Posted on 08 January 2010
Autor: Ondřej Šlechta
Írán zorné pole světových médií neopustil ani na přelomu roku. Právě v posledních týdnech minulého roku dostal problém novou dynamiku. Byl to konec listopadu, kdy Írán i přes odmítavou rezoluci Mezinárodní agentury pro atomovou energii oznámil stavbu dalších deseti nových zařízení na obohacování uranu. V prosinci proběhl test nové rakety dlouhého doletu (Sadžíl-2). Nedlouho poté uskutečnil Ústav studií národní bezpečnosti Telavivské univerzity simulaci, která předpokládá, že Barack Obama nepodpoří případný izraelský úder a bude pokračovat v jednáních s Teheránem. Pokud nedojde k vyhrocení významnějších konfliktů (Indie-Pákistán, rusko-gruzínské spory, Kavkaz), bude Írán v roce 2010 mezinárodně-politickým tématem č. 1.
Read the full story
Posted on 23 October 2009
Autor: Oskar Krejčí
Velkým problémem debat o radaru a Rusku je falešná historičnost. V ní jsou fakta nahrazena analogiemi a místo hledání zákonitostí nastupují emotivní stereotypy. Projevilo se to také v diskusi nad článkem Karla Pacnera „Mám strach o naši zemi” (Reflex č. 39/2009), kde lze zachytit dvě takovéto pasti. Není to ovšem případ jen této diskuse, zejména v poslední době, po americkém odstoupení od radarových” plánů v Česku se to projevilo ve slovech pravicových politiků a žurnalistů.
Strach z Ruska vyrůstá dílem z jednostranně zobecněné generační zkušenosti, dílem z vize věčné imperiální ambice Ruska. To vše pak je propojováno s představou, že Rusko stále sleduje linii bolševické zahraniční politiky.Bývaly doby, kdy se celá Evropa třásla před francouzskými vojsky. Dnes tento pocit nesdílí nikdo. Též obavy z Německa mizí jak díky dlouhodobě rozvážné politice této země, tak i v důsledku odchodu generací, které měly s německým imperialismem ty nejhorší zkušenosti. Obdobně to bude s Ruskem.
Read the full story
Posted on 16 May 2009
Zdiskreditovaní bushovskou érou, vrací se jestřábi pod praporem Obamy
Autor: Michael Brendan Dougherty
Když Republikáni přišli v Kongresu o většinu a John McCain prohrál prezidentské volby, zdálo se, že neokonzervatismus je mrtvou a přežitou silou. Francis Fukuyama si nad neokonzervatismem koneckonců posteskl už v roce 2006. Iam Buruma dokonce popsal McCainovu kampaň jako „poslední neokonský výstřelek“ a zdvořile si odkašlal v tom smyslu, že nám neokopni rozhodně chybět nebudou.
Jeden by čekal, že neokonzervativci budou z usazení se Baracka Obamy v Bílém Domě podráždění a k jeho prezidentství krajně skeptičtí a kritičtí. Místo toho se ale radují a spolu s liberály mesiáše obskakují. Zkrátka si užívají znovuzískaný respekt. Obama je jejich hrdina.
Read the full story
Posted on 23 April 2009
Autor: William S. Lind
Třístý komentář této série skýtá dobrou příležitost k ohlédnutí. Události myslím obecně potvrdily rámcovou koncepci války čtvrté generace. Irák nebyl žádný “piknik”, stejně jako úvodní invaze do Afghánistánu “nevykuchala” Taliban. Mulla Omar se ukázal být lepším prorokem; ještě než dopadla první americká bomba, řekl: “Ztratíme vládu a ztratíme Kábul, ale na tom nezáleží”. Jaké poučení lze odvodit z předchozích komentářů a jejich vzájemných vztahů s událostmi v širším světě? Tři z nich se mi zdají mít prvořadou důležitost:
Read the full story
Posted on 20 April 2009
Autor: Karel Kaiser
Nad knihou Emmanuela Todda „Po impériu. Esej o rozpadu amerického systému.“
Studie francouzského historika a politického analytika z Národního institutu demografických studií Emmanuela Todda rekapituluje imperiální éru a na základě zevrubné argumentace, podpořené řadou statistických fakt dospívá k závěru, že podstatný a citelný pád Spojených států se blíží, přičemž úpadek už začal. Na rozdíl od mnoha děl hysterických antiamerikanistů, opakujících stále to samé, Todd přichází s celkově novým stylem myšlení, když se vysmívá všem Moorům a Chomským pro jejich posedlost mocí Ameriky. Tito lidé, zdůrazňuje autor, nechápou podstatné změny současného světa. Americká globální moc je minulostí. USA jsou papírový tygr a mediální liška.
Read the full story
Posted on 22 March 2009
Autor: Ondřej Šlechta
Větší diplomatické pozdvižení Barack Obama způsobit nemohl. Nabízí Íránu přátelskou ruku, obnovení vzájemných diplomatických jednání, včetně vrcholných schůzek. Hlásné neokonzervativní trouby již spustily poplašný ryk, jejich mediální následovníci (nejen v USA) publikují suverénní komentáře a hovoří o údajném potvrzení předpokladu. Vlády se chopil slabý prezident, který nebude ochoten hájit demokracii preventivním zatýkáním a leteckými údery a svobodomyslné čekají horká léta. Nic ale není pravdě vzdálenější, než představa, že s Obamou přišel do úřadu člověk, který bude revidovat dosavadní americkou zahraniční politiku nějakým zásadním posunem od intervencionismu k izolacionismu. Stále však platí, že je na obecné soudy o Obamově kurzu do jeho očekávaného projevu v dubnu, kdy NATO oslaví 60. let od svého vzniku, brzy.
Read the full story
Posted on 14 March 2009
Autor: Srdja Trifkovic
Motto: V západním světě potřebujeme změnu paradigmatu, jež by vydláždila cestu opravdové Severní alianci složené z Ruska, Evropy a Severní Ameriky, jelikož všechny v nadcházejících dekádách čelí totožným hrozbám. V nejistém a možná ještě brutálnějším světě by lidé severu mohli konečně zvážit, zdali není opravdu lepší se vydat společnou cestou, nežli být poraženi rozdělením vlastních řad.
Vojenská metoda užívající koncentrovaného a překvapivého útoku na slabý článek nepřítelovy obrany zapříčiňuje porážku nepřítele způsobenou rozdělením jeho vojsk a následným zničením jednotlivých dílčích segmentů jednoho po druhém, namísto utkání se s plně zformovanýmy šiky. Jejím brilantním příkladem je tažení Stonewalla Jacksona z roku 1862 Shenandoahským údolím, kdy armáda sedmnácti tisíc mužů porazila tři navzájem oddělená unijní vojska, která byla dohromady čtyřnásobně početnější.
Read the full story
Posted on 14 February 2009
Autor: Ondřej Šlechta
Na Lucerně Wikipedie se objevily dva celkem podnětné posty (1, 2) , věnující se ideologii amerických neokonservativců. Za zvlášť důležitou považuji poznámku „neokonservativci se tváří jako demokraté, ale ve skutečnosti potlačují pluralitu.“ Proč ale vůbec usilovat o pluralitní svět a odmítnout neokonzervativci hlásanou poznatelnost „objektivního“ a jeho prosazení ve světě?
Read the full story