Za fašistickou Evropu: Krátký úryvek z „Alternativy pro svět“ Oswalda Mosleyho

V následujícím úryvku ze své „Alternativy pro svět“ vyzývá sir Mosley Brity, aby uznali právo Německa na impérium a tvrdí, že jedině souhlas s Hitlerovou vizí Východu může zajistit mír v Evropě, zabránit expanzi Sovětského svazu na západ a vytvořit pevnou základnu pro fašistickou Evropu.

Autor: Sir Oswald Mosley

Nad příčinami současného rozdělení Evropy a možnou cestou k obnovení mocenské rovnováhy mohou panovat neshody, málokdo by však seriózně mohl pochybovat o tom, že se dnes Evropa znovu ocitla v situaci a uvnitř systému, jež nevyhnutelně směřuje k válce. Tento článek se snaží nalézt řešení tohoto staronového problému a za tím účelem se vrací k základnímu konceptu evropského svazu, jenž rozezníval  srdce válečné generace v roce 1918 a jenž byl následně obratem zadušen zvráceností Společnosti národů, zneužité k opaku účelu, za nímž byla zřízena. Tento rozbor tak musí začít pohledem na činitele, jež jednotlivé národy rozdělují, zejména pak ty, jež znemožňují navázání mírumilovných a přátelských vztahů mezi Velkou Británií a ostatními velmocemi.

Když jsme si takto stanovili cíl možného přátelství mezi Velkou Británií a ostatními státy, přesuňme se k obecné ideji evropského svazu, vystavěného na pevných základech spravedlnosti a hospodářské reality. Naše myšlení se pochopitelně bude ubírat po stopách minulé katastrofy a v každém bodě se pokusíme názorně ukázat, jak se v budoucím systému vyvarovat minulých selhání. Při pokusu o vytvoření systému evropského svazu tak musíme přirozeně začít u Německa.

Jediná politická cesta, která logicky vede k dalšímu výbuchu na západním pomezí Německa, je upřít mu právo expanzi – ne jen na Východě, ale také v podobě jeho omezených, přesto však nezbytných a přirozených koloniálních ambic. Sotva bychom ale našli politiku, která by tento výbuch garantovala lépe, než simultánní finančně-demokratické upírání německých koloniálních ambic a jeho obkličování na východních hranicích mocným demokraticko-sovětským spojenectvím.

Nenavrhuji však nějaké porcování Ruska – nejen proto, že prvním zájmem Evropy i Británie by mělo být zachování míru – ale také proto, že ekonomické i politické řešení evropských problémů je možné i podle výše načrtnutých obrysů bez nutnosti jakékoliv agresivní akce proti Rusku. Ne, podle mě bychom Rusku měli říci, ať se stará o sebe a nechá Evropu a západní civilizaci, aby si své věci uspořádaly samy. Nechceme válku a sváry s žádným národem, Rusku však vzkazujeme: „Ruce pryč od Evropy a zpátky na Východ, kam patříte!“

Přestože si totiž fašistická Evropa přeje jedině mír, reálně lze kolektivní bezpečnosti dosáhnout jen novým duchem jednoty tváří tvář společnému nepříteli Evropy a Britského impéria, jímž jsou neutuchající intriky sovětské moci, která se vyjednáváním a pěknými prohlášeními snaží získat více času na likvidaci západní civilizace prostou aplikací staré zásady „rozděl a panuj“, když nejprve vyspělé evropské národy rozeštve proti sobě, a ty se pak jeden druhému vrhnou po krku v půtkách, jež postrádají hmotnou či duchovní smysl.

Zpuchřelý finančně demokratický systém se po celém světě hroutí a postižené zmatené národy se poohlížejí po alternativě, jež by jim nabídla naději na mír a bezpečí. Touto alternativou je moderní Hnutí, jež se s důstojnou vážností tyčí nad chaosem současné politiky jako žulové skalisko, na němž bude lidstvo nejen moci začít znovu stavět, a které ztělesňuje ty nejvznešenější ideály národního i světového občanství, jaké se dosud probudily v lidských srdcích. Realismus tohoto nového kréda spočívá na základech ekonomického vyrovnání a spravedlnosti pro jednotlivé národy, bez nichž je všechno ostatní marné. Je zjevné, že evropské vedení musí disponovat značnou mocí a že blok čtyř fašistických mocností v Evropě materiálně dokáže zajistit mír nejen v Evropě, ale také ve světě, jakmile dojde ke sjednocení politiky v oblasti všech cílů, u nichž je syntéza možná. Materialismus sám však nestačí a z výchozí skutečnosti společenství zájmů buduje fašistický a národně socialistický univerzalismus majestátní konstrukci nové světové ideje, jež si lidskou mysl i ducha podmaňuje ohnivou silou nového náboženství. Starý svět se na tom podílet nebude: mír ve světě s sebou tedy nese též nutnost demontáže starého uspořádání – a Británie se pro svou materiální sílu a potenciál k morálnímu vedoucímu postavení stane ústředním bojištěm starého a nového světa, na němž bude rozhodnut osud bělošské civilizace. Osud nám tedy uložil značnou zodpovědnost – nebojujeme jen o spásu milované země, ale také za mír pro celé lidstvo.

Z „Alternativy pro svět“ Fascist Quarterly, Vol. 2, No. 4, 1936, pp. 377-395

Úryvek z Mosleyeho díla původně vyšel na webu Ur-fascism v listopadu 2015.

 

Carl Schmitt: Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958

Glossarium - Záznamy z let 1947 až 1958***
Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958
***
U nakladatelství Academia právě vyšlo bezmála tisíci stránkové Glossarium Carla Schmitta s jeho sešitovými záznamy z let 1947 až 1958.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Martin Heidegger – Úvahy II–VI Černé sešity 1931–1938

Úvahy II–VI (Černé sešity 1931–1938)***
Černé sešity 1931–1938
***
Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Ladislava Chateau – Bylo jich pět …: Kolaborace, trest a rozpory

Ladislava Chateau - Bylo jich pět ...: Kolaborace, trest a rozpory***
Bylo jich pět – Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle
***
Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Víte, že…

29. března 1895 se v Heidelbergu narodil německý spisovatel, filozof, publicista, entomolog a veterán obou světových válek Ernst Jünger. Jako mladý se proslavil svým válečným románem V ocelových bouřích, ve výmarské éře se řadil k předním postavám tzv. konzervativní revoluce. Odmítl přímou spolupráci s národně socialistickým režimem, po válce se pak z politické arény stáhl úplně, i tak však výrazně ovlivnil některé proudy pravicového myšlení, a po zbytek svého dlouhého života se věnoval literární tvorbě.
29. března 2012 zemřel na selhání srdce ve věku pouhých nedožitých 50 let pravicový anglický intelektuál, politik, spisovatel a brilantní řečník Jonathan Bowden, od 90. let aktivní nejprve v Konzervativní straně, následně v řadách BNP i různých menších uskupení.

À propos

„Potřebujeme třetí obraz člověka a života. Odmítnout dnes Washington a Moskvu neznamená jen politickou, ale také morální volbu: znamená odmítnutí amerických měst i komunistických koncentráků. Oba vzorce industriálního gigantismu budí vnější zdání moci, ale ve skutečnosti se ženou do propasti. Oba systémy jsou redukovány na to, že slepě následují požadavky monstrózního růstu. Nechaly kolem sebe šířit potopu a ženou se řekou, z níž už nějakou dobu není vidět břeh. Posláním Evropy je vybudovat hráze, které mohou tlumit konzumní společnost. Při absenci Boha musíme ustanovit moc, která stojí nad impériem moderního světa a nad říší kapitálu i účetních rozvah.“

Maurice Bardèche

Archív