Categorized | Historie, Politika, Ekonomie

Vesnice Kolionovo versus lichva: inspirace pro celý svět?

Michail Šljapnikov - Kolion

Michail Šljapnikov z Kolionova

Autor: Kerry Bolton

Statkář z ruské vesničky dost možná přišel s klíčem k obrodě Ruska – a vlastně každého státu, rodiny a člověka, který se ocitl ve spárech lichvy. Kolion však byl coby „hrozba“ rublu zakázán.

Shodou okolností je pak kolion, zamýšlený jako alternativa k hegemonii lichvy a bankovní oligarchie, v souladu se zásadami ruské ortodoxní církve, jakkoliv se jeho tvůrce, statkář Michail Šljapnikov, podle všeho staví k církvi dosti cynicky.

Šljapnikov svou měnu, pojmenovanou podle vesnice Kolionovo nedaleko od Moskvy, vytvořil jako prostředek směny plodin a práce mezi vesničany.  Šljapnikov se snažil vrátit k jedinému legitimnímu účelu každé měny: má sloužit jako prostředek směny zboží a služeb. Skoncovalo by se tak s funkcí peněz jako výdělečné komodity, historicky označované jako „lichva.” [1] Šljapnikov o kolionu, vydávaném v nominálních hodnotách od jedné do stovky říká: „S těmito penězi se nepojí žádné války, krize ani smrt. Tyto peníze jsou o poctivé práci, čistém vzduchu a čerstvých zemědělských plodinách.” [2]

Kolion dostal pevný kurz: dva koliony za deset vajec, pět za kyblík brambor, 60 za husu atd. [3]

Podle Šljapnikova dostávali obyvatelé Kolionova hotovost vždy jen několikrát do roka, při setbě a sklizni. Díky kolionu si mohli vyměňovat zboží každodenní spotřeby. Dělník za ně mohl zorat kus půdy a následně je vyměnit za zeleninu, ovoce nebo ryby. [4]

I když budou ekonomové i bankéři nad takto neortodoxním přístupem, který opírá měnu o zbožový standard, [5] jistě ohrnovat nos, tento standard – namísto měny založené na dluhu – už byl v historii opakovaně použit na různých místech. Americká Konfederace své dolary („greybacks“) opírala o bavlnový standard, čímž obešla mezinárodní finančníky, kteří jí upírali přístup na trh s penězi (přestože z některých kruhů dnes zaznívá nesmyslná kritika Konfederace coby „loutky Rothschildů“ ”). [6] Na ostrově Guernsey používají místní měnu už od poloviny 19. století. Prvotním motivem bylo vyhnout se bankrotu a neschopnost udržovat kvůli nedostatku měny chátrající infrastrukturu. [7] V 17. století nechal guvernér Francouzské Kanady (přesněji Nové Francie, pozn. DP) nastříhat na kusy hrací karty a označil je jako oběživo (karetní peníze, pozn. DP), jelikož Francie neměla na to poslat mu peníze. Směna zboží i služeb normálně pokračovala i s nastříhanými hracími kartami. [8] Místní měna Wära (viz Zázrak v Německu, pozn. DP) přinesla uprostřed Velké krize prosperitu do jednoho německého města. [9] Jinde, jako v Kolionovu, vydávali místní měnu nebo kupony v dobách hospodářské krize – a ústřední vláda si na ně rychle došlápla. „Pracovní stvrzenky,“ byly úspěšně využívány jako směnné kupony v rakouském městě Wörgl (viz Města kontra banky, pozn. DP), dokud je roku 1933 stát nezakázal. [10] A v roce 1938 Vrchní kanadský soud zabránil vládě [Strany] sociálního kreditu v  Albertě vydávat v provincii vlastní měnu. [11]

Šljapnikovův nápad byl plodem zdravého rozumu a osobní zkušenosti:

Na prvotní nápad prý přišel snadno. Při častém směnném obchodu s přáteli si uvědomil, že zboží jako husy nebo brambory odolává inflaci a obchoduje s ním snáz než s rublem. Alternativu by bylo v zásadě možné označit jako zástupné peníze, jelikož by se jejich hodnota odvíjela od základních komodit jako jsou brambory a dobytek, které lze s cílem uzavření obchodu v budoucnu směnit v rámci výměnného obchodu. [12]

I když jsou koliony vlastně jen dlužními úpisy v jediné vesnici a místní měny fungují třeba i ve Spojeném království, rozhodl se ruský stát považovat je za hrozbu – a nikoliv možnou inspiraci pro pozitivní inovace v měřítku celé země.

Celý koncept se však uplatňuje i v dvoustranném obchodování, prostřednictvím vzájemného směnného obchodu úvěrů. Případné námitky o nemožnosti takových praktik vyvrací samo Rusko dvoustrannými obchodními dohodami, které mimo rámec mezinárodního systému uzavřelo s Čínou, Iránem, Egyptem a Tureckem.

Jen pár měsíců před stíháním Michajla Šljapnikova projednávali při příležitosti zahájení výstavy o Evě Perónové v Moskvě prezident Putin s tehdejší perónistickou argentinskou prezidentkou Christinou Fernandez de Kirchnerovou možnost využití výměny národních měn pří vzájemném obchodě. [13]

V listopadu ale perónisté ztratili kontrolu nad prezidentským úřadem ve prospěch učebnicového „oligarchy“ (v perónistickém i ruském slova smyslu) Mauricia Macriho, který Argentinu nejspíš znovu nasměruje na cestu k vazalství nadnárodním finančním elitám. Za perónistické vlády obou Kirchnerů se Argentina s Ruskem sblížila ekonomicky i diplomaticky. Macri však obrací od zahraniční politiky svých předchůdců a otáčí se zády k bolívarskému bloku, prosazovanému zesnulým venezuelským prezidentem Hugem Chavézem. Nový argentinský ministr zahraniční spěchal ujistit globalisty shromážděné na schůzi Council on Foreign Relations v New Yorku, že „nejnovější vývoj je velice blízko New Yorku, protože – jak víte – ekonomický tým předložil ‚brzdám‘ vyjednávání nabídku s cílem normalizovat vztahy na finanční frontě, aby se tak Argentina znovu mohla otevřít světu systematickým a předvídatelným způsobem.” [14] Přestože Macri vyslovil víru v pokračování rozvíjení rusko-argentinských vztahů, [15] ruští politologové jsou s ohledem na jeho proamerické smýšlení spíše skeptičtí. [16]

Přesto přese všechno byl Šljapnikov v červnu 2015 popohnán k soudu. Stíhaní statkáře (který má k oligarchovi tak daleko, jak je vůbec lidsky možné) státem, který tak urputně s oligarchy bojoval, vysílá o budoucím směřování Ruska nanejvýš smíšené signály.červenci 2015 moskevský oblastní soud kolion zakázal, [17] když nejprve vyslechl svědectví znalce, podle kterého nelze kolion považovat za „náhradní peníze;“ ale spíše za dlužní úpisy mezi jednotlivci. Obžaloba však namítala, že tyto transakce probíhaly bez zdanění. Závěr zněl: „…soud nepřijímá argumentaci zástupců obžalované strany, že jelikož zákon nedefinuje náhražky peněz, nelze v tomto případě zahrnout kolion do kategorie ze zákona zakázaných peněžních náhražek …”[18]

I když stoupenec ruského anarchisty Michaila Bakunina Šljapnikov mluví o ruské ortodoxní církvi s notnou dávnou cynismu, jím zamýšlená místní autonomie a měna odrážejí tradiční Rusko. Shodou okolností jen měsíc po rozhodnutí soudu proti Šljapnikovově bez dlužné „měně“ předložila ortodoxní církev – s podporou Ruské obchodní a průmyslové komory – plán na vytvoření od lichvy oproštěného pravoslavného finančního systému, přirovnávanému k islámskému bankovnictví.

Šljapnikov přišel s kolionem kvůli nedostatku prostředků směny ve své vsi, kde však nechybělo zboží ani ochota pracovat. Za Velké krize vedly podobné okolnosti v mnohem větším měřítku ke stavu, kdy zástupy hladověly, zatímco stát nutil sedláky ničit potraviny. Tento paradox „chudoby uprostřed hojnosti“ trvá v některých oblastech světa dodnes – nikoliv kvůli nedostávajícím se zdrojům nebo práci, ale nouzi o prostředky směny. Jak směšný a zločinný je nedostatek v zemědělské vesnici s dostatkem práce i plodin – jen kvůli nouzi o měnu? Přesto se však tento zde na mikroúrovni naznačený stav skutečně na makroúrovni objevuje v mnoha oblastech světa.

Dmitrij Surmilo, koordinátor pracovní skupiny pro pravoslavný finanční systém z odboru Moskevského patriarchátu pro vnější vztahy, řekl o „omezeném přístupu k finančním zdrojům“ totéž co Šljapnikov – avšak o celém Rusku: „Dnes v čase krize vyvolané nedostatečnými finančními zdroji následkem sankcí nám konečně začínají naslouchat a společnost reaguje na naše návrhy souhlasně.” [19] Prohlédl nakonec soudce, který zakázal kolion?

Poznámky

[1] See: K. R. Bolton, Opposing the Money Lenders: The Struggle to Abolish Interest Slavery (London: Black House Publishing, 2016).

[2] “Russia: Farmer’s ‘village currency’ lands him in court,” BBC News, 5. června 2015.

[3] Raunaq Vaisoha, “A Russian Farmer Sows His Own Currency to Aid Rural Population,” The Cointelegraph, 29. června 2015.

[4] Raunaq Vaisoha.

[5] Například na Novém Zélandu se posmívají sociálnímu kreditu jako „penězům z monopolů“ a tím začíná i končí jakákoliv debata na toto téma.

[6] K. R. Bolton, The Banking Swindle (London: Black House Publishing), str. 129-43.

[7] Bolton, str. 81-82.

[8] Bolton, str. 125-28.

[9] Bolton, str. 82-84.

[10] Bolton, str. 84-87.

[11] Bolton, str. 101-102.

[12] Raunaq Vaisoha.

[13] “Russia and Argentina to discuss using local currencies in trade – Putin,” Russian Times, 24. dubna 2015.

[14] Susana Malcorra, Council on Foreign Relations, 9. února 2016.

[15] “New Argentine President Vows to Bolster Ties with Russia,” Sputnik International, 12. listopadu 2015.

[16] “What has Russia lost?,” Russia Insider, 11. prosince 2015.

[17] “Russian Court Bans Anarchist Farmer’s Self-Made Currency,” Moscow Times, 2. července 2015.

[18] Rozhodnutí moskevského oblastního soudu v Jegorjevsku ze dne 1. července 2015 č.j. 2-1125 / 15.

[19] “Orthodox Church Calls for Alternative Financial System in Russia,” Moscow Times, 11. srpna 2015.

Článek Kerryho Boltona Kolionovo v. Usury: A Lesson for the World vyšla na stránkách Counter-Currents Publishing 10. května 2016.

Carl Schmitt: Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958

Glossarium - Záznamy z let 1947 až 1958***
Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958
***
U nakladatelství Academia právě vyšlo bezmála tisíci stránkové Glossarium Carla Schmitta s jeho sešitovými záznamy z let 1947 až 1958.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Martin Heidegger – Úvahy II–VI Černé sešity 1931–1938

Úvahy II–VI (Černé sešity 1931–1938)***
Černé sešity 1931–1938
***
Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Ladislava Chateau – Bylo jich pět …: Kolaborace, trest a rozpory

Ladislava Chateau - Bylo jich pět ...: Kolaborace, trest a rozpory***
Bylo jich pět – Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle
***
Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Víte, že…

29. března 1895 se v Heidelbergu narodil německý spisovatel, filozof, publicista, entomolog a veterán obou světových válek Ernst Jünger. Jako mladý se proslavil svým válečným románem V ocelových bouřích, ve výmarské éře se řadil k předním postavám tzv. konzervativní revoluce. Odmítl přímou spolupráci s národně socialistickým režimem, po válce se pak z politické arény stáhl úplně, i tak však výrazně ovlivnil některé proudy pravicového myšlení, a po zbytek svého dlouhého života se věnoval literární tvorbě.
29. března 2012 zemřel na selhání srdce ve věku pouhých nedožitých 50 let pravicový anglický intelektuál, politik, spisovatel a brilantní řečník Jonathan Bowden, od 90. let aktivní nejprve v Konzervativní straně, následně v řadách BNP i různých menších uskupení.

À propos

„Potřebujeme třetí obraz člověka a života. Odmítnout dnes Washington a Moskvu neznamená jen politickou, ale také morální volbu: znamená odmítnutí amerických měst i komunistických koncentráků. Oba vzorce industriálního gigantismu budí vnější zdání moci, ale ve skutečnosti se ženou do propasti. Oba systémy jsou redukovány na to, že slepě následují požadavky monstrózního růstu. Nechaly kolem sebe šířit potopu a ženou se řekou, z níž už nějakou dobu není vidět břeh. Posláním Evropy je vybudovat hráze, které mohou tlumit konzumní společnost. Při absenci Boha musíme ustanovit moc, která stojí nad impériem moderního světa a nad říší kapitálu i účetních rozvah.“

Maurice Bardèche

Archív