Tag Archive | "Oskar Krejčí"

Tags: , ,

Mám strach o naši civilizaci


Autor: Oskar Krejčí

Velkým problémem debat o radaru a Rusku je falešná historičnost. V ní jsou fakta nahrazena analogiemi a místo hledání zákonitostí nastupují emotivní stereotypy. Projevilo se to také v diskusi nad článkem Karla Pacnera „Mám strach o naši zemi” (Reflex č. 39/2009), kde lze zachytit dvě takovéto pasti. Není to ovšem případ jen této diskuse, zejména v poslední době, po americkém odstoupení od radarových” plánů v Česku se to projevilo ve slovech pravicových politiků a žurnalistů.

Strach z Ruska vyrůstá dílem z jednostranně zobecněné generační zkušenosti, dílem z vize věčné imperiální ambice Ruska. To vše pak je propojováno s představou, že Rusko stále sleduje linii bolševické zahraniční politiky.Bývaly doby, kdy se celá Evropa třásla před francouzskými vojsky. Dnes tento pocit nesdílí nikdo. Též obavy z Německa mizí jak díky dlouhodobě rozvážné politice této země, tak i v důsledku odchodu generací, které měly s německým imperialismem ty nejhorší zkušenosti. Obdobně to bude s Ruskem.

Read the full story

Posted in Analýzy, GeopolitikaComments (4)

Tags:

Oskar Krejčí o summitu Rusko-USA


Posted in VideoComments (0)

Tags:

Oskar Krejčí o českém předsednictví EU


Posted in VideoComments (0)

Tags: ,

Radar: Nic není rozhodnuto


Autor: Oskar Krejčí

Podle dostupných informací prohlásil americký ministr obrany Robert Gates při inspekci na Aljašce, že se rýsuje kompromis mezi Spojenými státy a Ruskou federaci ohledně Národní protiraketové obrany USA. Podle něho by tento kompromis měl vypadat tak, že nejen na území Polska, ale i na území Česka by měly být umístěny americké rakety-lapače, radary by pak měly být postaveny v Rusku a využívány oběma velmocemi.

Z této zprávy vyplývá, že se část administrativy prezidenta Baracka Obamy nevzdala plánů na vybudování Národní protiraketové obrany USA. Tedy projektu, který výrazně destabilizuje mezinárodní situaci. I když se na první pohled může zdát, že výše zmíněná údajná dohoda mezi Washingtonem a Moskvou by mohla situaci zklidnit, její důsledky by mohly být nedozírné – a to nejen ve vztahu k Íránu a muslimskému světu, ale i vůči Číně. Nemluvě o tom, že by se americký voják nedostal pouze k hranicím Ruska, o což Pentagon usiluje již dávno, ale přímo na ruské území.

Read the full story

Posted in GeopolitikaComments (0)

Tags:

Oskar Krejčí a čtyři možné scénáře vývoje mezinárodních vztahů


Posted in VideoComments (0)

Tags:

Oskar Krejčí o Ukrajině a plynu


Oskar Krejčí o Ukrajině a plynu (záznam komentáře ze dne 16. ledna 2008). Převzato z webu Res publica.

Posted in VideoComments (0)

Tags: , , ,

Jestli se Rusko otočí východním směrem, bude to naše prohra, ne prohra Moskvy


Oskar Krejčí – český politológ, analytik, univerzitný profesor, autor sedemnástich kníh a približne tisíca štúdií a článkov. V súčasnosti pôsobí ako prorektor Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů v Prahe, rovnako aj na Ústave politických vied Slovenskej akadémie vied. Medzi najvýznamnejšie knihy patrí bezpochyby už tretie vydanie Mezinárodní politiky, Kniha o voľbách alebo Geopolitika stredoeurópskeho priestoru. Redakcia mepoforum.sk mu položila niekoľko otázok (nielen) na tému súčasného usporiadania svetového politického systému.

Read the full story

Posted in RozhovoryComments (0)

Tags: , , , ,

Hrozivé proroctví (Polemika s Huntingtonem)


Autor: Oskar Krejčí

Nejnebezpečnějším důsledkem Huntingtonovy vize střetu civilizací je možnost, že by se mohla stát pravdivou. Většina politiků postrádá jak systematické vzdělání, tak vědomí nadosobních cílů svého snažení. Pro potřeby výkonu svého povolání však obé potřebují. Výsledkem tohoto rozporu je tendence politiků uchylovat se k jednoduchým teoriím, elegantním vysvětlením, k rychlým a zdánlivě snadným řešením. Takovýmto prostým a srozumitelným paradigmatem je i představa konfliktu civilizací.

Read the full story

Posted in Geopolitika, HistorieComments (0)

  • Popular
  • Latest
  • Comments
  • Tags
  • Subscribe

Myšlenka dne

I suspect the next American revolution will be precipitated more in the way it occurred in pre-1789 France than in early 20th-century Russia or in postwar Italy and Germany. The revolutionary agent, as a result, will probably not be a “party” per se, but a new consciousness promoted through the metapolitical activities of salons, societies of thought, blogs, and other traditional and digital media promoting an anti-liberal critique of the dominant system. Once these activities inform the consciousness of a critical mass of like-minded oppositionalists, it will perhaps then be possible to organize a party to capture the dominant institutions.


Michael O'Meara.