Categorized | Filosofie, Historie, Kultura

Renato del Ponte: Mé vzpomínky na Julia Evolu

Share on Facebook0Tweet about this on Twitter0Share on Google+0Share on Reddit0Share on VKShare on Tumblr0
Julius Evola Adriano Romualdi

Julius Evola: Člověk a dílo.

Lutte du Peuple: Renato del Ponte, Vaše jméno je úzce spjato s Evolou. Můžete nám říct, jak jste přišel s Evolou do kontaktu a jaký byl váš vztah s ním?

Renato del Ponte: Jsem prostě člověk, který se vždy snažil dát svému životu řád na existenciální, politické i kulturní úrovni. Není žádným překvapením, že na této cestě jsem se setkal s Evolou, pro kterého byl řád náplní života a i v jeho spisech je podstatným heslem.

Evola se narodil v roce 1898 a já v roce 1944, tak se naše osobní setkání přirozeně mohlo uskutečnit až v posledních letech jeho života.

Okolnosti a charakteristiky našeho vztahu, tak, jak se vyvíjel, jsou zachyceny v dopisech od roku 1969 do roku 1973 (zveřejněno v knize Julius Evola, Lettere 1955-1974 [Finale Emilia: Edizioni La terra degli avi, 1996], str. 120-155) ,

Bylo to vždy velmi srdečný vztah, který mi vštípil touhu vytvořit organizační síť, aby se Evolovy myšlenky šířily jak v Itálii, tak i v zahraničí.


LP: Byl jste to vy, kdo uložil urnu obsahující Evolův popel v rozsedlině na Monte Rosa. Mohl byste nám k tomu říci podrobnosti?

RdP: Ano, byl jsem to já, spolu s dalšími věrnými přáteli, kteří zajišťoval dopravu a uložení  Evolova popelu v rozsedlině na Monte Rosa ve 4200 metrech nadmořské výšky, bylo to na konci srpna 1974. Abych vám řekl pravdu, nebyl jsem vykonavatelem Evolovy vůle, ale slíbil jsem mu, že spolu s naším společným přítelem Pierrem Pascalem dohlédneme na vykonání  jeho poslední vůle týkající se jeho pohřbu.

Jak se Evola obával, existovala spousta vážných problémů při provedení jeho pohřbu a tak jsem provedl Evolův pohřeb za asistence Eugene Davida, který byl Evolův vysokohorský vůdce, při jeho výstupu na Monte Rosa v roce 1930. Je pro mě nemožné v tak krátkém rozhovoru zmiňovat všechna tato dobrodružství. Některá z nich byla spíše romantického charakteru, ale mohu odkázat na kolektivní práci Julius Evola: Le Visionnaire foudroyé (Paris: Copernic, 1979), tam jsou popsána.

LP: Založil jste Římské tradicionalistické hnutí. O co jde?

RdP: Il movimento tradizionalista romano je v podstatě kulturní a duchovní struktura, která si klade za cíl zvýšit povědomí o charakteristikách římské tradice, která není jen historickou skutečností která byla zapomenuta, ale nesmrtelnou duchovní realitou, která je stále schopná nabídnout mnohé ještě dnes, jako účinný existenciální model a formu náboženského směřování, založených na základě tom, co definujeme jako „Římská stezka Bohů.“ Za tímto účelem působí hnutí na vnitřní i komunitní úrovni, vnitřně zbožnosti a ve vnější rovině se snaží uvést ve známost tradiční soubory hodnot Římanů, prostřednictvím manifestů a knih – například moje kniha Religione dei Romani (Milano : Rusconi, 1992) získala významnou literární cenu – a to opakovaně. Pro více informací si můžete vyhledat můj příspěvek pro kolokvium o pohanství, pořádaném vydavatelstvím  L’originel, kolokvium proběhlo loni v únoru (1996, pozn. DP), příspěvek bude pravděpodobně publikován ve francouzském  časopise Antaïos.

LP: Pro některé čtenáře může být nejatraktivnější Evolovo období spojení s magickou skupinou Ur. Jak se vám jeví směšování kvazifašistické politiky, okultismu a moderního umění v tomto úžasně atraktivním koktejlu. Je to správné? Jak jste analyzoval tuto fázi Evola života?

RdP: Nemohu zde stručně analyzovat skupinu Ur a Evolovu účast v ní. Doporučuji svou knihu Evola e il magico “Gruppo di Ur”: Studi e documenti per servire alla storia di “Ur-Krur” [Evola a magická skupina Ur ] (Borzano: SeaR Edizioni, 1994).

Jednoduše lze říci, že to bylo nejvíce plodné období v Evolově životě.

Důvodem pro výše zmíněné je, že se jednalo o období, kdy jistý esoterický proud, který vycházel z velké části z římské tradice, měl konkrétní naději na ovlivnění italské vlády.

Ale tato fáze Evolova života může také být interpretována jako pokus, charakteristický pro celou jeho existenci a tím je: „postupovat jinak,“ překročit limity svých sil, které podmiňují existenci, vytvořit něco ještě jednou. Něco lepšího, než je návrat za zcela „normálních“ podmínek k životu dle Tradice.

LP: Jak se dá skloubit evoliánství a politická oddanost?

RdP: Pokud mluvíte o možných politických akcích okrajových směrů, vyhrazených menšinám, které se snaží ovlivňovat určité skupiny nebo určité prostředí na individuální úrovni bez konkrétní šance publikovat časopisy a knihy. Brzy začneme znovu publikovat Arthos ve čtvrtletních intervalech. Je přirozené, že italská iniciativa je doprovázena zrodem podobných skupin a hnutí v Evropě a to zejména ve Francii, kde je Evolova práce dobře známa. V dalším roce jistě přijdeme s konkrétními realizacemi určitých iniciativ, o nichž budete samozřejmě informováni, protože přirozeně počítáme s vaší aktivní účastí.

Původní francouzská verze rozhovoru Mes souvenirs de Julius Evola vyšla v časopise Lutte du Peuple, č. 32/1996. Český překlad byů pořízen z anglické verze My Memories of Julius Evola publikované na stránkách Counter Currents Publishing 2. listopadu 2010.

One Response to “Renato del Ponte: Mé vzpomínky na Julia Evolu”

  1. B. Holst napsal:

    :) from Norway.

Trackbacks/Pingbacks


Víte, že…

Video

Knižní báze

Knihytisky.org - Knižní báze Délského potápěče

Markus Willinger – Generace identity

Guillaume Faye – Proč bojujeme (dotisk)

Guillaume Faye - Proč bojujeme
K objednání zde! ČR: Knihytisky, Náš směr SLOVENSKO: Protiprúdu

Myšlenka dne

„Moderní svět je špatný, protože je civilizovaný. Moderní filosofové tvrdí, že se jim nelíbí věčný trest na onom světě. Můžou být spokojeni. Stvořili věčný trest už zde, na tomto světě. Škvařit se navěky v pekle je samo o sobě dost zlé, ale octnout se v pekle na mírném ohni a ještě muset uznat, že teplota je snesitelná – to je přímo nesnesitelné.“ – G. K. Chesterton

Tweets

Archív