Milánský pochod za otevřené hranice

Desítky tisíc kulturních marxistů se vydaly do ulic Milána na podporu práv migrantů. Hlavní hesla pochodu zněla „Žádný člověk není ilegální“ a “bez hranic“

Desítky tisíc kulturních marxistů se vydaly do ulic Milána na podporu práv migrantů. Hlavní hesla pochodu zněla „Žádný člověk není ilegální“ a “Bez hranic“

Autor: Bryn Owen

Finanční a ekonomické centrum Itálie Milán se dnes nijak zásadněji neliší od libovolného jiného globálního velkoměsta: mdle kosmopolitní, vykořeněný a nastavený tak, aby snadno vyplnil každé přání nouveau riche turistů. Při loňském prosincovém referendu byla bohatá lombardská metropole jedním z mála míst, kde většina voličů vyjádřila podporu návrhům ústavních reforem, předložených levicovou vládou. Podobně jako Londýn i řada dalších měst jako by se tak Milán odděloval od zbytku země, čímž ale přichází o svůj původní charakter i kouzlo.

Sotva tedy někoho mohlo překvapit, když se 20. května právě v centru Milána sešly tisíce snobských liberálů, oportunistické „náplavy“, pokrytců a jejich kanónenfutru z Třetího světa, aby se hlasitě dožadovaly práv pro migranty, sociální inkluze a světa beze zdí. Seznam jednotlivých i organizovaných účastníků a podporovatelů této akce by klidně mohl posloužit jako přehlídka těch nejhorších globalistických a proimigračních živlů z řad italského establishmentu.

Milánský starosta Beppe Sala (Partito Democratico)

Lapen v ošemetné pozici mezi svými „plebejskými“ voliči a liberálně velkoměstským křídlem strany se Sala zprvu nemohl rozhodnout, zda se pochodu zúčastnit jako soukromá osoba, nebo oficiálně jako starosta města. Nakonec na sebe navlékl svou trojbarevnou šerpu a zaštítil tak akci plnou vahou svého úřadu. Kdo by se ostatně bez levné pracovní migrantské síly staral o dítka jeho zámožných liberálních velkoměstských voličů a za almužnu jim uklízel byty? Pánbůh chraň, aby při důsledné kontrole hranic museli tito lidé platit za podobné služby Italům o pár euro na hodinu navíc. Zajímavé také jistě je, že předseda Partito Democratico a někdejší premiér Renzi byl v té době zrovna v Miláně, ale pochodu se neúčastnil.

Emma „pumpička“ Boninová

Radikálka a bývalá ministryně zahraničí Emma Boninová vstoupila do politiky v 70. letech jako aktivistka za právo na volbu a internetem kolují fotky, na nichž podle všeho provádí potrat pumpičkou na kolo. Údajně se sama přiznala, že než byly roku 1974 potraty uzákoněny, ilegálně jich prováděla tisíce ročně. Teď přirozeně chce, aby tisíce italských dětí, které zabila, přišli nahradit Afričané. Oslavný článek Finacial Times o Boninové z letošního dubna se však o těchto jejich aktivitách nezmiňuje. Čtenáře asi příliš nebude šokovat ani zjištění, že Boninová sedí v globální dozorčí radě Sorosovy Nadace pro otevřenou společnost. Vliv tohoto „filantropického“ spekulanta na italskou politickou třídu v průběhu posledních několika desetiletí by si nepochybně zasluhoval podstatně více pozornosti mainstreamových médií, než kolik se mu dostává.

Claudio Bisio (vpravo) volá po navýšení importu afrických hřebců – proč asi?

Bohatá levičácká celebrita, jak jinak…

Žádný hip levičácký pochod by nebyl kompletní bez bohaté celebrity, která ostatním říká, co si mají myslet – a ani milánská akce nebyla v tomto směru výjimkou. Herec, komik a svatouškovský křikloun Claudio Bisio poctil shromáždění svou přítomností, aby tak dokázala, jak progresivní a soucitný muž vlastně je. Se svými příjmy, které se podle odhadů pohybují v milionech eur ročně, by měl snadno dokázat ubytovat pěkných pár žadatelů o azyl v některém ze svých mnoha domů po celé Itálii – nebo ne?

Obvyklí podezřelí

Pochod podpořily také nesčetné neziskovky (NGO): Emergency, OIM, Welcome Refugees, UNICEF, Action Aid spolu s plejádou dalších organizací a skupin, včetně islámských center. Dá se vcelku důvodně předpokládat, že mnozí z přítomných se angažují v levicových i katolických iniciativách, které dostávají od státu (tedy z kapes italských daňových poplatníků) štědré příspěvky na provoz uprchlických středisek.

Don Colmegna

Tento katolický kněz a předák milánské Casa della Carità (Dům charity) se proslavil v roce 2013 hladovkou, kdy požadoval propuštění římské Cikánky, odsouzené za pouliční žebráctví s nezletilým (její dcerou), z vězení, a možnost vyhnout se zbytku trestu zaplacením pokuty. Předseda protiimigrační strany Lega Nord Matteo Salvini k tomu poznamenal, že Don Colmegna by měl raději hladovět za matky a babičky, které v Miláně cikánští zločinci každodenně okrádají a napadají.

„Láska na této planetě jedinečná “

Víra levice, že má v otázce imigrace naprostou morální převahu, je sice všeobecná, ale v Itálii toto farizejské idiotství dovedla takřka k dokonalosti. Den po pochodu tak v komentáři BresciaOgg, největšího deníku v nedaleké Bresciii, stálo:

Italové vidí Evropu, která na naše bedra přesunula úkol pokusit se utišit se bolest celého vesmíru. Že jsme tak učinili s odvahou, profesionalitou a někdy dokonce i láskou na této planetě jedinečnou, nezbavuje ostatní Evropany povinnosti nám namísto velebení naší osamělosti ve Středozemním moři pomoci.

Vně liberální bubliny

Takřka do očí bijící pak byla nepřítomnost obyčejných Italů v průvodu. Dokonce i ten nejzběžnější pohled na obrázky pořízené z pochodu ukazuje masy migrantů vedené svými italskými „šíbry“. Co by ale dlouhé měsíce a roky trpící obyčejní Italové na takové akci vůbec dělali? Jen dva dny předtím sledovali vyděšení cestující na hlavním milánském nádraží, jak příznivec ISIS napadl nožem policisty, zatímco vojáci kontrolovali totožnost procházejících lidí. A o další dva týdny dříve desítky migrantů na nádraží obklíčily policisty poté, co se zdrogovaný Afričan pokusil zmocnit jejich zbraní.

Milán se také nově stal dějištěm války gangů a zločinných rejdů skupin MS-13 a 18th Street Gang, které mají v Itálii podle odhadů až tisíce členů. Podle zprávy zveřejněné v listopadu Confcommerciem (Konfederace podnikatelů a samostatně výdělečně činných osob) překonala míra zločinnosti na severu země i čísla chudého jihu Itálie. Legální migranti se zločinů dopouštějí s dvojnásobnou pravděpodobností oproti Italům, zločinnost ilegálů pak překračuje 50%. Neklid občanů je skoro hmatatelný, ale biskupy v jejich palácích, politiky chráněné řadami policistů ani bohaté celebrity v jejich opevněných vilách nemusí nářky tupých vidláků z Buranova nijak zvlášť trápit.

Nad migrační byznys není

Pochod se také odehrál nedlouhou poté, co italská policie zatkal v jihoitalském regionu Kalábrie 68 lidí obviněných s napojení na mafii, zpronevěry a podvodů při poskytováních veřejných služeb. Byli mezi nimi i údajní členové klanu Arena z kalábrijské mafie ‚Ndrangheta, šéf místní katolické Confraternità della Misericordia (Bratrstvo milosrdenství) a kněz místní farnosti. Při správě druhého největšího uprchlického centra v Evropě na Isola Capo Rizzuto si měli během deseti let přijít na 100 milionů eur z veřejných peněz. Jeden ze zadržených v dalším případě spojení mafie s migranty v Římě pak bezelstně poznamenal: „Na imigrantech se dá vydělat víc než na drogách.“

Článek Bryna Owena The Milan March For Open Borders vyšel na stránkách Council of European Canadians 8. června 2017.

7 Responses to “Milánský pochod za otevřené hranice”

  1. Luděk napsal:

    Andrew: Andrew: Jako by to souviselo se vzděláním. U dělníků na stavbě jsem si nevšiml, že by řešili gender a multikulti, i když ženský i rasy řeší hodně… Vztahu mezi školou a levicovým myšlením si všímá i ten propuštěný programátor. Odkazuje na knihu Passing on the Right: Conservative Professors in the Progressive University (www.amazon.com/Passing-Right-Conservative-Professors-Progressive/dp/0199863059), ve které se se svými zážitky podělilo asi 150 profesorů. Jeden příklad sociologické studie, pokud se na nabízený post přihlásí Republikán a komunista, tak by zástupci univerzity dali přednost tomu druhému. Google je too big to fail a může si dovolit, že přijde o pár schopných zaměstnanců, na druhou stranu přiláká dost těch, co si po letech nalévárny myslí, že se chová správně. Abych to vrátil k tématu článku, je otázkou, kolik všichni tihle organizátoři pochodů jsou produktem těchto levicových škol. Vzhledem k cílené demokratizaci vysokého školství se jedná o velkou masu lidí.

  2. Andrew napsal:

    Luděk: Ten Google mě taky zaujal. Soukromá firma má sice právo na stanovení si vlastních zásad, ale tohle inkiviziční jednání je šílenství. Ženy talentované na programování se prosadí sami i bez kvót, geniálních černochů, pokud se vyskytnou, se týká to samé. Pokud by jim vedení firmy bránilo se prosadit, škodí samo sobě, když se okrádá o talenty. Pozitivní diskriminace a kvóty, to je zločin. Už jen proto, že ponižují talentované ženy a vystavují je podezření, že svoji pozici získaly nezaslouženě. A neodpustím si poznámku, že ředitelka pro diverzitu v Google asi nebude dobrá v IT, když se nevěnuje IT, ale stará o ideovou čistotu. Jestli chtějí feminisitky rovnost, tak ať jich jde 50 % do dolů ať se tam vyrovnají všechny gendery – stejný počet horníků a hornic! Dnes je v tom stejně zmatek, protože co když u pohovoru řekne bílý muž, že se cítí být černou ženou? :-D Ve školách na Západě je multikulturním inkvizitorem a strážcem politické korektnosti psycholog a ve firmě je to ředitelka pro diverzitu…

  3. L.Ch. napsal:

    Konzervativní lidé jsou dlouhodobě ostrakizováni protože:
    a) nejsou z hlediska rozvinutého kapitalismu ideálními kupujícími, nebaží po novinkách, nepodléhají módním trendům a nakupují s rozvahou
    b) nejsou z hlediska rozvinutého kapitalismu ideálními zaměstnanci, protože jsou méně flexibilní
    c) protože překáží Židům a jejich patolízalům v jejich plánech

    L. Ch.

  4. Luděk napsal:

    Mimochodem zajímavý případ z poslední doby: Google vyhodil zaměstnance kvůli kritice pozitivní diskriminace (https://www.novinky.cz/ekonomika/445816-google-vyhodil-zamestnance-kvuli-kritice-pozitivni-diskriminace.html)
    Ten vyhozený inženýr napsal studii, ve které rozebírá způsoby, kterými se věci jako genderová (ve studii mluví i o rasové) propaganda stává dominantní tak, že ostatní názory jsou diskriminovány, jak jsou ovlivněny levicovým myšlením apod. Zajímavé jsou také jeho „suggestions“:

    Přestaňte se odvracet od konzervativců.
    […]
    * Ve vysoce progresivním prostředí jsou konzervativci menšinou. Nesmí se projevovat, aby se vyhnuli otevřenému nepřátelství. Měli bychom jim umožnit, aby se mohli vyjádřit se svými odlišnými ideologiemi.
    * Odvracet se od konzervativců je nejen „ne-inkluzivní“, ale i špatné pro obchod. Protože konzervativci jsou obvykle svědomitější, což je nutné pro udržení chodu typické zdravé společnosti.
    […]
    https://assets.documentcloud.org/documents/3914586/Googles-Ideological-Echo-Chamber.pdf

  5. Luděk napsal:

    Vlastně mám stejnou zkušenost, L. Ch. Členové různých gangů z gymů, nebo tzv. „spořádaní“. Řekl bych z funkčních, větších rodin často s nějakým katolickým pozadím. Propaganda prostupuje až do zaměstnání – ztráta práce se dnes rovná fyzické likvidaci – a do rodin. Příklad – blízcí přátelé na návštěvě, podíváte se, co čtou, a vidíte Nos crimes en Afrique…

  6. L.Ch. napsal:

    Moudrá slova, Luďku, tentokrát. Minule jste s tím Macronem poněkud fantazíroval. ;)

    Opravdu by mne zajímalo, jací všichni lidé jsou této minority součástí. Ti společensky lépe situovaní se k tomu raději otevřeně hlásit nebudou. A ti, kdož se k tomu otevřeně hlásí, obyčejně velkou čest nedělají a jsou proto ideálním soustem nepřátelské propagandy.

    L. Ch.

  7. Luděk napsal:

    Psala mi známá z Itálie. Zoufalá, že ji opustil její brazilský petit ami. Čtyřicítka, ve svém věku už mohla být babičkou, místo toho řeší infantilní zamilování. Rozvrácená generace neschopná pevnějších vazeb – rodina, národ, půda. Imigranti nejsou příčinou, jsou jen projevem totální krize vlastních hodnot. A snaha o nápravu je podle mě předem ztracená, protože zajímá jen minoritu.

Trackbacks/Pingbacks


Carl Schmitt: Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958

Glossarium - Záznamy z let 1947 až 1958***
Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958
***
U nakladatelství Academia právě vyšlo bezmála tisíci stránkové Glossarium Carla Schmitta s jeho sešitovými záznamy z let 1947 až 1958.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Martin Heidegger – Úvahy II–VI Černé sešity 1931–1938

Úvahy II–VI (Černé sešity 1931–1938)***
Černé sešity 1931–1938
***
Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Ladislava Chateau – Bylo jich pět …: Kolaborace, trest a rozpory

Ladislava Chateau - Bylo jich pět ...: Kolaborace, trest a rozpory***
Bylo jich pět – Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle
***
Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Víte, že…

29. března 1895 se v Heidelbergu narodil německý spisovatel, filozof, publicista, entomolog a veterán obou světových válek Ernst Jünger. Jako mladý se proslavil svým válečným románem V ocelových bouřích, ve výmarské éře se řadil k předním postavám tzv. konzervativní revoluce. Odmítl přímou spolupráci s národně socialistickým režimem, po válce se pak z politické arény stáhl úplně, i tak však výrazně ovlivnil některé proudy pravicového myšlení, a po zbytek svého dlouhého života se věnoval literární tvorbě.
29. března 2012 zemřel na selhání srdce ve věku pouhých nedožitých 50 let pravicový anglický intelektuál, politik, spisovatel a brilantní řečník Jonathan Bowden, od 90. let aktivní nejprve v Konzervativní straně, následně v řadách BNP i různých menších uskupení.

À propos

„Potřebujeme třetí obraz člověka a života. Odmítnout dnes Washington a Moskvu neznamená jen politickou, ale také morální volbu: znamená odmítnutí amerických měst i komunistických koncentráků. Oba vzorce industriálního gigantismu budí vnější zdání moci, ale ve skutečnosti se ženou do propasti. Oba systémy jsou redukovány na to, že slepě následují požadavky monstrózního růstu. Nechaly kolem sebe šířit potopu a ženou se řekou, z níž už nějakou dobu není vidět břeh. Posláním Evropy je vybudovat hráze, které mohou tlumit konzumní společnost. Při absenci Boha musíme ustanovit moc, která stojí nad impériem moderního světa a nad říší kapitálu i účetních rozvah.“

Maurice Bardèche

Archív