Categorized | Historie, Politika

K posledním dnům dr. Háchy

Jakubská 44
Z nepublikovaných pamětí dr. Radima Raýmana Pražská bastila.

Psal se rok 1945, končila válka i protektorát. Můj šéf dr. Navara se vrátil těžce nemocný z Terezína a já byl kromě své funkce okresního lékaře ještě na jeho místě jako primář vězeňské nemocnice a justiční lékař. Věděl jsem, že dr. Hácha byl v Lánech zatčen a odvezen na Pankrác. Nedostal jsem ho ale ke vstupní prohlídce a tak jsem ho sháněl. Předseda podnikové rady mi řekl: „Hodili jsme ho do samotky, lump jako lump, ať tam zdechne!“ „Je to těžce nemocný starý člověk, nedávno prodělal mozkovou mrtvici a nemůže se vůbec sám živit; zemře tam hlady a trest smrti hladem není u nás zaveden“, namítal jsem. „Musím vidět každého vězně, tím spíš těžce nemocného. Kromě toho je to neodsouzený prezident republiky, na něhož se vztahuje zvláštní ustanovení. Nebyl dosud vydán parlamentem, musím ho vidět!“ Jsou ovšem lidé, s nimiž je každá debata předem marná.

Přesto se můj kolega, druhý vězeňský lékař dr. Josef Rheim, obrátil na osobního lékaře prezidenta Beneše, dr. Maixnera. Oba jsme odjeli na policejní ředitelství a pohrozili, že složíme funkce, nebude-li nám Hácha vydán do vězeňské nemocnice. Marnost nad marnost, všude samé vytáčky. Bleskem jsem se tedy spojil s Mezinárodním červeným křížem a poté odjel do Plzně za velitelem americké armády u nás, generálem Harmonem. Za tři dny jsem měl Háchu v nemocnici a dostal jsem právo využít všechna opatření předepsaná pro neodsouzeného prezidenta republiky. Byl na cele číslo 1, dole v přízemí, hned vedle schodiště, dveře cely byly stále otevřené, měl lehací židli, prošívanou deku a dvě civilní zdravotní sestry, které jej ošetřovaly už v Lánech. Ty mu také připravovaly zvláštní námi kontrolovanou stravu.

Kritická poznámka 1.: Existuje možnost, že protektorátního prezidenta dr. Emila Háchu nezachránil z podzemní cely nikdo z nás, kdož jsme věděli, že se děje kruté bezpráví. Možná to byla písařka na stroji, která zvedla hlavu a řekla: „Promiňte, pane šéf, nebude mít mezinárodní soud v Norimberku zájem o Háchu?“ „Máš pravdu, holka“, řekl šéf na ministerstvu, praštil se do hlavy, telefon – a již to bylo.

V době velké mravní krize vládne administrativa. Byl jsem u toho, když nám Američané předávali K. H. Franka a my se zavázali dávat mu předepsanou dietu. To znamená: když šlo o osobu, o níž měl anebo mohl mít zájem mezinárodní soud, pak žádné retribuční zákony apod. neplatily a musili jsme se přizpůsobit západní justici. Proto pak platil i pro dr. Háchu předpis o dosud neodsouzeném prezidentu republiky, kterého parlament ještě nevydal.

Kritická poznámka 2.: Možnost zájmu mezinárodního soudu o některého vězně vyvolala vždy zásah administrativy, který jsem právě stručně popsal. Je ale také možné, že rozruch, který jsme s kolegou Rheimem způsobili, k tomu přispěl.

*

Rok 1958. Po velmi kostrbaté cestě osudu jsem se dostal na místo lékaře v Rokycanech, kde mě zastihlo tehdejší rekádrování. Byl nedostatek lékařů a já byl jediný v našem kraji, kdo byl vyhozen k lopatě, neboť: lékař, který léčil prezidenta Háchu, nesmí léčit dnes!

Traditional Czech Story

2 Responses to “K posledním dnům dr. Háchy”

  1. Andrew napsal:

    Ze vzpomínek MUDr. R. Raýmana je vidět odpudivý charakter Beneše, který chtěl Emila Háchu nechat zlikvidovat. Pan Hácha přitom všechny strasti Protekorátu vyžral za něho, který uletěl do Londýna. Kdyby Beneš za něco stál, navštívil by ho, hluboce by se mu poklonil a nechal ho propustit cestou milosti. Rys Rozsévač byl sice kolaborant, ale měl pravdu, že český národ je třeba očistit a možné je toho dosáhnout jen vypleněním benešoviny z národa. A hlavně kdyby Beneš za něco stál, nikdy by nepřijal Mnichov. Státy vznikají a zanikají často válkou. Vydat pevnosti budované za tak obrovských nákladů bez boje, byla prostě typická benešovina, která nakazila národ a týrá jeho duši ještě skoro po 80 letech a ještě dlouho bude. A článek jen potvrzuje, že největší hrdinové vylezli z děr jako krysy až po 9. květnu 1945, pronásledovali všechny i nevinné lidi jako kolaboranty a pomlouvali skutečné hrdiny.

  2. E.X. napsal:

    Chtěl jsem se zeptat, jak se vám podařilo dostat k pamětem Raymana? Našli jste je v archivu nebo nějaké zvláštní dědictví? Plánujete i jejich revidované knižní vydání? Rayman byl bezpochyby zajímavou postavou českých dějin..

Trackbacks/Pingbacks


Ezra Pound – „Přítomen!“ PRÁVĚ VYŠLO!

Ezra Pound – „Přítomen!“***
Ezra Pound míří přímo na jádro systému, v nemž žijeme – a zasahuje! Politika – ekonomie – poezie; články, básně, poznámky, manifesty, překlady a eseje z doby Italské sociální republiky.
***
Objednávejte ZDE
.

Radim Lhoták – Zpěvy nemilosti PRÁVĚ VYŠLO!

Radim Lhoták - Zpěvy nemilosti***
„Zpěvy nemilosti“ jsou literární miniatury odrážející společenské fenomény doby. Jak už se ale dá očekávat, píše-li je Radim Lhoták, budou kontroverzní, provokativní, břitké, přitom však podnětné, otevřené a k zamyšlení vedoucí. Dvacet šest krátkých úvah z pera filosofujícího esejisty a literáta, který publikoval výhradně na alternativních webech…
***
Objednávejte ZDE
.

Knut Hamsun: Až do konce! – DOTISK!

Knut Hamsun - Až do konce!***
Politická publicistika norského spisovatele Knuta Hamsuna z let 1940 až 1945. Knut Hamsun je příkladem Muže, který se nepoddal, nepodvolil a už vůbec v šířícím se křiklavém chaosu nezbloudil. Ač sražen, zůstal na svém.
***
Objednávejte ZDE
.

Paul Sérant: Fašistický romantismus – DOTISK!

Paul Sérant - Fašistický romantismus***
O politickém díle několika francouzských spisovatelů – Robert Brasillach (popravený), Pierre Drieu La Rochelle (sebevrah), Lucien Rebatet (rebel), Abel Bonnard (estét), Alphonse de Châteaubriant (mystik) a „fantaskní jezdec“ Louis-Ferdinand Céline (sardonik).
***
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

16. dubna 1965 se v Paříži narodil francouzský esejista, historik a nacionalistický aktivista Dominique Venner. V mládí byl krátce členem OAS, později patřil mezi zakladatele francouzské Nové pravice. Vytvořil bohatý korpus díla, dodnes relevantní je mj. jeho taktická příručka pro nacionalistická hnutí Za pozitivní kritiku z 60. let. Zemřel vlastní rukou 21. května 2013 před oltářem katedrály Notre-Dame de Paris, na protest proti apatii Francii a Evropy tváří tvář existenčnímu ohrožení Velké výměny.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív