Bruce Sterling o městech

Bruce Sterling

Bruce Sterling

Boing Boing: Která města shledáváte nejzajímavěšími? A proč?

Bruce Sterling: Navštěvuji Austin, Bělehrad a Turín. Protože zde pobývám dostatečně dlouhou dobu tak mám určitou představu jak fungují. Mám také rád i mnohem větší města jako např. Berlín, Londýn nebo Bombaj, ale více nezaujatým způsobem. Před nedávnem jsem se začal velice zajímat o São Paulo.

BB: Které aspekty urbanizace vidíte jako prospěšné a které jako nebezpečné?

BS: „Prospěšný“ aspekt, nebo alespoň jeden ze zajímavějších, je ten, že větší města se stávají poslední dobou mnohem více „urbánně-informačními“. V poslední době se objevuje mnoho novinek ve struktuře městské zástavby. V období, kdy národy stále slábnou se města jeví, že mají politickou energii. Například Velká Británie je skřípající finanční vrak, zatímco Londýn Borise Johnsona je mimořádné místo.

Některými ze zjevně negativních aspektů moderních měst jsou městský organizovaný zločin, narkoteror, konflikty nízké intenzity, městská válka, přestřelky ve favelách a jakékoli další módní termíny, které tyto problémy mají letos. Bagdád, Mogadišu, Groznyj.


Rád bych ale podotknul, že velká finanční centra v jistých městech po celé planetě jistě zabijí miliony nás prostřednictvím zničení záchranných sociálních sítí ve jménu jejich imaginární finanční prosperity. Je tisickrát pravděpodobnější, že že zemřete v důsledku toho, co spáchal nějaký městský bankéř v roce 2008, než nějaký afghánský povstalec v roce 2001. Finančníci žijí v malých, zpanikařených městských klášterech, přísně oddělených od zbytku lidstva. V současnosti žijí v bohatých ghettoizovaných sektách. Jsou našemu blahobytu skutečně nebezpeční, stále horší a více extrémní, ne lepší a rozumnější. Tuto katastrofu si vědomíte až uvidíte svoji starou matku kašlat na jednotce intenzivní péče, ale ona se tam ocitla z nějakého důvodu.

BB: Myslíte si, že současné způsoby vlády se mohou poměřovat se vzrůstající velikostí a vlivem megapolí jako např. Džakarta, Tokio, São Paulo nebo New York? Nebo jsou tato města odsouzena ke zkáze?

BS: Nemyslím si že je problém velikosti měst. Tokio a Džakarta jsou zhruba stejně velké, ale nemají stejné problémy. Je zde mnoho měst, která jsou „menší“ a mají strašné problémy, jako například Detroit.

Je zde mnoho měst, které přerostly jejich starou infrastrukturu a stalý se obrovskými squatterskými tábory, ale to není v podstatě problém jejich velikosti, ale jejich správy.

BB: Jak si myslíte že psychogeografie města může ovlivňovat identitu a tribalismus? Cítíte že trend směřuje více ke spolupráci nebo fragmentaci?

BS: Slovo „psychogeografie“ pravděpodobně něco znamená, ale lidé co ho používají mají situacionistické tendence a hledají městské geometrické souvislosti (urban ley-lines) Dělám hodně podobnou činnost, ale nemám rád, když se tato činnost příliš přeceňuje.

Moderní velkoměsta jsou hnacími motory globalizace tak, jako býval New York hnacím motorem amerikanizace. Když se podíváte na New York v devatenáctém století, tak zjistíte, že v něm spolupráce a fragmentace probíhaly současně. Malá Itálie, Malá Ukrajina a další, ale tyto ostrá ohraničení se postupem času rozpustily. Města, která segregují své obyvatele v ghettech mají tendenci zkrachovat.

Městská infrastruktura nakonec vždy utváří lidi víc než si uvědomují. Obyvatelé moderních velkoměst mají tendenci myslet a jednat jako obyvatelé jiných moderních velkoměst. „Velkoměstský“ Newyorčan spící na autobusovém nádraží je stejně chudý jako jeho bratr, chudý venkovský nádeník z Deep South. Ale společenská propast mezi nimi je obrovská.

BB: Mluvíte o favelách jako o módním vyjádření slumů. Chápete slumy ve světě vzrůstající chudoby jako inkubátory budoucnosti nebo spíše jako neštěstí minulosti?

BS: Abych řekl pravdu, tak slumy jsou pravděpodobně stejně různorodé jako města. Slumy vznikly z různých negativních důvodů. Ale díky jejich míře porodnosti jsou zatraceně jistě „inkubátory budoucnosti“. Slumy jsou školkami naší planety. Proč tohle dopouštíme, nevím, ale je to pravda.

BB: Co je pro vás nejzajímavější možností rozšířené reality, dobrou či špatnou, pro život ve městě?

BS: Á, to je otázka ohledně těch chytrých malých navigačních aplikací. Mají smysl, motiv a i příležitost přávě teď. Ale k tomu, abyste digitálně mapovali město nepotřebujete rozšířenou realitu (augmented reality). Rozšířená realita má svoji vlastní diletantskou, konfrontační, realitu měnící podstatu. Jako např aplikace Layar, která vám „ukazuje“ Berlínskou zeď v její hrůzu nahánějící kráse když bezmyšlenkovitě procházíte moderním Berlínem. Nebo Streetmuseum, aplikace Londýnského muzea, která vám vkládá historické fotografie Londýna přes jeho současný obraz, který můžete vidět na displeji vašeho iPhone.

Ale pak je zde šance změnit klasické městské billboardy v billboardy interaktivní, a dále je rozšířit (augmentovat). Nic moc se zatím v tomto směru neděje, ale je to vysoce zajímavý nápad. Jak je možné, že jsou billboardy stále jen klasicky tištěné a statické? Při současných cenách displejů by měly klasické billboardy vymírat jako tištěné papírové noviny.

BB: Na závěr, jaká skladba nebo umělec vás napadá pro váš vlastní městský soundtrack?

BS: Dvě za cenu jedné: skladby od Ladytron, „High Rise“ a „Fighting in Built-Up Areas“.

Převzato se stránek BoingBoing.net: Bruce Sterling Interview: Cities

Carl Schmitt: Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958

Glossarium - Záznamy z let 1947 až 1958***
Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958
***
U nakladatelství Academia právě vyšlo bezmála tisíci stránkové Glossarium Carla Schmitta s jeho sešitovými záznamy z let 1947 až 1958.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Martin Heidegger – Úvahy II–VI Černé sešity 1931–1938

Úvahy II–VI (Černé sešity 1931–1938)***
Černé sešity 1931–1938
***
Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Ladislava Chateau – Bylo jich pět …: Kolaborace, trest a rozpory

Ladislava Chateau - Bylo jich pět ...: Kolaborace, trest a rozpory***
Bylo jich pět – Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle
***
Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

À propos

„Potřebujeme třetí obraz člověka a života. Odmítnout dnes Washington a Moskvu neznamená jen politickou, ale také morální volbu: znamená odmítnutí amerických měst i komunistických koncentráků. Oba vzorce industriálního gigantismu budí vnější zdání moci, ale ve skutečnosti se ženou do propasti. Oba systémy jsou redukovány na to, že slepě následují požadavky monstrózního růstu. Nechaly kolem sebe šířit potopu a ženou se řekou, z níž už nějakou dobu není vidět břeh. Posláním Evropy je vybudovat hráze, které mohou tlumit konzumní společnost. Při absenci Boha musíme ustanovit moc, která stojí nad impériem moderního světa a nad říší kapitálu i účetních rozvah.“

Maurice Bardèche

Archív