Včerejší spektakulární zátah na české neonacisty, jejich výslechy v pověstných policejních místnostech v Bartolomějské ulici, jakož i bojově znějící deklarace českých politiků proti extremismu ve mne vyvolaly vzpomínky, pochybnosti i jistá očekávání.

Nejprve k oněm vzpomínkám. Vyšetřovny v Bartolomějské ulici důvěrně znám. Poprvé jsem se zde ocitl po podpisu Hnutí za občanskou svobodu a založení první nezávislé studentské organizace na PedF UK. Učil jsem v rámci povinné praxe středoškolské studenty v Berouně, když se ve dveřích objevila ředitelka školy a vyzvala mne, abych výuku přerušil a vyšel na chodbu. Zde už na mne čekal příslušník StB, jenž mne za neustálého žvanění o svých oblíbených foglarovkách na „Barťák“ dopravil, abych se zde dozvěděl, že nepřestanu-li s protistátní činností, odnesu to nejen já, ale ztrátou zaměstnání i můj otec. Byl jsem na jejich vkus asi příliš velký extrémista.

Nevím, v jaké atmosféře zde probíhaly výslechy stoupenců či aktérů neonacistické „hudební“ scény. Vzpomínám však na profesora Jana Patočku, prvního mluvčího Charty 77, když se k údivu mnoha svých přátel zastal vyšetřovaných muzikantů z Plastic People of the Universe. Jejich hudební produkce mu byla cizí, považoval ji za esteticky podprůměrnou, zkrátka nenacházel v ní žádné zalíbení. Podobně mu byla cizí i uvolněnost mravů a anarchistické sklony nemalé části tehdejšího undergroundu. Patočka se ozval z důvodů principiálních – nesouhlasil s tím, aby v československých komunistických věznicích trávili svůj život lidé pro své politické názory a světonázorové postoje. Nalejme si čistého vína – také demokratická Česká republika má svoje politické vězně.

Tím jsem však již vstoupil do oblasti výše zmíněných pochybností. Tou další je označení neonacistů termínem krajní či extrémní pravice. Filosoficky a politicky zorientovaný novinář/politik/aktivista by měl vědět, že typické rysy nacismu a jeho ideových klonů jsou ve své podstatě levicové. Jednoznačně v nich převažuje étos kolektivismu, etatismu, vitalismu a s nimi související idea „nového člověka“ a „nové společnosti“, opovrhující mravně uspořádanou svobodu a evropskou křesťanskou tradicí. Pro tyto důvody, a nejsou jediné, mám k neonacismu “extrémně” odmítavé stanovisko. Hitlerův Mein Kampf je vyznáním víry v darwinisticky chápanou evoluci lidstva, jejímž katalyzátorem je zápas o přežití ras a konečné nastolení „zlatého věku“, v němž pomyslný Hegelův světový duch dosáhne svého plného sebeuskutečnění. Typickou ukázkou takového smýšlení jsou Turnerovy deníky, v nichž stoupenci rasově podmíněného Dobra usilují o nastolení „nového světového řádu“. Ideová vazba mezi socialisty nacionálními, internacionálními i některými jejich odpůrci z řad sekulárních humanistů je nepřehlédnutelná. Boj, jenž mezi nimi probíhá, je po výtce bratrovražedný. Nazývat neonacisty krajní pravicí je tedy zkreslující a na místě je i otázka, zda se nejedná o zkreslení záměrné.

Zavírat někoho za extrémní názory je sporné. Jak a kdo dnes vymezí, který názor ještě extrémní není a který již je? Stane se v dohledné době extremismem popírání užitečnosti procesu evropské integrace nebo globálního oteplování? Přijdou si pro Petra Hájka? Soudě podle mluvy jejich politicky exponovaných vyznavačů asi ano. Zato však víme, že podle Topolánka, Paroubka, Motejla či Havla nezastává extrémistické postoje předseda KSČM Vojtěch Filip, jenž se ještě před pár dny rozčiloval nad vysíláním dokumentu o justiční vraždě Milady Horákové. Nebo se mýlím a oni veřejně Filipa vyzvou, aby svůj podpis pod společnou protiextremistickou deklarací stáhl? Nebo se vydají cestou Baracka Obamy, jehož administrativa mezi extremisty v hledáčku FBI zařadila také ochránce nenarozeného života či vlastenecká uskupení, kritizující neústavní počínání vlády USA či varující před důsledky nekontrolované imigrace?

Už jsem o tom kdysi psal, ale v této souvislosti nemohu nepřipomenout výrok vrchního českého sodomity Jiřího Hromady na mou adresu, že bych měl po schválení antidiskriminačního zákona (očekávám, že jej ODS příští středu v Poslanecké sněmovně navzdory vetu prezidenta Klause prosadí) stanout pro svoje „homofobní“ výroky a postoje před soudem.

Apropos, měl bych pro pecinovsko-kocábovské jednotky také jeden tip na zátah. Příští sobotu se v jihočeském Táboře koná veřejný pochod homosexuálů, leseb, transsexuálů, bisexuálů, souhrnně řečeno, translidí. Jedná se o hnutí, směřující k potlačení práv a svobod občanů. Ale o tom až příště.

Převzato z autorova blogu na Ihned.cz