O koncepci třetí cesty

Autor: Ettore Vernier

Předmluva autora ke stati Italská sociální republika: k problematice třetí cesty II. 1)

V posledních letech, poté co se stalo stále zřejmějším, že ani kapitalismus ani komunismus nejsou s to opanovat hluboko sahající ekonomickou, politickou a morální krizi, která je přečasto bagatelizována pouze jako krize růstu, se zintenzivnila – inspirována Pražským jarem 1968 a populistickým Perónovým socialismem – diskuse o koncepsi třetí cesty. Určujícím znakem třetí cesty přitom je, že se „liší jak od cesty tradičně-kapitalistické (jakákoli iniciativa vychází ze soukromého kapitálu a zahraničních investic při striktním zachovávání stávajícího sociopolitického rámce), tak i od forsírované industrializace komunistické observance (jakákoli iniciativa vychází ze stranické byrokracie za použití předsocialistických pracovních a kontrolních metod, upřednostňování nové vrstvy specialistů a vyloučení politických i sociálních svobod).“ 2)

Takový alternativní model musí ortodoxní komunistickou i kapitalistickou formu vlády demaskovat jako založenou na v podstatě stejných základních hodnotách: „Identické je materialistické nazírání života, na kterém jsou obě (ideologie) založeny, kvalitativně identické jsou i oba ideály, u obou jsou premisy vázány na systém, jehož centrum je tvořeno technikou, vědou, produkcí a rentabilitou.“ 3) Dále je stejné jejich technomorfní myšlení, víra v techniku jako materialistické náboženství: „Technika je věčná a nepomíjivá jako Bůh otec; spasí lidstvo jako Syn; osvítí nás jako Duch svatý. A její uctívači jsou novodobí filistři pokroku, od Lamettrieho až k Leninovi.“ 4) Shodná je nakonec i víra v pseudodemokratickou doktrínu behaviorismu: „…kapitalistickému velkovýrobci stejně jako sovětskému funkcionáři musí stejnou měrou záležet na tom, aby člověka kondicionoval pokud možno k uniformnímu, dokonale submisivnímu poddanému.“ 5)

Vezmou-li se tyto premisy za základ, pak i Dubčekův model nemůže být pro autonomní třetí cestu pokládán za příkladný, protože se příliš úzce opíral o marxismus. 6) Autonomní třetí cesta se vyznačuje spíše tím, že se stát neidentifikuje s ekonomickým systémem, nýbrž že tohoto systému používá ku prospěchu národa: „Skutečný protiklad tedy není mezi komunismem a kapitalismem, ale mezi systémem, v němž je ekonomie suverénní… a systémem, v němž je podřízena mimoekonomickým faktorům v rámci mnohem obsáhlejšího a úplnějšího řádu, který lidskému životu propůjčuje hlubší smysl…“ 7)

Jeden pozoruhodný a soudobou historiografií dosud jen macešsky pojednaný pokus vypracovat autonomní třetí cestu představuje Italská sociální republika (RSI – Repubblica Sociale Italiana), jejíž historie zde má být stručně nastíněna. Republika – založená roku 1943 za nepříznivých okolností v již prohrané válce – sebou přinesla „dalekosáhlou revoluci, jednu z nejdalekosáhlejších, kterou náš starý kontinent kdy zažil“ 8) a neztroskotala na strukturálních nedostatcích, nýbrž zanikla, bojující, v agonii Evropy roku 1945.

Poznámky:

1) Stať téhož autora „Falanga: k problematice třetí cesty I.“; vyšla (bez pořadového čísla) coby 7. sv. Knihovny Národní myšlenky v překladu a doplnění Karla Velikého v r. 2008. Spolu s třetí, v češtině doposud nepublikovanou, statí „k problematice třetí cesty“, věnované rumunské Železné gardě, tvoří volnou trilogii.
2) H.F.C. Mansilla (ed.): Probleme des Dritten Weges. Mexiko. Argentinien. Bolivien. Tansania, Peru, Darmstadt/Neuwied 1974, str. 230.
3) Julius Evola: Gli uomini e le rovine, Řím 2. vyd. 1967, str. 92; v něm. vyd. Menschen inmitten von Ruinen, Hohenrain 1991, str. 218.
4) Oswald Spengler: Der Mensch und die Technik, Mnichov 1971, str. 49; v českém vyd. Člověk a technika, Neklan 1997, str. 45-46.
5) Konrad Lorenz: Die acht Todsünden der zivilisierten Menschheit, Mnichov 2 vyd. 1973, str. 94; v českém vyd. Osm smrtelných hříchů, Edice Reprint 2000, str. 81.
6) Pozn. překl.: Koncepci čs. ekonomické reformy 60. let rozpracoval ex-marxista Ota Šik v knize Der Dritte Weg (Třetí cesta), která vyšla v roce 1972 v Hamburku a postupně byla přeložena do francouzštiny, srbochorvatštiny a dalších jazyků.
7) Julius Evola cit. dílo, str. 95, resp. 221. Pozn. překl.: Evola v celé kapitole (Práce a démonie ekonomiky) užívá místo pojmu komunismus pojem marxismus. V naprostém rozporu s ideologií RSI nebo nacionálně-socialistického Německa také odmítl adorování práce typické pro 20. století, ale s kořeny v křesťanském reformismu raného novověku (protestantismus a četné jeho národní varianty).
8) Georges Roux: Der Mann des Schiksals. Benito Mussolini 20 Jahre später, Vídeň-Mnichov, b.d., str. 389.

Obě publikace – Falanga a Republika Saló – lze objednat na stránkách o.s. Národní myšlenka.

Carl Schmitt: Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958

Glossarium - Záznamy z let 1947 až 1958***
Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958
***
U nakladatelství Academia právě vyšlo bezmála tisíci stránkové Glossarium Carla Schmitta s jeho sešitovými záznamy z let 1947 až 1958.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Martin Heidegger – Úvahy II–VI Černé sešity 1931–1938

Úvahy II–VI (Černé sešity 1931–1938)***
Černé sešity 1931–1938
***
Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Ladislava Chateau – Bylo jich pět …: Kolaborace, trest a rozpory

Ladislava Chateau - Bylo jich pět ...: Kolaborace, trest a rozpory***
Bylo jich pět – Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle
***
Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Víte, že…

29. března 1895 se v Heidelbergu narodil německý spisovatel, filozof, publicista, entomolog a veterán obou světových válek Ernst Jünger. Jako mladý se proslavil svým válečným románem V ocelových bouřích, ve výmarské éře se řadil k předním postavám tzv. konzervativní revoluce. Odmítl přímou spolupráci s národně socialistickým režimem, po válce se pak z politické arény stáhl úplně, i tak však výrazně ovlivnil některé proudy pravicového myšlení, a po zbytek svého dlouhého života se věnoval literární tvorbě.
29. března 2012 zemřel na selhání srdce ve věku pouhých nedožitých 50 let pravicový anglický intelektuál, politik, spisovatel a brilantní řečník Jonathan Bowden, od 90. let aktivní nejprve v Konzervativní straně, následně v řadách BNP i různých menších uskupení.

À propos

„Potřebujeme třetí obraz člověka a života. Odmítnout dnes Washington a Moskvu neznamená jen politickou, ale také morální volbu: znamená odmítnutí amerických měst i komunistických koncentráků. Oba vzorce industriálního gigantismu budí vnější zdání moci, ale ve skutečnosti se ženou do propasti. Oba systémy jsou redukovány na to, že slepě následují požadavky monstrózního růstu. Nechaly kolem sebe šířit potopu a ženou se řekou, z níž už nějakou dobu není vidět břeh. Posláním Evropy je vybudovat hráze, které mohou tlumit konzumní společnost. Při absenci Boha musíme ustanovit moc, která stojí nad impériem moderního světa a nad říší kapitálu i účetních rozvah.“

Maurice Bardèche

Archív