Categorized | Politika

20. výročí sametu: 20 let pohrdání lidmi

Autor: Luděk Toman

Projásali jsme se až k všeobecné nenávisti k politikům

Mediální činovníci letošního několikanásobného výročí (’69, ’89) využívají k omílání standardní antikomunistické hysterie. Ale čas na to, abychom si připomínali, jak můžeme být šťastní, že tu máme demokracii, svobodu a lidská práva, skutečně není. Není na to čas a není k tomu především vůbec žádný důvod.

Především proto, že nyní můžeme „slavit“ 20 let systému, který lidmi dokonale pohrdá. Jejich životy, bezpečím, majetky, jistoty. Ale také jejich názory. Ty politiky nezajímají. Politická scéna se dávno zvrhla v boj několika mafiánských klubů, soustředěných na maximalizaci osobního majetkusvých členů, kteří se nemusí bát ani ztráty svých politických postů, ani toho, že je občané z parlamentu a vlády vyprovodí rychlým krokem.

Jak je to možné? Jak je možné, že politický systém se svými předáky, který si dává do štítu demokracii, může totálně a dokonce ostentativně pohrdat vůlí občanů? Kuponová privatizace, prosazená mafiánskými a zlodějskými metodami, kterou propagandisticky jistila média a politicky prosazovala strana reprezentující zájmy veksláků, velkorysé restituce do rukou vyvolených z okruhu havlovské oligarchie, rozbití Československa navzdory tomu, že většina Čechů a Slováků si toto vlastizrádné dílo nepřála, vstup do nejrůznějších pochybných vojenských paktů a spolků (NATO) bez referenda a v neposledním případě i zaryté a stále nekončící proradarové nadšení „demokratů“.

Třebaže v tomto případě si to veřejnost tak docela nenechala líbit a kromě tvrdohlavého odmítání radaru v průzkumech veřejného mínění se vzchopila, v míře, které byla schopna, i k fyzickému vyjádření odporu. To jsou jen ty nejmarkantnější a nejviditelnější případy. Když v těch strategických, je jasné, že o to více to platilo v těch méně viditelných a pro laika málo srozumitelných kauzách, ovšemže taktéž významně předurčující život lidí v této zemi, že se odehrávala a odehrávají za neprostupnou oponou, za níž mají přístup jen vyvolení lobbisté a korupčníci.

Vláda občanů? Vláda věcí tvých, lide český, se ti do rukou navrátila? To zní skutečně jako ironie. Kdyby tuto svoji hymnu z ’68 Marta Kubišová na Václavském náměstí znovu zazpívala, lidé by ji vypískali. Tedy alespoň běžní občané.To, co se nazývá volby, se dávno (pokud to kdy bylo něčím jiným) stalo vyprázdněným divadlem, které slouží pouze ke dvěma věcem: recyklování již několikanásobně recyklovaných politických figur a za další zaručení a legitimizaci toho, že vše ve své podstatě zůstane tak jak je.

Jestliže právo rozhodovat o politickém osudu, tedy volit skutečně, a ne fiktivně, se v dnešním systému stalo surrealistickou iluzí, je třeba říci, že iluzí je i celá řada lidských práv. Nezaručují člověku ani právo na život (natož důstojný život) a bezpečí a dokonce – což by u systému, jehož tvůrci zbožňují „soukromé vlastnictví“ mohlo překvapit – ani nedotknutelnost vlastnictví osobního. Jen poslední propad na světových burzách připravil o statisíce korun množství českých spořilů, kteří nalítli slibům „finančních expertů“ a své úspory svěřili do „bezpeční“ jejich fondů a bank, kde se měly „zhodnotit“.

Nezhodnotily. Posvátnost soukromého vlastnictví se ctí jak kdy a jak pro koho. Nejobecněji tuto dvojakost můžeme shrnout zásadou, že systém je ctí tím hůře, čím menší je jeho množství, a tím sofistikovaněji, čím mohutnější je jeho zásoba. Velkým vlastníkům dnešní systém umožňuje tunelovat vlastnictví těch malých, a nejen přímo kriminálními metodami, jako se to dělo především v dobách kuponové privatizace a vůbec privatizace majetku, ale i řadou méně nápadných právnických kliček a triků.

Bod po bodu by se dalo probírat jedno iluzorní lidské právo po druhém a jedna iluzorní svoboda po druhé, které jsou zakotveny v Ústavě, ale na které praktická realita nebere ohled a zástupy renomovaných právníkům k tomu mlčí. Když mluvíme o politických právech, máme tedy především právo volit, třebaže průměrně vydělávající člověk si musí být vědom toho, že na to, aby měl skutečně faktickou sílu něco rozhodnout, musel by mít v kapse nejméně desetitisíckrát větší obnos peněz, než má. Takže aby si na své politické právo mohl reálně sáhnout, musel by si předtím, než zajde k volbám, raději odskočit na několik let vydělávat na burzu a nebo ještě lépe velmi činorodě se zapojit do některé z několika politických či ekonomických mafií, které si rozdělily bohatství české země.

Iluzorní je přirozeně i veškerá „rovnost“ občanů před zákonem. O tom, co je to právo a zákonnost, rozhodují právní normy ústy svých vykladačů – právníků, takže práva jsou občanovi nadělována tím exkluzivněji, čím luxusnějšího právníky si může dovolit. Logicky proto jedněm prošly a procházejí miliardové podvody, zatímco druzí se neuniknutelně potýkají s problémy při řádově nižších škodách, a někteří dokonce jen proto, že nalítli či udělali obyčejnou lidskou chybu. Říká se tomu „spravedlnost“, ovšem už se nedodává, že je to spravedlnost odměřovaná podle velikosti měšců zlaťáků, které v nich cinkají.

Samozřejmě, z historického pohledu přece jen nějaká práva máme. Třeba se můžeme volně pohybovat po celé zemi (ne po celé, na soukromé pozemky vstup zakázán), zmizet z ní (vystěhováním), pískat si na ulici a chodit po trávnících (ne po soukromých). Takže nějaká svoboda zde přece jen je. A je to přesně svoboda, která odděluje jedince – robotníka a jedince – nevolníka od jedince, který funguje jako čerstvá nájemní síla připravená ke zhltnutí pažravým kapitálem. Takového volně plachtícího jedince potřebuje mnohem víc než nějakého k hroudě půdy doživotně upoutaného otroka. Dnešní stav demokracie, svobody a „lidských práv“ by tedy možná mohl vzbudit nadšení v dobách „naší paní“ Boženy Němcové (i když je otázka, zda by tehdejší lidé zase našli porozumění pro dnešní postmoderní kulturní výstřelky).

Ale podívejme se na to, jak je možné, že takový systém občané vůbec trpí a proč vlastně může stále existovat.

První a nejsilnější zbraní systém je lež. Tedy spíš Lež. Ohromná, velkohubá, troufalá a sebevědomá. Jako by chtěla dokázat nepravdu pořekadla, že lež má krátké nohy. Ta dnešní lež si vykračuje, ba lehkým krokem cválá, poskakuje, pobíhá sem a tam, přeskakuje v neuvěřitelných kouscích hlavy občanů, kteří si úžasem mohou vykroutit krky. Lež stála na samém počátku sametové revoluce, kdy „morální autorita“ slibovala hory doly a zaklínala se, že naše země bude ještě víc sociálně spravedlivá a že v ní nebude nezaměstnanost. Její souputníci, taktéž „morální autority“ tehdy svého gurua neokřikli „Lžeš!“ a ani později se z jejich úst neozvalo „Lháři!“. Takže, podobně jako v Bibli, když byl stvořen svět, na počátku dnešního systému stálo také slovo. Ale lživé slovo.

Zdrojů trvanlivosti systému je přirozeně víc. I když lež je součástí každé z nich. Volby, kde občané ve skutečnosti volit nemohou, demokracie-vláda lidu, kde lid sehrává roli ubožáků nevěřícně zírajících na „své zástupce“, svobodná konkurence, která ve skutečnosti vůbec není svobodná, právo, které je ve skutečnosti bezprávím či přímo výsměchem a dalo by se pokračovat takřka do nekonečna.

Nejsilnější zbraní systému jsou média. Komunističtí ideologové kdysi těžce zaspali dobu. Zatímco té jejich propagandě se lidé vysmívali a pošklebovali, tu dnešní hltají, aniž si toho jsou vědomi. Rozhádaní politikové demonstrují „pluralitu“. Škoda, že komunisté to kdysi neuměli: V televizi se mohli hádat soudruzi Bilak se Štrougalem, národ (tedy dva naše národy, Češi a Slováci) by se rozdělil na „štrougalovce“ a „bilakovce“ a komedie v socialistickém rouchu mohla začít.

Vládci dnešního systému jsou ovšem obdařeni velkou inteligencí. Tedy jedná se svého druhu o inteligentní systém. Ne ten starý Marxův kapitalismus: plný střetů, bouřek, vzájemných nesvárů, už hrozících převrhnout nejistou bárku na moři, ve kterém stačí odhalit nejslabší článek řetězu a trhlina se pak bude šířit téměř rychlostí světla, až starý svět pohřbí na mořském dně. To spíš ten starý socialismus připomínal nevidoucího, který kormidloval kocábku ke skalisku.

Kapitalisté dokázali, že mohou mít lepší propagandu než komunisté. Kapitalisté dokázali, že mohou mít lepší internacionálu než komunisté. Zatímco ta komunistická se utápěla ve vzájemných sporech a třenicích, nepružná, zkostnatělá, ta jejich vybavena tisíci očima a lživými jazýčky získala masy na svou stranu. Do rudé matrjošky pak už stačilo jen strčit. Kapitalisté dokázali, že dovedou člověka zasypat takovým množstvím nejrůznějšího konzumního zboží, že komunistický program permanentního zvyšování životní úrovně se proti tomu jevil jako nepovedený vtip. I když, jak víme, bohatství v dnešním systému je velmi relativní a množství zboží vystavených v giga-obchodech se životní úrovni lidí zdaleka nerovná.

Velmi efektivní je také způsob výkonu moci v koloniích, jednou z nichž jsme se dávno stali. Dnešní systém nepotřebuje na svou stranu získat masy přesvědčených idealistů (i když masy se mu svým způsobem získat podařilo), ani nemá zapotřebí někoho školit a uvědomovat, natož vychovávat. Vládne pomocí úzké skupiny vyvolených jedinců, které nechává cirkulovat v různých partajích a názorových proudech, pro které svými médii zajišťuje publicitu a také finanční zdroje. Malá skupina politických prostitutek se vždycky kontroluje lépe než velké masové hnutí. I proto systém nepořádá žádné pochody a shromáždění, kde by jeho odpůrci dostali vynikající příležitost, jak mu plivnou do tváře. Má jen jedno: volby. Horké hlavy se v nich zchladí a postupem času zkrotnou, věrní dostanou důkaz, že „voliči je chtějí“. A veřejnost dostane další lekci kurzu „jakou máme pěknou demokracii“.

Ale v rámci férovosti uveďme i hlasy těch, kteří systém považují za správný a proč. K tomu není nikdo povolanější než Winston Churchill, jehož ubezpečení, že systém je ten nejméně špatných ze všech špatných , musíme vzít v úvahu. Systém je skutečně v mnoha ohledech „přirozený“. Jeho motorem je přirozená lidská chlemtavost, systém dosyta ukojuje všemožné lidské vášně a pudy. Bere člověka tak jak je a ne jinak.

Jaký je ideální demokratický občan? Lhostejný tvor, tupě přihlížející k nepravostem blízko i daleko, upravující své politické mínění podle televize, plně soustředěný na „maximalizaci svého osobního prospěchu“, jak se popisuje homo oeconomicus v ekonomických učebnicích.

Jaký je dokonalý demokratický politik? Politická prostitutka, která v rámci svého zvolení a udržení v křesle slíbí cokoliv. Tedy cokoliv slíbí veřejnosti, která vhazuje hlasy do uren, aniž by si pak dělal hlavu se splněním slibů. A cokoliv slíbí i neveřejným bossům, kteří přihazují peníze na volební kampaň. Jenže tyto sliby pak skutečně dodrží, i kdyby kvůli tomu měly umřít tisíce lidí.

Jestliže bychom vskutku měli přijmout Churchillův postoj, nedělejte raději nic, všechno spíš pokazíte, je otázka, proč sami demokraté, když troubili do boje proti nejrůznějším „totalitám“, apelovali na odvahu, čest, morálku, povinnost, nelhostejnost lidí. Morální vina, řečnění, již k takové dokonalosti dovedli kdysi disidenti, spočívající v aktivním či pasivním souhlasu se systémem, je dnes mnohonásobně vyšší než kdysi v normalizačních časech. Dnes znamená souhlasit s zabíjením, s vražděním lidí.

V Iráku, kam jsme jako spojenci tažení systému podporovali, či v Afghánistánu, nemluvě již dříve o Jugoslávii. Pokud jsou mrtví Afghánci či Iráčané někomu lhostejní, může se podívat kolem dokola a uvidí úplně stejný přístup k lidským životům i v naší zemi. Někteří odumírají přímo před našima očima na ulicích českých měst.

Ale není to jen neúcta k lidskému životu, jde i o zdraví, které se stále více stává zpoplatňovaným zbožím, majetek těch, kteří o něj přišli v bezohledných exekucích, život ve strachu, v kterém žije množství nezaměstnaných a jejich rodin, nemluvě o všech obětech násilí a kriminality, které k systému patří od jeho znovuzrození v 1990 a stále se stupňují. Nemůžeme zapomenout i na tisíce (statisíce?) lidí diskriminovaných kvůli svému názorovému přesvědčení třeba tím, že na některé významné posty ve státě a společnosti mají vstup zcela zapovězen.

Takže kam zmizel váš smysl pro „morálku“, „odpovědnost“ a „svědomí“, „demokraté“?

6 Responses to “20. výročí sametu: 20 let pohrdání lidmi”

  1. Plk napsal:

    I když autor opravdu pojednává všeobecně, základní ničemnost sametu vystihl dokonale.
    Opravdu nechápu nejen svoji naivitu, vždyť se již v 89´ dalo očekávat, že ve spárech megalichvářů skončíme jako druhořadá provincie s třetinovými platy oproti obdivovanému „Západu“ tehdy předstírajícímu sociální smír a ty utažené opasky již mnozí nepovolí, pokud si je přímo neuváží kolem krku.
    Ovšem ani zdaleka jsem si nedokázal představit následný rozsah devastace průmyslu, zemědělství a triumf neomarxistických tezí politické korektnosti.
    Rovněž autor správně poznamenává, že je kapitalismus opravdu založen na „člověku, jaký je“ – na ničemnosti a hamižnosti vládnoucích a na hlouposti ovládaných. A jak je již dlouho známo, svět chce být klamán a sdělovací prostředky „svobodného světa“ (nějak se to klišé ze Svobodné Evropy dnes moc nepoužívá) mají v rukou skuteční mistři lží, kteří trénovali již dlouhá staletí.
    Za nejošklivější výstřelky kapitalismu nepovažuji přešlapy Googlu (který nedávno stáhl protilichvářský dokument Money as Debt) a dalších v Číně a jinde v trvale se rozvíjejících krajinách, ale fakt, že tzv. globalizací nás za chvíli dostane na jejich úroveň jak hospodářsky, tak i politicky.
    Za tím účelem sem napřed dotáhne zástupy barevných imigrantů.
    Sám fakt, že se lichváři a satanisté vřele bratříčkují se sinobolševiky striktně uplatňujícími politiku jednoho dítěte, zatímco na nás ječeli kvůli pár sterilizovaným zasloužilým romáckým matkám také svědčí přinejmenším o tom, že kapitalismus se potkal s demokracií pouhou náhodou a obejde se i bez ní.
    Proto by bylo dobré být připraven obejít se na oplátku bez něj, ale to je běh na dlouhou trať.
    V podobném duchu byl článek i na Propu http://www.protiprudu.info/sucasny_kapitalizmus.html

  2. Kemer napsal:

    Ja neviem. Vždy keď čítam takéto články, mám pocit, že pisateľovi uniká širší kontext. Skúste prosím do svojho myslenia zahrnúť okrem systému, ktorý vidíte iba ako schému a z ktorého samozrejme vyberáte iba to najhoršie, čo koniec koncov každý vidí, a kvôli čomu existujú rôzne organizácie (ale ich vznik je podmienený aktivitou samotných ľudí, ktorí sa nespoliehajú na štát), skúste prosím uvidieť človeka. Človeka, ako bytosť nehotovú, problematickú. Teda vidieť človeka ako takého a nie ako robotníka a pána. To je to vaše schematické delenie ľudí, šírenie triednej nenávisti, a nakoniec neporozumenie ľudského žitia. Tým chcem upozorniť na to, že pádom kapitalizmu a nastolením iného systému sa práve pre ľudskú problematiku nezmení nič. Iba padnú ilúzie a vznikne nová nenávisť, konflikty, vojny…
    Teda, nekaľte snahu o myslenie ilúziami. Na zlú tvár kapitalizmu existujú zbrane.Vieme o Googli a Yahoo v Číne, vieme o firmách, korporáciách a ich správaní v rozvojových krajinách. Tieto prešľapy sa dajú regulovať. Ale tieto zbrane vám nestačia. Vlastné záujmy sú prednejšie.Preto plne súhlasím s Andym a Honzou vyššie.

  3. Honza napsal:

    Velmi čtivý příspěvek, žel díky tomu, že je naprosto odtržen od jakýchkoli faktů, sklouzávající spíše do kategorie anarchistických blábolů (nebo jak definovat tento žánr). To že miliardové podvody jsou pžehlížené, zatímco podprůměrní kriminálníci a podvodníci zažívají tvrdé represe, je už trošku omleté a jen stěží někoho dojme,je však pravda, že mi slza ukápla, když v závěrečném odstavci píšete o lidech, kteří mají cestu na vyšší posty zapovězenou – těmito lidmi jsou předpokládám spolupracovníci StB a podobní…jak smutné

  4. Kris napsal:

    Pán Andy Vy mi so svojimi vývodmi pripomínate „brouka Truhlíka“. Také kecy aké Vy produkujete je treba zapísať do Guinessovej knihy rekordov. Holt erudovaný hlupák prikyvujúci súčasnému kapitalizmu „to je něco“. Dúfam, že aj Vy, náš kapitalistický mudrc máte IQ cez 120 /viete aj Vaši súkmeňovci sú takí/. Sloboda bolí, áno ale iba Vás. Vy viete iba žvaniť o slove bez obsahu. Povedzte mi, Vy mudrlant, čo je to „sloboda a demokrace“? Vás intelektuálov istej komunity by bolo treba brať na vidly a hádzať do kompostu. Tam by ste boli užitoční a neškodili ľudstvu. Ale každá pesnička má svoj koniec. Potom rýchlo obrátite kabát a budete vyznávat napr.muslimskú civilizáciu. Že Vám krivdím? Že neviem, kto v skutočnosti ste? Smola práve, že viem! Vy ste ten pravý, čo má kecať o slobode a demokraci. Dám Vám návrh na školenie, aby ste sa spamätali, pokiaľ ste toho schopný. Pozrite si necenzurovanú verziu Ejzenštajnovho „Krížníku Potěmkin“. A dobre si pozrite tých agitátorov, čo zneužili vzburu námorníkov. Ste jeden z nich? Pritom je Ejzenštajnov film dokonalý, má iba jednu chybu, že mieša do kopy pravdu a lož. Je to tá istá metóda istého etnika. Vy sami sa už prezrádzáte svojím konaním a písaním a dikciou. Nehovorte, že nie! Tak pekný deň, Vy a Vám podobní už nikdy nebudete v anonymite a Vaše kydy sú jasné :-)

  5. MoUdrostrak napsal:

    Bida,bida,bida… Dnesni system je zrudny. Ale bohuzel/bohudik zijeme na jeho „slunecne“ strane dostatku potravy, ciste vody, spickove dostupne pece a hlavne KONZUMU. Proto jsme paralyzovani, proto nechceme borit exkluzivni pevnost,ktera vysava zbytek sveta. My vegetujeme na strane „VITEZU“. Abychom my zili a uzivali si,musi 4-5 vyssi pocet Pozemstanu trpet. Pokud zborime nasi Pevnost, klesne nase zivotni uroven nasobne. Za kazdeho z nas blahove desertujiciho,se hlasi tisice miliony „Vnejsich“,kteri touzi byt v Rohu Hojnosti v „nasi“ EU,USA,Kanade,Australii,Novem Zelandu… Jsme spolupachateli nasich elit a Vrchnosti. Svym narozenim nebo naturalizaci jsme dosahli pro jine vysnene Smlouvy s Dablem. Mame ji v prestiznich pasech, ID, kreditkach, pojisteneckych kartach, kazdem litru PHM, jeansech a kravatach pochazejicich ze sweet-shops. JSME TI NAHORE!

  6. Andy napsal:

    Svoboda bolí,že? Tak alespoň poděkujte za tu možnost veřejně si poplakat. Na internetu se taková úvaha jako je Vaše roznese z blogu na blog, bude nabývat na vážnosti, kopírována do zblbnutí, bude se na ni přikyvovat, bude se vydávat za odbornou stať a nakonec, živena vztekem bezradných vyroste do obludné velikosti a strhne s sebou další a další jedince, hledající důvody své slabosti kdekoliv jinde než u sebe.
    Svoboda je práce, ne čekání na zázrak. Všechny tyto stesky už se prakticky nedají rozeznat jeden od druhého, valí se vlna za vlnou od Aše k Hodonínu, nedejbože se ale plačících zeptat, co oni sami dělají pro nápravu té „morálky, odpovědnosti, svědomí a demokracie“. Českem vládne „se“.“ Musí se udělat. Musí se napravit. Ale já ne, já nemusím.“ Pche.
    Demokracie se stala v očích zhrzenců synonymem pro drahé boty, krachující cestovku nebo protivného domácího. Je to pošetilé. Je to zlé. Je to hloupé a nebezpečné. Český Godot se jmenuje Gottwald.
    Svoboda bolí.

Trackbacks/Pingbacks


Carl Schmitt: Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958

Glossarium - Záznamy z let 1947 až 1958***
Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958
***
U nakladatelství Academia právě vyšlo bezmála tisíci stránkové Glossarium Carla Schmitta s jeho sešitovými záznamy z let 1947 až 1958.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Martin Heidegger – Úvahy II–VI Černé sešity 1931–1938

Úvahy II–VI (Černé sešity 1931–1938)***
Černé sešity 1931–1938
***
Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Ladislava Chateau – Bylo jich pět …: Kolaborace, trest a rozpory

Ladislava Chateau - Bylo jich pět ...: Kolaborace, trest a rozpory***
Bylo jich pět – Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle
***
Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Víte, že…

29. března 1895 se v Heidelbergu narodil německý spisovatel, filozof, publicista, entomolog a veterán obou světových válek Ernst Jünger. Jako mladý se proslavil svým válečným románem V ocelových bouřích, ve výmarské éře se řadil k předním postavám tzv. konzervativní revoluce. Odmítl přímou spolupráci s národně socialistickým režimem, po válce se pak z politické arény stáhl úplně, i tak však výrazně ovlivnil některé proudy pravicového myšlení, a po zbytek svého dlouhého života se věnoval literární tvorbě.
29. března 2012 zemřel na selhání srdce ve věku pouhých nedožitých 50 let pravicový anglický intelektuál, politik, spisovatel a brilantní řečník Jonathan Bowden, od 90. let aktivní nejprve v Konzervativní straně, následně v řadách BNP i různých menších uskupení.

À propos

„Potřebujeme třetí obraz člověka a života. Odmítnout dnes Washington a Moskvu neznamená jen politickou, ale také morální volbu: znamená odmítnutí amerických měst i komunistických koncentráků. Oba vzorce industriálního gigantismu budí vnější zdání moci, ale ve skutečnosti se ženou do propasti. Oba systémy jsou redukovány na to, že slepě následují požadavky monstrózního růstu. Nechaly kolem sebe šířit potopu a ženou se řekou, z níž už nějakou dobu není vidět břeh. Posláním Evropy je vybudovat hráze, které mohou tlumit konzumní společnost. Při absenci Boha musíme ustanovit moc, která stojí nad impériem moderního světa a nad říší kapitálu i účetních rozvah.“

Maurice Bardèche

Archív