Co mají společného Chesterton a Solženicyn?

Share on Facebook5Tweet about this on Twitter0Share on Google+0Share on Reddit0Share on VKShare on Tumblr0

Chesterton a Solženicyn

Autor: Joseph Pearce

Na první pohled by se mohlo zdát, že velice málo. Chesterton proslul svou veselou halasností, Solženicyn naopak střízlivou až ponurou vážností. První psal dobrodružné příběhy o rozkošných excentricích, ten druhý pak drsná realistická díla odehrávající se v lágrech nebo na onkologických odděleních. Přestože byli oba mnohými označováni za proroky, Chesterton je smějící se prorok křepčící s anarchickou joie de vivre svatého Františka, Solženicyn naopak patří k nemilosrdné vážným prorokům, který cupuje pošetilosti své doby s vše pronikajícím opovržením moderního Jeremjáše. I když to tak na první pohled nevypadá, pokusím se ukázat, že tito dva literární velikáni minulého století skutečně byli spřízněnými duchy se styčnými v politické filozofii i náboženské ortodoxii.

V roce 1998 se mi dostalo oné nesmírné cti a potěšení setkat se se Solženicynem v jeho domě nedaleko Moskvy. Když mi slíbil poskytnout rozhovor, ohromilo mě to – zvlášť když předtím opakovaně odmítl prosby mnoha známějších spisovatelů. V dopise, kde jsem ho o rozhovor prosil, jsem se zmínil i o svém životopise Chestertona. Nečekal jsem ani odpověď, tím méně pak reakci pozitivní a byl jsem v šoku, když mě Solženicyn pozval do Ruska, abychom spolu mohli rozhovor vést osobně. Když jsem přišel k němu domů, ukázala mi jeho žena celý regál knihovny vyplněný Chestertonovými Sebranými spisy od Ignatius Press. V mém příjemném překvapení mi rychle došlo, že právě jméno „Chesterton“ v dopise bylo oním magickým slůvkem, které mi vyneslo Solženicynovu důvěru a z ní plynoucí výjimečný a důvěrný přístup. Toto je jeden z mnoha důvodů mé hluboké vděčnosti GKC.

Když jsme tedy ukázali Solženicynův obdiv k Chestertonovi, asi už tolik nepřekvapí, že Rus byl také stoupencem distribustismu, přestože mu říkal jinak. Vezměme si jako příklad vizionářský agrarianismus ze Solženicynova Dopisu představitelům Sovětského svazu:

Jak rádi se pokrokoví novináři před revolucí i po ní posmívali zpátečníkům …, všem těm, kteří vyzývali, abychom střežili a uchovali starý svéráz, zapadlé dědinky o třech chalupách… , abychom v době automobilů zachovali i koně, nezanedbávali malé podniky pro obrovité závody a kombináty, nepohrdali přírodními hnojivy kvůli chemickým, abychom se v miliónech netísnili ve městech a nešplhali jeden druhému po hlavě v mnohaposchoďových činžácích. 1]

„Osvícenské snílky“ odsuzoval za víru v neudržitelný „pokrok“ a „pokrokářský sen“ nazval „nesmyslným, vypjatým a nepředloženým spěchem lidstva do slepé uličky.“ 2] Proti světu megalopolí stavěl do kontrastu „města před zavedením automobilů – města pro lidi, koně, psy a snad ještě tramvaje, města lidská, přívětivá a útulná, vždy s čistým vzduchem… Hospodářství negigantických dimenzí s malorozměrnou, byť i vyspělou technologií nejen že dovoluje, ale i vyžaduje stavění decentralizovaných, člověku příjemných měst. 3]

Mezi myšlenkami načrtnutými v Solženicynově Dopisu představitelům Sovětského svazu a o půl století staršími ideami Chestertona a Belloca tedy očividně nacházíme pozoruhodné analogie. V dalších své eseji napsané krátce před svým vypuzením ze Sovětského svazu v roce 1974 Solženicyn brilantním způsobem výstižně shrnul distibutistické přesvědčení:

„Rolnické masy toužily po půdě – a pokud ta v jistém slova smyslu znamená svobodu a bohatství, v jiném (a důležitějším) se stává závazkem a v ještě dalším (a nejvýznamnějším) pak tajemným poutem se světem a vnímáním hodnoty vlastní osoby.“ 4]

O mnoho let později, po pádu komunismu, který vždy předpovídal, napsal knihu nazvanou Rebuilding Russia, v níž bránil útlou vládu proti centralizačním zásahům Velkého Bratra:

Všechny výše popsané nedostatky by jen stěží existovaly u demokracie malého rozsahu – maloměsta, malé osady, skupiny vesnic či oblasti do velikosti okresu. Jedině v celcích této velikosti mohou mít voliči důvěru ve výběr kandidátů, protože mohou znát jak jejich zdatnost v praktických záležitostech, tak i morální vlastnosti. Na této úrovni se nezasloužená či falešná pověst rychle rozplyne a kandidátům nepomůžou ani prázdná rétorika nebo stranické peníze…

Bez řádně vytvořené místní samosprávy nemůže být stabilního ani bohatého života a veškerého významu pozbývá i samotný pojem občanských svobod. 5]

Během našeho setkání jsem Solženicynovi řekl, nakolik se jeho myšlenky shodují s těmi E. F. Schumachera, autora knihy Malé je milé. Odpověděl, že se Schumacherem dospěli přibližně současně, přestože nezávisle na sobě, k totožným závěrům. Podobně blízko k sobě mají Solženicynovy myšlenky a Chestertonův a Bellocův distributismus. Cesty velkých duchů se skutečně ubírají podobnými stezkami!

Poznámky:

1] Alexander Solženicyn, Dopis představitelům sovětského svazu, Konfrontation Verlag, Zürich 1975.

2] Ibid.,

3] Ibid.,

4] Alexander Solženicyn et al., From under the Rubble, Boston, Mass.: Little, Brown and Co., 1975, str. 21.

5] Alexander Solženicyn, Rebuilding Russia, London: Harvill/Harper Collins, 1991, str. 71-72.

Úvaha Josepha Pearce What Does Chesterton Have To Do with Solzhenitsyn? vyšla na stránkách The Imaginative Conservative 1. září 2016.

Víte, že…

Video

Knižní báze

Knihytisky.org - Knižní báze Délského potápěče

Markus Willinger – Generace identity

Guillaume Faye – Proč bojujeme (dotisk)

Guillaume Faye - Proč bojujeme
K objednání zde! ČR: Knihytisky, Náš směr SLOVENSKO: Protiprúdu

Myšlenka dne

„Moderní svět je špatný, protože je civilizovaný. Moderní filosofové tvrdí, že se jim nelíbí věčný trest na onom světě. Můžou být spokojeni. Stvořili věčný trest už zde, na tomto světě. Škvařit se navěky v pekle je samo o sobě dost zlé, ale octnout se v pekle na mírném ohni a ještě muset uznat, že teplota je snesitelná – to je přímo nesnesitelné.“ – G. K. Chesterton

Tweets

Archív