Categorized | Historie

O evropském odporu (a identitě)

Autor: Karel Veliký

Indoevropské kmeny spolu válčily odpradávna. Evropské národy také. Společná barva kůže či příslušnost ke stejné jazykové skupině ještě nezaručují stejnou politickou vůli. Dokázaly se však také sjednocovat. Táží-li se dnes někteří „mudrci“ – úplně naivně – v čem spočívá naše „evropská identita“, pak odpovídáme: především ve společných obětech proti vnějšímu nepříteli. Od řeckých států, přes říši Franků až k tureckým válkám umírali muži, abychom my mohli žít: Za etnogeopolitickou skutečnost Evropy!

I. Předehra:

Chronicky rozhádané řecké „polis“ se – alespoň částečně – sjednocují proti etnicky a kulturně cizímu nepříteli. U Marathonu (Miltiades) nebo u Thermopyl (Leonidas) jejich „těžká pěchota“ (hoplítés) prokazuje převahu nad národy, v nichž se rozplynula stará perská šlechta.

II. Od římského vypálení Kartága:

451: Aetius v čele spojených římských a germánských vojsk zastavuje Huny na Kataulanských polích.
732: Frankové Karla Martela zadržují Saracény nedaleko Tours.
795: Karel Veliký drtí Avary v Panonii.
955: Ota I., německý císař, definitivně pacifikuje kočovné Maďary u Augšpurku , „nejvýznamnější bitva 10. století“; Češi jsou u toho! Boleslav I. ve stejné době odráží Maďary na Moravě…
1000-1100: Reconquista.
1085: Znovudobytí Toleda na Maurech. Kastilská království v čele.
1061-1072: Normané Roberta Giuscarda vypuzují Maury ze Sicílie.
1095: První křížová výprava proti Seldžukům.

(Vznik rytířských řádů.)

1241: Tatarsko-mongolský vpád. Bitva u Lehnice

(„při jedné šarvátce u Olomouce král Václav I. odráží mongolský nájezd, tzv. ‚hoštýnský zázrak‘ je interpretován jako záchrana Evropy před zkázou“).

12. – 15. stol.: Druhá fáze reconquisty: portugalští křesťanští bojovníci spolu s flanderskými a německými rytíři proti Maurům; podle templářského vzoru zde vznikají řády jako Santiago, Alcantara, Aviz nebo Calatrava.
1212: Sjednocené evropské vojsko poráží Maury u Las Navas de Tolosa.

III. Od Nikopole k Zentě:

1396: Zikmund Lucemburský poražen sultánem Bajaretem u Nikopole; tisíce johanitů, německých a francouzských rytířů umírá.
1440: Johanité odráží Turky na Rhodu – obrovský ohlas v celé Evropě, příliv dobrovolníků; ostrov bránili angličtí, němečtí, francouzští, italští i španělští rytíři.
1444: Porážka Uhrů (pod Hunyadym) a Poláků (Ladislav II. Jagelonský) u Varny. Ohrožení střední Evropy!
1453: Z Konstantinopole se stává Istambul.
1456: Polská a uherská vojska úspěšně hájí Bělehrad.
1458 – 1463: Celý Balkán v tureckých rukou. Srbsko padlo 1459, Bosna 1463, Hercegovina 1483.
Kosovo pole; na počátku 16. století nová turecká ofenzíva:
1521: Dobytí Bělehradu. Obležení Krymu.
1522: Dobytí Rhodu, „poslední výspy Evropy ve Středomoří“.
1526: Bitva u Moháče

(Uhry se rozpadají na Sedmihradsko, „samostatné“ knížectví ovládané muslimy, vlastní „turecký pašalik“ a Uhry rakouské).

1529: Defenzíva Evropanů vrcholí prvním obležením Vídně!
1565: Turci neúspěšně obléhají Maltu, nové sídlo johanitů.

(„Johanité hájili společně s válečníky západních národů po dlouhou dobu Evropu, její mravní i hmotnou zřízenost před návalem davů surových plemen asiatských a afrických, zvláště Arabů, Turků, Mameluků [‚Egypťanů‘], vykonávajíce co malý hlouček odhodlaných hrdinů činy obdivuhodné statečnosti“, píše A. Ludikar. A skutečně! Po pět století tvořili hlavní hráz islámské expanzi ve Středomoří – vždyť v této oblasti zájmově zvlášť roztříštěná Evropa byla zřídka schopna obrany jako celek – tuto úlohu tedy převzal řád, jako malá mezinárodní organizace. Ne náhodou nese náhrobní deska v maltské katedrále na paměť slavného velmistra nápis: „Zde leží La Valette, postrach Afriky a Asie, Štít Evropy“).

1571: Bitva u Lepanta. Španělé (i Cervantes!) a Italové posílají ke dnu tureckou flotilu.

Během 17. století se síly vyrovnaly, v druhé polovině začíná restituce a konsolidace Uher na Turcích.

1664: „Vašvárský mír“: zastavení turecké expanze, konec 1. turecké války (hrabě Sporck vítězí u Sv. Gottharda).
1683: Nový nápor, obležení Vídně; 11 000 proti 200 000 po celé 2 měsíce; aby se Vídeň nestala novým Cařihradem, přicházejí evropské posily: říšská knížata, saský a bavorský kurfiřt, polský král Jan Sobieski (14 000 mužů). Silná koalice vítězí.
1686: Dobyt zpět Budín. Rozvrácení „budínského pašalíku“.
1688: Evropané dobývají Bělehrad; „Karlovacký mír“ – dobytí Uher v původním rozsahu.
1697: Evžen Savojský, vítěz od Zenty!

IV.: Válka s Turkem (1716-1718)

„Požarevacký mír“: původní hranice Uher překročena; kolonizace (evropští rolníci dostávají na dobytém území půdu, za to jsou povinni sloužit ve vojsku).
1736-1739: Po neúspěšné válce navrácení Srbska, záp. Valašska a Bosny muslimům.

Definitivně jsou Turci vytlačeni z Evropy až v 19. století, solidaritou Pruska, Ruska a Rakouska, jakož i národně-osvobozeneckým bojem Srbů, Řeků (Byronova dobrovolnická jednotka!) a dalších podrobených národů.

Zhruba o sto let později, „díky“ politické impotenci a zkorumpovanosti západoněmecké politické třídy, začíná kolonizace nová („od gastarbeiterů k mešitám“) , tentokrát přímo v srdci Evropy!

A nezapomeňme! Co se dnes děje v Kosovu je následek turecké politiky: aby změnili etnický a náboženský obraz země, která byla středem srbského království, neváhali ji kolonizovat Albánci, vyznávajícími islám.

Carl Schmitt: Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958

Glossarium - Záznamy z let 1947 až 1958***
Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958
***
U nakladatelství Academia právě vyšlo bezmála tisíci stránkové Glossarium Carla Schmitta s jeho sešitovými záznamy z let 1947 až 1958.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Martin Heidegger – Úvahy II–VI Černé sešity 1931–1938

Úvahy II–VI (Černé sešity 1931–1938)***
Černé sešity 1931–1938
***
Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Ladislava Chateau – Bylo jich pět …: Kolaborace, trest a rozpory

Ladislava Chateau - Bylo jich pět ...: Kolaborace, trest a rozpory***
Bylo jich pět – Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle
***
Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

À propos

„Potřebujeme třetí obraz člověka a života. Odmítnout dnes Washington a Moskvu neznamená jen politickou, ale také morální volbu: znamená odmítnutí amerických měst i komunistických koncentráků. Oba vzorce industriálního gigantismu budí vnější zdání moci, ale ve skutečnosti se ženou do propasti. Oba systémy jsou redukovány na to, že slepě následují požadavky monstrózního růstu. Nechaly kolem sebe šířit potopu a ženou se řekou, z níž už nějakou dobu není vidět břeh. Posláním Evropy je vybudovat hráze, které mohou tlumit konzumní společnost. Při absenci Boha musíme ustanovit moc, která stojí nad impériem moderního světa a nad říší kapitálu i účetních rozvah.“

Maurice Bardèche

Archív