Categorized | Historie, Kultura, Rozhovory, Politika

Političtí disidenti 21. století, část 7: Petr Hampl

Prolomení hradeb

Autor: E.X.

Úvod:

V dalším díle našeho seriálu máme možnost poprvé a doufám, že naposled nahlédnout do perzekucí v akademické sféře, kdy člověk přihlášením se k vlastenectví a tradičním hodnotám a tím nemyslím falešný konzervatismus, jako ho představuje například TOP09 (v USA termín cuckservative), může zažít vyhazov z vysoké školy, konec přístupu do medií, blokaci svých internetových článků, bránění distribuce své knihy a její prezentace a celkovou společenskou ostrakizaci. Disidentem současnosti může být tedy i akademik bez vzetí do vazby či rovnou vsazení do vězení. Petr Hampl je toho důkazem, více již v následujícím rozhovoru.

S kontroverzním sociologem tedy (nejen) o humoru, nové knize, islámu, disidentství, rasismu, kapitalismu, nové pravici, vyprázdněností slov a budoucnosti.

Extravaganza Controverso

Jak jste se dostal k proti systémovému myšlení, byl to běh na dlouhou trať, nebo vás zlomila jedna přelomová událost?

K protisystémovému myšlení jsem se dostal tak, že se změnil systém. Moje stanoviska jsou od mládí v zásadě stejná. V 90. letech jsme si užívali svobody a budovatelského nadšení. Na vlastenectví jsme takový důraz nekladli, protože bylo prostě samozřejmé, že naše země je naše, že o ní rozhodujeme my a že každý slušný člověk je český vlastenec.

Někdy ke konci 90. let jsme ale postupně zjišťovali, že přicházíme o svobodu, prosperitu i normální lidskou sounáležitost. Od začátku bylo zřejmé, že je za tím mocenská skupina soustředěná kolem Václava Havla. Potom to už bylo jenom horší a horší a my jsme se snažili pochopit proč. K tomu pochopení jsme dospívali postupně a obávám se, že mnozí to nejsou schopni pochopit dosud. Třeba lidé příliš ponoření v liberální ekonomii, jako by byli slepí. Naráží na problémy, které se do jejich vzorečků nevejdou a jejich mysl reaguje tak, že je vytěsňuje.

Nicméně můj záběr byl vždy širší a možná mi v tom pomohl i vliv Karla R. Poppera. Před referendem o EU jsem se veřejně angažoval proti vstupu. Tehdy to ale nebylo žádné hrdinství. Byl jsem dokonce zván na různá evropanská shromáždění, aby si neziskovkáři mohli odškrtnout, že tam mají odpůrce.

Od té doby se dělo vlastně jen to, co jsme čekali. Ovšem s tím rozdílem, že zkáza přichází rychleji a masivněji, než jsem předpokládal.

Setkal jste se s reakcí, kdy si lidé idealizují současný Západ jako Západ osmdesátých let?

Setkávám se s ní poměrně často. V podstatě se jedná o dvě naprosto rozdílné skupiny lidí. Jednak tu jsou ti, kdo pamatují ještě Reagana. Dnes vidí jednotlivé katastrofální věci, ale pořád chlácholí sami sebe, že to jsou jen jednotlivosti a že Západ v zásadě zůstává, jakým byl. Tihle lidé si většinou postupně připouštějí, jaká je pravda.

Vedle nich jsou ti, kdo se ztotožnili s neomarxistickým programem. Jen naprosto nepatrné části z nich je ten program sympatický, ale většinou jsou nějak provázáni s grantovými projekty nebo v tom mají jiný kariérový zájem. Nicméně to jim nebrání ten program prosazovat a doprovázet jej starými konzervativními frázemi. Ukázkovými příklady jsou lidé v tzv. pravicových stranách nebo nový Občanský institut.

Jak probíhal váš nucený odchod z akademické sféry?

Nejen z akademické, ale také z mediální. Bylo to rychlé a pro mě nečekané. Začalo to tak, že skupina asistentů tehdy novopečeného europoslance Petra Macha mě začala systematicky pronásledovat a tvrdit, že jsem fašista. Moc jsem si z toho nedělal. Ale o pár měsíců později mi šéfredaktor FinMagu oznámil, že se mnou okamžitě ukončuje spolupráci a neodebere ani ty články, které byly nasmlouvány. Uvedl dva důvody. Poskytl jsem rozhovor Parlamentním listům a pochválil zakopání prasečí hlavy na pozemku budoucí islámské kolonie v Modlanech u Teplic. Samozřejmě mě to naštvalo, ale říkal jsem si, že se nic neděje, že prostě začnu psát jinam. Navíc mě to neživilo. Jenže se ukázalo, že dveře jsou najednou zavřené do všech větších médií, kam jsem předtím psal bez problémů. Jako by všechna měla jediného majitele. O jedinou výjimku se pokusily Literární noviny, ale jejich vydavatel se stal terčem tolika útoků, že jsme sloupek zase zrušili.

Univerzitní působení se s tím tak nějak svezlo. Lidé, co mě předtím zvali přednášet, už své nabídky přestali opakovat. A já chápal, že by to pro ně znamenalo problémy. Smlouvy tedy doběhly a tím vše skončilo.

Byl jste ve svém životě nějak perzekuován?

Pokud tím myslíte zatýkání, výslechy a podobně, tak naposledy 17. listopadu ’89, od té doby ani jednou. A nechci, aby to vyznělo, že jsem byl za Husáka politickým vězněm. Byla to jen taková občasná lehká policejní šikana, nic vážného.

Mnohem víc mi vadí poslední roky, kdy levicoví aktivisté uráželi mé zákazníky a odrazovali je od spolupráce se mnou či vyhrožovali hospodskému, který nám pronajal sál. Ale když to srovnám s brutálními útoky, jakým jsou vystaveni vlastenci ve většině západní Evropy, nestojí to za řeč.

Zažil jste nějaké vtipné momenty s vašimi odpůrci? Slyšel jsem o příhodě s aktivistkou, která prohlásila: „Jen, co vstoupil Petr Hampl do místnosti, jakoby se objevila atmosféra znásilnění.“

Ta slečna se nechala dokonce slyšet, že tu znásilňovací atmosféru vytváří už moje přítomnost v budově. Samozřejmě mi to lichotí, jako každému muži.

Ale celkově mi z těch mladých blboučkých aktivistů není ani trochu veselo. Víte, když se dostanete do střetu s člověkem o generaci mladším a po pár minutách vidíte, že s vámi není schopen soupeřit v žádném ohledu, na chvíli vám to může dělat dobře. Jenže pak si uvědomíte, že tohle by měla být naše budoucnost. Tihle ubožáci s vymytými mozky, kteří jsou schopni maximálně tak posílat urážky z anonymních účtů nebo sepisovat udání. Normálně pracující mladí lidé jsou většinou v pohodě, ale české země přišly o celou generaci vzdělanců. Je to strašná škoda a člověk nemůže necítit lítost. Umíte si představit, jakou mám radost z každého mladého člověka, který si ponechal schopnost normálního používání mozku.

Jak vnímáte osobně protibělošský rasismus nazývaný jako antirasismus a proti němu komplexnější „politiku identity?“

Protibělošský rasismus prosazovaný téměř výhradně bělochy z vyšších sociálních vrstev má fakticky dvě složky. Jednou z nich je docela obyčejný idiotismus. Aktivisté soutěží, kdo bude radikálnější, resp. kdo přijde s nesmyslnějšími požadavky. Požadavek na vyhlazení bílé rasy je logickým důsledkem soutěže o granty.

Druhá složka je ale mnohem vážnější. Je totiž pokračováním Hitlerovy koncepce, podle které je možné s určitou rasou spojit metafyzickou vinu, jaká nemůže odčiněna ničím menším než jejím vyvražděním.

Politika identity je podle mě správnou a nutnou reakcí na to, že neomarxistická levice vede útok na samotné základy člověka jako bytosti – na jeho pohlaví, na jeho příslušnost k národu, na jeho jazyk, na jeho vztahy s blízkými, na jeho sepjetí s místem, kde žije. Všichni rozumní lidé ve všech dobách byli identitáři, pouze to slovo nepoužívali, protože když je něco absolutně samozřejmého, nepotřebujete o tom mluvit.

Nedávno jste vydal knihu Prolomení hradeb, proč právě ona by měla hradby mlčení a cenzury prolomit?

Metaforou v názvu jsem myslel něco jiného. Chtěl jsem vyvolat obraz města, jehož hradby byly prolomeny, nepřátelská armáda už je uvnitř, vedení města spolupracuje s nepřáteli a poslední zoufalí obránci řeší, zda se jim podaří ubránit aspoň některé čtvrti. Z mé analýzy vyplývá, že právě v takové situaci je naše civilizace.

Hroucení Západu totiž postupuje neuvěřitelnou rychlostí. Třeba Rick Warren ukázal na statistických datech, že muslimská převaha roste rychleji, než historicky rostla v zemích již dobytých osmanskou armádou. Zatímco před 10 lety si nikdo nepřipouštěl, že by islamizace mohla být reálným problémem, dnes to mnoho lidí vidí. Jenže my už nejsme ve situaci, kdy „islamizace by mohla být reálným problémem.“ Jsme v situaci, kdy část Evropy již byla nevratně dobyta a perspektiva zbytku je chmurná. To si uvědomuje málokdo. Myšlení je pořád pozadu za realitou.

Že se kniha okamžitě stane bestsellerem, s tím jsem nepočítal ani já. Hodně tomu pomohly občasné cenzurní zásahy, ale nejde jen o ně. Častý vzorec je, že si někdo koupí knihu a tak za dva týdny se mi ozve, aby nakoupil třeba pět dalších kousků a mohl je rozdávat svým známým. Vypadá to tedy, že kniha dělá tu práci, kterou měla dělat a kterou by měla dělat každá dobrá sociologie – dát přesvědčivý, rozumný a testovatelný výklad tomu, co člověk v každodenním životě prožívá, ale neumí si to pořádně vysvětlit.

Ve vaší knize kritizujete vnitřní dynamiku fungování velkých byrokratických systémů, ale samotný kapitalismus v ní nekritizujete a přenecháváte tak veškerou jeho kritiku tzv. nové levici, není to strategicky špatně?

Prolomení hradeb není politický program. Je to analýza skutečného stavu. Píšu, jak se věci mají. Nepíšu, co lidé chtějí slyšet. Že je ta kniha přesto komerčně úspěšná, to je svědectví o tom, že tu jsou lidé s otevřenými hlavami, kteří chtějí přemýšlet. Víc než svědectví o kvalitách knihy.

Můj závěr je ten, že zlo vzniká pokaždé, když velikost určité organizace přeroste rozumnou mez. Je lhostejné, zda se jedná o korporaci formálně vlastněnou akcionáři nebo státní podnik formálně vlastněný občany. V obou případech ji fakticky ovládají manažeři, kteří se nemusí na nikoho ohlížet. Ostatně, manažeři státních podniků i korporací fakticky tvoří jednotnou sociální vrstvu, mají společné zájmy, vyměňují si svá pracovní místa, žení se a vdávají mezi sebou. Rozlišování mezi státním a nestátním je z analytického hlediska nadbytečné.

Musím se ale zastavit u neomarxistické kritiky kapitalismu. Je to jeden z mnoha podvodů, které za neomarxismem stojí. Ve skutečnosti je neomarxismus spojen právě s nadvládou korporací a je používán jako ideová zbraň korporátních kapitánů proti normálním lidem, národním kulturám a každému, kdo by chtěl hájit svou nezávislost. I to se snažím v té knize ukázat.

Váš oblíbený autor a autor předmluvy ve vaší knize Jan Keller kritizuje kapitalismus, protože nenabízí jiná východiska než honbu za ziskem, likvidaci střední třídy – finanční oligarchie ji nechává platit všechny náklady a sama shrábne všechny zisky. Farmaceutické společnosti vyrábí málo funkční léky s několika vedlejšími účinky, takže pokud začnete tyto léky brát, musíte si ihned koupit spoustu dalších. Ano, popoháníte kola kapitalismu, ale neřešíte svůj problém, že jste nemocní a potřebujete se uzdravit. Dále problém privatizace státní sféry – výprodej státního majetku, odprodej vody a strategických surovin do častokráte nejasných rukou, výroba spotřebičů, které vydrží jen do záruční doby. To všechno mi ve vaší knize chybí. Jaký máte k těmto tématům osobní postoj?

S tou kritikou bezvýhradně souhlasím. Tvrdím ale, že případné zestátnění naprosto nic neřeší. Ve stejných podnicích zůstanou ti stejní byrokraté a budou se chovat naprosto stejně. Pouze bude v účetnictví zrušena kolonka „zisk“ a objeví se kolonka „rozpočet.“ Tak jako soukromé podniky a korporace usilují o maximální zisk, tak usilují úřady a státní podniky o maximální rozpočet. Jinak v tom není žádný rozdíl. Státní a korporátní vlastnictví splynulo. Mimochodem, u řady těch podniků, které kritizujete, je významným akcionářem stát.

Mám pocit, že Jan Keller si dlouho idealizoval chování státní byrokracie, ale dnes už jasně vidí, že to není žádná pozitivní alternativa.

Skutečnou alternativou je národní ekonomika složená z malých soukromých firem patřících místním lidem. To je jediné, co se osvědčilo dlouhodobě. Privatizace po roce 89 byla správná, ale neměli jsme sem pouštět nadnárodní korporace. A mělo se dbát na to, aby nikdo nevyrostl tak, že by získal moc ovlivňovat politická rozhodnutí.

Ostatně, tohle ukazují i historické paralely. Tam, kde král vyvlastnil pozemky velmožů a ponechal si je, tam to vedlo k ještě horší despocii. Tam, kde pozemky velmožů rozdělil mezi chudé rolníky, tam to vedlo ke svobodě. Ten stejný princip platí dosud.

Podaří se časem pozitivním nacionalistickým názorům proniknout i do akademické sféry?

Myslím, že tahle otázka nestojí. Lidé v akademické sféře se mají zabývat studiem a výzkumem. Myšlenky mají být posuzovány podle toho, zda obstály ve vědecké debatě, nikoliv podle toho, zda jsou nacionalistické či globalistické.

Problém je v tom, že dnes jsou univerzity extrémně zpolitizované, ovládané skupinami fanatiků. Není to jen otázka americké výstřednosti. I na humanitních fakultách v České republice dnes vládnou a kádrují neostalinské skupinky, jen se o tom tolik nemluví na veřejnosti. Má-li mít vzdělání nějaký smysl, bude zapotřebí jejich nadvládu zlomit a vrátit na univerzity svobodu myšlení. Obávám se ale, že to vůbec nebude snadné a že není dokonce ani jisté, zda je dlouhodobě udržitelný koncept veřejnoprávní univerzity. Možná časem zjistíme, že univerzita může být striktně státní (tedy přímo řízená ministerstvem, jako např. policejní akademie) nebo čistě soukromá bez státního příspěvku. Ale nic mezi tím.

Setkal jste se s dílem Guillama Fayeho, jeho knihou Proč bojujeme či jeho kritikou islámu, popřípadě dílem Alaina de Benoista? Ti se o průnik do akademické sféry pokusili.

Oba ty autory znám jen povrchně, to znamená jen z toho, co vyšlo česky a nějakých kratších článků. S některými názory souhlasím, s jinými ne, ale hlavní rozdíl je v metodě. Pánové Faye i Benoist posuzují západní společnost podle děl velkých autorů, resp. podle toho, jaké myšlenky ve významných dílech té které doby převládají.

Já vycházím ze životního stylu, reálně používané technologie, hospodářských poměrů, rodinného života a podobně. Člověk by očekával, že oba tyto pohledy povedou k pohledům v zásadě shodným, případně se budou doplňovat. Ale ve skutečnosti dávají zcela rozdílné pohledy na civilizaci. Třeba včetně toho, že v 19. století se intelektuální hlavní proud odvrátil od křesťanství, ale návštěvnost bohoslužeb rychle stoupala. Pozdní středověk nám zanechal hlubokou duchovní literaturu, ale víme, že skutečný život lidu byl tradiční morálce i zbožnosti velmi vzdálený. A takhle je to téměř ve všem.

Co vaše ostatní knihy, jak byste je přiblížil čtenářům?

Prolomení hradeb je moje první skutečná kniha. Kromě ní mám za sebou pouze jednu učebnici a podíl na sborníku o erotickém kapitálu Moc krásy.

Sdílíte ve vaší knize O mravencích a lidech názor zakladatele sociobiologie Edwarda O. Wilsona, který rovněž zkoumal mravenčí evoluční strategie a mravenčí společenstva?

Je to fascinující čtení, ale kladu si nad ním mnoho otázek. Můj hlavní problém je v tom, že Wilson úplně ignoruje rozdíl mezi civilizacemi. Podle něj jsou všichni lidé stejní. To je v rozporu s empirickou realitou.

Při pohledu z velké dálky si umím představit, že by třeba čínská civilizace šla wilsonovským směrem, tedy posunula se k nějaké verzi „mraveniště“ s úplným potlačením osobnosti jedince. Neumím si to ale představit v Evropě – naše civilizace stojí na osobní svobodě, konkurenci a jedinečnosti každého člověka. Z takových východisek se nemůžeme vyvinout v organizaci typu mraveniště, každý takový pokus by skončil naším zánikem.

Spolupracujete nějakým způsobem s ostatními aktivisty Václav Klaus ml., Benjamin Kuras, Václav Cílek či nějakými jinými?

S Benjaminem Kurasem poměrně intenzivně. S Václavem Klausem mladším máme dost blízké názory, ale oba jsme příliš zaneprázdněni, takže se spíš míjíme. To už je víc příležitostí s Institutem Václava Klause. S Václavem Cílkem se neshoduji asi v ničem.

Obecně se dá říct, že Česká republika je malá. Každý se zná s každým. Každý s každým občas spolupracuje, pokud je to ideově přijatelné. U mne je problém v tom, že řada lidí, kteří se mnou celkem rádi hovoří, to nemohou ukázat veřejně, protože by jim hrozily sankce. Myslím lidi z intelektuálních a uměleckých kruhů.

Živíte se i něčím jiným, než psaním knih?

Já se neživím psaním knih. Pracuji ve fabrice. Už víc než 20 let se zabývám prodejem a marketingem složitých technologických produktů a služeb. Prodávám, školím obchodníky, píšu obchodní nabídky a konzultuji některé hodně speciální věci kolem bezpečnosti.

Jaká je vaše vize ČR za dejme tomu dvacet let?

Svobodná země v sousedství velkého islámského státu, možná zmítaného vnitřními boji. Země podobně militarizovaná jako Izrael. Hrdí lidé, svobodomyslní a vzdělaní, silný nacionalismus, značná hospodářská soběstačnost, vysoká míra místní autonomie – prostě taková kombinace Bavorska, Švýcarska a Izraele. Ostatně, až na tu militarizaci to odpovídá české tradici.

Jak vnímáte vznik nových a obnovení starých nacionalistických spolků a hnutí, předěl starého a nového světa?

Především si uvědomuji, že ty nové nacionalistické spolky zatím nejsou ani vzdáleně srovnatelné s těmi starými. Sokol nebo Skaut byly masivní organizace výrazně ovlivňující atmosféru v celé zemi, dnes jsou ale ovládány multikulturními elitami s názory přesně opačnými, jaké měli zakladatelé. Nová nacionalistická sdružení, to jsou v podstatě okrajové skupinky. Na obnovu masivních nacionalistických hnutí teprve čekáme.

Zastáváte nějaká náboženské či metafyzické názory?

Jsem křesťan, protestant. Většinu života jsem byl členem Církve bratrské, tedy probuzenecké církve. Zrušil jsem členství až předloni v reakci na postoje té církve k imigraci a islámu a ke sbližování s multikulturními neziskovkami.

Nicméně vždycky jsem si dával pozor, aby moje osobní přesvědčení a předsudky neovlivňovaly mou vědeckou práci. Člověk samozřejmě nemůže zabránit tomu, aby jeho základní pohled byl zabarvený, ale měl by mít filtry, které zajistí, že osobní stanoviska se nepromítnou do výsledného textu. Pro mě je tím filtrem popperovská metodika.

Jaký je vztah vašeho pojmu Nová aristokracie a pojmu Katedrála užívaného v prostředí Alt-right, inspiroval jste se některými jejich pojmy?

Pokud dobře chápu pojem Katedrála, zahrnuje pouze univerzity a média. Moje Nová aristokracie je širší pojem, který odpovídá Murrayho „nové vyšší třídě,“ a který zahrnuje také vysoké manažery bank a korporací, vysoké soudce, senátory, lidi ve vedení politických stran atd.

Čtete zahraniční servery, doporučil byste osobně nějaké?

Určitě Breitbart a Infowars, ty jsou povinné. Potom Jihad Watch, Human Events a pro přemýšlivější American Enterprise Institute. Nemusíte souhlasit s jejich politickými stanovisky, ale řada jejich analýz je skvělá.

Co vám říkají pojmy New right, Alt right, Fake news, Post truth, post gender a neustálé spekulování o tom, kolik, že je vlastně pohlaví?

Ač po těch pojmech občas taky sáhnu, nejsem z nich nadšený. Když použijete výraz, jaký byl používán po staletí, dostanete s tím slovem i řadu asociací a zkušeností, které se během té doby vytvářely. Tím si můžete uvědomovat spoustu aspektů celé věci. Nový výraz je zpravidla jednoduchý a primitivní. Neobsahuje v sobě automatickou kontrolu zdravým rozumem.

Myslím, že tahle záplava tupých manipulativních slovíček souvisí s jevem, o kterém se málo mluví, a to je dekadence. Máme tendenci si myslet, že dekadence spočívá v masovém provozování sexuálních výstředností. Ale to je jenom doprovodný příznak, který se ani nemusí nutně vyskytovat. Jak ukázal Peter L. Berger, dekadence je především nezvládnutý třídní konflikt.

Když buržoazie převzala vedoucí postavení v evropských společnostech a vytlačila aristokracii na okraj, znamenalo to také změny v morálce, životním stylu, filosofii, náboženství, používaných symbolech atd. Aristokratickou mentalitu nahradila řemeslnicko-kupecká mentalita. Nechci teď řešit, jestli to byla dobrá nebo špatná změna, ale v každém případě buržoazie vnutila celé společnosti své myšlení a životní styl, které předtím po staletí fungovaly uvnitř měst a řemeslnických komunit..

V naší době došlo ke srovnatelné mocenské změně. Nová aristokracie se snaží rozmetat zase buržoazní hodnoty a životní styl. To je asi přirozené. Jenže nová aristokracie neví, čím by to měla nahradit. Vždyť sami ti lidé nejsou schopni se ani namnožit! Bydlet u rodičů, chodit na večírky, experimentovat s drogami a vést filosofické debaty může být pro někoho fajn, ale když se tenhle životní styl pokusíte vnutit celé společnosti, okamžitě se ukáže, že to nemůže fungovat. Rozpadá se společnost, rozpadá se lidská psychika, vytrácí se schopnost zajistit každodenní funkce. Berger popisuje celý cyklus dekadence, na jehož konci je pokaždé to, že „náčelník barbarů se prohlásí králem.“ Obávám se, že se blížíme bodu, kdy se bude hrát už jen o to, kteří barbaři to budou. Jestli stoupenci starověkého pouštního válečníka nebo neurvalí příslušníci naší vlastní dělnické třídy.

Co může dělat řadový občan, pokud chce zabránit zániku své civilizace?

Skutečného bojovníka poznáte mimo jiné podle toho, že si vybírá čas a místo střetnutí. Nebojuje ze zoufalství, ale proto, aby zvítězil.

V našem případě to znamená neukvapit se a trpělivě čekat na chvíli, kdy současná vládnoucí vrstva bude dostatečně oslabena. V knize jsem ukázal některé mechanismy, které k tomu povedou.

Do té doby udržovat pevnost morálního přesvědčení i fyzickou kondici, sestavit se sousedy či přáteli vlastenecký kroužek, a mezitím se učit – organizovat lidi, plánovat peníze, řídit projekty atd. Jednou bude zapotřebí „revoluční avantgardy“ a je otázka, zda bude vlastenecká strana dobře připravena. Rozhoduje se už teď.

19 Responses to “Političtí disidenti 21. století, část 7: Petr Hampl”

  1. Vrka napsal:

    Andrew: to se ale zdaleka neprojevuje jen v tom obchodu. Jim chybí gen pravdy a nám s nimi hrozí ztráta identity a vlastní historie. O tom, kam všude se infiltrovali v současnosti, již bylo řečeno dost. Ale jsou tu další šílenosti. Např. v poslední době dost zhoustl fenomén 10 ztracených izraelských kmenů, kdy se nás pokouší připravit např. o Skyty, Kimerijce, Kelty, či o současné národy jako Iry, Skoty, Španěly. Zkrátka ztracené kmeny jsou všude. Tady je taková ukázečka:
    https://www.youtube.com/watch?v=USAZi_ocp2w
    Neváhají s tím ani chodit do diskuzí pod videa bílých autorů o historii. Člověk by nad tím jen zvedl oči v sloup se slovy Olbrachtovy postavy: „Bože, jak já ty lidi znám“, jenže oni vytasí třeba skotskou deklaraci z roku 1320, kde prý je uvedeno, že jsou Hebrejci z Velké Skýtie a neporušené krevní linie krále Davida.

    Je ovšem třeba říct, že jim půdu připravili židokřesťané. Už první církevní otcové se snažili vyvolat dojem, že antičtí filozofové se pouze inspirovali u těch zázračných izraelitů Bohem vyvolených. Snad tam měly být i nějaké židovské plagiátorské pokusy směrem do antiky, nepamatuju si to přesně. Kde všude se promítla Bible do tvorby evropských národních pověstí, ba dokonce deklarací.
    Jak to vypadá dnes? Všude narážím na tvrzení, že jsme civilizace židovsko-křesťanská, nebo dokonce židovská a křesťanská, jak kdosi ze Slušných lidí napsal. Na křesťanských webech se člověk dočte sračky plné pomluv a opovržení (nechybí ani tak silné výrazy jako „hnus“) vůči našim vlastním předkřesťanským předkům, které prý Satan vláčel dějinami…
    …ne nikdy. Raději nic, než spolupracovat s nimi, zrovna tak s křesťany. A co se týká těch reálných možností boje s vnitřním nepřítelem: takových už tu bylo. To třeba Pius II. napsal Mehmedovi, že jej považuje za zachránce křesťanstva a nabídl mu značnou podporu moci, když spolu zničí pravoslavný svět. Tehdy jej ještě lákal ke konverzi, ale to je fuk.

    Mimochodem, pan Fábry v Česku předpokládá 30% genetických Židů. Fíha!

  2. Herbord napsal:

    L. Ch.: Vlákno je už uzavreté, nedajú sa mi vkladať komentáre, tak až teraz. Ku Karlovi a vyvolenému národu – po vojne filosemita, ale aj pred vojnou čítal intenzívne Bloy-a (Spása skrze Židy), Putna dodáva, že aj Demla – Katolícky sen. V Řádu publikoval k téme článok, strana 170:

    scriptum.cz/soubory/scriptum/rad-1932-44/rad_roc-04_1937_03_ocr.pdf

    Dobrým prognostikom nebol, jeho pozícia by bola dnes označená za antisemitskú, ale na dobový aj súčasný „skutočný antisemitizmus“ sa nechytá. Karel bol dobrým katolíkom, na viacerých miestach svojej tvorby sa vysmieva z „bezbožného“ nacizmu.

    Tu ešte o Židoch strana z Putnovej úvodnej štúdie k Torzu, budete v obraze:

    https://imgur.com/a/2hvxF5I

    Tam na inej strane P. uvádza, že knieža Starhemeberga poznal, aj sa stýkali, ale že na jeho vkus bol príliš pragmatik. Karel VI. bol podľa mňa snílek, pre ktorého všetko mimo royalizmus nebolo dosť dobré a vedome si pestoval dištanciu voči ostatným.

    Premenu aristokracie na oligarchiu si všimol aj Karel VI., píše o anglickej šľachte (Vývoj angl. oligarchie, Vznik současné…) v týchto číslach:

    scriptum.cz/soubory/scriptum/rad-1932-44/rad_roc-06_1940_09_ocr.pdf

    scriptum.cz/soubory/scriptum/rad-1932-44/rad_roc-06_1940_10_ocr.pdf

    scriptum.cz/soubory/scriptum/rad-1932-44/rad_roc-07_1941_02_ocr.pdf

    Dnes by bolo potrebné rozšíriť záber aj na iné štáty. Ale jeho antikapitalizmus tu bol znateľný, pravda, jeho syn po „miliónovej“ adopcii mohol len ťažko zastávať otcove pozície, ale to je Vám známe.

    Už len posledná poznámka k Vašej prvej vete o migrantoch. Pred rokmi bol v jednej slovenskej relácii Karel VII. a k pravičákom (či „extrémistom“) uviedol, že Rakúšania majú k tomu nejakú múdrosť (nemeckú vetu si nepamätám) – „nechať na vystretej ruke čo najviac od tela vyschnúť/zhniť“ :)

    Na jeseň vydáva Academia denníky Karla VI., tak všeličo z prvorepublikovej pravice budeme mať z prvej ruky.

  3. L.Ch. napsal:

    Andrew: A co ta většina Židů, kteří nejsou zemědělci, vojáci nebo plutokraté?
    Mimochodem, za vznik a existenci státu Israel vděčí ti židovští vojáci a zemědělci především právě oněm plutokratům. Obyčejní Židé rozhodně nejsou nějaké nevinné oběti svých elit, ale naopak jejich „spolupachatelé“.

    Problém takovýchto Hamplů je ten, že ve skutečnosti představují jen jakousi odlehčenou verzi židohumanismu (neomarxismu), kterému kryjí záda tím, že na sebe váží pozornost nespokojených a blokují nástup autenticky evropské opozice židovským zájmům.

    Hampl je mazaný obchodník a demagog (soudě už podle toho co píše v tomto rozhovoru), pro kterého není problém zalíbit se a strhnout na sebe pozornost nespokojených. Ostatně, jak vůbec někdo může být tak naivní, a důvěřovat obchodníkovi?

    Jestli evropskou nadvládu židohumanistů nahradí židoliberálové podobní šejdíři Hamplovi, bude to jen delší, ale o to jistější cesta do podobného Židům milého ráje. Vymírající, a dysgenickými procesy postihnuté původní evropské obyvatelstvo, bude pozvolna nahrazováno barevnými pod tíží ekonomických argumentů namísto humanistických.

    Nejvýznamnější osobností českého židohumanismu je Václav Havel.
    Nejvýznamnější osobností českého židoliberalismu je Václav Klaus.
    Dvě strany téže židovské mince.

    L. Ch.

  4. Andrew napsal:

    Pozorovatel c.2: Srovnání s Vietnamci trošku kulhá, když nemáme žádné zákony omezující dovolená povolání a ani žádný numerus clausus nebo něco podobného, žádný nový Lateránský koncil. Ono taky jde o to, že tyhle menšiny, ať už Židé nebo Vietnamci, drží při sobě sice ne všichni v jednom šiku, ale když mají mezi sebou skupiny, které si mohou vzájemně konkurovat, ale uvnitř skupiny si lidé pomáhají…a co máme my Češi? Atomizovanou „občanskou společnost“ a „univerzální“ lidská práva.

  5. Andrew napsal:

    Vrka, L.Ch.: 200 LET Pospolu od Solženicyna znám. Ano, vím, že jsou mezi nimi manipulující plutokraté. Na druhou stranu nedokážu nevidět rozdíl mezi kibucníky vlastníma rukama pracujícími na půdě a vojáky ze všech válek proti arabským státům za posledních 70 let, kteří se nebáli riskovat život a v kontrastu s nimi skupinou finančníků, zbabělců, parazitujících na tvůrčí práci ostatních lidí pomocí FEDu, Ponziho schématu a dalších nekalých triků. Můžete mít samozřejmě výhrady k osobě pana Hampla, ale on dokáže na sebe strhnout pozornost lidí a mám-li si vybrat mezi ním a grupou oikofobních neomarxistů, je to jasná volba. Nevybíráme z ideálních možností, ale těch reálných, jak říkal už Machiavelli.

  6. Z vlastní vůle král napsal:

    Drahý E.X., děkujeme Vám za podporu i za zajímavé články. Ještě bychom uvítali v rámci série rozhovor např. s panem Bakalářem.

  7. E.X. napsal:

    to P. 2.Myslite si, že jsem také Žid? Židovské spiknutí stojící za DP, to tu ještě nebylo. :D I kdyz clanku o Zidovstvi je na DP dost a i z dost ruznych perspektiv. Ano, Zide nemuzou byt jen ve vlade, ale musi byt i v disidentech 21. stoleti, co byt, spise je ovladat a centralne ridit z Izraele. Trošku mi to připomíná Jamese Shelbyho, co povýšil paranoiu na formu umění. A napište prosím panu Králi, co jste udělal pro belossky nacionalismus, ať se nemusí neustále připomínat.

  8. Vrka napsal:

    Andrew, mentalita etnik/ras se krystalizovala příliš dávno, než aby to šlo svést na středověk a nějaká omezení. Pod stejným druhem tlaku se každá skupina přizpůsobuje jinak. Nomádi si v nouzi pouště vytřískají z každé příležitosti, co se jen dá. Jestli se křížením s Amorejci naučili i myslet na zítřek, pak to stejně zůstalo natolik vyčůrané a parazitické, že to se nedá. Kdyby to tak nebylo, selhávali by pouze jednotlivci.

  9. L.Ch. napsal:

    P2:
    Já myslím, že tento seriál o „disidentech“ je, v kombinaci s našimi a zejména pak Vašimi kritickými připomínkami, docela užitečnou věcí.

    Kritické myšlení je jedna věc, kritické psaní věc druhá. Já se často kriticky zamýšlím nad tím, jestli má smysl, abych něco kritického napsal. ;-)

    L. Ch.

  10. L.Ch. napsal:

    Andrew:
    Petr Veliký hovoří o podvodnících a šejdířích, Marie Terezie jako první zmiňuje podvody, vy však celý problém účelově redukujete na lichvu, abyste si mohl posloužit onu starou židovskou pohádkou, kterou nás od dětství krmí.

    S těmi králi je to navíc nesmysl. Panovníci byli protektoři Židů a s nějakým zadlužením u nich si nemuseli dělat žádné starosti. Případná půjčka Žida svému ochránci se mohla snadno překlasifikovat na dar a Žid by se ještě před ním plazil po zemi a rozplýval vděčností. Žid si nemohl dovolit proti sobě popudit panovníka, neboť bez jeho ochrany by se stal obětí těch, kterým uškodil.
    Pro panovníky, kteří si vydržovali své Židy, byli tito zlatým dolem (platili vysoké daně), a proto patřili k nejprivilegovanějším poddaným a rozhodně nebylo v jejich zájmu nechat na ně pořádat pogromy a už vůbec ne je vyhánět ze země. Pokud panovník rozhodl o vyhnání Židů, tak se k tomu rozhodně neodhodlal proto, aby se zbavil svých věřitelů. To je dosti rozšířená, avšak zcela nesmyslná (tedy nikoliv pouze nepravdivá) interpretace.

    Když se podíváte na profese, které Židé obvykle vyhledávali a dodnes vyhledávají, všechny mají jedno společné. Jsou to profese, kde si podvodníci přijdou na své. Ostatně sám Petr Hampl není v tomto žádnou výjimkou.

    O tom, jak se chudí Židé hrnuli do obdělávání půdy se můžete dočíst například v 1. díle knihy Alexandra Solženicyna 200 let pospolu.
    Ve vlastnoručním obdělávání půdy nebyl důvod Židům bránit. Židé ovšem toužili pouze po jejím vlastnictví, a nikoliv na ní pracovat. To jest role určená v jejich očích gójům nikoliv Židům. Půdu vlastnil jen málokterý člověk, většina z těch, kteří na ní přímo pracovali, ji měli pouze pronajatou.
    Car Petr Veliký měl ve své říši k dispozici spoustu volné půdy, a toužil po přijímání nových poddaných, kterých měl relativní nedostatek, po Židech však kupodivu netoužil. Na rozdíl od Vás dobře věděl, co jsou zač a na jaké činnosti jsou odborníci.

    Jen hlupák může věřit, že se změnili. Člověk obyčejně dobrovolně nemění zvyky, které mu nesou užitek. Šejdíř zůstane šejdířem a je-li odhalen, příště bude jen vymýšlet, jak své další podvody lépe zamaskovat.

    L. Ch.

  11. Pozorovatel c.2 napsal:

    @Andrew: Za sto let se na školách ve střední Evropě bude mládež učit o tom, kterak hodní, poctiví Vietnamci byli zlým tyranským bolševickým režimem pod hrozbou vyhnání zpět do Asie nuceni opustit práci v továrnách a začít prodávat digitálky a kalkulačky. Jejich morální utrpení nepolevilo ani po revoluci, kdy si na ně zas došlápli bolševici v převlečených kabátech. Pod hrozbou mučení a násilí opět zakázali pracovitým Vietnamcům hledat si poctivé zaměstnání. Místo toho je donutili prodávat na tržnicích padělaný textil a elektroniku. A jelikož zlí běloši si nikdy nedají pokoj, tak dali milým Vietnamcům kudlu na krk i o pár let později a ubozí Asiati museli otevřít večerky i v té nejposlednější vesnici. Aby bylo kde prát špinavý prachy z x-miliardového byznysu velkopěstíren konopí. Které museli chudáci Vietnamci provozovat kvůli na ně namířenému zákazu obdělávání půdy a provozování řemesel. Pak zazvonil zvonec a… Evropě a zdravému rozumu je konec.

  12. Pozorovatel c.2 napsal:

    Protibělošský rasismus prosazovaný téměř výhradně bělochy z vyšších sociálních vrstev… …Je pokračováním Hitlerovy koncepce, podle které je možné s určitou rasou spojit metafyzickou vinu, jaká nemůže být odčiněna ničím menším než jejím vyvražděním.

    ČR za dvacet let?… Hrdí lidé, svobodomyslní a vzdělaní, silný nacionalismus, značná hospodářská soběstačnost, vysoká míra místní autonomie – prostě taková kombinace Bavorska, Švýcarska a Izraele.

    Krásná politicky korektní pro-izraelská propaganda. Až jsem si musel otřít slzu dojetí. Já myslel, že je protibělošský rasismus prosazovaný téměř výhradně někým jiným. A ejhle, oni za něj můžou zas ti zlí běloši. Ještě že mu to autor nerozporoval. To by zavánělo kritickým myšlením. A rozporovat holocaust, za to by ho politicky nekorektní disident Hampl nechal pověsit na nejbližší kandelábr.

    Je úplně jedno, jestli v sobě Hampl má 100% židovské krve nebo jen 25%. Svůj úkol splnil dokonale. Desítky/stovky naivních čtenářů se s nadšením vrhnou do budování nového hrdého Izraele a militantní ochrany Židů. Není lepší pronárodní politiky než dělat z lidí otrocké gojímy. Ted už chápu, proč rozprášení řádně ohlášené proti-izraelské demo z rozkazu izraelských autorit, pozatýkání a zadržování 500+ lidí na CPZtkách po celé Praze až do ranních hodin je podle autora tohoto článku „k smíchu, ne perzekucí“. Víc to nemá cenu komentovat.

  13. E.X. napsal:

    Když jsem s ním dělal rozhovor a četl jeho knihu, působí dojmem aktivisty typu Tommy Robinson. Neni nejspise belossky nacionalista. Je ale sympatické, že do knihy napsal podporovat iniciativy typu Generace Identity, to si zatím ještě žádný spisovatel netroufl.

  14. TK napsal:

    Ano, hrdá rasa rolníků a farmářů, natlačená tmářskou a nenávistnou katolickou církví zdráhavě a jen velmi neochotně k lichvě, otrokářství, prodeji pálenky a podobným povznášejícím činnostem. Tuhle už jsem někde slyšel…
    Ke „když se sejdou 2 Židé, budou minimálně 3 názory“ je myslím na místě doplnit „na to, co je dobré/nejlepší pro Židy“.
    Ad pan Hampl – podle (byť zde nevysloveného) filosemitismu i anglofonních zdrojů, které uvádí v rozhovoru, není podle všeho omylem zařadit na jakousi alt-lite/kontra-džihád část spektra, i když asi větší část těch lidí jistě intelektuálně převyšuje.
    Jestli jsou tihle lidé pro víc etnonacionalistické a kontrasemitské proudy v hnutí spíš na škodu nebo naopak ku prospěchu, je skoro nekonečná debata. Podle mě jejich řádově početnější publikum „na půl cesty“ ale představuje příležitost, bez ohledu na to, jak mohutně se guruové vymezují proti „nenávisti“ a snaží působit jako „bezpečnostní ventil“, který má zdravé instinkty svést nějakým neproduktivním směrem, jako třeba podpora Likudu nebo libertariánský autismus.

  15. Andrew napsal:

    L.Ch.: A kdo Židům zakázal obdělávat půdu a dělat většinu řemesel, takže je vlastně dotlačil k lichvě? Králům se hodili, když si od nich půjčovali a když měli splácet, bylo nejjednodušší pomoct vyvolat nějaký ten pogrom. Problém vidím tam, že v době založení Izraele dostali šanci pracovat na své půdě, stát se národem mezi národy, ale ne všichni chtěli se učit zemědělství nebo cvičit se zbraněmi. Část jich už byla tak zvyklá na tu lichvu místo normální práce, že u ní zůstala a tito tvoří onu neblaze proslulou plutokratickou třídu, která drží v pařátech většinu Západu a žije z podvodů, vykořisťování a spekulací. Dynastie R + R, Sylverstein, Soros a asi 10 dalších rodin.

  16. L.Ch. napsal:

    Andrew:
    Ano, myslím, že je židovského původu.

    Já rozhodně netvrdím, že všichni Židé jsou neomarxisté. Neomarxismus však není jediné zlo na světě, ani jediné zlo židovského původu.

    Poslyš, Andrew, co na možnost přijímat Židy do své říše pravil ruský car Petr I. Veliký:
    „Chci u sebe viděti raději osoby z národů mohamedánské a pohanské víry nežli Židy. Ti jsou šejdíři a podvodníci. Já chci zlo vykořeniti, nikoli ploditi; takže se nebudou v Rusku ani usazovati, ani nebudou obchodovati, ať o to jakkoli usilují a ať si jakkoli podplácejí mé okolí.“
    Židé později v 18. století do Ruska pronikli díky připojení velké části polského území, kde jich v té době bylo usazeno nejvíce.

    A takto pro změnu smýšlela o Židech Marie Terezie Habsburská:
    „Neznám horší mor pro stát, než je tento národ, kvůli podvodům, lichvářství a půjčování peněz.“

    Oba panovníci se o žádném (neo)marxismu, bolševismu ani sionismu pochopitelně nezmiňují, protože tehdy tyto ještě neexistovaly. Každopádně už tenkrát byli Židé dobře známi jako národ podvodníků a šejdířů.

    Takže to jsou ti Vaši poctiví nemarxističtí Židé. :-)

    (Neo)marxismus je ve skutečnosti jen jedním z mnoha otrávených plodů, které židovský strom zplodil.

    L. Ch.

  17. Andrew napsal:

    L.Ch.: Myslíte, že pan Hampl je Žid? Židy bych neházel do jednoho pytle, protože se říká, že když se sejdou 2 Židé budou minimálně 3 názory. Ne každý Žid je neomarxista je Žid a ne každý Žid je neomarxista. Na příklad George Soros je ďábel, ale nebudu jeho činnost vyčítat všem Židům a židům. A co se týká Frankfurtské školy, je věčná škoda, že její představitele nevyměnil Roosevelt s Němci za nějaké nevinné lidi.

  18. L.Ch. napsal:

    Kuras, Popper, Hampl, copak mají tito tři muži společného?
    Ach ano, Židé nás zachraňují před zvrhlými bělochy (neomarxisty), kteří se rozhodli vyhubit bílou rasu, protože za
    a) dostanou za to granty. (od koho?)
    b) přijali metafyzickou vinu (dle vzoru údajné Hitlerovy koncepce), kterou se snaží odčinit vyhubením vlastní rasy. (kdo je o této vině přesvědčil?)

    Marx, Marcuse, Horkheimer, copak mají tito tři muži společného s prvně jmenovanou trojicí? A copak mají společného s (neo)marxismem.

    L. Ch.

Trackbacks/Pingbacks


Carl Schmitt: Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958

Glossarium - Záznamy z let 1947 až 1958***
Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958
***
U nakladatelství Academia právě vyšlo bezmála tisíci stránkové Glossarium Carla Schmitta s jeho sešitovými záznamy z let 1947 až 1958.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Martin Heidegger – Úvahy II–VI Černé sešity 1931–1938

Úvahy II–VI (Černé sešity 1931–1938)***
Černé sešity 1931–1938
***
Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Ladislava Chateau – Bylo jich pět …: Kolaborace, trest a rozpory

Ladislava Chateau - Bylo jich pět ...: Kolaborace, trest a rozpory***
Bylo jich pět – Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle
***
Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Víte, že…

29. března 1895 se v Heidelbergu narodil německý spisovatel, filozof, publicista, entomolog a veterán obou světových válek Ernst Jünger. Jako mladý se proslavil svým válečným románem V ocelových bouřích, ve výmarské éře se řadil k předním postavám tzv. konzervativní revoluce. Odmítl přímou spolupráci s národně socialistickým režimem, po válce se pak z politické arény stáhl úplně, i tak však výrazně ovlivnil některé proudy pravicového myšlení, a po zbytek svého dlouhého života se věnoval literární tvorbě.
29. března 2012 zemřel na selhání srdce ve věku pouhých nedožitých 50 let pravicový anglický intelektuál, politik, spisovatel a brilantní řečník Jonathan Bowden, od 90. let aktivní nejprve v Konzervativní straně, následně v řadách BNP i různých menších uskupení.

À propos

„Potřebujeme třetí obraz člověka a života. Odmítnout dnes Washington a Moskvu neznamená jen politickou, ale také morální volbu: znamená odmítnutí amerických měst i komunistických koncentráků. Oba vzorce industriálního gigantismu budí vnější zdání moci, ale ve skutečnosti se ženou do propasti. Oba systémy jsou redukovány na to, že slepě následují požadavky monstrózního růstu. Nechaly kolem sebe šířit potopu a ženou se řekou, z níž už nějakou dobu není vidět břeh. Posláním Evropy je vybudovat hráze, které mohou tlumit konzumní společnost. Při absenci Boha musíme ustanovit moc, která stojí nad impériem moderního světa a nad říší kapitálu i účetních rozvah.“

Maurice Bardèche

Archív