V souvislosti s potřebou omezovat státní výdaje se cudně mlčí o problému, který nás jednou v budoucnosti zavalí. Společnost totiž nejen stárne, zhoršuje se také neustále její celkový zdravotní stav čili průměrná kvalita populace, a tak musí náklady na lékařskou péči nezadržitelně růst.
Přímo hrůzná čísla nabízejí každý rok statistiky nedonošených dětí, a naši lékaři se ještě chlubí, že v zachraňování postižených nedochůdčat jsou nejlepší na světě. Zároveň tvrdí, že na ně nemají nemocnice dost peněz. Kéž by! Už v roce 2000 se narodilo 5277 novorozeňat o váze pod dvě a půl kila. O pouhých osm let později je už číslo 8638. V této statistice se ovšem skrývá 30 procent dětí daleko menších, permanentně poškozených, odsouzených k živoření s mozkovou obrnou, epilepsií a Downovým syndromem. Inkubátory totiž plní také děti, které se stěží vejdou do dlaně, hlavně proto, že stále víc žen otěhotní díky umělému oplodnění.
Riziko předčasného porodu se rovněž zvyšuje u matek, které odkládají těhotenství a rodí ve vyšším věku. Lékaři sice dobře vědí, v jakém období předčasného porodu a při jaké váze se nevyléčitelných dětí rodí nejvíc, ale to je nezajímá. A tak za ně samovolně „rozhoduje“ stále dokonalejší a dražší technologie. Rok co rok platí pojišťovny nemocnicím na záchranu dětí zhruba o sto milionů víc, takže se jejich počet neustále zvyšuje. K celoživotnímu živoření jsou odsouzeny také matky ležících dětí, jež v 70 procentech opustí jejich partneři, a musí proto zoufale bojovat o přežití s pojišťovnou a s úřady sociální pomoci. Dokonce i zde už dochází k omezování státní pomoci a za ty, kteří nechají své dítě napospas státu, zaplatí společnost za každé dítě milionové sumy.
Stará, chudá společnost bývala pragmatická. Když viděla porodní bába, že je to hodně zlé, otevřela okno a rodičky se neptala. Nevím jak si poradila s křesťanským svědomím a principem nedotknutelnosti života, možná věřila, že na onom světě bude o dítě postaráno lépe. Dnešní Hippokratova víra současných lékařů je však absolutní. A ptát se matky okamžitě po porodu znamená znát výsledek předem.
Pamatuji se, jak byl můj tchán, pražský internista, kdysi šokován, když se ptal vrchní sestry v jedné anglické nemocnici, jak to, že mají tak vysokou úmrtnost kojenců v porovnání s daleko chudším Československem. Nebyl nějakou chvíli schopen pochopit její výmluvný nechápavý pohled. Možná že se v Anglii lékaři tváří, že o praktikách vrchních sester nic nevědí. Nevím.
Že doktoři nechtějí rozhodovat o životě a smrti, naprosto chápu, znamená to snad, že mají aktivně podporovat produkci beznadějných případů? Jako by nestačil automobilismus. Jedno je z ekonomického pohledu jisté. Právo na umělé oplodnění by existovat nemělo (máme adopci) a na stále dražší moderní technologie také ne. Ani starší ženy bez partnera (singles) by neměly rodit děti na útraty společnosti. Jinak nás čeká zoufalý bezbariérový svět, kde bude stále menší počet zdravých lidí rukojmím postižených. Anebo něco ještě horšího.
***
Jedno je z ekonomického pohledu jisté. Právo na umělé oplodnění by existovat nemělo (máme adopci) a na stále dražší moderní technologie také ne.
Úvaha Alexandra Tomského byla převzata ze stránek Lidovky.cz, kde vyšla dne 18. listopadu 2010.
Veľmi poučný článok, v jeho plnom dosahu mi začína byť jasné, kto potrebuje väčšiu pomoc a kto je viac postihnutý, myslím čo sa ľudských kvalít týka. Ja osobne nie som zástancom záchran života za každú cenu, teda hlavne umelých zásahov, ako je umelé oplodnenie a umelé neopodstatnené predlžovanie života, ale to hovorím sama za seba a len pre seba. Každému inému človeku prenechávam slobodu rozhodnúť sa, čo a ako uváži.
Problém pri nedonosených deťoch je ale inde, len sa na to treba dôkladnejšie pozrieť. Dnešné tehotné ženy podstupujú množstvo invazívnych a ultrazvukových vyšetrení, pričom následky takýchto postupov nie sú dostatočne známe a preskúmané. Isté je len to, že počet predčasných pôrodov stúpa. Riešením problému teda v žiadnom prípade nemusí byť nehumánne nepriame zabitie, aby všetkým ľahšie bolo. Nakoniec to ani nie je pravda, ako autor hovorí, niekto tieto“eutanázie“ aj tak nesie – vo svojom svedomí. Zatiaľ to, že sa takéto deti zachraňujú, je umožnené tým, že poisťovne platia. Ale poisťovne platia aj umiestnenie úplne zdravých a donosených novorodencov do inkubátorov. Len tak na chvíľu, na popôrodnú adaptáciu. Pritom by stačilo: nezasahovať do tehotenstva a pôrodu bez vážnych indikácií, dieťa po pôrode dať hneď matke a mnoho problémov by sa vyriešilo. Ale toto zatiaľ nikto neplatí. A tak by sa dalo pokračovať ďalej. Na riešenie zamotanej a mnoho úrovní zasahujúcej situácie treba múdrosť trpezlivosť, vhľad, poznanie súvislostí. Kto tieto vlastnosti nemá v úcte, tomu je jednoduchšie navrhovať fyzickú likvidáciu „nositeľov problémov“.
Pana Tomského si velice vážím. V tomto případu ale „ulít“, a to hodně vysoko a daleko. Ne že bych nesouhlasil v řadě případů – zejména umělého udržování nevratně postižených „klientů“. Mluví-li se o možnosti legalisace euthanasie, pak v těchto případech by se mělo postupovat ještě odvážněji. Mně se nelíbí názor pana Tomského na možnost ženy otěhotnět a porodit dítě (nepochybně chtěné) pomocí nějaké formy umělého oplodnění. Po narození to bude „její“ dítě. Chtěný tvor, kterého nosila ve svém těle. Obdobný vztah k dítěti osvojenému by snad nikdy nedokázala získat. Vlastní dítě většinou nelze plnohodnotně nahradit adopcí.
Trackbacks/Pingbacks
Oswald Spengler – Myšlenky PRÁVĚ VYŠLO!
***
Kniha obsahuje: vedle 370 výroků o pojmech, majících ve Spenglerově myšlení zásadní význam, jako např. osobnost, dějiny, válka, právo, stát, tradice atd., v původním výboru správkyně autorovy – do té doby z valné části nezveřejněné – pozůstalosti, též rozsáhlý překladatelský a redakční výběr z knih Preussentum und Sozialismus a Jahre der Entscheidung s aktuálními poznámkami a vysvětlivkami, jakož i úplnou, komentovanou bibliografii nakladatelství Délský Potápěč.
*** Objednávejte v Knihkupectví Délského potápěče nebo na Kosmasu
.
Ezra Pound – „Přítomen!“
***
Ezra Pound míří přímo na jádro systému, v nemž žijeme – a zasahuje! Politika – ekonomie – poezie; články, básně, poznámky, manifesty, překlady a eseje z doby Italské sociální republiky.
*** Objednávejte ZDE
.
Radim Lhoták – Zpěvy nemilosti
***
„Zpěvy nemilosti“ jsou literární miniatury odrážející společenské fenomény doby. Jak už se ale dá očekávat, píše-li je Radim Lhoták, budou kontroverzní, provokativní, břitké, přitom však podnětné, otevřené a k zamyšlení vedoucí. Dvacet šest krátkých úvah z pera filosofujícího esejisty a literáta, který publikoval výhradně na alternativních webech…
*** Objednávejte ZDE
.
Knut Hamsun: Až do konce! – DOTISK!
***
Politická publicistika norského spisovatele Knuta Hamsuna z let 1940 až 1945. Knut Hamsun je příkladem Muže, který se nepoddal, nepodvolil a už vůbec v šířícím se křiklavém chaosu nezbloudil. Ač sražen, zůstal na svém.
*** Objednávejte ZDE
.
Paul Sérant: Fašistický romantismus – DOTISK!
***
O politickém díle několika francouzských spisovatelů – Robert Brasillach (popravený), Pierre Drieu La Rochelle (sebevrah), Lucien Rebatet (rebel), Abel Bonnard (estét), Alphonse de Châteaubriant (mystik) a „fantaskní jezdec“ Louis-Ferdinand Céline (sardonik).
*** Objednávejte ZDE
23. dubna 1876 se v německém Solingenu narodil Arthur Moeller van den Bruck, kulturní historik a spisovatel, jeden z nejvýraznějších představitelů hnutí tzv. konzervativní revoluce v meziválečném Německu. Titulní koncept jeho nejznámějšího díla Das Dritte Reich, tedy ideu Třetí německé říše, převzali později národní socialisté. Celoživotně nervovými problémy sužovaný Moeller van den Bruck zahynul vlastní rukou v roce 1925.
À propos
„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“
Autor: Alexander Tomský
***
***
***
***
***
23. dubna 1876 se v německém Solingenu narodil
Veľmi poučný článok, v jeho plnom dosahu mi začína byť jasné, kto potrebuje väčšiu pomoc a kto je viac postihnutý, myslím čo sa ľudských kvalít týka. Ja osobne nie som zástancom záchran života za každú cenu, teda hlavne umelých zásahov, ako je umelé oplodnenie a umelé neopodstatnené predlžovanie života, ale to hovorím sama za seba a len pre seba. Každému inému človeku prenechávam slobodu rozhodnúť sa, čo a ako uváži.
Problém pri nedonosených deťoch je ale inde, len sa na to treba dôkladnejšie pozrieť. Dnešné tehotné ženy podstupujú množstvo invazívnych a ultrazvukových vyšetrení, pričom následky takýchto postupov nie sú dostatočne známe a preskúmané. Isté je len to, že počet predčasných pôrodov stúpa. Riešením problému teda v žiadnom prípade nemusí byť nehumánne nepriame zabitie, aby všetkým ľahšie bolo. Nakoniec to ani nie je pravda, ako autor hovorí, niekto tieto“eutanázie“ aj tak nesie – vo svojom svedomí. Zatiaľ to, že sa takéto deti zachraňujú, je umožnené tým, že poisťovne platia. Ale poisťovne platia aj umiestnenie úplne zdravých a donosených novorodencov do inkubátorov. Len tak na chvíľu, na popôrodnú adaptáciu. Pritom by stačilo: nezasahovať do tehotenstva a pôrodu bez vážnych indikácií, dieťa po pôrode dať hneď matke a mnoho problémov by sa vyriešilo. Ale toto zatiaľ nikto neplatí. A tak by sa dalo pokračovať ďalej. Na riešenie zamotanej a mnoho úrovní zasahujúcej situácie treba múdrosť trpezlivosť, vhľad, poznanie súvislostí. Kto tieto vlastnosti nemá v úcte, tomu je jednoduchšie navrhovať fyzickú likvidáciu „nositeľov problémov“.
Pana Tomského si velice vážím. V tomto případu ale „ulít“, a to hodně vysoko a daleko. Ne že bych nesouhlasil v řadě případů – zejména umělého udržování nevratně postižených „klientů“. Mluví-li se o možnosti legalisace euthanasie, pak v těchto případech by se mělo postupovat ještě odvážněji. Mně se nelíbí názor pana Tomského na možnost ženy otěhotnět a porodit dítě (nepochybně chtěné) pomocí nějaké formy umělého oplodnění. Po narození to bude „její“ dítě. Chtěný tvor, kterého nosila ve svém těle. Obdobný vztah k dítěti osvojenému by snad nikdy nedokázala získat. Vlastní dítě většinou nelze plnohodnotně nahradit adopcí.