Categorized | Politika

Proti ženství v politice!

Polonahé veverky aneb Kdo se chce mít jako prase v žitě, musí být svině.

Polonahé veverky aneb Kdo se chce mít jako prase v žitě, musí být svině.

Autor: Karel Veliký

Proč? Protože ženství „proměňuje pomocí intriky všeobecný účel vlády v účel soukromý, přeměňuje její obecnou činnost v dílo určitého individua a převrací obecné vlastnictví státu ve vlastnictví a okrasu rodiny“, tolik k tomu Hegel ve své Fenomenologii ducha. Oproti širším mužským ambicím prý ženy touží po moci, aby demonstrovaly spíš své „omezené“ rodinné zájmy anebo – což je ještě horší – své osobní vrtochy neslučitelné s vnímáním kýženého obecného rozměru státní politiky. Nedávná kauza „přítelkyně pana ministra“ se tuto dvě staletí starou tezi zdá dobře ilustrovat a potvrzovat;  i s dobovým posunem – „pokrokem“, chcete-li – že „vrchní ředitelka sekce kabinetu předsedy vlády České republiky“ jeho právoplatnou rodinu pomáhala rozložit.

Každá moc, je-li držena na správném místě, může snad být vlídná a mírumilovná, ale ve chvíli, kdy je pozdvižena na vyšší úroveň, mimo své místo, se obrací v naprostý opak, tedy v nejničivější běsnění. Totéž platí pro ženství, které dokáže být velmi mocnou „láskou-ochránkyní“, je-li soustředěno na rodinný kruh, ale mění se v trapnou ubohost, jakmile se tímto způsobem projevuje v rovině veřejných a státních záležitostí. Krátce řečeno, je naprosto v pořádku, aby žena protestovala proti veřejné státní moci ve prospěch rodinných a příbuzenských práv; ale běda, snaží-li se ženy ve společnosti přímo ovlivnit rozhodování o státních záležitostech manipulací svých slabších mužských partnerů, které dál úspěšně oslabují (S. Žižek). 1] A to se přesně v „největší polistopadové aféře“ stalo.


Věc má však mnohem hlubší pozadí. Parlamentní liberální demokracie se svým důrazem na „soukromničení“ k ženství odjakživa nutně tíhne. Současné „EU-kvóty“ ohledně zastoupení žen v politické reprezentaci jsou ostatně také jen důsledkem postupné, ale trvalé feminizace mužství. Dávno se přece mluví (aspoň že mluví) o „mužích v ohrožení“, o „přízraku kastrace“, „krizi mužské identity“, kdežto její nejchaotičtější veřejné projevy mají pré (Gay Pride, Conchita Wurst). Nehledě na to, že podle „genderu“ žádná přirozenost ani není, jen „role“ (nu, ženy bývají rozenými herečkami). 2] A mezi druhy slizkých měkkýšů, které mocenské cachtání v kalných kalužích demokratury vyvrhuje nahoru jak exkrementy, se takto znásilňující se škeble vážně neztratí. Však se také, příznačně, a jedním dechem, konečně hovoří i o „krizi politiky“, o jejím absolutním podřazení ekonomice (domácí „politika“ jako servis pro zahraniční kapitál), o aplikaci ekonomicistních zaklínadel na politickou skutečnost, takže partaj-čarodějka „Bude líp“ hodlá rovnou „stát řídit jako firmu“

Douška těchto poznámek tedy nemůže znít jinak než: ne ženství v politice = ne parlamentarismu, ne demokracii! Neboť, jak jednou pravil Franz Werfel: „Demokracie je, když politikové dělají dobré obchody a obchodníci špatnou politiku.“

Poznámky:

1] Slavoj Žižek, Mao Ce-tung: O praxi a rozporu, Grimmus 2011, str. 9. Recenze na knihu zde.

2] „Studia pohlaví“ nejsou ničím jiným než řádnou „svinskou filozofií“ blaha v sytosti, kdy k dobrému žrasu je třeba jen najít adekvátní myšlenky a jednání. Není také žádná náhoda, že řada tzv. marxistických revizionistů, ať už zprava či zleva, skončila u feminismu. U nás se k němu dopotácel např. Milan Machovec (Filozofie tváří v tvář zániku, Indoevropané v pravlasti).

Carl Schmitt: Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958

Glossarium - Záznamy z let 1947 až 1958***
Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958
***
U nakladatelství Academia právě vyšlo bezmála tisíci stránkové Glossarium Carla Schmitta s jeho sešitovými záznamy z let 1947 až 1958.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Martin Heidegger – Úvahy II–VI Černé sešity 1931–1938

Úvahy II–VI (Černé sešity 1931–1938)***
Černé sešity 1931–1938
***
Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Ladislava Chateau – Bylo jich pět …: Kolaborace, trest a rozpory

Ladislava Chateau - Bylo jich pět ...: Kolaborace, trest a rozpory***
Bylo jich pět – Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle
***
Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

À propos

„Potřebujeme třetí obraz člověka a života. Odmítnout dnes Washington a Moskvu neznamená jen politickou, ale také morální volbu: znamená odmítnutí amerických měst i komunistických koncentráků. Oba vzorce industriálního gigantismu budí vnější zdání moci, ale ve skutečnosti se ženou do propasti. Oba systémy jsou redukovány na to, že slepě následují požadavky monstrózního růstu. Nechaly kolem sebe šířit potopu a ženou se řekou, z níž už nějakou dobu není vidět břeh. Posláním Evropy je vybudovat hráze, které mohou tlumit konzumní společnost. Při absenci Boha musíme ustanovit moc, která stojí nad impériem moderního světa a nad říší kapitálu i účetních rozvah.“

Maurice Bardèche

Archív