Žluté vesty: anatomie populismu a výzva, jíž se může stát pro Matrix

Žluté vesty ante portas

Žluté vesty ante portas

Autor: Alexandr Dugin

Protesty ve Francii, jejichž symbolem se staly žluté bezpečnostní vesty, zasahují stále větší část společnosti. Někteří politologové už dokonce o tomto hnutí mluví jako o „nové revoluci“. Hnutí „žlutých vest“ dosáhlo takových rozměrů, že si rozhodně zasluhuje bližší pohled a analýzu.

Setkáváme se tu s energickým projevem moderního evropského populismu. Hlavní význam tohoto fenoménu spočívá v tom, že nutí zavedené politické struktury, zformované po Francouzské revoluci a založené velkým dílem na střetávání pravice s levicí, k drastické proměně.

Populistická hnutí toto klasické schéma odmítají a nepřijímají ideologická dogmata zleva ani zprava. V tom se ostatně skrývá i síla a lesk populismu: nechce hrát podle stávajících pravidel. Populismus se však řídí svou vlastní logikou a přes veškerou jeho spontánnost lze vymezit některé jeho zásady. V současnosti se před našimi zraky takříkajíc za pochodu zřejmě formují i zárodky populistické ideologie.

Asi tím do očí nejvíce bijícím prvkem populistických hnutí je skutečnost, že jsou namířena proti politické elitě jako takové, bez rozlišování na levici a pravici. Jedná se o „vymezení se okraje společnosti proti jejímu centru“. Slavný americký sociolog Christopher Lasch (1932–1994) nazval dominantní formu vlády v moderních západních společnostech „revolucí elit“.

Počátkem 20. století bylo obvyklé následovat výklad José Ortegy y Gasseta o „vzpouře davů“, jejichž rostoucí vliv na politiku hrozil zničit západní kulturu, tj. evropský logos.

Christopher Lasch ovšem zpozoroval nový trend: ničiteli kultury a evropského logu se totiž dnes staly elity. Tyto nové západní elity, jež se svého privilegovaného postavení domohly výhradně svou vynalézavostí a bezohlednou vůlí k moci, jsou ještě podstatně horší a ničivější než masy.

Obyčejní lidé totiž dosud zachovávají alespoň některé kulturní tradice a je tak takřka nemožné nalézt „ryzího proletáře“. Moderní kapitalistické elity, bez jediné špetky aristokratismu, však bezuzdně prahnou po moci, postavení a pohodlí. Zároveň s tím začalo do řad těchto „nových elit“ pronikat stále více okrajových typů, ne však z okrajových, ale menšinových skupin, především etnických, kulturních, náboženských (často sektářských) a sexuálních. Právě tato zvrácená lůza podle Lasche v současnosti tvoří substrát moderních globálních elit, ničitelů samotných základů civilizace.

Populismus, včetně populismu „žlutých vest“, lze tudíž vykládat jako odvetné povstání lidu proti elitám, které se zcela odtrhly od společnosti. Místo někdejšího spojení si vybudovaly svůj vlastní svět plný dvojích metrů, pravidel politické korektnosti a vlády liberální demagogie.

Pro lid ani společnost v jejich stávající podobě není podle těchto „nových elit“ na světě místo. A tak se typická představitelka nových elit Hillary Clintonová v rozhořčení nad úspěchem pravicového populisty Donalda Trumpa tak ochotně uchýlila k urážkám, adresovaným obyčejným Američanům, oněm „hnusákům“ (deplorables), což mělo podtrhnout jejich nedůležitost. Hnusáci si nezvolili Trumpa z velké lásky, ale spíš natruc „globalistické čarodějnici“ Clintonové.

Macron patří k témuž typu nových elit. Stojí nepochybně za zmínku, že francouzské noviny Libération přišly v předvečer voleb s titulkem „Faites ce que vous voulez, mais votez Macron“ (Dělejte, co chcete, ale volte Macrona). Tato výzva zjevně parafrázuje heslo Aleistera Crowleyho, jenž se označil za Antikrista a Bestii 666: „Dělej, co ty chceš, je cele Zákon.“  Jinak řečeno tedy poslušné masy nemají pro Macrona hlasovat z nějakého rozumného důvodu, ani pro jeho ctnosti či ideje, ale protože tak káže zákon vládnoucí elity. Opovržení elity určené poslušným davům dosáhlo takových rozměrů, že už se je ani nepokoušejí svádět blyštivými přísliby: „Volte Macrona. To je rozkaz. Žádné debaty.“ Hlasujte, a pak si dělejte, co chcete. Hnusáci. A to je vše.

Polovina italských voličů hlasovala pro pravicové populisty z „Ligy“, ta druhá pro populisty levicové z Hnutí pěti hvězd. Společně se těmto dvěma uskupením podařilo sestavit první populistickou vládu v evropských dějinách.

A nyní se vyhrocuje situace ve Francii. Přestože kontakt mezi pravicovým populismem Rassemblement national (dříve Front National) a levicovými populisty kolem Mélenchona probíhá jen minimálně, dnes se spojili v odvážné revoltě „žlutých vest“, které sdružují lidi zapomenuté liberální levicí a pravicí. Pravicoví populisté jsou zhrozeni šílenou politikou elit v oblasti imigrace a likvidací zbytků francouzské identity. Těm levicovým zase zpěnily krev katastrofální ekonomická opatření liberálů na obranu zájmů velkých podniků. Macron je chráněncem Rothschildů, což jeho loajalitu ukazuje dostatečně názorně…

Vzpoura „žlutých vest“ směřuje proti Macronovi ve stejné míře jako proti vládnoucím liberálním elitám. Klasické dělení na levici a pravici rychle ztrácí smysl: Macron je sice „nalevo“ svou podporu migrace, ochranou menšin, legalizací zvráceností či tzv. „kulturním marxismem“, ale „napravo“ (liberální pravice) v ekonomice, kde tvrdě hájí zájmy velkého kapitálu a evropské byrokracie. Je to ryzí globalista, kterému nejsou proti srsti ani přímá vyhlášení jeho zednářské příslušnosti (slavné gesto rukou naznačené pyramidy) a dokonce ani satanistické slogany: „Dělejte, co chcete, hlasujte pro Macrona.“ Revolta „žlutých vest“ se vzepřela právě této neblahé syntéze liberální levice a liberální pravice.

Pokud se Mélenchonovi a Marine Le Penové nepodaří politicky sjednotit, protože jsou si na politickém spektru příliš vzdáleni, budou se do čela populistického hnutí místo politických předáků zřejmě muset postavit „žluté vesty“. Ty neprotestují jen proti konkrétnímu ekonomickému opatření nebo imigraci, ale proti Macronovi jako symbolu celého systému globalismu, liberálního totalitářství a „statusu quo“. Hnutí „žlutých vest“ je populární a populistickou revolucí. Pojem lid (populus, „le peuple“) v kořeni termínu populismus je třeba vykládat doslovně.

Nejde o nějaké odlidštěné masy nebo neosobní proletariát, ale poslední živé lidi, kteří povstali proti globální moci, rebelové nejen v otázce (jak se domníval Lasch) kultury a civilizace, ale člověka jako takového,, národa a Boha. Dnes už není skutečné pravice a levice – stojí proti sobě lid a elity. „Žluté vesty“ vytvářejí nové politické dějiny, novou ideologii. Macron tak není jméno jednoho člověka, ale kódové označení sluhy Matrixu. Musí být zničen, abychom mohli dojít svobody. Tak pravily „žluté vesty“. Zcela oprávněně.

Úvaha Alexandra Dugina  The anatomy of populism and the challenge of the Matrix vyšla na stránkách Geopolitica.ru 3. prosince 2018.

18 Responses to “Žluté vesty: anatomie populismu a výzva, jíž se může stát pro Matrix”

  1. Pozorovatel C.2 napsal:

    Abych tu diskuzi vrátil k tématu článku. Nejenom ve Francii se organizují protesty, které mají někoho zahnat do kouta v rámci boje elit o moc. Demokratické volby by přece už dávno zakázaly, kdyby mohly něco změnit. Od skutečného ovládání politiků tu jsou jiné, účinější nástroje než volbní hlasy. Média, neziskovky, ulice. Barevné revoluce. A když nepomůžou ani tyto nástroje, přiletí americké stíhačky.

  2. Pozorovatel C.2 napsal:

    @orkyniosdrymos

    Co je na Babišovi zajímavého? Dovolím se opět ocitovat:

    Narozdíl od nepřítelem zaplaceného a dosazeného podnikatele Kisky sklízí Babiš z liberalistických kruhů jen hysterickou nenávist. Vím že ho nenávidí i jiné kruhy. Já se k té histerii nepřidávám. Pokud proti němu tak zuřivě bojuje liberalisticko-novinářsko-tradičně-politická klika a on sám ze sebe nedělá veřejně něčí loutku (jako Zeman s Trumpem svým izraelským loutkovodičům) nemám důvod ho napadat.

    Pro mě je zajímavá právě ta hysterie a nenávist prodejných novinářů placených Sorosem, případně jinými miliardáři + hysterie a nenávist zkorumpovaných politických loutek z tradičních stran. Zodpovědných nikoli svým voličům, ale svým mecenášům a kmotrům. Vás nezajímá, proč tak vyvádějí?

    Sice nejsem nejchytřejší tvor ve Vesmíru, ale hlava mi pořád ještě slouží. Dost na to, aby mi bylo jasné že Babiš se k penězům a k dotacím dostal už dááávno před vstupem do politiky a dostane se k nim i po případném odchodu z ní. I v případě, že by Agrofert byl nakonec nucen prodat dalšímu nadnárodnímu koncernu (který bude dotace z EU dostávat taky, ale danit je už bude mimo ČR, jako ostatní zahraniční vyčůránkové podnikající v ČR), hádám, že s nějakými 20+ miliardami už do konce života pod mostem spát nebude a popelnice po ránu vybírat taky ne. Naiva nejsem.

    Ostatně, kdo z nás znal Babiše před rokem 2011? Nebylo by pro něj jednodušší zůstat v závětří a dál v klidu budovat své impérium? Bez hysterie a pronásledování jeho rodiny, bez zvědavých očí novinářů a televizních kamer, za pomoci osvědčeného podplácení zkorumpovaných politiků?

    S ohledem na tato fakta mě jako kriticky myslícího člověka stokrát víc zajímá něco jiného než Babiš-podnikatel v politice. Zajímá mě PROČ se ta liberalisticko-novinářsko-tradičně-politická lůza doopravdy tolik vzteká a kvičí. Komu doopravdy Babiš stojí na kuřím oku. Nejdůležitější otázka v celé jeho kauze. Právě s ohledem na realitu zákulisních procesů tzv. demokracie.

    Proto vnímám Babiše jako truc-politika. Ani já, ani jiní nejsme naivní. Víme naprosto přesně, že odchodem Babiše z politiky se nestane zázrak a my se neprobudíme do „naší krásné zahrádky“. My jsme ale s příchodem Babiše o žádnou takovou „krásnou zahrádku“ ani nepřišli. Spíš to vypadá, že o svoje soukromé zahrádky přišla podstatná část „tradičních“ stran napojených na nadnárodní byznys a podsvětí, které Babiš odstříhal na ministerstvech. Viz Kalousek a jeho kamarádi z hazardu. Mám brečet? Mám Kalouska a spol. litovat? Mám s nimi výt?

    Ne. Směju se kňourání českých politiků a na Babiše neútočím. Z naivity jsem už dávno vyrostl. O nikom v politice si nedělám romantické iluze, a to včetně Babiše. Příchod morálně čistých altruistů do vedení lidstva ješté pár dob ledových nečekám. Zažil jsem ale hysterie proti Sládkovi, Čunkovi, Bátorovi, Krnáčové a jiným. Čunek byl první mainstreamový politik v ČR, který veřejně označil cikány za nepřizpůsobivé a něco s nimi udělal. Taky se stal nepřítelem číslo jedna té samé lůzy, která dnes pronásleduje Babiše. Přitom ve svém regionu, kam byl z Prahy zpět vyhnán, dál zůstává populární. Proč? Hloupost lidí? Nebo prostě někde „na venkově“ nemůže koukat zkorumpovaným pražským papalášům do talíře a brát jim hlasy voličů?

    Možná jsme měli oba dva od Babiše jiná očekávání. Třeba Vás zklamal. Mě ne. Skoro nic jsem od něj nečekal. Jen to, že z něj budou současní politici a jejich mocipáni v pozadí kvílet. A to se děje. Za mě zatím spokojenost. Krásně se tím rozkrývá fungování západní demokracie v Havlově Koucourkovu. Kalousek udělal největší zadlužení v dějinách a dnes je Českou televizí pravidelně oslovován jako expert na zodpovědné hospodaření. To je lepší než satirické absurdity z dílny Monty Python :)

    Pořád si říkám, kolik z dnešních odpůrců Babiše by stejně zapáleně pronásledovalo s hořícími pochodněmi mocného a oficiálně uznávaného českého podnikatele Baťu. Jehož impérium bylo stejně úzce propojeno se státem, ze kterého čerpal dotace a zakázky. A který také chtěl, aby byl stát řízen jako firma. Tedy autoritativně, jedním vůdcem s maximálními pravomocemi. Byla by to zajímavá diskuze u Moravce ;-)

  3. orkyniosdrymos napsal:

    Pozorovatel C.2: Škrtněme tedy slovíčko „milovat“, to jsem přestřelil, uznávám. Ovšem „tolerance“ zůstává, to myslím z vašich komentářů docela vyplývá, zvláště srovnáme-li vaše vyjádření o Babišovi s těmi o politicích „placených Izraelem“. Proč Babiše tolerovat? A co je tedy na něm zajímavého?

    Rozhodně se mi nezdá, že by Babiš byl pro lidi protestním hlasem. Proč, jako protest proti čemu? Proti zkorumpovanosti a prolhanosti standardních politiků? Vždyť Babiš je na tom v těchto ohledech ještě hůře, vědomý protest nepůjde z bláta do louže. Osobně znám jediného Babišova voliče; je to senilní důchodce s téměř žádným společenským kontaktem, Babiš mu připadá na základě jeho televizních vystoupení „důvěryhodný a sympatický“ (sic!). To je dojem, který se dle mě B vypočítavě snaží vyvolat u hloupější části populace – a v tom spatřuji jeho populismus.

    O co mi jde: dle mě je Babiš stejným nepřítelem jako ti sionisté. Ano, jejich charakteristiky jsou různé, výsledkem však vycházejí nastejno.

    Nenabádám ke slepé nenávisti, to je snad z mých slov jasné. Nepřátelství má i jiné formy než nenávist.

  4. Pozorovatel C.2 napsal:

    @orkyniosdrymos

    Já bych to s tím mým údajným nabádáním k milování Babiše zase neviděl tak černě. Možná jste přehlédl mé závěrečné věty:

    Dělám si o něm iluze jako o morálně čistém rytíři? Určitě ne. Vkládám do něj nějaké naděje? Ne. Je to truc-politik a jako takového ho neberu jen já, ale i dost jeho fanoušků.

    Na druhou stranu se neúčastním současné antibabišovské hysterie. Jednoduše proto, že vím kým je pořádána. Kdybych Babiše miloval a chtěl podpořit, už dávno bych pracoval za krásný peníz v jeho propagandistickém aparátu, obklopen lepými děvami, a se smíchem bych likvidoval jednu anti-kampaň za druhou. Obyčejné lidi by překvapilo, kolik zajímavých otázek a odpovědí ohledně fungování demokracie by se dostalo na veřejnost. At‘ už díky první kampani „zlý Babiš vlastní Mladou Frontu“ nebo díky poslední (asi nejtrapnější, právě s ohledem na samotnou podstatu fungování dnešního systému) kampani „zlý Babiš dostává dotace“.

    V dnešní době je pro každého kriticky myslícího bělocha nejdůležitější zachovat si racionální pohled na dění kolem nás a nenechávat se manipulovat propagandou jedné či druhé strany. Jakmile se přidáte do jednoho ukřičeného proudu, můžete časem zjistit, že se ten samý proud obrátil proti Vám, se stejně nesmiřitelnou a slepou nenávistí.

    Zde znovu vkládám zajímavý článek o populismu, využívání mas a o tom, jak je těžké ubránit se nutkání splynout s davem:

    http://nassmer.blogspot.com/2014/02/hitler-tajemstvi-uspechu-rikat-lidem.html

    To samé se týká filosemitismu a současného antiislamismu. Za obojím stojí propaganda šířená na všech úrovních politického i běžného života. Stačí si všimnout pozvolného otočení k Tel-Avivu u rakouských Svobodných, francouzské RN (bývalá FN) nebo u kdysi Izrael hodně kritizujícího mad’arského Jobbiku (což způsobilo totální rozkol této kdysi silné strany a ještě větší posílení filosemitského Orbána, kterého do politiky vynesl Soros).

    V dnešní moderní době sázející na narcistický indivisualismus záleží na každém jednotlivém člověku, do kterého tábora se zařadí… a jak moc bude frustrován, až se probudí do reality.

  5. orkyniosdrymos napsal:

    Pozorovatel C.2: Co je na Babišovi zajímavého? Vždyť jen bezostyšně drancuje tuto zemi, ideály nemá žádné – už jen proto zaslouží naše opovržení a divím se, že tu o tom vůbec někdo pochybuje. Aby se neřeklo, tak příklad: na důležité pozice patrně cíleně dosazuje naprosto neschopné lidi – „elitní“ Šlachta, který ovšem vždy vše podstatné amatérsky zkazil, ministryně obrany Šlechtová, jejímž životním posláním je protlačení homo svateb, pak ten pokus o ministryni spravedlnosti, z které čpěla hloupost a tupost na míle daleko… Ano, Babiš asi není ničí loutkou, spíše je sám loutkovodičem, nebo by jím chtěl být. Ale že ho nelze označit za figurku ovládanou židovskou loby ještě neznamená, že bychom jej měli tolerovat, neřkuli milovat.

    Ono vůbec s vlivem židovstva to bude složitější, než jak si dle vašich komentářů představujete. Většina lidí, včetně politiků, nebude sionisty řízena přímo. Spíše jde o to, že nejen v české společnosti obecně převládá emocionální filosemitismus. Jak jinak si vysvětlit, že o podpoře Izraele nadšeně hovoří běžní lidé všech tříd a mladé matky pro své potomky cíleně volí židovská jména? Těžko lze tvrdit, že tyhle všechny by přímo platila židovská klika.

    E.X.: Nerozumím sledu tvých otázek. Mám je chápat v řečnickém smyslu a jako celek, nebo zcela přímočaře a každou jednu zvlášť? Pecina je liberál par excelence, horuje za minimum státu a žádnou policii, pochopitelně přitahuje sobě podobné. Smysl žlutých vest možná trefil Pozorovatel C.2. Mohou to být nějaké zákulisní boje někoho proti Macronovi, ve snaze jej zatlačit do kouta. O jménech hráčů a skutečných důvodech se nemusíme nikdy dovědět. Žádná „falešná opozice“, která by sváděla hněv, to je nesmysl, brblání lidí – onen „hněv“ – nikoho neohrožuje a není třeba jej svádět. Jsou to mocenské zájmy a boje někoho proti někomu, nic jiného.

    Nemyslím, že tebou uvedený příklad z VB je ukázkou „kontrolované opozice“ – podobné rozepře se dějí v našich kruzích od nepaměti a to i na naprosto bezvýznamných úrovních, které těžko budou stát někomu za snahu je ovládnout. Nevidím jediný důvod, proč by stejné zákonitosti nemohly platit i ve vrcholné politice – zkrátka dva kohouti na jednom smetišti a nezkrocený egoismus, nic jiného bych za tím nehledal.

  6. Pozorovatel C.2 napsal:

    @orkyniosdrymos

    Ještě dodávám se zpožděním samostatnou reakci…

    Populismus je fenomén sám o sobě. Vtipné je, že ani politologové se s novináři nedokážou shodnout na přesné definici populisty. Obecně je tak označen každý, kdo liberalistům strká hlavu na dvorek a nelze ho hned označit za fašistu/neonacistu.

    Zeman je klasický populista. Souhlas. Trump je mladší a živější kopie Zemana, typický americký populista – estrádní herec. Všichni a všechno je great. Oba navíc placeni Izraelem. Ani o jednom si nic pozitivního nemyslím.

    Babiš je naopak zajímavá figura ve středoevropské politice. Narozdíl od nepřítelem zaplaceného a dosazeného podnikatele Kisky sklízí Babiš z liberalistických kruhů jen hysterickou nenávist. Vím že ho nenávidí i jiné kruhy. Já se k té histerii nepřidávám. Pokud proti němu tak zuřivě bojuje liberalisticko-novinářsko-tradičně-politická klika a on sám ze sebe nedělá veřejně něčí loutku (jako Zeman s Trumpem svým izraelským loutkovodičům) nemám důvod ho napadat. Je placený Izraelem jako populista Orbán a další evropsští populisté? Možná ano, možná ne. Zatím to není tolik poznat a peněz měl dost už před svým vstupem do politiky. Dělám si o něm iluze jako o morálně čistém rytíři? Určitě ne. Vkládám do něj nějaké naděje? Ne. Je to truc-politik a jako takového ho neberu jen já, ale i dost jeho fanoušků.

  7. Pozorovatel C.2 napsal:

    @L.Ch.

    Pomocí jakých prostředků? Co byste ode mne rád slyšel?

    Zdánlivě prohrané bitvy s arogantním, namyšleným a prolhaným nepřítelem se většinou vyhrávají za pomoci chladného rozumu, inteligence, lsti. Stačí sledovat ruský postup na mezinárodní scéně od února 2014. Je to mnohem zajímavější, než číst staré knihy o pádu Římského impéria. Zdegenerované impérium opět podléhá „barbarům“. K takovým událostem dochází jednou za několik staletí. My máme štěstí ten pád sledovat v přímém přenosu.

    Ty mnou zmíněné procesy s tím souvisí. Příklad. Otázka: Jak se dokáže Rusku ubránit armáda, která přijímá do svých řad transgendery, homosexuály, a v rámci „pozitivní diskriminace“ a „rovných šancí všem“ radikálně snižuje požadavky na rekruty, jejich výcvik i službu? Odpověd‘: Nijak. Afghanistán, Irák, Sýrie nebo neschopnost zasáhnout na Krymu či v Kerčské úžině jsou toho důkazem. Když voják věnuje výcviku jen pár hodin týdně, jinak se válí na ubikaci u playstationu nebo do sebe sype steroidy, je zásobený mořem koly a tunami hamburgerů a pizz, nikdo na něj nesmí křičet anebo ho nedej bože šikanovat, jak obstojí v nehostinných podmínkách na druhém konci světa, tváří v tvář nepříteli? Jak vysokou morálku a disciplinovanost budou mít takto zformované jednotky, navíc promísené s ženami?

    Degradace standardů v západních zemích (včetně naší země) se netýká jen armád, ale i školství, politiky nebo byznysu. Díky konfrontaci s Ruskem začínají přehlížené problémy vyplouvat na povrch. Nepřátelský systém se však o tyto degradující entity opírá. Je tedy už zmíněným obrem na hliněných nohou.

    Řízená degenerace na Západě trvá minimálně od 60. let. Trvalo by minimálně dalších 20 let, než by se jeho instituce staly znovu produktivními a konkurenceschopnými. Za 20 let ale už většina západních států změní své vedení i politickou orientaci. Právě proto, že se tamní elity už dnes nemají o co opřít, čím se Rusku nebo Číně bránit. Bohatí ale nebudou chtít přijít o své miliardové majetky. Budou se tedy „vykupovat“ (převádět bohatství na Východ a platit desátky) a podporovat pro-ruské a pro-čínské postoje. Tedy ty anti-liberalistické.

    Lidské dějiny mají stejný cyklický průběh jako ekonomika. Růst střídá pokles. Strádání střídá prosperita. Společenský rozklad střídá civilizační pokrok.

    Kdo z Rusů v první polovině 90. let smutně neočekával, že vše směřuje k totálnímu bratrovražednému krveprolití v ruské občanské válce a totálnímu zániku ruské státnosti? Američané se tehdy holedbali svým slavným NWO a vnímali se jako doživotní vládci planety. A vidíte. Stačilo 20 let a situace se zcela změnila.

    Proto nejsem nihilistický, ale pozitivní. Otázkou je, co se stane po odchodu/smrti Putina. Ale takové už lidské dějiny jsou. Nevyzpytatelné. Nestálé. A jako takové je máme i vnímat.

  8. E.X. napsal:

    To: Orkyniosdrymos Co dělají prozápadní liberálové na blogu pana Peciny, jaká je asi jejich motivace sledovat tento blog? Jaký je smysl žlutých vest? Asi jejich loutkovodiči nechtějí vyvolávat druhý Majdan v Paříži? Jediné, co mě napadá, je vytvoření falešné opozice, strany, po které se sveze lidský hněv, ale systémově se nebude muset nic měnit. To by ale elity založili novou stranu, popřípadě rozštěpili FN na radikály a občanské nacionalisty a vlak by jel dál. Vyvolávat společenské nepokoje nedává smysl. A že za tím stojí rušští hackeři je slabý argument. Dobrá je v současnosti situace v Británii u UKIP, kdy jeden mediální „radikál“ Farrage útočí na druhého mediálního „radikála“ a oba si přitom přejí vystoupit z EU a bojují za multikulturní Británii bez muslimů. Přesně takto vypadá kontrolovaná opozice. Tleskám!

  9. L.Ch. napsal:

    Pozorovatel: „Když se začne z jiných perspektiv nahlížet na další desítky procesů, které ovlivňují nebo přímo řídí naše současné životy, dospěje zdravě uvažující běloch k závěru, že ještě existuje naděje na vystoupení z onoho zdánlivě začarovaného kruhu. Že to co se mnohým zdá jako nedobytná pevnost, je ve skutečnosti pouze obr na hliněných nohou, či domeček z karet.“

    Mohl byste být tedy konkrétnější, pomocí jakých prostředků toho lze dosáhnout?

  10. orkyniosdrymos napsal:

    Pozorovatel C.2: V tomto souhlas, dle mě jsou dokonce mem názvy příznakem, že jde o řízenou vyvolanou akci, jakkoliv může následně žít vlastním životem. Dříve revoluce, sametová, oranžová a co já vím jaká, dnes Bílé přilby, Žluté vesty… Nejde o nic než snadno uchopitelná a rozšiřitelná hlesla určená pro média a jejich prostřednictvím pro masy. Spontánnost takovéhoto vývoje je prakticky vyloučená.

    Největší oxymóron je „populistická ideologie“. Populisté nejsou drobní politici snažící se prosadit v té či oné oblasti nekorektní řešení, skutečnými populisty jsou osoby jako Zeman a Babiš (nejspíš i Trump, ale to zde nechci řešit). Tito jsou schopni za pláštěm laciných populistických hesel a slov ukrýt prakticky jakoukoliv křivárnu. Domnívám se, že každý inteligentní člověk musí jejich prolhanost cítit na sto honů. Problém je, že cca 30–50 % populace zřejmě postrádá byť jen potenciál, aby to byla schopna prohlédnout…

    Mluvit v jejich případě o nějaké ideologii je scestné, říkají opravdu jen to, co se jim momentálně hodí, zásadovost nemají žádnou. V poslední době se na tomto základě vyvinula na blogu aktivisty Peciny absurdní diskuse: tamější prozápadní liberálové se děsí toho, že by EU rozkryla Babišovy pletichy a zastavila mu dotace, protože to by Babiš mohl otočit svou rétoriku na vyloženě protievropskou, což by dle oněch liberálů vedlo Česko k odklonu od pro-západní k pro-východní orientaci. Což je zřejmě jejich nejhorší noční můra.

  11. Milovník bastinada napsal:

    Pozorovatel c. 2
    Pane, vy jste prostě nepřekonatelný a my všichni musíme být vděční že na stránky chodíte a zásobujete nás svými moudry. Všechno víte, vše odhalíte. Jak byste tedy postupoval? Prakticky, Halík a ne žádnou teorii!
    Považoval byste třeba Josepha Paula Franklina za bílého pablba bez vyššího cíle?
    Prosíme, poučte nás!

  12. Pozorovatel C.2 napsal:

    @Andrew

    Já jsem dost okatě naznačil, že Žluté vesty nejsou žádným „spontánním“ hnutím. Že podobné protesty se „nezneužívají“, nýbrž organizují. Právě aby někomu zatápěly. Je rok 2018. Sociální média neslouží jen pubertální mládeži. Virální kampaně neslouží jen byznysu. Elity se nedrží u moci jen s boží pomocí.

    V Sýrii Bílé přilby, ve Francii Žluté vesty. Co bude příště? Zelené monterky?…..

    Vašich sto psychicky labilních osamělých vlků nedokáže absolutně nic. Jen se budou ukájet vlastní chorobnou touhou zviditelnit se, stát se celebritou. Za jakoukoliv cenu. Žádný vyšší cíl je absolutně nezajímá. A je úplně jedno, zda se jedná o arabského nebo bílého pablba. V konečném důsledku se oba nechají nevědomky najmout tajnou službou, aby dělali užitečné idioty té či oné straně.

  13. Andrew napsal:

    Pozorovatel C.2: Snad všichni to tady myslí dobře plus minus. Uvidíme, kdo časem francouzskou opozici a ulici ovládne a v čím zájmu. Žluté vesty se zatím jeví jako hnutí bez pevné struktury, jsou spojeni hněvem a společným nepřítelem, na protesty to stačí. Na svržení vlády a vládnutí nestačí. Ale mohou Macronovi zatápět. Představa o jedné straně s jasným vedením je hezká, ale i v USA pro FBI je snazší zdiskreditovat nebo zatknout několik málo hlavních představitelů než čelit řekněme stovce osamělých vlků. Islámský terorismus je na tom podobně, tajné služby se dokáží nabourat do organizované skupiny, ale mají oprávněný strach z výzev na internetu, které vyslyší různí jednotlivci nebo malé skupinky, ty osobně neznají kazatele, kterého poslouchají přes internet. A on neví, co oni chystají. Dá se říct, že součástí ISIS se stane každý, který se k němu přihlásí činem, i kdyby to bylo jen na pár vteřn než je zlikvidován. Není potřeba mít žádné seznamy členů. Ale když už jsme u té organizace, je pravda, že rozdíl je v tom, jak různé neziskovky (Sorosova líheň) zaměstnávají profesionální aktivity a proti nim stojí lidé jen ve svém volnu. Potom následuje jejich postup neomarxistickým Dlouhým pochodem institucemi.

  14. Pozorovatel C.2 napsal:

    @Andrew

    Já vím že to nemyslíte zle a nechci si z Vás utahovat. Marketingoví stratégové by měli ovšem mnohem, mnohem jednodušší práci, kdyby všichni lidé byli takto bezelstní a důvěřiví. Zejména tvůrci virálních kampaní :)

    Ale ted‘ vážně. Zkuste si založit na sociálních sítích účet a zorganizovat nějaký protest. Třeba proti Babišovi, Zemanovi nebo zlým ruským špionům (abyste nemusel čelit policii a měl k sobě nakloněná média i všechny naše poctivé politiky a bdělé ochránce našich svobod). Klidně si k tomu vemte na pomoc i tu úžasnou leaderless resistance brožurku. Díky které si v USA federální vláda už 20 let ani neškrtne a díky které Jih znovu povstal. Pak se tu s námi pochlubte reálnými výsledky…. Teorietické předpoklady vypadají na papíře vždy moc hezky. Než je konfrontujete syrovou realitou.

    @TK

    Kdyby neměl DP výpadek hostingu, reagoval bych na článek o „nudných“ Finech „s nízkým sebevědomím“. Za tu reakci bych ovšem takovou pěknou pochvalu asi nedostal ;-)

    Díky za odkaz. Autora bych jen poopravil v tom, že aktivitu je třeba rozdělovat na promyšlenou, inteligentní. Která by měla být aktivní. A na tu hloupou, bezmyšlenkovitou (či přímo organizovanou shora). Která skutečně napomáhá pouze nepříteli při perzekuci opozice, pročež je zcela kontraproduktivní. Z tohoto pohledu ostatně pramení i má předchozí kritika některých textů (nejen) na DP.

    @L.Ch.

    Revolucí zdola je myšleno, když se o ni snaží ti, kteří nejsou součástí dosavadních mocenských elit….

    Přesně. Snaží… Já jen doplním: …bezúspěšně. Úspěch zaručí jen kolaborace s elitami.

    Revoluce je něco jiného než pouhý protest, snažící se přimět vládu k nějakým ústupkům, který lze realizovat poměrně snadno, bez náročné organizace, jednotící autority anebo ideologie.

    Vím že to myslíte dobře. Dám Vám proto stejnou radu jako dostal Andrew. Založte si na sociální síti účet a „snažte se“ přimět vládu k nějakým ústupkům. Zůstane pouze u té snahy. V nejlepším případě Vaši agendu nabourá jiná skupina, přebere Vám příznivce a začlení je do svých „protestů“. Tím v reálu poznáte i onu ne tak často citovanou nevýhodu „odporu bez vůdce“.

    Zdravě uvažující, kriticky myslící běloch by měl celý tento problém „revolucí a protestů zdola“ vnímat z úplně jiné perspektivy. Měl by si položit základní otázku: Kde se vlastně berou protesty v úžasné, bezchybné demokracii? Která se přece pečlivě řídí výsledky spravedlivých svobodných voleb. A následně si položit druhou otázku: Proč se ony zmíněné ústupky vlády nikdy netýkají vylepšení kvality života bílých občanů?

    Když se začne z jiných perspektiv nahlížet na další desítky procesů, které ovlivňují nebo přímo řídí naše současné životy, dospěje zdravě uvažující běloch k závěru, že ještě existuje naděje na vystoupení z onoho zdánlivě začarovaného kruhu. Že to co se mnohým zdá jako nedobytná pevnost, je ve skutečnosti pouze obr na hliněných nohou, či domeček z karet.

  15. L.Ch. napsal:

    Důležité je především porozumět tomu, co se „revolucí zdola“ vlastně myslí.

    O revoluci shora lze hovořit tehdy, když ji realizuje část stávajících mocenských elit (v minulosti to byla například šlechta revoltující proti panovníkům). Revolucí zdola je myšleno, když se o ni snaží ti, kteří nejsou součástí dosavadních mocenských elit, nikoliv, že ji realizují ty nejníže postavené lidové vrstvy, které něčeho takového pochopitelně nejsou sami o sobě vůbec schopné.

    Revoluce je něco jiného než pouhý protest, snažící se přimět vládu k nějakým ústupkům, který lze realizovat poměrně snadno, bez náročné organizace, jednotící autority anebo ideologie.

    Pozorovateli, odkud tedy čerpáte naději, na vystoupení z tohoto začarovaného kruhu?

    L. Ch.

  16. TK napsal:

    Jak jsen kdysi vaše komentáře kritizoval, musím naopak tento jednoznačně pochválit, s mnohým řečeným nelze než souhlasit. Taky si nejsem jistý, jestli není revoluce zdola jen rekvizita romantické umělecké tvorby. Ještě připomenu skoro rok (tedy česká verze) starý článek, který se „grassroots“ aktivismu také trochu dotýká.
    Jinak se dnes (nečekaně se zpožděním) ve svobodném tisku konenčě objevil očekávaný pachatel krize: ruští hackeři. To jsme si mohli myslet, zase nám ze závisti rozvracejí libdemokracii…

  17. Andrew napsal:

    S většinou věcí s Vámi souhlasím, ale nemyslím, že každý velký protest musí mít jedno řídící centrum. V době internetu a sociálních médií je možná aktivita desítek a stovek buněk, které se vzájemně svolávají, když mají společný cíl a hněv proti vládnímu opatření, které štve všechny. Pro odpor jedno centrum nutné není, to by bylo nutné až pro vykonávání vlády po uchvácení moci. Před 3 lety tady shodou okolností na Potápěči byl článek Louis Beam – Odpor bez vůdce. Jinak je to svatá pravda, že Majdan byl zneužit/využit bandou zlodějských oligarchů za pomoci západních finančníků. Většina revolucí na konec požere i své tvůrce. Revoluce je jako oheň. Macronovi by se líbil Majdan v Moskvě a doma ho nechce a Dugin ho zase nechce logicky v Moskvě. Majdan to je pravá hybridní válka, poloválka.

  18. Pozorovatel C.2 napsal:

    Díky za zajímavý článek.

    Samozřejmě nelze popírat Duginem zmíněnou naštvanost (nejen) francouzských obyčejných lidí vůči vládnoucím elitám. „Revoluce zdola“ je ale starý marxistický oxymóron. Každá revoluce, každý „protest“ je řízen vždy někým shora. Představuje vnitřní boj elit o moc a o zdroje. Viz nedávné uřvané „protesty“ proti Babišovi v české kotlině.

    Revoluce či masové protesty vyžadují perfektní logistiku (armádu dobře vybavených a vycvičených organizárů a manažerů, řízených z jednoho centra), štědré finanční zabezpečení a hlavně celoplošné mediální pokrytí. Ničivé BLM protesty černoušků v USA v roce 2014 přišly pana Sorose na více než 30 milionů dolarů. Ve Francii bude aktuálně ta částka podobná. To si žádná naštvaná švadlena ani nazlobený montážní dělník nemohou ze své výplaty dovolit.

    Negativem podobných akcí je následná velká frustrace obyčejných lidí. Kteří po několik týdnů obětovali svůj čas, své pohodlí a své zdraví, věřili ve spontánnost svých protestů a těšili se na systémovou změnu. Jenomže Listopad ’89, kyjevský Majdan nebo prezidentské vítězství izraelské loutky Trumpa nejsou vítězství „naštvaného lidu“, nýbrž vítězství elit bojujících mezi sebou o regionální či geopolitickou moc. Kterým je lid (zejména ten bílý) a jeho vůle zcela u zádele. Žijeme přeci v „demokracii“…..

    Kdo za současnými protesty ve Francii ve skutečnosti stojí se dozvíme poté, co tyto akce utichnou. Následně se objeví malá krátká zpráva tiskových agentur, že Macron zrušil či pozastavil nějaký předem schválený zákon nebo dohodu (s největší pravděpodobností geopolitického charakteru). Např. že nakonec pozastavil další kroky k nedávno projednávané palestinské samostatnosti.

    https://www.timesofisrael.com/abbas-france-increasingly-studying-possibility-of-recognizing-palestinian-state/

    A bude klid. Jen francouzská společnost zůstane díky těmto elitářským soubojům ještě více polarizovaná a frustrovaná. Viz aktuální USA.

    Poznámka pod čarou. Duginem zmíněné Laschovo dílo Revoluce elit: Zrada demokracie (1994) nikdy v ČR nevyšlo. Šikovnému vydavateli by mohlo vydělat hodně korunek.

Trackbacks/Pingbacks


Carl Schmitt: Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958

Glossarium - Záznamy z let 1947 až 1958***
Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958
***
U nakladatelství Academia právě vyšlo bezmála tisíci stránkové Glossarium Carla Schmitta s jeho sešitovými záznamy z let 1947 až 1958.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Martin Heidegger – Úvahy II–VI Černé sešity 1931–1938

Úvahy II–VI (Černé sešity 1931–1938)***
Černé sešity 1931–1938
***
Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Ladislava Chateau – Bylo jich pět …: Kolaborace, trest a rozpory

Ladislava Chateau - Bylo jich pět ...: Kolaborace, trest a rozpory***
Bylo jich pět – Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle
***
Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Víte, že…

29. března 1895 se v Heidelbergu narodil německý spisovatel, filozof, publicista, entomolog a veterán obou světových válek Ernst Jünger. Jako mladý se proslavil svým válečným románem V ocelových bouřích, ve výmarské éře se řadil k předním postavám tzv. konzervativní revoluce. Odmítl přímou spolupráci s národně socialistickým režimem, po válce se pak z politické arény stáhl úplně, i tak však výrazně ovlivnil některé proudy pravicového myšlení, a po zbytek svého dlouhého života se věnoval literární tvorbě.
29. března 2012 zemřel na selhání srdce ve věku pouhých nedožitých 50 let pravicový anglický intelektuál, politik, spisovatel a brilantní řečník Jonathan Bowden, od 90. let aktivní nejprve v Konzervativní straně, následně v řadách BNP i různých menších uskupení.

À propos

„Potřebujeme třetí obraz člověka a života. Odmítnout dnes Washington a Moskvu neznamená jen politickou, ale také morální volbu: znamená odmítnutí amerických měst i komunistických koncentráků. Oba vzorce industriálního gigantismu budí vnější zdání moci, ale ve skutečnosti se ženou do propasti. Oba systémy jsou redukovány na to, že slepě následují požadavky monstrózního růstu. Nechaly kolem sebe šířit potopu a ženou se řekou, z níž už nějakou dobu není vidět břeh. Posláním Evropy je vybudovat hráze, které mohou tlumit konzumní společnost. Při absenci Boha musíme ustanovit moc, která stojí nad impériem moderního světa a nad říší kapitálu i účetních rozvah.“

Maurice Bardèche

Archív