Nová zlomová linie mezi Východem a Západem: multikulturalismus vs suverenita

„Pokud přijedeš do Maďarska, musíš ctít naši kulturu!”

„Pokud přijedeš do Maďarska, musíš ctít naši kulturu!”

Autor: Ed West

Není žádným tajemstvím, že naše vztahy s Ruskem jsou nejchladnější od roku 1991, kdy Boris Jelcin během jednoho ze svých alkoholických oken skoncoval s komunismem. Stále jasněji se však objevují známky vypuknutí nové ideologické studené války – a já si nejsem jistý, jestli ji vyhrajeme.

Německý postoj k odlišným názorům během několika posledních měsíců leccos napověděl. Nedávno přední eurokrat – podivným marxistickým jazykem, který tito lidé tolik milují – pokáral Maďary za odmítnutí „nevyhnutelnosti rozmanitosti.“ Další obvinil malou středoevropskou zemi z toho, že „stojí na špatné straně směřování dějin.“ Angela Merkelová pak přirovnala ty, kteří drží lidi mimo ke komunistům, kteří kdysi drželi vlastní lidi uvnitř.

Německo nechce dotlačit středoevropské státy k přijímání uprchlíků jen z praktických nebo humanitárních důvodů; Západ dnes definuje sám sebe prostřednictvím multikulturní ideologie. Být Evropanem znamená pokládat hranice za relikt minulosti a „rozmanitost za nevyhnutelnou.“

V kontrastu se Západem se Rusko stále silněji kloní k staromódnímu pojetí státnosti, zatímco jeho zahraniční politika vychází z vestfálského konceptu suverenity (i když v praxi jej ne vždy dokonale uplatňují, zejména ve svém sousedství). Minulý měsíc se v Rusku konala „konference o suverenitě“, kde různé separatistické skupiny – některé od pohledu úplně fantazistní – dostaly možnost promluvit o svých budoucích plánech.


Dnešní zlomová linie mezi Východem a Západem tedy tentokrát nevede mezi kapitalismem a komunismem, dokonce ani mezi demokracií a autoritářstvím, ale mezi multikulturalismem a suverenitou.

Podobně jako vedly USA liberální demokracie do boje proti komunismu, nadšeně se šikují i pod prapory idealistického multikulturalismu. Amerika se označuje za „občanský národ“ (propositional nation, pozn. DP) a příslušnost k němu nevyžaduje jakoukoliv tradiční příslušnost k zemi. Navzdory obecnému přesvědčení o opaku jde o poměrně novou myšlenku: fráze „národ přistěhovalců“ přešla do obecného užívání až během Kennedyho prezidenství.

Napříč západní Evropou dnes establishment přijímá multikulturalismus jako státní občanské náboženství a Merkelová nechala zřídit zvláštní policejní oddělení na stíhání lidí, kteří si na Facebooku dovolit zveřejnit nelichotivé komentáře o migrantech a prohlášení „Britské hodnoty“ úřadující britské vlády definuje „britství“ nikoliv dějinně, ale jako soubor politických postojů.

Tak samozřejmě vymezoval příslušnost ke svému společenství Sovětský svaz a ironicky je to Západ, kdo dnes tuto utopickou víru – že lidstvo má protentokrát sdílet nikoliv statky, ale státy – přijal. Napadlo mě, jestli to někdy kancléřce Merkelové vytane na mysli, když poučuje malé středoevropské státy.

Kdo v této nové studené válce zvítězí? Západ má obří náskok, ale multikulturní státy nepochybně trpí větší mírou zranitelnosti než ty s tradičnějším pojetím státnosti. Během 50 let od přijetí Imigračního zákona Amerika vnitřně zeslábla, míra vzájemné důvěry ve společnosti prudce poklesla – neklamná známka ztráty společenského kapitálu – a politický život se stal mnohem polarizovanějším a jedovatějším. Amerika roku 2015 by si v konfrontaci se silným globálním protivníkem vedla podstatně hůře než America roku 1965 či 1941, což považuji za přímý důsledek myšlenky občanského národa.

A jak ukázaly poslední měsíce, kult rozmanitosti neposílil ani Evropu. Středoevropské státy při pohledu na Londýn, Paříž a Malmö multikulturalismus kdovíjak neláká. I výrazná menšina – pokud ne dokonce většina – západní Evropy ještě dnes vyznává tradičnější pojetí státnosti, definované nikoliv hodnotami, ale paradoxně liberálnější definicí historie a hranic.

To staví západní konzervativce do obtížné pozice – nejen že se rozcházejí s převládajícím míněním „slušné společnosti,“ hrozí jim také obvinění ze spojenectví s politickým protivníkem.

Putinův režim se s ničím a nikým příliš nepáře a jeho odpůrci se rádi zabíjejí za podezřelých okolností. Jeho nacionalismus (nemluvě pak o názorech na homosexualitu) není pěkný na pohled. Ruský konzervatismus postrádá západní politické instituce, nechybí mu však vztah k tradici, křesťanství, suverenitě a myšlence na budoucí generace – zběžnému pozorovateli se tak jeví burkeovskému konzervatismu bližší než západní politická scéna. To pro konzervativce nejspíš nejsou moc dobré zprávy. Když se nám konec konců Rusko tak libí, proč se tam neodstěhujeme?

Úvaha Eda Westa The new East-West divide: multiculturalism vs sovereignty vyšla na stránkách The Spectator.

One Response to “Nová zlomová linie mezi Východem a Západem: multikulturalismus vs suverenita”

  1. Miloš napsal:

    Západ si myslí, že krajina prosperuje len vďaka svojim GPS súradniciam. Úplne im vďaka desaťročiam konzumácie a zábavy uchádza, že spôsob myslenia a konania obyvateľov je to hlavné, čo krajinu definuje. Nie je možné ju zdieľať, pretože sa to rovná, zjednodušene povedané, útoku jedného kmeňa na výsledky práce druhého kmeňa.

Trackbacks/Pingbacks


Carl Schmitt: Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958

Glossarium - Záznamy z let 1947 až 1958***
Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958
***
U nakladatelství Academia právě vyšlo bezmála tisíci stránkové Glossarium Carla Schmitta s jeho sešitovými záznamy z let 1947 až 1958.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Martin Heidegger – Úvahy II–VI Černé sešity 1931–1938

Úvahy II–VI (Černé sešity 1931–1938)***
Černé sešity 1931–1938
***
Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Ladislava Chateau – Bylo jich pět …: Kolaborace, trest a rozpory

Ladislava Chateau - Bylo jich pět ...: Kolaborace, trest a rozpory***
Bylo jich pět – Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle
***
Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Víte, že…

29. března 1895 se v Heidelbergu narodil německý spisovatel, filozof, publicista, entomolog a veterán obou světových válek Ernst Jünger. Jako mladý se proslavil svým válečným románem V ocelových bouřích, ve výmarské éře se řadil k předním postavám tzv. konzervativní revoluce. Odmítl přímou spolupráci s národně socialistickým režimem, po válce se pak z politické arény stáhl úplně, i tak však výrazně ovlivnil některé proudy pravicového myšlení, a po zbytek svého dlouhého života se věnoval literární tvorbě.
29. března 2012 zemřel na selhání srdce ve věku pouhých nedožitých 50 let pravicový anglický intelektuál, politik, spisovatel a brilantní řečník Jonathan Bowden, od 90. let aktivní nejprve v Konzervativní straně, následně v řadách BNP i různých menších uskupení.

À propos

„Potřebujeme třetí obraz člověka a života. Odmítnout dnes Washington a Moskvu neznamená jen politickou, ale také morální volbu: znamená odmítnutí amerických měst i komunistických koncentráků. Oba vzorce industriálního gigantismu budí vnější zdání moci, ale ve skutečnosti se ženou do propasti. Oba systémy jsou redukovány na to, že slepě následují požadavky monstrózního růstu. Nechaly kolem sebe šířit potopu a ženou se řekou, z níž už nějakou dobu není vidět břeh. Posláním Evropy je vybudovat hráze, které mohou tlumit konzumní společnost. Při absenci Boha musíme ustanovit moc, která stojí nad impériem moderního světa a nad říší kapitálu i účetních rozvah.“

Maurice Bardèche

Archív