavřený proces. Více se soustředíme na aktuální otázky technologického (mnohdy technokratického) charakteru a zapomínáme, že jakýkoli proces musí být postaven především na „ideji“. Bývalý předseda SPD a západoněmecký kancléř v letech 1974-1982 Helmut Schmidt (celým jménem Helmut Heinrich Waldemar Schmidt) ve své knize podává vynikající analýzu přesvědčivého charakteru, kterou umocňuje fakt, že jako socialista musí být za některé své názory a podněty (odmítání vstupu Turecka do EU, volání po nutnosti celoevropské spolupráce na omezení imigrace) vnímán svými soukmenovci jako heretik. Rovněž pozitivní vztah k Rusku, skepse k volnému trhu, globalizaci a „dravčímu kapitalismu“ rozhodně nepotěší řadu mainstreamových politických elit nejenom v Německu a jiných národních státech Evropy, ale především právě na úrovni celoevropské.

Read the full story

Autor: Guillaume Faye

Následující text je možné pojmout jako jistý příspěvek k diskusi, která se v poslední době rozpoutala vlivem fenoménu zvaného “Lisabonská smlouva”. Diskutuje se o našem návratu do Evropy, o evropských hodnotách, o evropanství a staví se proti sobě na jedné straně odmítání integračního procesu proti nadšenému “huráevropanství”, které v mnoha případech vede až k despektu nad domácím politickým systémem a obscénnímu názoru “bude lepší když nám budou vládnout bruselští úředníci”. Ale ve vlastním zájmu bychom neměli automaticky upadat do této uměle vytvářené reality. Fenomén Evropa a koneckonců ani evropská integrace nemusí bezprostředně souviset s akceptací současné institucionální podoby EU stejně tak, jako překonání moderních státně-nacionálních prizmat nemusí být útokem na národní identitu.

Read the full story

Novoroční analýza Délského potápěče

Rok 2008 byl v mnohém zásadní. Na rozdíl od domácích událostí, které se ke zklamání numerologů a milovníků historizujících podobností nenesly ve znamení žádné výrazněji dramatické události, která by potvrdila „osmičkovou“ tradici, okolní svět (byť bychom na světové události neměli nahlížet prizmatem my vs. okolí) doslova vřel.

Byli jsme svědky rozvinutí hluboké finanční krize, která přerostla v krizi celosvětovou a hospodářskou. Rok 2008 přinesl nezvratný důkaz, že neoliberální idea trvale udržitelného růstu narazila na svůj strop. Post-bipolární řád světa, který se měl nést ve znamení Pax Americana potvrdil své univerzalistické záměry protiprávním uznáním narkostátu Kosovo a flagrantním nezájmem o osud tamějších příslušníků srbského národa a také o vyšetření zločinů kosovské strany. Nesymetrický odpor „západního civilizovaného světa“ vůči ruskému zásahu proti Gruzii naopak potvrdil, že univerzalistická snaha Západu o export vlastních hodnot a politických systémů bude do budoucna sílit a hrozit skutečným návratem nové studené války.

Read the full story

Text vyšel pod názvem “Nová Evropa nemusí být nutně pejorativní termín” v rámci diskuse nad budoucností českých zemí v EU v časopise Národní myšlenka.

Jan Maloušek v jednom z minulých čísel Národní myšlenky otevřel článkem “Je možná budoucnost českých zemí bez EU?“ debatu, kterou považuji za vynikající výzvu, byť by se měla odehrávat v kruhu úzkém a sice v rámci „národoveckého“, či „národně konzervativního hnutí“, jejímž je časopis Národní myšlenka významným reprezentantem. Na druhou stranu, při pohledu na celkové současné tzv. „pravicové“ spektrum názorů v České republice se nabízí otázka, kde pomalu jinde podobnou debatu vést, když je „pravicový mainstream“ dnes omezen na mlácení prázdné slámy, opakování otřepaných floskulí a ve chvíli, kdy je jisté, že se evropský proces dostal na určitou křižovatku, se orientuje na „diskuse“ technicistního a byrokratického charakteru, přičemž o hodnotově-geopolitickém diskurzu nemůže být ani řeč. Zbývají povětšinou „levicové“ intelektuální časopisy a právě tiskoviny typu Národní myšlenky.

Read the full story