Satanská panika: Jak britští agenti během konfliktu v Severním Irsku podněcovali strach z nadpřirozena

Share on Facebook0Tweet about this on Twitter0Share on Google+0Share on Reddit0Share on VKShare on Tumblr0
Přehlídka UDA v Belfastu 1975. Foto: David a Judy Lomaxovi/Rex

Přehlídka UDA v Belfastu 1975. Foto: David a Judy Lomaxovi/Rex

Autor: Henry McDonald

Studie ukazuje, jak agenti ve snaze spojit útoky paravojenských skupin s paranormálními jevy vypouštěli do novin příběhy o černých mších

Agenti britské rozvědky v Severním Irsku během konfliktu (v Británii označováném jako Troubles – pozn. DP) v 70. letech využívali strachu z posednutí démony, černých mší a čarodějnictví jako prvek psychologické války proti ozbrojeným skupinám, prozrazuje studie.

Profesor Richard Jenkins z Sheffield University zpovídal příslušníky rozvědky včetně šéfa „černých operací (black ops)“ v Severním Irsku, kapitána Colina Wallace.

Wallace mu prozradil, že mezi lety 1972 a 1974 jeho lidé úmyslně podněcovali satanistickou paniku, a dokonce v opuštěných budovách některých belfastských čtvrtí s největší aktivitou rebelů nechávali černé svíce nebo obrácené krucifixy.

Následně styční důstojníci podstrčili novinám příběhy o černých mších a satanistických rituálech, které se měly odehrávat od republikánského Ardoyne na severu Belfastu až po loajalistické čtvrti na východě města.

Ve své knize Black Magic and Bogeymen Jenkins cituje Wallaceovo přiznání, že „psy-ops“ složky vojenské rozvědky využívali strach ze satanismu, který u lidí probudily filmy jako Vymítač ďábla či The Devil Rides Out.

Zveličováním paranoidního strachu z uctívání ďábla chtěli Britové podle Wallace vytvořit přesvědčení, že posilující paramilitární hnutí a jejich krvavé tažení probudilo v severoirské společnosti temné síly.

Wallace řekl, že na myšlenku vyvolávání ďábla coby možné kompromitace paramilitárních organizací přišla jeho skupina Information Policy operující z vojenského velitelství v kasárnách Thiepval ve městě Lisburn.

„Bylo očividné, že církve – jak katolická, tak protestantská – mají na povstalce nemalý vliv,“ rozvíjí Wallace. „Proto jsme hledali něco, čeho by se skutečně zhrozila obě společenství, rebelové by to nemohli nijak ospravedlnit a navíc by se jejich aktivity daly jistým způsobem vyložit jako částečná příčina těchto šokujících činů.“

„Něco takového znamená zabývat se snižováním ceny lidského života, a tak jsme nakonec dospěli do bodu, kdy jsme se začali zamýšlet nad čarodějnictvím… Irsko byla nesmírně pověrčivá země a nám tak stačilo jen dát staré pověře nový nátěr.“

Podle Wallace navíc díky této uměle vytvořené hysterii zůstávaly mladší děti v noci doma a držely se dál od budov, které tak mohly policie s armádou využít jako své pozorovací a odposlechové stanoviště.

Profesor sociologie Jenkins vidí v pozadí těchto myšlenek i Wallaceovo náboženské vychování a kulturní prostředí.

„Wallace a jeho jednotka Information Policy měli dle mého mínění dva hlavní cíle. Zaprvé vzbudit u silně věřícího obyvatelstva domnění, že konflikt v Severním Irsku otevřel vrátka ‚silám temnot‘ a tím pádem jsou tyto neblahé události nepřímo vinou rebelů: bezbožní povstalci se dopouštějí násilí, což vede k všemožným strašlivým věcem, ergo ďábel, Satan a tak dále – i když si nemyslím, že by to někdy mohlo skutečně fungovat.“

„Zadruhé tu byl bonus v tom, že lidé, zvlášť teenageři a děti, se v noci nepotulovali po ulicích.“

Období 1972-74 patřilo v rámci konfliktu v Severním Irsku k nejkrvavějším a země se tehdy ocitla na pokraji občanské války. V té době se také paravojenské skupiny ulsterských loajalistů uchylovaly k mučení a vraždám katolíků a politických odpůrců v ritualistickém stylu.

Jednou z nejznámějších z nich byla vražda nacionalistického politika Paddyho Wilsona a jeho přítelkyně Irene Andrewsové z roku 1973.

Jenkins píše, že vojenská rozvědka se v rámci své propagandistické kampaně snažila vytvořit v povědomí lidí „sotva patrné“ pouto mezi těmito skutečnými hrůzami konfliktu a zlem o poznání nepřirozenějším.

Článek Satanic panic: how British agents stoked supernatural fears in Troubles vyšel na webu novin The Guardian 9. října 2014. Kniha profesora Jenkinse Black Magic and Bogeymen: Fear, Rumour and Popular Belief in the North of Ireland 1972-74 je k dostání prostřednictvím nakladatelství Cork University Press nebo webu Amazon.

 

Víte, že…

  • 22. února 1943 se v Dzeržinsku v Nižněnovgorodské oblasti narodil Eduard Limonov, vlastním jménem Eduard Veniaminovič Savenko, ruský spisovatel, básník, rebel a politik Národně bolševické strany Ruska. V současnosti je předsedou této strany a jedním z vůdců protiputinovské formace Jiné Rusko. Česky vyšla jeho kniha To jsem já, Edáček a románová biografie Limonov - Deník ztroskotance od francouzského spisovatele Emmanuela Carrèreho.

Video

Knižní báze

Knihytisky.org - Knižní báze Délského potápěče

Giorgio Locchi – Podstata fašismu (druhé opravené vydání)

Giorgio Locchi - Podstata fašismu
K objednání zde!
METANOIA

Goodreads – knižní tipy

Myšlenka dne

„Ať však jde o prvek náhody, či o poměření hodnoty, tíhnou všechny hry ku stavu válečnému, poněvadž právě ve válce předmět sázky pohltí hru, pozře hráče, stráví vše…. Taková jest podstata války, při níž leží v sázce zároveň hra, pravomoc i ospravedlnění. Z tohoto hlediska je válka nejpřesnějším druhem věštby. Jde totiž o zkoušku vůle jednoho a zkoušku vůle druhého v rámci vůle vyšší, kterážto musí, jelikož obě vůle váže, nutně dospět k výběru. Válka je nejvyšší hrou, poněvadž válka vposledku vnucuje jednotu bytí. Válka je bůh.“ Cormac McCarthy: Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě, Argo, Praha 2009.

Tweets

Archív