Categorized | Kultura, Politika

Důvody pro dobrovolnou smrt

Dominique VennerAutor: Dominique Venner

Jsem zdráv na těle i na duchu, pln lásky ke své ženě a dětem. Miluji život a nečekám, že přijde něco po něm, vyjma zachování naší rasy a myšlenek. Na sklonku svého života, kdy má francouzská, potažmo evropská otčina čelí nezměrnému nebezpečí, jsem však pocítil nutkání jednat, dokud ještě vládnu svými silami. Cítím, že je nezbytné, abych učinil oběť a rozbil tak letargii, jež nás zamořuje. Dávám vplen své ostatky za účelem protestu a položení nových základů. K tomuto svému činu jsem si vybral vysoce symbolické místo, pařížskou katedrálu Notre Dame, jejíž majestátnost jsem vždy obdivoval a ctil. Byla vybudována v důsledku génia mých předků na místě, kde byly uctívány staré předkřesťanské kulty, jež v nás vyvolávají představu o našem prapůvodu.

Ačkoli mnozí muži prožijí svůj život v otroctví, mé gesto je zosobněním etiky vůle. Kráčím v ústrety smrti, abych probudil spící svědomí. Rebeluji proti osudu. Protestuji proti nákaze ducha a touhám agresivních jedinců po zničení úhelných bodů naší civilizace včetně institutu rodiny, intimního jádra naší tisíce let staré civilizace. Tím, že bráním identitu všech národů v jejich domovinách, zároveň protestuji proti zločinu v podobě plánovaného vytlačení našich krajanů z naší země.


Panující diskurs nemůže zakrýt své jedovaté vedlejší účinky, a Evropané musí nést jejich důsledky. Postrádajíce identitární náboženství, jež by nás spojovalo, sdílíme společnou paměť, odvíjející se již od doby Homérovy, představující soubor všech hodnot, na jejichž základě dojde k našemu znovuzrození, až skoncujeme s metafyzikou neomezeného, zlověstným to zdrojem všech moderních poklesků.

Předem se omlouvám všem, kteří mým odchodem budou trpět, v první řadě samozřejmě své manželce, dětem, vnoučatům, dále pak svým přátelům a následovníkům. Nepochybuji však, že až veškerá bolest a šok pominou, uvědomí si smysl mého gesta a smutek v jejich srdcích bude nahrazen hrdostí. Doufám, že všichni společně tento okamžik přestojí. V mých posledních textech mohou všichni najít náznaky mého úmyslu a vysvětlení mých kroků.

Poznámka:

S případnými dotazy je možno se obrátit na mého vydavatele Pierre-Guillaume de Rouxe. O mém rozhodnutí nebyl předem informován, známe se však již dlouhou dobu.

Poslední slova Dominique Vennera „Les raisons d’une mort volontaire“ vyšla na stránkách Nouvelles de France dne 21. května 2013. Český překlad pochází z anglického překladu Grega Johnsona „The Reasons for a Voluntary Death“, publikovaného na stránkách Counter-Current Publishing.

3 Responses to “Důvody pro dobrovolnou smrt”

  1. Jan Čáka napsal:

    Čest jeho památce.
    Když jsem v Paříži byl tak rozumím tomu proč se tento pán obětoval.Bylo tam tak černo…Ono je pochopitelné že si někdo dobrovolně zvolí smrt než aby žil v multikulturní společnosti založené na humanismu.Věk pana Veneera ho částečně omlouvá.Své úkoly splnil.Mladým lidem bych tohle nedoporučoval.
    Když pravdolásaři,liberálové mají takovou sílu příjde mi také na mysli že smrt je lepší než tohle.Každopádně víc práce uděláme živý než mrtvý.

    Každému komu by šla smrt na mysl vyzývám k zamyšlení se v kritické chvilce Kolik bude demnostrací manifestací jestě?
    Kolik komentářů na internetu lze ještě napsat? Tisíce…… Kolik dalších nacionalistů se dá zverbovat? Také zasadit strom,postavit dům a splodit nacionalistu.Navíc křestaství sebevraždu zakazuje snad Bůh Dominigua Vennera pochopí.

Trackbacks/Pingbacks


Carl Schmitt: Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958

Glossarium - Záznamy z let 1947 až 1958***
Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958
***
U nakladatelství Academia právě vyšlo bezmála tisíci stránkové Glossarium Carla Schmitta s jeho sešitovými záznamy z let 1947 až 1958.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Martin Heidegger – Úvahy II–VI Černé sešity 1931–1938

Úvahy II–VI (Černé sešity 1931–1938)***
Černé sešity 1931–1938
***
Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Ladislava Chateau – Bylo jich pět …: Kolaborace, trest a rozpory

Ladislava Chateau - Bylo jich pět ...: Kolaborace, trest a rozpory***
Bylo jich pět – Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle
***
Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Víte, že…

29. března 1895 se v Heidelbergu narodil německý spisovatel, filozof, publicista, entomolog a veterán obou světových válek Ernst Jünger. Jako mladý se proslavil svým válečným románem V ocelových bouřích, ve výmarské éře se řadil k předním postavám tzv. konzervativní revoluce. Odmítl přímou spolupráci s národně socialistickým režimem, po válce se pak z politické arény stáhl úplně, i tak však výrazně ovlivnil některé proudy pravicového myšlení, a po zbytek svého dlouhého života se věnoval literární tvorbě.
29. března 2012 zemřel na selhání srdce ve věku pouhých nedožitých 50 let pravicový anglický intelektuál, politik, spisovatel a brilantní řečník Jonathan Bowden, od 90. let aktivní nejprve v Konzervativní straně, následně v řadách BNP i různých menších uskupení.

À propos

„Potřebujeme třetí obraz člověka a života. Odmítnout dnes Washington a Moskvu neznamená jen politickou, ale také morální volbu: znamená odmítnutí amerických měst i komunistických koncentráků. Oba vzorce industriálního gigantismu budí vnější zdání moci, ale ve skutečnosti se ženou do propasti. Oba systémy jsou redukovány na to, že slepě následují požadavky monstrózního růstu. Nechaly kolem sebe šířit potopu a ženou se řekou, z níž už nějakou dobu není vidět břeh. Posláním Evropy je vybudovat hráze, které mohou tlumit konzumní společnost. Při absenci Boha musíme ustanovit moc, která stojí nad impériem moderního světa a nad říší kapitálu i účetních rozvah.“

Maurice Bardèche

Archív