Ať žije císař!

Share on Facebook0Tweet about this on Twitter0Share on Google+0Share on Reddit0Share on VKShare on Tumblr0
Richard Spencer a jeho "Sieg Heil": 1,5/5.

Richard Spencer a jeho “Sieg Heil”: 1,5/5.

Autor: Richard B. Spencer

Poznámka editora: Následuje přepis projevu předsedy National Policy Institute a šéfredaktora Radix Journal Richarda B. Spencera, který přednesl na konferenci NPI Who We Are  19. listopadu 2016.

Poznámka redakce DP: Očekávatelně tendenční podání této události si vcelku nezvykle nalezlo cestu i do českého mediálního hlavního proudu (např. zde, zde, zde či tady). Zájemcům doporučujeme také kompletní záznam akce, který na YouTube umístila společnost RedIce.

Asi nejsem jediný, kdo tomu všemu ještě nedokáže pořádně uvěřit.

My na alternativní pravici jsme samozřejmě skoro od počátku brali zvoleného prezidenta Donalda J. Trumpa a jeho šance vážně. Na rozdíl od zbytku světa nás to nepřekvapilo – nebo alespoň ne tolik. Věděli jsme, že může vyhrát. Mnozí z nás tomu věřili od začátku. Něco takového se o médiích středního proudu – a možná bychom měli užívat původního německého označení, Lügenpresse – rozhodně říci nedá.

Končí rok, kdy náhodní trollové z Twitteru, anonymní tvůrci podcastů a disidenti detašovaní hluboko uvnitř mašinérie washingtonské pravice objektivně dokázali, že rozumí politice lépe než „republikánští stratégové“ a „političtí analytici,“ kteří nás každý večer ze studia MSNBC oblažovali svými ironickými postřehy. Nejde jen o to, že to jsou levičáci a zrádci (cucks). Nejde jen o to, že spousta z nich je opravdu hloupých. Člověk si totiž upřímně klade otázku, zda to vůbec jsou lidé – nebo spíš bezduší golemové, uvádění do pohybu nějakou temnou silou, aby bezduše opakovali cokoliv, co večer předtím řekl John Oliver.

I když jsme ale brali Trumpa vážně, ve chvíli, kdy se výsledky ve státě Pensylvánie přiklonily k Donaldu Trumpovi jsme i tak na moment zažívali pocit jakési neskutečnosti – nebo možná až příliš intenzivní skutečnosti – kdy jsme si uvědomili, že se na nás Kek usmál a že memetická magie je skutečná. A přestože používáme tyto výrazy napůl v žertu, nesou s sebou něco skutečně zásadního – vítězství vůle. Silou naší vůle jsme dostali Donalda Trumpa do úřadu, učinili ze snu skutečnost. Když to chceš, není to jen sen – tento citát naši přátelé z Ligy proti pomluvám (ADL) jistě velmi dobře znají. A tohle je teprve začátek.

Co to vůbec znamená – uvádět své sny ve skutečnost? Sny bývají chaotické a obtížně pochopitelné. Často zmatené a plné rozporů. Na určité úrovni ale vyjadřují naše nejhlubší tužby, naše přání udělat z nemožného skutečnost. Jak napsal T. E. Lawrence, my nejsme z těch snílků, kteří se ráno probouzejí, aby zjistili, že šlo o pomíjivý sen. Jsme „denní snílci,“ protože nehledáme ve svých vizích ani fantaziích útěk před skutečností. Chceme je ve skutečnost proměnit.

Chceme se úplně oprostit od prostředí plného videoher, nekonečné zábavy, drog, alkoholu, pornografie, profi sportů a tisíce a jednoho dalších rozptýlení, které se nás snaží přesvědčit o jiné realitě. Chceme totiž žít ve světě z našich představ.

Dnes se ponížený hlavní proud, tito komisaři, kteří na nás útočí a poštvávají proti nám dav, jako je ten před budovou, v níž jsme se sešli, pokouší o protiútok. Přestože vyhrál volby férově, přestože musel čelit jednohlasnému odporu mainstreamových médií a přestože zničil republikánský i demokratický establishment, jsme svědky soustředěných snah zpochybnit legitimitu zvoleného prezidenta. Obzvlášť komicky to pak působí ve světle pohoršených nářků z před pár týdnů, které napadaly Trumpovu nezodpovědnost, když údajně odmítal přijmout bez dalšího výsledky voleb a vyslat své stoupence do ulic.

Popravdě – kdo může tyhle lidi ještě někdy brát vážně?

Na sklonku volební kampaně Peter Thiel, jeden z hrstky skutečně bohatých a vysoce postavených lidí, kteří podpořili Trumpa, mluvil o Americe jako „normální“ zemi, zemi s fungující vládou, která neustále neválčí se zbytkem světa. Tak zněl Trumpův slib mnoha jeho příznivcům. A přesto hlavní argument (dá-li se v tomto případě vůbec o něčem takovém mluvit) kulturní levice a jejich propagandistů v posledních dnech zní, že Trumpa bychom neměli „normalizovat.“ To logicky ústí v otázku – co je vlastně dnes normální?

V „Letošním Roce“ (odkaz na oblíbenou argumentaci progresivců „je přece rok xy“, více viz zde – pozn. překladatele) komici nevypráví vtipy, ale přednáší nám o tom, čemu se smíme a nesmíme smát. „Jeté“ celebrity jako Madonna, které se celý svůj život snažily proměnit v neobratné symboly sexuality a materialismu, předstírají dotčenost nad „neslušností“ Donalda Trumpa. Novináři nebojují za svobodu slova, ale stojí v čele tažení za její omezení. V Letošním roce stát národ nechrání, ale vede proti němu válku.

Jak vlastně náš svět vypadá? Co je oním statusem quo, který náš „normální“ prezident Barack Hussein Obama, politický organizátor (community organizer) z Chicaga, na své poslední zahraniční tour vynáší málem až do nebes?

Podívejme se na to, co dělá naše vláda. Existenci a přítomnost většiny bezpečnostních hrozeb dneška, včetně Islámského státu a muslimských teroristů uvnitř našich společností, umožnila právě naše vlastní vláda. Obří armády, námořnictvo a děsivé zbraně, které by v mžiku oka snadno dokázaly zničit celý svět, udržované s obřími náklady, používá vláda k prosazování agendy, která ve skutečnosti naši bezpečnost snižuje.

V Evropě, bráněné americkými ozbrojenými silami, se uprchlíci, páchající strašné zločiny, procházejí po svobodě, zatímco občané, kteří si je troufnou kritizovat, se mohou připravit na návštěvu policie. A u nás doma vláda svou povinnost ochrany hranic – podle některých libertariánů svou jedinou zodpovědnost v oblasti národní bezpečnosti – naprosto ignoruje.

Skutečně, západní vlády se mohou přetrhnout, aby našly imigranty co možná nejméně slučitelné s domácí kulturou a na náklady daňového poplatníka je přesídlily do našich zemí. „Nevládní“ organizace podporující tuto kolonizaci dostávají nesmírné finanční prostředky, aby zhoršily život vlastním komunitám. Je to „normální“? Považovali by to Otcové zakladatelé, kteří přišli s oněmi „americkými ideály,“ o nichž neustále slýcháme, za správné?

Podívejme se na kulturu.

V Letošním roce si člověk může zničit kariéru i život, když neprojeví dostatečné nadšení nad mužem, který si chce nechat odoperovat genitálie a označit se za ženu.

V Letošním roce nám opakují, jak velkou hrozbou pro naši demokracii jsou „falešné zprávy“ – jen aby jedním dechem, fakticky bez důkazů, označili zpravodajský web Breitbart za platformu „bělošského nacionalismu.“

V Letošním roce je běloch hrdý na počiny svých předků zlý, ale běloch odmítající přijmout vinu za hříchy svých předků je zlý taky.

V Letošním roce bílé rodiny celý život pracují, aby mohly poslat své děti na univerzitu, kde jim řeknou, jak opovrženíhodní jsou.

V Letošním roce, kážou mocní bezmocným o tom, jak by se měli naučit vnímat svou „privilegovanost.“

V Letošním roce se vychloubání bohaté židovské celebrity o „konci bělochů“ považuje za „říkání pravdy mocným“

Když je v Letošním roce fyzicky silný, jistě trpí uvnitř nejistotou. Černá je krásná, ale bělošství je otrávené. Vláda zločinu nepředchází, ale podporuje ho. „Bělošská privilegovanost“ je skutečná, ale rasa i pohlaví jsou pouhé konstrukty. A kdyby snad byla fakta příliš znepokojivá, vždycky se můžete ukrýt do „bezpečného prostoru“ s džusíkem, plyšákem a nekonečnou empatií, kde na nějaké realitě nesejde.

Neurotiky a zvrhlíky nám dnes překládají coby hrdiny. Krásu nepokrytě haní jako urážku rovnosti. A naše vláda, přestože si od nás bere skandální část našeho bohatství, neplní ani své základní povinnosti ochrany lidí a území.

Tohle je dost ohraný argument, ale předtištěná hesla demonstrantů proti Trumpovi, dost možná i těch před budovou, přišla zčásti od té nejextrémnější komunistické skupiny v zemi, stoupenců nejvražednější ideologické síly v dějinách. Skoro se stydím tento argument vyslovovat, protože je naprosto jasné, že ho nikdo nebude brát vážně. Přesto vycházejí nové a nové úvodníky, podle kterých Donald Trump neměl jmenovat toho či onoho člověka do svého týmu kvůli náhodnému internetovému komentáři na webu, který média nemají ráda.

Stojí za to si tyto věci připomínat. Nic z toho není totiž přirozené. Nic z toho není „normální.“ Je to zvrácená, odporná společnost řízená zkorumpovanými a bráněná hysterickými lidmi opojenými nenávistí k sobě samým a zkažeností. Vpadáme do zemí, jejichž obyvatelstvo, které nás nenávidí, si následně zveme k sobě domů. Dotujeme lidi a instituce, kteří zhoršují naše životy už jen tím, že existují. Vršíme schodky a namlouváme si, že dějinné zákonitosti se na nás díky „americkému excepcionalismu“ nevztahují.

Takhle to nemůže dlouho pokračovat – a taky nebude.

V určitém slova smyslu požadujeme nemožné. I ty napůl žertovné koláže s Donaldem Trumpem jako Božským císařem lidstva nebo zakladatelem velkolepé říše svědčí o touze po něčem vyšším. Ano, měli bychom trvat na svých snech – o dobytí vesmíru, o rozvoji revolučních technologií, o lidstvu lepším, než je dnes, o rase kráčející po cestě neustále směřující vzhůru.

Jinou optikou ale chceme něco úplně obyčejného, možná skoro banálního.

Proč je něco tak prostého jako založení rodiny, vlastnictví domu a zanechání dědictví dětem pro tolik Američanů takřka nedosažitelným snem? Proč musí mít rodina dva příjmy, aby vůbec vyžila? Proč nemůžeme vybudovat opravdovou občanskou společnosti, protože kterýkoliv federální byrokrat nebo „bojovník za sociální spravedlnost“ (Social Justice Warrior, SJW – pejorativní označení pro zastánce sociálního liberalismu, politické korektnosti, feminismu – ekvivalent českého „sluníčkáře“,  pozn. překl.) může vnutit komunitě dotované bydlení pro menšiny, program pro přesídlování uprchlíků nebo jiný plán přesunu obyvatelstva vytvořený s cílem rozbít soudržná a funkční bělošská společenství?

Proč vysoké školy jako na běžícím páse vytváří osobně a emocionálně dysfunkční i nevzdělané absolventy? I ti, kteří v tomto prostředí chtějí něco vytvořit, musí velkou část peněz vynaložit na izolaci před onou „rozmanitostí,“ kterou navenek z povinnosti obhajují.

Nejenže ale kvůli této společnosti společně nemůžeme dokázat velké věci – my totiž už nesvedeme ani ty malé. Jako nevyhnutelnou samozřejmost přijímáme, že z naší kultury se stala stoka, hromadná doprava nefunguje a naše města se rozkládají zevnitř. Že všechno velké západní umění a architektura to už v podstatě mají za sebou. Společně cítíme, že i naše země má své nejlepší dny za sebou.

Právě tento ur-mýtus se stal duší Trumpovy kampaně. Říct „Vraťme Americe její velikost“ (“Make America Great Again” – MAGA) je současně radikálně pesimistické i dětsky optimistické. Jde o přiznání, že Amerika není, co bývala, že už jako země není schopná dosáhnout toho co dříve. To si na určité úrovni uvědomují i liberálové, když čas od času tesklivě vzpomínají na Ameriku 60. let minulého století – zemi letů na Měsíc a středostavovské životní úrovně – ale velmi příhodně přitom zapomínají, že tehdejší společnost byla z 90% bílá.

Přesto ale je MAGA i heslem hledícím do budoucnosti: myšlenka, že to dokážeme, že Amerika může být jako kdysi, že lze vzkřísit zidealizovanou minulost. A nejen to, můžeme dosáhnout nebývalých výšin, být „větší než kdy předtím,“ jak to vyjádřil zvolený prezident Trump. Budeme vyhrávat tak dlouho, až se nám to začne přejídat. Takový je přislíbený nový „normál,“ velkolepá Amerika, ale také fungující komunity a dostupný uspokojivý život pro obyčejné lidi.

Postavte vedle sebe MAGA a slogan Marca Rubia „Za nové americké století,“ doslova převzaté z názvu neokonzervativního think tanku, který naplánoval válku v Iráku. Postavte Trumpův slogan vedle pečlivě reklamními mágy vysoustruženého hesla Hillary Clintonové „Společně silnější.“ Co to má vůbec znamenat? Její koalice byla splácaná z navzájem znepřátelených kmenů, které držela pohromadě jedině nenávist k tomu, co Peter Brimelow nazývá „tradičním americkým národem,“ tedy k nám.

V posledním týdnu kampaně pořádal Trump několik shromáždění denně, včetně jednoho tady v severní Virginii. Kamarád, který se tam vydal, mi řekl, že i když měl Trump zpoždění několik hodin, nikdo nechtěl odejít. Bylo ale už tak pozdě, že menší děti – na jeho shromáždění chodila spousta rodin – začaly usínat. Rodiče rozložili na zemi kabáty jako provizorní lehátka a shromáždili se kolem, aby měli své spící ratolesti pod dohledem. A toto prostředí plné důvěry, dosahované bez většího úsilí, bylo patrné při všech akcích – celý lid nově si uvědomující nejen svou existenci a identitu, ale také sílu.

Srovnejte to s voliči Hillary. Černošský politický stroj a vinou sužovaní liberálové z předměstí, kteří celý život pracují proto, aby od černochů mohli žít co nejdál. Levicoví aktivisté, kteří věří, že prací pro federální vládu bojují proti systému. Manažeři korporací a Hispánci, které si dovezli, aby jim uklízeli domy a sekali trávníky. „Společně silnější?“ Nenajdeme dvě součásti koalice, které by spolu aspoň chvíli vydržely ve stejné místnosti.

A tyto rozpory sahají až do srdce levice. Ta se letos nemohla rozhodnout, jestli Amerika už skvělá je, nebo jestli vlastně nikdy skvělá nebyla. Je Amerika jakýsi vznešený mnohorasový pokus, který patří všem a nikomu, nebo je plodem podmanění a osídlení ošklivými evropskými rasisty?

Je majákem naděje pro zbytek světa, nebo nepřítelem, jehož je nutno zničit? Protože, jak by řekl náš dosluhující prezident, řekněme si to „narovinu“ – navzdory údajně rovnostářským „hodnotám“ byla Amerika po celou dobu své existence, až do předchozí generace, bělošskou zemí vytvořenou pro nás a naše potomstvo.

Je to naše dílo a dědictví, které náleží nám.

Alternativní pravice totiž není alternativou jen ke skomírajícímu „konzervativnímu hnutí,“ oněm washingtonským šejdířům do omrzení rozesílajícím propagační materiály, jejichž věčné „hodnoty“ pravidelně zaostávají za předvojem levice asi o deset let. Je alternativou celého systému lží.

Bojujeme za „nový normál,“ morální konsenzus, z něhož neslevíme.

Donald Trump představuje krok směrem k tomuto novému normálu. Ale i on sám je hluboce poznamenán pokřivenostmi typickými pro naši dobu. Donald Trump bojoval proti segregovaným podnikům. Podporuje „afirmativní akci,“ tedy státem posvěcenou diskriminaci bělochů. Stane se pravděpodobně nejsilněji prosionistickým prezidentem, jaký kdy seděl v Oválné pracovně, a bude mlčky schvalovat další židovské zábory palestinských území. Vystoupil proti jaderné dohodě s Iránem, která popravdě není až tak špatná. Ponechal si – a na to nezapomínejme – otevřená vrátka k jakési budoucí amnestii, když mluvil o tom, že „ty dobré“ bychom si tu měli nechat.

Hysterie doprovázející jeho zvolení nedokazuje jeho extremismus, ale míru vyšinutosti médií a užvaněných intelektuálů. Ze všech stran se na nás valí zprávy o obřím nárůstu počtu zločinů z nenávisti proti barevným, páchanými odpornými rasisty povzbuzenými Trumpovým triumfem. Jako zázrakem se však tyto zločiny nikdy nepodaří zachytit na video. Násilí, které skutečně vidíme, zdá se sestává z přímých fyzických útoků na Trumpovy přívržence. A i když z nich existuje obrazový záznam, politický komentátor CNN a někdejší tisková mluvčí Bernieho Sanderse s úsměvem poznamená „no jo, bílí chudáčci.“

Jasně tedy vidíme, že naší společnosti vládnoucí liberální hegemonie nepřipustí jakoukoliv reformu, dokonce ani umírněná opatření, která by mohla celý systém zachránit. Podtón v podstatě všech zpráv od Trumpova zvolení zní, že běloši by nejspíš neměli mít právo volit. Zpravodajství by navíc mělo být cenzurováno, aby lidé slyšeli jen ty „správné“ názory.

Média, daleka nějaké reflexe nad příčinami porážky, nebo byť jen stopy empatie k Američanům evropského původu, se zjevně rozhodla přiložit pod kotlem ve své válce proti Trumpově legitimitě i pokračování existence bílé Ameriky.

Ve skutečnosti nám tím ale otevírají dveře.

Můžeme si představit hypotetický scénář, kdy prezident Trump nebo někdo jiný dá polorozpadlou Ameriku trochu do kupy, a ta bude klopýtat ještě pár desetiletí… kdy se okovaná bota zvedne z obličeje bílé Ameriky dost dlouho na to, aby se bárka tak tak udržela nad hladinou. Levice to však nemůže dovolit. Ochrana životního prostředí, práva dělníků, příjmová nerovnost, hromadná doprava – všechny její údajné hodnoty mizí z okna, aby uvolnily místo hrubé a primitivní protibělošské nenávisti, která ji pohání.

Po Trumpově zvolení maska spadla ještě očividněji než během voleb samotných. SJWs vždycky promítají své smýšlení na své oponenty a americkou levici uvádí do pohybu nenávist k bělochům – tečka. Jiné cíle, ambice ani naděje nemá. Je to propast. A my s těmito lidmi nemáme nic společného.

Pro nás se má celá věc jinak. Rasa samozřejmě je skutečná, ale v určitém slova smyslu „bělošství“ skutečně lze považovat za sociální konstrukt. Vzpomeňte si na pojmy dnes označované za „problematické“ a spojované s bělošstvím – síla, moc, krása, schopnost utvářet vlastní osud, úspěch. Běloši konají a ostatní skupiny ne. V obyčejnosti každodenního života i v našich nejdivočejších snech, v našem i jejich narativu, být bělochem znamená být dříčem, křižákem, objevitelem a dobyvatelem. My stavíme, tvoříme, my kráčíme směrem vzhůru.

A my také vidíme ústřední lež amerických rasových vztahů. Nevyužíváme ostatní skupiny. Nemáme z jejich přítomnosti žádný prospěch. To oni potřebují nás, ne naopak.

Vykořeněnému, konzumeristickému poslednímu člověku, který býval Evroameričanem, vnucují bělošství, nebo lépe řečeno identitu. Nikomu před ní nedovolí uniknout. Stojíme na prahu velkého dějinného předělu, kdy budou lidé stát před dvojí volbou: bojovat či uprchnout, přidat se nebo zemřít, postavit se na odpor… nebo stáhnout ocas mezi nohy.

V takovéto pozici se běloši ocitli. Před dvěma týdny bych možná řekl, že zvolení Donalda Trumpa trochu sníží tlak na bílé Američany. Dnes je ovšem jasné, že tato událost jen přilila olej do ohně nenávisit a hysterie, jíž čelíme.

Jako Evropanům nám přísluší jedinečná pozice v centru dějin. Jsme, jak si uvědomoval Hegel, ztělesněnou myšlenkou světových dějin. Nikdo nám nevyjádří obdiv, když prohrajeme s grácií. Nikdo neoplakává proti nám páchané zločiny. Pro nás je to jasné – zvítězit, nebo zemřít. To je jedinečné břímě bílého člověka: náš osud máme zcela ve vlastních rukou. A tak to má být, protože uvnitř nás, v krvi kolující v žilách dětí slunce spočívají zárodky velikosti.

K tomuto boji jsme byli povoláni. Nenarodili jsme se, abychom žili v hanbě, slabošství a ponížení. Nepřišli jsme na tento svět, abychom žebrali o morální povolení od jedněch z nejodpudivějších stvoření, které kdy naše planeta zrodila. Jsme tu proto, abychom to překročili – všechno. Protože taková je naše přirozenost.

Protože pro nás Evropany je návrat k velikosti a slávě jen návratem do normálu.

Sláva Trumpovi! Sláva našemu lidu! Sláva vítězství!

Přepis projevu Richarda Spencera z konference NPI Become Who We Are 2016  Long Live the Emperor! vyšel na webu Radixjournal 21. listopadu 2016.

14 komentářů to “Ať žije císař!”

  1. orkyniosdrymos napsal:

    Média vybrala pouze to hajlování a nic jiného, to je pravda. Nicméně nedošlo zde k žádné dezinterpretaci, hajlující lidé tam skutečně byli, to je rovněž pravda. Kritika je zde oprávněná, i mezi bílými je spousta idiotů a pokud nemají dostatek rozumu a disciplíny, aby udrželi ruce dole, nic jiného si ani nezaslouží. Zde je chyba svádět vinu na média namísto do vlastních řad.

  2. TK napsal:

    Kreativní prací s kamerou (jeden člověk zabraný z různých úhlů) se to zanedbatelné číslo takřka zdvojnásobilo (2x nic je o něco větší nic), to by u leckoho obsah pojmu “dezinterpretace” naplnilo. Ale to mi přijde až druhotné – odkud vůbec vyvěrá ten impulz vytvářet kruhové popravčí čety? Kdyby nikdo nezvedl pravici nad prsa, vyzněly by snad články v Lügenpresse pozitivně? “Vyděsí” to snad spořádané středostavovské buržuje, kteří se už už chystali poslat peněžní příspěvěk NPI? Nebo je to upřímný odpor ke komukoliv, kdo má k NS byť jen o chlup jiný vztah než 100% kategorické úplné odsouzení? Mezi bílými skutečně je “spousta idiotů,” ale hledal bych je jinde než mezi účastníky konference, přestože mnozí nezachovávali v každém momentě přísné standardy solární virility a někteří dokonce (!) nepochybně popíjeli alkohol…

  3. orkyniosdrymos napsal:

    TK: Jaké zas “standardy solární virility”, toto na mě nesmyslně vytahujete už podruhé!

    Pouze tvrdím, že by snad každému mělo být jasné, že HAILOVÁNÍ nám působí pouze potíže a nedává nic pozitivního – kdo ani tohle nedokáže pochopit, je dle mě idiot, kritiku zaslouží, kazí snahu nás všech a měl by být pro dobro věci vyloučen.

    Kdyby nikdo pravici nezvedl, pravděpodobně by se o tom vůbec nemluvilo, což považuji za příznivější variantu než jako je nastalá pohoršující kritika. Dokonce i Trump se od tohoto musel distancovat, což Alternativní pravici nemůže nijak pomoct, jen uškodit.

  4. TK napsal:

    Zase prosím strízlivější požadavky na lidi – ne každý se bere smrtelně vážně 100% času (což z něj ještě nedělá šaška/trolla), někdo si dá o skleničku víc, jiného strhne prostředí nebývalé euforie atd, tam jsem mířil.

    1) Vylučovat z online hnutí se nejeví jako rozumné a dokonce ani možné. Ve své fyzické skupině je možné uplatňovat různá kritéria a vylučovat i přijímat podle všech možných požadavků. 2) Distancovat se od vlastních lidí nařčených z “extremismu” ve snaze zavděčit se protistraně je obyčejný “cucking,” nic jiného. Jak to funguje konzervativcům posledních generací? To samozřejmě nevylučuje vnitřní debatu/kritiku nebo něco na způsob “čistky.”

    Já to vidím trochu jinak: masivní pozornost hnutí nijak zvlášť neuškodí, možná odradí pár vlažných a/nebo oportunistů, ale třeba přitáhne charakterově pevnější typy. Médiím zůstalo jen málo upřímných věřících, to je myslím zjevné. Nálepka “tupý ožralý agroskin (IQ) 88” pásne líp a pevněji na ožralého agroskina než na nadprůměrně inteligentní lidi v oblecích na konferenci dva bloky od Bílého domu, přestože novináři je nijak nerozlišují. Trump (rasista možná jen ve fantazii liberálů) by se od bělošského nacionalismu distancoval v každém případě, kdyby na to přišlo, líbanky předvolební kampaně jsou u konce. Možná bude jeho vláda prospěšná, možná k ničemu, každopádně američtí nacionalisti mají svůj vlastní program a cíle, bez ohledu na Trumpova vyjádření.

  5. orkyniosdrymos napsal:

    Ona by měla být dodržována jistá bazální hranice toho, co se dá tolerovat a co ne. Nejde tu řeč o názorových neshodách uvnitř hnutí ani o žádných “kontroverzních” prohlášeních směrem navenek – bavíme se tu o prachsprostém hajlování, které je dnešní společností vnímáno jednoznačně nelibě a oprávněně jej lze chápat za výraz primitivismu. Nálepka IQ 88 zůstane těm, kdo se tak chovají, na oblékání zas až tolik nesejde. Vliv alkoholu ani cokoli jiného nelze považovat za polehčující okolnost, asi stejně jako to nelze při automobilových nehodách.

    Distancovat se od všeho je k ničemu, plně souhlasím. Jenže tolerovat vše je druhý extrém, který také udělá více škody než užitku. Lidé jistě médiím nevěří, ale to neznamená, že by začali ignorovat fakta, spíše si o nich dělají vlastní úsudek. A tady z toho konkrétního incidentu si rozhodně nikdo pozitivní obrázek neudělá, spíše naopak… Dle mě by se to nemělo bagatelizovat a už vůbec ne omlouvat, raději bychom se měli distancovat – považuji to za “standart zdravého rozumu.”

  6. TK napsal:

    To pak asi nutně vyvstane problém s definováním “bazální hranice,” jak už to tak bývá: výzvy k porušování zákonů (závažnějších než předpisy proti lepení propagandy na kandelábry apod.) a/nebo násilí ji očividně dalece překračují. Lehký flirt s NS symbolikou, to už zjevné není, tím míň v USA s jejich 1. dodatkem. Chápu ty snahy o neprodyšný “sanitární kordon” mezi starou (do ’45) a novou pravicí, ale k jejich účinnosti a prospěšnosti jsem poněkud skeptický. Důvodů se nabízí vícero. Zaprvé se některé myšlenky a postoje skutečně nevyhnutelně překrývají, pokud teda nepracuješ s předpokladem, že nacisté/fašisté/legionáři se mýlili úplně ve všem. Zadruhé nezanedbatelná část lidí přístupná/přitahovaná (biologický determinismus?) k tzv. krajní pravici buď přímo je NS, nebo k němu cítí různou míru sympatií. Kategoricky je vyloučit znamená trvalou občanskou válku. Za další, a je to možná laciný argument, ale přesto by měl zaznít – každý napravo od “slušné” parlamentní pravice se spíš dřív než později dočká nálepky ‘nácek’. I trouba jako Konvička, pragmatik typu Putina nebo umírněný centrista Trump, přestože ani u jednoho objektivně nenajdeme ani náznak sympatie k nacismus či Hitlerovi. Proto se přímo nabízí využít přístup a la Daily Stormer a zlehčit a zbavit to stigmatu do té míry, že to pozbyde smyslu.

    Nemyslím, že Spencer u publika vyvolá podobný dojem jako “pochod proti slova” jen proto, že k němu dají popisek rasista, ale můžu se mýlit. Ohledně vytváření vlastního úsudku divactva mě trochu překvapuje tvůj (snad se neurazíš) optimismus, osobně mám spíš pocit, že jde o to, jaký “názor” zazněl naposled, nejhlasitěji a jaký status mají jeho šiřitelé a stoupenci. Pokud máš ale pravdu, (sta)tisíce lidí si vygooglí Radix, Counter-Currents, Amren, VDare etc. Pár % z nich necukne při prvním setkání a uvědomí si, že leccos z toho dává smysl. Propagandistický kasaštyk dekády.

    Jen podotknu že dnešní společností je jednoznačně nelibě vnímána velká část z toho, čemu věříme, takže pokud bychom měli zachovat konzistenci a přizpůsobit se hlasu lidu, čekají nás celkem zásadní reformy (/sarcasm).

  7. orkyniosdrymos napsal:

    Když média tvrdí třeba o tom Trumpovi, že je nácek, tak si o tom dnes divák skutečně myslí své a médiím nevěří. Důkazem je mj. Trumpovo zvolení.

    Když média ukážou hajlujícího člověka a řeknou, že je nácek, tak tomu divák uvěří (oprávněně).

    Není v tom třeba hledat žádnou složitou filosofii. Pod “bazální hranici” bych postavil všechno, co nám pouze škodí a nic dobrého nedává. Není podstatné, co si kdo myslí, ale pokud není pro dobro věci schopen zdržet se ani hloupého a škodlivého gesta jakým je hailování, je to zkrátka na pováženou. Není to otázka zákonů, ale spíš sociálního cítění, kdy se nemůžeme chtít prosadit s něčím co je pro 95% populace odpudivé.

    Neřeším zde věci jako průniky našeho světonázoru s NS před r. 45, to jsou skutečně nesmysly a na základě toho se dnes už skandál udělat asi nedá – resp. dá, ale lidé si o tom budou myslet své, jak je vysvětleno na příkladu Trumpa výše.

    Není to o vyhýbání se nálepce “nácek”, jde o to tím náckem skutečně nebýt (alespoň pro pozorovatele, když už se tedy někdo hodnotný – neznám ovšem takového – nedokáže odpoutat od 70 let mrtvé ideologie.)

  8. TK napsal:

    Očividně vidíme některé věci jinak, jen dodám, že empirické příklady zdaleka nedávají tak jednoznačnou odpověď stran správné taktiky, jak podle všeho naznačuješ. Myslím jsme ale svoje pozice vymezili dostatečně jasně pro sebe i případné přihlížející a můžeme to uzavřít. Jistě se ale shodneme alespoň na římském suaviter in modo, fortiter in re s důrazem na druhou část…

  9. Whatever napsal:

    Sláva Trumpovi! Sláva našemu lidu! Sláva vítězství! :D :D :D Naivita dnešných “pravičiarov” dosahuje nové rozmery. Trumpova dcéra Ivanka konvertovala na judaizmus a sám Trump sa viackrát o židoch obdivne vyjadril. “She describes her conversion as “amazing and beautiful journey” and that her father supported her studies from day one, due to his respect for the Jewish religion.” Mnohí iste nikdy nepochopia, že istí ľudia vlastnia obe (všetky) strany a robia si s nami čo sa im zachce… sú to všetko len hry, ktorých by sa autentická pravica nemala nijako zúčastňovať. Namiesto toho by mala riešiť vlastné problémy, ktorých má požehnané množstvo.

  10. TK napsal:

    Ano, naivní užiteční idioti ZOG figurek a kontrolované opozice, to jsme my. Kam se na vás zasvěcené hrabem…

  11. Whatever napsal:

    Áno, asi naozaj ste. Medzi prvé kroky Trumpa totiž patrilo mlčať ohľadom ilegálnych osád v Palestíne (“We no longer have our hands tied as in the time of Barack Obama. Now we can finally build.” Meir Turgeman) či zvažovať presunutie americkej ambasády z Tel Avivu do Jeruzalema, čím by v podstate uznal nároky Izraela na Jeruzalem ako hlavné mesto Izraelu. Prečo o týchto veciach neinformujete, keď ste sa už teda prehlásili “konstatně judeokritickou publikací”? Trumpova politika bude 100 pro-izraelská bez ohľadu na jeho lživé vyhlásenia o neutralite (“Israel continues to be a huge ally of the United States. He wants to grow closer with Israel.” Sean Spicer).

  12. TK napsal:

    Když si chceš bezdůvodně (https://deliandiver.org/tag/zidovska-otazka) odplivnout jedovatou slinu, posluž si. A nebo – ještě lépe – pokud ti skutečně tak krvácí srdce nad nespravedlnostmi páchanými na nebohém palestinské národě, něco pro něj udělej. Klidně jdi třeba full-Rachel Corrie styl…

  13. Orkyniosdrymos napsal:

    TK: Upřímně nerozumím vaší reakci, je přehnaná a vyloženě sprostá, přitom má s tou Trumpovou podporou sionismu naprostou pravdu. Nějaká Palestina je tu druhořadý problém, spíše ilustrativní příklad, vy to ovšem redukujete účelově pouze na ni.

    Jediná dobrá věc, kterou by T mohl pro Evropu přímo udělat, by bylo skutečné skončení válek rozvracejících Přední východ. Je otázka, zda k tomu podpora sionismu povede, spíše bych řekl, že ne.

    Co T udělá v USA může být sice líbivé, nám to však přímo nijak nepomůže, spíše uškodí. Tím nepopírám, že T může působit nepřímo a někoho u nás inspirovat. Jenže to je pouhá možnost, kdežto negativní následky jsou skoro jistota.

  14. TK napsal:

    Je zcela přiměřenou reakcí na chování někoho, kdo přijde na návštěvu, jen aby si odplivl řekněme na rodinnou fotografie – nebo klidně jen tak na podlahu. Mohl bych se ptát, proč jste tak začerstva přispěchal s obhajobou očividného in mala fide trolla (tím spíš, když jste v přechozí diskusi tak velkoryse obloukem míjel nemalou část mých argumentů), ale nechme toho, 95%+ těchto půtek je vlastně jen následkem virtuální interakce namísto té normální, nad jedním stolem apod.

    Trumpův sionismus i židovská rodina byly známé činitele už před volbami, asi ani ti nejzaslepenější fandové si v tomto ohledu nedělali větších iluzí. Zuřivý odpod organizovaného židovského společenství proti Trumpovi na každém kroku také není třeba prokazovat.

    Osobně nevidím nějaké jisté přímé negativní následky posílení osadnické zhovadilosti. Palestinský konflikt se nejspíš drasticky jen tak nepohne, ať udělá USA cokoliv v mezích reálné možnosti.

    Trochu skeptický jsem i té tezi, podle níž jsou hlavní příčinou imigrační vlny západním vměšováním vyvolané války na Blízkém východě (přestože to samozřejmě existuje a hraje svou roli). Zavání mi to oním bělošským/západním supremacismem v duchu vnímání bělochů coby jediných aktivních činitelů světa, kde jsou zbylé národy a rasy pouhými objekty bez vlastní vůle. Navíc v tom cítím patrnou pachuť bělošské viny s tím rozdílem, že za to všechno nemůžeme přímo “my,” ale “naše” sio-plutokratické elity.

    Pokud se podíváme na (geo)politickou poválečnou pozici Evropy – tedy přívěšek USA – dění za mořem se nás týká víc, než by se většině z nás asi líbilo. A v čemže nám Trumpovy kroky spíše uškodí?

Trackbacks/Pingbacks


Video

Knižní báze

Knihytisky.org - Knižní báze Délského potápěče

Giorgio Locchi – Podstata fašismu (druhé opravené vydání)

Giorgio Locchi - Podstata fašismu
K objednání zde!
METANOIA

Corneliu Zelea Codreanu – Zápisky ze žaláře

Goodreads – knižní tipy

Myšlenka dne

„Liberální buržoazie chce tedy Boha, ten však nemá mít možnost stát se aktivním; chce monarchu, ten však má být bezmocný; požaduje svobodu a rovnost, a zároveň omezení volebního práva na majetné třídy, aby si tak majetek a vzdělání zajistily potřebný vliv na zákonodárství, jako by vzdělání a majetek dávaly právo utiskovat chudé a nevzdělané; odstraňuje aristokracii krve a rodu, a připouští přitom nestydatou vládu peněžní aristokracie, onu nejhloupější a nejhrubší podobu aristokracie; nechce ani suverenitu krále, ani suverenitu lidu. Co tedy vlastně chce?“ Carl Schmitt, Politická theologie, s. 47-48

Tweets

Archív